Nyní jsem dokoukala do konce a ještě musím připsat - úžasně zpracováno a Vaše konečné věty o tom jak může být naslouchání a sdílení prospěšnou terapii mě vehnaly slzy do očí. Souhlasím! Kdo nezažil, asi nepochopí..:)
Mam za sebou uz jednu hospitalizaci na psycho v FN Hradec Kralove. Dobrovolne. Nestydim se za to. Mam tezke deprese a absolvovala jsem elektrosokovou terapii, ktera mi hodne pomohla. Vlastne me vratila zpatky a je to uz 5-6 let zpatky
Je smutnou pravdou, že psychiatrické nemocnice mají různou kvalitu, což platí také o jednotlivých odděleních. Léčba úzkostí a depresí ale probíhá většinou na otevřených psychoterapeutických odděleních, která jsou ve slušném stavu.
@@MZacok Referujeme pouze o léčbě úzkostí a depresí. Při léčbě na otevřených psychoterapeutických odděleních jsou podmínky napříč republikou velmi slušné, v mezích možného, samozřejmě.
Mam ted za sebou prvni hospitalizaci v bohnicich na akutni peci 23 a bylo to tam dost vpohode jako na tabore. Ono samozrejme zavisi co vam je ale ja muzu rict ze je to tam celkem vpohode.
Tvrzení paní doktorky kolem jedenácté minuty mi připomnělo nedávné vystoupení jednoho nemocničního nutričního terapeuta, který vehementně vysvětloval, jak je pro pacienty prospěšná nezdravá strava (aniž by ji přesně tak označil) a jak by je ta zdravá poškodila. Podobně se tady dozvídáme, jak v české psychiatrii, kde si pacienti léčeben nejvíce stěžují na pocit izolace a nedostatek komunikace s pesonálem, je vlastně vše v nejlepším pořádku, když sestry vydají lék a lékař proběhne oddělením, kde zmonitoruje pacienty. V budoucnu si nejspíš vystačíme s automaty na léky a kamerovým dohledem. Pacientům se to možná moc zamlouvat nebude, ale o nějaké jejich bláhové pocity přece nejde.
Doufáme, že česká psychiatrie půjde přesně opačným směrem. Neboli co nejvíce kompetentních lidí, které zajímají právě "bláhové pocity" pacientů a jejich životní příběhy. Bez víry ve zlepšení systému bychom ani cyklus nenatáčeli.
To je jistě velmi záslužné a je jen škoda, že k tomu nedošlo již dávno. Důležité pro kýžené zlepšení však je také vytvoření autentického obrazu české psychiatrie. Ten nemohou dostatečně poskytnout zaměstnanci zevnitř, ani "vděční pacienti". Z tohoto dílu je patrné, že to nelze čekat ani od někdejších uznávaných novinářů přeškolených na lakýrníky. V souvislosti s tím bych rád vzkázal Mgr. et Mgr. Němečkovi, jehož výhradně se týká předchozí narážka. 1. dodatečně podepsaný souhlas s přijetím k hospitalizaci je často výsledkem soustředěného nátlaku personálu, který pacient nezvládne. 2. dobrovolný souhlas je sice možné vzít zpět, avšak takových případů moc nebývá, protože pacienti s tímto úmyslem jsou pečlivě informováni, že důsledkem odvolání nebude jejich propuštění, nýbrž přeměna hospitalizace na nedobrovolnou se všemi souvisejícími nevýhodami. 3. soudy vyhoví drtivé většině návrhů na hospitalizaci ne proto, že lékaři moudře selektují případy, kdy je nedobrovolná hospitalizace nezbytná, ale děje se tak v důsledku zaběhlé justiční rutiny založené na naprostém pohrdání právy duševně nemocných 4. jsem si jist, že tohle všechno moc dobře víte.
Nesoudili bychom Tomáše Němečka tak příkře, vlastně bychom jej nesoudili vůbec. Je škoda, že nevidíte fakt, co všechno pozitivního udělal pro humanizaci psychiatrické péče u nás. Nezaslouží si proto takový komentář. Co je také důležité, o nedobrovolné hospitalizaci jsme pojednali v rámci cyklu hlavně proto, že se jí často lidé s úzkostmi a depresemi obávají. Ani jeden z bodů, které uvádíte, nerozporujeme. S výjimkou odsudku Tomáše Němečka a závěrečného bodu. O nedobrovolnou hospitalizaci se do hloubky nezajímáme, ale nejspíše budeme. Pokud chcete přispět k dobré věci, kontaktujte nás, prosím, e-mailem na adrese zivotzazdi@post.cz. Díky!
Rád bych se věnoval ještě jednomu tématu, ke kterému mě přivedla poněkud sentimentální reakce S. Luxové. Musím se ale vrátit k tomu, co píšete ohledně T. Němečka. O jeho humanizačním přínosu české psychiatrii nic nevím, což jistě není dáno tím, že by byl tak nevýznamný, nýbrž to souvisí s mým nepříliš soustavným zájmem o dění v tomto oboru. Můj komentář, o kterém si mimochodem myslím, že si nezasloužil Váš komentář. rozhodně nehodnotil jeho širší působení. Týkal se několika tvrzení z pořadu, která byla vědomě zavádějící. Měl jsem možnost vidět soudní rozhodnutí o nedobrovolné hospitalizaci své známé. Věděl jsem jsem, že musím sreovnat znění zákona, který stanoví podmínky přípustnosti tohoto opatření s fakty o jejím zdravotním stavu. Tedy to, zda z nich vyplývá, že je jich dost a jsou natolik závažná, aby ohrožovala sebe a své okolí. To však bylo neproveditelné. Soudní rozhodnutí neobsahovalo jedinou takovou skutečnost! To ani nemohlo, protože stejně tomu bylo i v lékařské zpráve, ze které vycházelo. Soud proto konstatoval, že pacientka se přepíjí a ohrožeuje jí její okolí, takže je nebezpečná sobě i druhým, jak požaduje k nedobrovolné hospitalizaci zákon. Doplňuji, že přepíjení se týkalo nadměrné konzumace nemocničního čaje a dalších nealkoholických tekutin. Ohrožování okolím zase partnerských neshod, které se tehdy neprozřetelně snažila řešit v psychiatrické ordinaci. Příslušná soudkyně tedy shrnula její potíže, z nichž zádná ani jejich souhrn nemohly znamenat, že ohrožuje sebe nebo ostatní, a... konstatovala, že ohrožuje sebe a své okolí, jak stojí v liteře zákona. V podstatě tímto absurdní závěrem prohlásila, že se ve svém postavení ani moc nemusí snažit předstírat, že dodržuje zákon. Jsem přesvědčen, že jde o standardní výkon práva nejen u Obvodního soudu pro Prahu 8. Případ totiž mezitím dospěl až k Ústavnímu soudu. Skutečně se domníváte, že pan Němeček o podobné praxi nikdy neslyšel? Stejně jako že netuší nic o tom, jak to chodí s dodatečnými souhlasy s hospitalizací? Možná mu jeho poziceí v bohnické nemocnici neumožňuje mluvit o těchto věcech jinak, pak mě napadá, proč se ve svém vystoupení nevěnoval něčemu jinému. Profesor Raboch např. hovočí o potřebě, spíše však nutnosti psychologické pomoci během poskytování akutní psychiatrické péče. V dnešních Lidových novinách MUDr. Honzák hovoří o zásadní potřebě prostého lidského zájmu o pacienta ze strany lékaře. Nebylo by tedy namístě se věnovat bohnickému "neklidovému" pavilonu, kde jsou pacienti uskladněni a kontrolováni lhostejným či možná přetíženým personálem? Možná by došlo i na to, kolik mají na tomto oddělení k dispozici psychologů. Prozradím to dopředu: ani jednoho!
V jednom se ohrazujeme. Nic vědomě zavádějícího nepublikujeme. Za vším si stojíme a jestliže je něco plusem cyklu, pak to, že je podepřen osobní zkušeností. Ano, nedobrovolná hospitalizace je výjimkou, neboť ji neznáme a musíme se spolehnout na důvěru v lidi, které známe. Nicméně se nedobrovolné hospitalizaci budeme věnovat, byť třeba po jiné novinářské lince, a ne přímo v samotném cyklu. Důvodem jsou prostředky.
Také jsem již byla v životě hospitalizována, akorát jsem měla bohužel negativní zkušenost přístupu zdravotníků vůči pacientům😓 Naopak se můj psychický stav ještě zhoršil... Hospitalizace byla dobrovolná, nevěděla jsem si už rady, bála jsem se, že si ze zoufalství ublíží. Nebudu zde jmenovat nemocnici, ale od té doby mám strach a nedůvěru vůči personálu.
Mrzí nás Vaše špatná zkušenost. Je to škoda, protože hospitalizace může výrazně pomoci. I proto jsme tento díl natáčeli a vycházel z naší osobní zkušenosti. Bohužel kvalita poskytované péče je napříč republikou značně kolísající.
Zdravím, zajímalo by mě, jak moc je to nebezpečné jít se léčit třeba kvůli depresím, neurozám a poruše osobnosti? Může se stát, že to tam člověk nezvládne a potom mu seberou lidská práva? Někde jsem četl že se tam vstává v 6 ráno a jde se spát v 10 večer, a jinak se pořád něco dělá. To si neumím představit, z toho bych asi zkolaboval za pár dní.. Mě dali invalidní důchod jen 1.stupně, a v té zprávě byl mimo jiného důvod, že prý "nebyla nutná hospitalizace". Ve skutečnosti už dávno u mně asi nutná byla, ale je mi jasné že bych to asi nezvládl, protože momentálně jsem rád že zvládnu práci na půl úvazku a zbytek dne musím nabírat síly na další den.. A taky nemít žádné soukromí, spát v jedné místnosti s někým dalším, kdo třeba bude chrápat, to by bylo asi hodně rychle na zcvoknutí.
Dobrý den, lidská práva Vám nikdo sebrat nemůže, ale je možné, že by je jednotlivec či instituce mohla nerespektovat nebo do nich neoprávněně zasahovat. Ale to už jsme v rovině trestně-právní. Vy máte nejspíše na mysli omezení osobní svobody a použití omezujících prostředků. S tím se rozhodně při léčbě úzkostí nesetkáte. Jde o postup ve výjimečných situacích, souvisejících s úplně jinými diagnózami. Při depresi se můžete na čas přestěhovat z otevřeného na uzavřené oddělení, a to za předpokladu, že se u Vás objeví sebevražedné myšlenky a chování. Pak je třeba zvýšené péče a dohledu. Jinak se úzkosti či deprese standardně léčí na otevřených psychoterapeutických odděleních psychiatrických nemocnic či klinik, kde Vám nehrozí (žádné) nebezpečí. Nebo nás alespoň žádné nenapadá. Tedy alespoň ne takové, které by Vám nehrozilo při hospitalizaci v jakékoliv jiné nemocnici (infekce apod.). Program je vždy závislý na Vašem stavu. V těžké depresi Vás lékař rozhodně nebude nutit absolvovat všechny terapie, jako tomu bývá u pacientů s doznívající středně těžkou depresí nebo úzkostmi. Takže se není třeba bát kolapsu. Ostatně jste stále pod dohledem zdravotních sester a nejméně jednou denně i lékaře (fungují společně jako tým). Naopak režim (pravidelnost), psychoterapie a kontakt se spolupacienty je tím, co léčí. Na šest lidí na pokoji si lze v pohodě zvyknout, možná první dva až tři dny jsou těžší. A když někdo chrápe, jsou u sestřiček k dispozici špunty do uší :-). Vážně, není se moc čeho obávat. Ale pravdou je, že kvalita každého pracoviště je jiná, takže je dobré, když se nejprve podíváte po referencích na dané pracoviště, pokud na to máte sílu. Mimo akutní stavy, kdy musíte co nejdříve do nemocnice a jste vděčný za tu nejbližší, si můžete pracoviště vybrat. Spádovost u nás totiž neplatí. A konečně, pro uzdravení je třeba také něco udělat. Samozřejmě až ve chvíli, kdy se deprese či úzkosti zmírní.
@@ZIVOTZAZDI díky, já jsem myslel že by člověku třeba sebrali řidičák nebo myslím se tomu říká nesvéprávnost, když by zjistili že pořádně nejsem schopný fungovat mezi lidmi, i když psychózu nemám. Nebo respektive jsem schopný fungovat mezi lidmi, vyřídit si co je potřeba atd, ale když bych měl být trvale bez soukromí, tak mi to dělá problémy, psychické napětí, bolení hlavy apod, to už od dětství, a nezvyknul jsem si ani ve škole, ani v práci. Ještě mě napadla jedna otázka, když při sebevražedných tendencích se snaží v tom každému zabránit, máme potom skutečně "právo na život"? nebo je to spíš "povinnost na život"?
@@mireknovacek9680 Omezení svéprávnosti je právní úkon, který musí někdo navrhnout (např. rodina) a následně jej musí projednat místně příslušný soud. A jak vyplývá z názvu, jde o omezení, které bývá časově ohraničené, ve výjimečných případech pak dlouhodobé. Neznáme případ, že by v ČR byla někomu omezena svéprávnost kvůli onemocnění některou z úzkostných poruch nebo na základě deprese. Jinak psychóza je spíš akutní stav, nikoliv konkrétní onemocnění (jde o onemocnění tzv. psychotického spektra). Ale ani u nich se často nevyužívá omezení svéprávnosti. Jde o výjimečný a zcela zásadní zásah do osobnostních práv jednotlivce. Na statistiky jsme se nedívali, takže nemůžeme poskytnout relevantní data, ale faktem je, že jde o častou a zbytečnou obavu mnoha lidí s psychickým onemocněním. Řidičský průkaz není vůbec snadné člověku odebrat a ruku na srdce, je na každém z nás, aby rozumně vyhodnotil, zda s úzkostmi či depresí sednout za volant či nikoliv. Pokud užíváte benzodiazepiny, pak se stáváte potenciálně nebezpečným pro sebe a další řidiče, protože budete mít s nejvyšší pravděpodobností pomalejší reakce, což může mít v důsledku fatální následky. S moderními antidepresivy řídí mnoho lidí, na pozornost nemívají vliv. Ale jak jsme psali, měli bychom se jednak poradit sami se sebou a s psychiatrem, jestli je dobré sednout za volant, nebo si dát nějaký čas pauzu. Tolik k svéprávnosti a řidičskému průkazu. K právu na život a sebevraždě. Zkuste si představit, že umíráte vlivem fibrilace komor. Zastaví se Vám srdce a lékař či zdravotničtí záchranáři použijí v rámci rozšířené resuscitace veškeré dostupné přístroje a léky, aby Vás zachránil. Přemýšlel byste po úspěšné resuscitaci nad tím, proč máte "povinnost žít" a z jakého titulu Vás zachránili? Existuje tu něco, jako "společenská smlouva", v jejímž rámci nepřemýšlíme nad tím, zda má smysl zahajovat resuscitaci např. u velmi starých či nemocných lidí. Zkrátka se snažíme zachránit druhému život, neboť lidský život je nejcennější a požívá nejvyšší ochrany. A u sebevraždy je to velmi podobné jako u zástavy srdce. Velmi často jde o důsledek duševního onemocnění, resp. stavu, který je také život ohrožující. Jedna věc je, když o sebevraždě přemýšlíte v rovině filozofické. A druhá, když onemocníte, chcete zemřít, nemáte náhled, ale kdybyste byl zdráv, ani by Vás to nenapadlo, a když, určitě byste se o sebevraždu nepokusil. Povinností lékařů a zdravotnického personálu, ale de facto (i de iure) nás všech je Váš život chránit, jak jen to jde. Pokud znáte bolest deprese, pak určitě víte, že po odeznění akutní fáze přichází úleva a s ní i dobrý pocit z faktu, že žijete.
@@ZIVOTZAZDI díky, tak to jsem nevěděl, já myslel že když by se třeba člověk zhroutil z toho že něco nezvládá tak by hrozilo zbavení svéprávnosti . Samozřejmě když jsem unavený nebo špatně vyspaný tak bych neřídil, to vím že kolikrát něco přehlídnu i když jdu pěšky. Jo, tak sebevraždu u deprese jsem nemyslel, ale co když budou existovat racionální důvody k sebevraždě? Např. kdybych přišel o oči nebo o ruce, tak to by z objektivního hlediska asi nemělo smysl zůstávat naživu. A rozhodně bych nebyl rád, kdyby mi někdo v sebevraždě zabránil. Já osobně zastávám názor, že lidská práva jsou všechna stejně důležitá a každý člověk by si měl sám rozhodnout, kterému z nich dá přednost, aspoň pokud není pod vlivem akutní psychické poruchy.
Vstava se v 7 ato proto ze se podavaji leky a snidane. Pak muzete klidne lezeta spat znova. Stejne jak v jakekoliv nemocnici. Spat se jdev deset s tim semmel problemy protoze jentak neusnu.
Na otevřeném oddělení je pozorování podezřelého/stíhaného/obžalovaného pro účely trestního řízení vyloučeno. Navíc "chtít do vazby" je dost zvláštní požadavek, ale budiž. Jinak uzavřených oddělení je celá řada, ale to není otázka pro nás. Natáčíme jen o tom, co jsme zažili.
Děláte úžasnou věc, jste skvělý pořad, který pomáhá! Já mám s hospitalizací na psychiatrii velké zkušenosti...ale toho je tolik, co bych k tomu mohla říci. Ale hlavní je asi jedno. Opravdu se nebojte hospitalizace. Já ležela v roce 2017 tři čtvrtě roku v nemocnici a neuvěřitelně mě to dalo. Ruku do ohně bych mohla dát za Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, jsou tam prostě úžasný tým - lékaři, sestřičky, sanitářky až po uklízečky. Všichni s vámi mluví slušně, jsou ochotní. Opravdu podrželi mě v těch nejhorších chvílích. Dále nemůžu říct ani slovo proti Bohnicím - pokud pominu vybavení (které v tom stavu vážně nikoho nezajímá) také mi tam moc pomohli. Především pak doléčovací pobyt na oddělení číslo 3. Tam začala kompletní přeměna mého myšlení - už se nehledí jen na prášky, ale konečně se někdo začal věnovat psychice, povídat si, rozklíčovat to, kde to vlastně začalo. Měla jsem zkrátka velké štěstí na lidi kolem sebe. Ještě jednu zkušenost jsem měla s menší okresní nemocnicí v Pardubickém kraji a tam jsem spokojená nebyla. Nicméně měla jsem zrovna mánii. Takže to nemůže být úplně objektivní :)
dobry den, hrozi mi hospitalizace v bohnicich a chci se zeptat zda-li vam vezmou i mobil, nebo si muzete telefonovat pripadne zda-li tam clovek muze mit pristup na internet. vim ze to zni divne ale muj stav je uz dos spatny ale byt bez kontaktu a divani se na monitor asi neusnu.
Pokud má člověk prostor a možnost, pak je dobré si zjistit, kdo na daném oddělení pracuje, resp. jakou má praxi a zkušenosti. Máme samozřejmě na mysli otevřené psychoterapeutické oddělení. Jinak DPN Opařany vede dva roky špičkový pedopsychiatr doc. MUDr. Michal Goetz Ph.D. (více zde: psychosomatika.cz/tym/mudr-michal-goetz-ph-d/). Držíme Vám palce!
Doporučujeme Vám návštěvu odborníka, s nímž je třeba Vámi uvedenou anhedonii konzultovat. Bylo by krajně nezodpovědné na dálku hodnotit Váš psychický stav, nemluvě o tom, že na to ani nemáme dostatečné vzdělání ani kompetence. Vyhněte se internetu a navštivte psychiatra přímo, i když to potrvá delší dobu. A pokud je stav již nesnesitelný, pak jsou tu krizová centra. Rádi Vám doporučíme nejbližší z nich.
Mohu se zeptat jestli se da do psychiatricke lecebny přihlásit sama za sebe ze bych potrebovala pomoct kdyz mam zachvaty ci úzkosti nebo se citim vevnitr sebe prázdná a fakt hodne se sebepozkozuji ….potrebuju nutnou pomoc a u psychiatrů a tak dale mi nikdo nepomohl a to mi nasadily i prasky deprex
V případě akutního stavu určitě můžete. Psychická bolest a sebepoškozování akutním stavem bezpochyby jsou, podobně jako těžko zvladatelné úzkosti. Před tím doporučujeme (ne nutně!) navštívit nejbližší centrum krizové intervence, které funguje 24/7. V Praze jde o Centrum krizové intervence při Psychiatrické nemocnici Bohnice (bohnice.cz/krizova-pomoc/) a v Brně pak o centrum při Fakultní nemocnici v Brně (www.fnbrno.cz/krizove-centrum-poskytuje-sluzby-non-stop/t6059).
Záleží na více faktorech, počínaje místem hospitalizace, přes diagnózu, až po denní program. Některé obtíže lze určitě za dva týdny zvládnout, ale máme zkušenosti spíše s hospitalizací delší, tj. šest až osm týdnů.
@@dwqedweq4846 Takových hospitalizací může být několik. Od základní stabilizace akutního stavu, přes odvykací programy. Občas si člověk potřebuje na psychiatrii pouze odpočinout, nabrat síly, případně pod dozorem upravit medikaci. Je možné také využít krizová lůžka v rámci CDZ.
Jo a razítko jde okamžitě všude zaměstnavateli, vedoucímu..na sociálku.. Okamžitě na obálce... Takže tak je to ošetřený... Jen místo léčebná se vše nazývá nemocnicí.. slovo "péče" je až humorné
Problematice panických atak se věnujeme v dílech 12 a 13. Tento konkrétní pojednává o hospitalizaci resp. o tom, co mohou lidé od hospitalizace v psychiatrické nemocnici očekávat.
Nevíme, jaká je v tomto ohledu legislativa na Slovensku. Ale "zbavení svéprávnosti" neboli omezení svéprávnosti je složitým procesem, který nebývá definitivní (většinou je časově omezený), a především, rozhoduje o něm vždy soud. Určitě vše proberte s psychiatrem nebo s někým z krizového centra, především pak Vaše obavy, které Vás tak trápí.
Ještě jednou, nevíme, jak je to na Slovensku, ale v podstatě je psychiatrická nemocnice stejná, jako každá jiná. To, co ji odlišuje od ostatních, především režimová opatření, tak ta jsme se snažili popsat ve výše publikovaném díle. Určitě se vyplatí přečíst si práva pacienta a to, jak dané oddělení funguje resp. co se v něm smí a co už ne, dále co nabízí apod.
V tom případě zkuste sebrat odvahu a obrátit se na krizové centrum. A nebojte se s nimi promluvit o všech svých obavách. Kde jinde byste našel pochopení, tím spíše, pokud zmiňujete tak závažnou věc, jako jsou myšlenky na smrt. Pokud byste potřeboval kontakty na centra krizové intervence i na Slovensku, rádi Vám je zašleme. Hlavně s myšlenkami na smrt, byť nejsou přítomné stále, nezůstávejte sám a proberte je s odborníky!
Do psychoterapeutického programu NUDZ, zaměřeného na léčbu úzkostných poruch, se můžete přihlásit s pomocí vlastního praktického lékaře nebo ambulantního psychiatra. Vyžaduje to trpělivost kvůli čekacím lhůtám (ale vyplatí se!) a samozřejmě motivaci k léčbě. Podrobnější informace najdete zde: www.nudz.cz/lecebna-pece/oddeleni-1-uzkostne-poruchy/profil/. Léčbu afektivních či psychotických poruch je třeba primárně naplánovat společně s ambulantním psychiatrem. Samozřejmě mimo zdraví a život ohrožujících (akutních) stavů, kdy je nutné neodkladně vyhledat lékařskou péči nebo rovnou volat tísňovou linku 155.
Dobrý den, díl o elektrokonvulzivní terapii bude hotový někdy v polovině května. Cyklus má naplánovaných 30 dílů, přičemž zvládáme vyrobit 1 až 2 díly měsíčně.
Hagioterapie to mě dost zarazilo jsem nevěřící a mě by to třeba naopak bouřilo. Pokud to někomu pomáhá je to dobře ale já vidím v církvi veliké zlo a divím se že zde něco zaznělo o bibli a tak. Jediné co jsi vybavím jsou války, inkvizice, a další věci . Můžete mě k tomu něco napsat upřesnit děkuji . Rozhodně to nemyslím zle jsem to moc nepochopil moc děkuji. Také nechápu to ambulantní předpokládám že je to že člověk dochází k odborníkovy asi jsem tedy měl obrovské štěstí že já ho sehnal hnedka a bez velkých obtíží a hnedka první mě přijal o to více jsi toho budu vážit. hezké video dobře že se zde naráží na to že člověk jsi stěžuje ale nechce ublížit poškodit personál a je to v dané nemoci a moc se mě líbilo jak ta vrchní sestra řekla když zamnou příde sestra jiná a zeptá se mě co jsi s tím bláznem mám povídat nemá zde co dělat .
Spirituální péči, kam hagioterapie patří, budeme věnovat jeden samostatný díl. Třeba pak změníte názor na duchovní péči, která nemá nic společného s šířením konkrétní víry. To naopak duchovní péče zapovídá.
@@lenny9676 O existenci inkvizice v 21. století, navíc v našich podmínkách, snad nikdo vážně neuvažuje. V církvích jsou lidé dobří i špatní, podobně jako jinde. Už za týden budeme publikovat díl o spirituální péči. Snad se bude líbit a vnese více světla do péče o duši.
ale tam se nedeje nic nabozenskeho na hagioterapii. ctou se pribehy z bible a na zaklade toho se pak diskutuje a hoedaji jiste veci. to je uplne stejne jako kdyby se cetla jina kniha.
@@ZIVOTZAZDI Přesně. Je opravdu neuvěřitelné, jak pořád spousta lidí vůbec netuší, která bije. Ale nutno uznat, že i díky vám se situace přeci jen zlepšila.
Rezistentní deprese - opravdu může pomoci spát na pokoji s až šesti lidmi, dozvědět se (opět), jak je to s depresemi, dozvědět se, jak mi má pomoci pravidelný režim, správná dieta, činnost, sdílení (opět se dozvědět, že depresemi trpí mnozí a mnozí...)....? Tyto všechny reálie zná již letitý pacient, rozumí jim, nicméně chorobně smutná nálada trvá a ovlivňuje jeho schopnost k aktivitám, které ví, že mohou přinést i pozitivní vjemy, ale i ty mnohdy jen s dočasnými kladnými dopady....V úvodu se myslím zmínila teze - vyléčení.....později již jen zmírnění deprese....Ano, pomoci někomu to může, ale stejně tak podle mě i nemusí.
Rádi bychom, ale je to zatím mimo naše možnosti. Pokud si cyklus projdete, všimnete si, že Život za zdí je primárně založen na našich osobních zkušenostech. A je věnován lidem s neléčenými event. špatně léčenými úzkostnými poruchami a mírnými či středně těžkými depresemi, tedy zhruba 600tis. obyvatelům ČR a jejich nejbližším. Těžkým depresím se věnujeme v podstatě okrajově, neboť ty jsou již diagnostikovatelné o mnoho snadněji, než ostatní jmenované stupně deprese a úzkostné poruchy. I pro laické okolí bývají ve svých projevech nepřehlédnutelné. Schizoafektivní poruchy jsou samostatným světem, který nelze jen tak vložit do jediného dílu. Nebo možná jde, ale tímto směrem jít nechceme. Prožitky lidí s tímto onemocněním jsou zcela jiné, stejně jako jejich zkušenosti s hospitalizací, medikací apod. Svět úzkostných poruch, depresí a schizoafektivních poruch se protne v dílu o elektrokonvulzivní terapii a možná i v bonusovém pojednání o lidském mozku. Z dílu by mělo být patrné, že řada lidí, trpící "schizofrenií" často mívá navíc deprese i úzkosti. Již jen toto téma by vyžadovalo samostatný díl.
@@golemhd3434 Pokud máte podezření, že se u Vás rozvíjí některá z duševních poruch, doporučujeme se objednat předem do některého z center krizové intervence (v Praze např. RIAPS), kde Vám poradí a pomohou. Pokud jsou obtíže akutní (úzkosti, silné výkyvy nálad, změny ve vnímání apod.), tak se není třeba nikam objednávat a krizové centrum můžete navštívit rovnou. Jestliže nejde o nic akutního, ale chcete mít z jakéhokoliv důvodu jistotu, že netrpíte žádným psychickým onemocněním, doporučujeme vyhledat v okolí Vašeho bydliště psychologa, který se zabývá též diagnostikou (stačí zadat do Googlu "psychologická diagnostika").
mám dceru nemocnou schizofrenii,je to náročné,v nemocnici jí vždy pomohli,chci poděkovat personálu v Ostrově u K.VarRáda bych jí umístnila v nějakém zařízení,protože se o ní starám už 23 let,nyní má 42 let moje dcera a já už jsem unavená.Je málo ústav s touto diagnozou,doufám,že se to změní k lepšímu.
Já už sem to taky zářila a furt stim bojuju a už nevím jak ale video je krásný děkuju vám
Nyní jsem dokoukala do konce a ještě musím připsat - úžasně zpracováno a Vaše konečné věty o tom jak může být naslouchání a sdílení prospěšnou terapii mě vehnaly slzy do očí. Souhlasím! Kdo nezažil, asi nepochopí..:)
Moc Vám děkujeme!
Bohnice 8 skvělé výsledky a lidský přístup k pacientům i k rodině děkuji matka pacienta
Velmi zajímavý dokument
Děkujeme!
Tiež som bola v nemocnici na psychiatrii. To nie je hanba. Každý človek môže ochorieť na psychické ochorenie 😢😥😓
Mam za sebou uz jednu hospitalizaci na psycho v FN Hradec Kralove. Dobrovolne. Nestydim se za to. Mam tezke deprese a absolvovala jsem elektrosokovou terapii, ktera mi hodne pomohla. Vlastne me vratila zpatky a je to uz 5-6 let zpatky
svaté Bohnice, Dobřany - HRŮZA!!!!
Škoda, že přestali vycházet další díly. Přesto moc děkuji - velmi záslužná práce. i kdyby to pomohlo jedinému člověku, stálo to určitě za to.
Děkujeme, ale máme letní pauzu. Začneme opět v září. Bude publikováno všech zamýšlených 30 dílů.
Super ! Mnohokrát děkuji.
ŽIVOT ZA ZDÍ natočíte prosím díl o sebepoškozování?
@@zuzanapaskova5012 O sebepoškozování pojednává částečně díl o sebevraždě.
Není hospitalizace každá stejná v některých jsou podmínky hrozne
Je smutnou pravdou, že psychiatrické nemocnice mají různou kvalitu, což platí také o jednotlivých odděleních. Léčba úzkostí a depresí ale probíhá většinou na otevřených psychoterapeutických odděleních, která jsou ve slušném stavu.
Jo, viz níže, lépe v base než tam... :-D
@@MZacok Referujeme pouze o léčbě úzkostí a depresí. Při léčbě na otevřených psychoterapeutických odděleních jsou podmínky napříč republikou velmi slušné, v mezích možného, samozřejmě.
Presne. Vraj Bratislava je oproti Prešovu Kartúza parmská. Pezinok a doličovák v Rožňave majú dobrú povesť.
Mam ted za sebou prvni hospitalizaci v bohnicich na akutni peci 23 a bylo to tam dost vpohode jako na tabore. Ono samozrejme zavisi co vam je ale ja muzu rict ze je to tam celkem vpohode.
Tvrzení paní doktorky kolem jedenácté minuty mi připomnělo nedávné vystoupení jednoho nemocničního nutričního terapeuta, který vehementně vysvětloval, jak je pro pacienty prospěšná nezdravá strava (aniž by ji přesně tak označil) a jak by je ta zdravá poškodila.
Podobně se tady dozvídáme, jak v české psychiatrii, kde si pacienti léčeben nejvíce stěžují na pocit izolace a nedostatek komunikace s pesonálem, je vlastně vše v nejlepším pořádku, když sestry vydají lék a lékař proběhne oddělením, kde zmonitoruje pacienty.
V budoucnu si nejspíš vystačíme s automaty na léky a kamerovým dohledem. Pacientům se to možná moc zamlouvat nebude, ale o nějaké jejich bláhové pocity přece nejde.
Doufáme, že česká psychiatrie půjde přesně opačným směrem. Neboli co nejvíce kompetentních lidí, které zajímají právě "bláhové pocity" pacientů a jejich životní příběhy. Bez víry ve zlepšení systému bychom ani cyklus nenatáčeli.
To je jistě velmi záslužné a je jen škoda, že k tomu nedošlo již dávno.
Důležité pro kýžené zlepšení však je také vytvoření autentického obrazu české psychiatrie. Ten nemohou dostatečně poskytnout zaměstnanci zevnitř, ani "vděční pacienti".
Z tohoto dílu je patrné, že to nelze čekat ani od někdejších uznávaných novinářů přeškolených na lakýrníky.
V souvislosti s tím bych rád vzkázal Mgr. et Mgr. Němečkovi, jehož výhradně se týká předchozí narážka.
1. dodatečně podepsaný souhlas s přijetím k hospitalizaci je často výsledkem soustředěného nátlaku personálu, který pacient nezvládne.
2. dobrovolný souhlas je sice možné vzít zpět, avšak takových případů moc nebývá, protože pacienti s tímto úmyslem jsou pečlivě informováni, že důsledkem odvolání nebude jejich propuštění, nýbrž přeměna hospitalizace na nedobrovolnou se všemi souvisejícími nevýhodami.
3. soudy vyhoví drtivé většině návrhů na hospitalizaci ne proto, že lékaři moudře selektují případy, kdy je nedobrovolná hospitalizace nezbytná, ale děje se tak v důsledku zaběhlé justiční rutiny založené na naprostém pohrdání právy duševně nemocných
4. jsem si jist, že tohle všechno moc dobře víte.
Nesoudili bychom Tomáše Němečka tak příkře, vlastně bychom jej nesoudili vůbec. Je škoda, že nevidíte fakt, co všechno pozitivního udělal pro humanizaci psychiatrické péče u nás. Nezaslouží si proto takový komentář. Co je také důležité, o nedobrovolné hospitalizaci jsme pojednali v rámci cyklu hlavně proto, že se jí často lidé s úzkostmi a depresemi obávají. Ani jeden z bodů, které uvádíte, nerozporujeme. S výjimkou odsudku Tomáše Němečka a závěrečného bodu. O nedobrovolnou hospitalizaci se do hloubky nezajímáme, ale nejspíše budeme. Pokud chcete přispět k dobré věci, kontaktujte nás, prosím, e-mailem na adrese zivotzazdi@post.cz. Díky!
Rád bych se věnoval ještě jednomu tématu, ke kterému mě přivedla poněkud sentimentální reakce S. Luxové. Musím se ale vrátit k tomu, co píšete ohledně T. Němečka.
O jeho humanizačním přínosu české psychiatrii nic nevím, což jistě není dáno tím, že by byl tak nevýznamný, nýbrž to souvisí s mým nepříliš soustavným zájmem o dění v tomto oboru. Můj komentář, o kterém si mimochodem myslím, že si nezasloužil Váš komentář. rozhodně nehodnotil jeho širší působení. Týkal se několika tvrzení z pořadu, která byla vědomě zavádějící.
Měl jsem možnost vidět soudní rozhodnutí o nedobrovolné hospitalizaci své známé. Věděl jsem jsem, že musím sreovnat znění zákona, který stanoví podmínky přípustnosti tohoto opatření s fakty o jejím zdravotním stavu. Tedy to, zda z nich vyplývá, že je jich dost a jsou natolik závažná, aby ohrožovala sebe a své okolí. To však bylo neproveditelné. Soudní rozhodnutí neobsahovalo jedinou takovou skutečnost! To ani nemohlo, protože stejně tomu bylo i v lékařské zpráve, ze které vycházelo. Soud proto konstatoval, že pacientka se přepíjí a ohrožeuje jí její okolí, takže je nebezpečná sobě i druhým, jak požaduje k nedobrovolné hospitalizaci zákon. Doplňuji, že přepíjení se týkalo nadměrné konzumace nemocničního čaje a dalších nealkoholických tekutin. Ohrožování okolím zase partnerských neshod, které se tehdy neprozřetelně snažila řešit v psychiatrické ordinaci.
Příslušná soudkyně tedy shrnula její potíže, z nichž zádná ani jejich souhrn nemohly znamenat, že ohrožuje sebe nebo ostatní, a... konstatovala, že ohrožuje sebe a své okolí, jak stojí v liteře zákona. V podstatě tímto absurdní závěrem prohlásila, že se ve svém postavení ani moc nemusí snažit předstírat, že dodržuje zákon. Jsem přesvědčen, že jde o standardní výkon práva nejen u Obvodního soudu pro Prahu 8. Případ totiž mezitím dospěl až k Ústavnímu soudu.
Skutečně se domníváte, že pan Němeček o podobné praxi nikdy neslyšel? Stejně jako že netuší nic o tom, jak to chodí s dodatečnými souhlasy s hospitalizací?
Možná mu jeho poziceí v bohnické nemocnici neumožňuje mluvit o těchto věcech jinak, pak mě napadá, proč se ve svém vystoupení nevěnoval něčemu jinému.
Profesor Raboch např. hovočí o potřebě, spíše však nutnosti psychologické pomoci během poskytování akutní psychiatrické péče. V dnešních Lidových novinách MUDr. Honzák hovoří o zásadní potřebě prostého lidského zájmu o pacienta ze strany lékaře.
Nebylo by tedy namístě se věnovat bohnickému "neklidovému" pavilonu, kde jsou pacienti uskladněni a kontrolováni lhostejným či možná přetíženým personálem? Možná by došlo i na to, kolik mají na tomto oddělení k dispozici psychologů. Prozradím to dopředu: ani jednoho!
V jednom se ohrazujeme. Nic vědomě zavádějícího nepublikujeme. Za vším si stojíme a jestliže je něco plusem cyklu, pak to, že je podepřen osobní zkušeností. Ano, nedobrovolná hospitalizace je výjimkou, neboť ji neznáme a musíme se spolehnout na důvěru v lidi, které známe. Nicméně se nedobrovolné hospitalizaci budeme věnovat, byť třeba po jiné novinářské lince, a ne přímo v samotném cyklu. Důvodem jsou prostředky.
Také jsem již byla v životě hospitalizována, akorát jsem měla bohužel negativní zkušenost přístupu zdravotníků vůči pacientům😓 Naopak se můj psychický stav ještě zhoršil... Hospitalizace byla dobrovolná, nevěděla jsem si už rady, bála jsem se, že si ze zoufalství ublíží. Nebudu zde jmenovat nemocnici, ale od té doby mám strach a nedůvěru vůči personálu.
Mrzí nás Vaše špatná zkušenost. Je to škoda, protože hospitalizace může výrazně pomoci. I proto jsme tento díl natáčeli a vycházel z naší osobní zkušenosti. Bohužel kvalita poskytované péče je napříč republikou značně kolísající.
Ja by som určite zverejnila kde som mala zlú skúsenost a varovala ludí,viem prečo to píšem,tiež tým prechádzam už dlhé roky
Já už jsem se poprvé léčila na psychiatrii od mých 6 let až dodnes se léčím na psychiatrii 😔
Od šesti let? 🙁 Tak to mne moc mrzí. Moc ti přeji, ať je ti lépe.
Zdravím, zajímalo by mě, jak moc je to nebezpečné jít se léčit třeba kvůli depresím, neurozám a poruše osobnosti? Může se stát, že to tam člověk nezvládne a potom mu seberou lidská práva? Někde jsem četl že se tam vstává v 6 ráno a jde se spát v 10 večer, a jinak se pořád něco dělá. To si neumím představit, z toho bych asi zkolaboval za pár dní.. Mě dali invalidní důchod jen 1.stupně, a v té zprávě byl mimo jiného důvod, že prý "nebyla nutná hospitalizace". Ve skutečnosti už dávno u mně asi nutná byla, ale je mi jasné že bych to asi nezvládl, protože momentálně jsem rád že zvládnu práci na půl úvazku a zbytek dne musím nabírat síly na další den.. A taky nemít žádné soukromí, spát v jedné místnosti s někým dalším, kdo třeba bude chrápat, to by bylo asi hodně rychle na zcvoknutí.
Dobrý den, lidská práva Vám nikdo sebrat nemůže, ale je možné, že by je jednotlivec či instituce mohla nerespektovat nebo do nich neoprávněně zasahovat. Ale to už jsme v rovině trestně-právní. Vy máte nejspíše na mysli omezení osobní svobody a použití omezujících prostředků. S tím se rozhodně při léčbě úzkostí nesetkáte. Jde o postup ve výjimečných situacích, souvisejících s úplně jinými diagnózami. Při depresi se můžete na čas přestěhovat z otevřeného na uzavřené oddělení, a to za předpokladu, že se u Vás objeví sebevražedné myšlenky a chování. Pak je třeba zvýšené péče a dohledu. Jinak se úzkosti či deprese standardně léčí na otevřených psychoterapeutických odděleních psychiatrických nemocnic či klinik, kde Vám nehrozí (žádné) nebezpečí. Nebo nás alespoň žádné nenapadá. Tedy alespoň ne takové, které by Vám nehrozilo při hospitalizaci v jakékoliv jiné nemocnici (infekce apod.). Program je vždy závislý na Vašem stavu. V těžké depresi Vás lékař rozhodně nebude nutit absolvovat všechny terapie, jako tomu bývá u pacientů s doznívající středně těžkou depresí nebo úzkostmi. Takže se není třeba bát kolapsu. Ostatně jste stále pod dohledem zdravotních sester a nejméně jednou denně i lékaře (fungují společně jako tým). Naopak režim (pravidelnost), psychoterapie a kontakt se spolupacienty je tím, co léčí. Na šest lidí na pokoji si lze v pohodě zvyknout, možná první dva až tři dny jsou těžší. A když někdo chrápe, jsou u sestřiček k dispozici špunty do uší :-). Vážně, není se moc čeho obávat. Ale pravdou je, že kvalita každého pracoviště je jiná, takže je dobré, když se nejprve podíváte po referencích na dané pracoviště, pokud na to máte sílu. Mimo akutní stavy, kdy musíte co nejdříve do nemocnice a jste vděčný za tu nejbližší, si můžete pracoviště vybrat. Spádovost u nás totiž neplatí. A konečně, pro uzdravení je třeba také něco udělat. Samozřejmě až ve chvíli, kdy se deprese či úzkosti zmírní.
@@ZIVOTZAZDI díky, já jsem myslel že by člověku třeba sebrali řidičák nebo myslím se tomu říká nesvéprávnost, když by zjistili že pořádně nejsem schopný fungovat mezi lidmi, i když psychózu nemám. Nebo respektive jsem schopný fungovat mezi lidmi, vyřídit si co je potřeba atd, ale když bych měl být trvale bez soukromí, tak mi to dělá problémy, psychické napětí, bolení hlavy apod, to už od dětství, a nezvyknul jsem si ani ve škole, ani v práci.
Ještě mě napadla jedna otázka, když při sebevražedných tendencích se snaží v tom každému zabránit, máme potom skutečně "právo na život"? nebo je to spíš "povinnost na život"?
@@mireknovacek9680 Omezení svéprávnosti je právní úkon, který musí někdo navrhnout (např. rodina) a následně jej musí projednat místně příslušný soud. A jak vyplývá z názvu, jde o omezení, které bývá časově ohraničené, ve výjimečných případech pak dlouhodobé. Neznáme případ, že by v ČR byla někomu omezena svéprávnost kvůli onemocnění některou z úzkostných poruch nebo na základě deprese. Jinak psychóza je spíš akutní stav, nikoliv konkrétní onemocnění (jde o onemocnění tzv. psychotického spektra). Ale ani u nich se často nevyužívá omezení svéprávnosti. Jde o výjimečný a zcela zásadní zásah do osobnostních práv jednotlivce. Na statistiky jsme se nedívali, takže nemůžeme poskytnout relevantní data, ale faktem je, že jde o častou a zbytečnou obavu mnoha lidí s psychickým onemocněním. Řidičský průkaz není vůbec snadné člověku odebrat a ruku na srdce, je na každém z nás, aby rozumně vyhodnotil, zda s úzkostmi či depresí sednout za volant či nikoliv. Pokud užíváte benzodiazepiny, pak se stáváte potenciálně nebezpečným pro sebe a další řidiče, protože budete mít s nejvyšší pravděpodobností pomalejší reakce, což může mít v důsledku fatální následky. S moderními antidepresivy řídí mnoho lidí, na pozornost nemívají vliv. Ale jak jsme psali, měli bychom se jednak poradit sami se sebou a s psychiatrem, jestli je dobré sednout za volant, nebo si dát nějaký čas pauzu. Tolik k svéprávnosti a řidičskému průkazu.
K právu na život a sebevraždě. Zkuste si představit, že umíráte vlivem fibrilace komor. Zastaví se Vám srdce a lékař či zdravotničtí záchranáři použijí v rámci rozšířené resuscitace veškeré dostupné přístroje a léky, aby Vás zachránil. Přemýšlel byste po úspěšné resuscitaci nad tím, proč máte "povinnost žít" a z jakého titulu Vás zachránili? Existuje tu něco, jako "společenská smlouva", v jejímž rámci nepřemýšlíme nad tím, zda má smysl zahajovat resuscitaci např. u velmi starých či nemocných lidí. Zkrátka se snažíme zachránit druhému život, neboť lidský život je nejcennější a požívá nejvyšší ochrany. A u sebevraždy je to velmi podobné jako u zástavy srdce. Velmi často jde o důsledek duševního onemocnění, resp. stavu, který je také život ohrožující. Jedna věc je, když o sebevraždě přemýšlíte v rovině filozofické. A druhá, když onemocníte, chcete zemřít, nemáte náhled, ale kdybyste byl zdráv, ani by Vás to nenapadlo, a když, určitě byste se o sebevraždu nepokusil. Povinností lékařů a zdravotnického personálu, ale de facto (i de iure) nás všech je Váš život chránit, jak jen to jde. Pokud znáte bolest deprese, pak určitě víte, že po odeznění akutní fáze přichází úleva a s ní i dobrý pocit z faktu, že žijete.
@@ZIVOTZAZDI díky, tak to jsem nevěděl, já myslel že když by se třeba člověk zhroutil z toho že něco nezvládá tak by hrozilo zbavení svéprávnosti . Samozřejmě když jsem unavený nebo špatně vyspaný tak bych neřídil, to vím že kolikrát něco přehlídnu i když jdu pěšky.
Jo, tak sebevraždu u deprese jsem nemyslel, ale co když budou existovat racionální důvody k sebevraždě? Např. kdybych přišel o oči nebo o ruce, tak to by z objektivního hlediska asi nemělo smysl zůstávat naživu. A rozhodně bych nebyl rád, kdyby mi někdo v sebevraždě zabránil. Já osobně zastávám názor, že lidská práva jsou všechna stejně důležitá a každý člověk by si měl sám rozhodnout, kterému z nich dá přednost, aspoň pokud není pod vlivem akutní psychické poruchy.
Vstava se v 7 ato proto ze se podavaji leky a snidane. Pak muzete klidne lezeta spat znova. Stejne jak v jakekoliv nemocnici. Spat se jdev deset s tim semmel problemy protoze jentak neusnu.
Nevím jak je to dnes, ale před dvaceti lety byli semnou na oddělení dva pacienti na pozorování a ti chtěli do vazby. Prý je tam líp. A taky je odvezli
Na otevřeném oddělení je pozorování podezřelého/stíhaného/obžalovaného pro účely trestního řízení vyloučeno. Navíc "chtít do vazby" je dost zvláštní požadavek, ale budiž. Jinak uzavřených oddělení je celá řada, ale to není otázka pro nás. Natáčíme jen o tom, co jsme zažili.
Děláte úžasnou věc, jste skvělý pořad, který pomáhá! Já mám s hospitalizací na psychiatrii velké zkušenosti...ale toho je tolik, co bych k tomu mohla říci. Ale hlavní je asi jedno. Opravdu se nebojte hospitalizace. Já ležela v roce 2017 tři čtvrtě roku v nemocnici a neuvěřitelně mě to dalo. Ruku do ohně bych mohla dát za Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, jsou tam prostě úžasný tým - lékaři, sestřičky, sanitářky až po uklízečky. Všichni s vámi mluví slušně, jsou ochotní. Opravdu podrželi mě v těch nejhorších chvílích. Dále nemůžu říct ani slovo proti Bohnicím - pokud pominu vybavení (které v tom stavu vážně nikoho nezajímá) také mi tam moc pomohli. Především pak doléčovací pobyt na oddělení číslo 3. Tam začala kompletní přeměna mého myšlení - už se nehledí jen na prášky, ale konečně se někdo začal věnovat psychice, povídat si, rozklíčovat to, kde to vlastně začalo. Měla jsem zkrátka velké štěstí na lidi kolem sebe. Ještě jednu zkušenost jsem měla s menší okresní nemocnicí v Pardubickém kraji a tam jsem spokojená nebyla. Nicméně měla jsem zrovna mánii. Takže to nemůže být úplně objektivní :)
Máte někdo zkušenost s PN v Opavě?
dobry den, hrozi mi hospitalizace v bohnicich a chci se zeptat zda-li vam vezmou i mobil, nebo si muzete telefonovat pripadne zda-li tam clovek muze mit pristup na internet. vim ze to zni divne ale muj stav je uz dos spatny ale byt bez kontaktu a divani se na monitor asi neusnu.
Rádi Vám o režimu v PN Bohnice napíšeme více. Kontaktujte nás na info@arsanima.cz.
ŽIVOT ZA ZDÍ Diky ale jiz neni treba uz si to uzivam, vcelku vpoho je to tady.
také bych měla jít do opařan, hrozně jsem se toho kvůli špatným rencenzím bála. ale tohle mě docela uklidnilo
Pokud má člověk prostor a možnost, pak je dobré si zjistit, kdo na daném oddělení pracuje, resp. jakou má praxi a zkušenosti. Máme samozřejmě na mysli otevřené psychoterapeutické oddělení. Jinak DPN Opařany vede dva roky špičkový pedopsychiatr doc. MUDr. Michal Goetz Ph.D. (více zde: psychosomatika.cz/tym/mudr-michal-goetz-ph-d/). Držíme Vám palce!
Košice - stará nemocnica. Minimálna starostlivosť. Basa, ale dá sa to vydržať.
Zdravím, mám už přes 2 roky anhedonii, nejsem prostě schopen cítit žádné kladné emoce. Je to na hospitalizaci?
Doporučujeme Vám návštěvu odborníka, s nímž je třeba Vámi uvedenou anhedonii konzultovat. Bylo by krajně nezodpovědné na dálku hodnotit Váš psychický stav, nemluvě o tom, že na to ani nemáme dostatečné vzdělání ani kompetence. Vyhněte se internetu a navštivte psychiatra přímo, i když to potrvá delší dobu. A pokud je stav již nesnesitelný, pak jsou tu krizová centra. Rádi Vám doporučíme nejbližší z nich.
Hanba nieje skončiť u psychiatra hanba je neriešiť problem
Mohu se zeptat jestli se da do psychiatricke lecebny přihlásit sama za sebe ze bych potrebovala pomoct kdyz mam zachvaty ci úzkosti nebo se citim vevnitr sebe prázdná a fakt hodne se sebepozkozuji ….potrebuju nutnou pomoc a u psychiatrů a tak dale mi nikdo nepomohl a to mi nasadily i prasky deprex
V případě akutního stavu určitě můžete. Psychická bolest a sebepoškozování akutním stavem bezpochyby jsou, podobně jako těžko zvladatelné úzkosti. Před tím doporučujeme (ne nutně!) navštívit nejbližší centrum krizové intervence, které funguje 24/7. V Praze jde o Centrum krizové intervence při Psychiatrické nemocnici Bohnice (bohnice.cz/krizova-pomoc/) a v Brně pak o centrum při Fakultní nemocnici v Brně (www.fnbrno.cz/krizove-centrum-poskytuje-sluzby-non-stop/t6059).
Byl jsem hospitalizovaný 2 týdny, k ničemu, max. vás více zblbnou těmi prášky pokud nejste na slušnějším oddělení jako je psychoterapie.
Záleží na více faktorech, počínaje místem hospitalizace, přes diagnózu, až po denní program. Některé obtíže lze určitě za dva týdny zvládnout, ale máme zkušenosti spíše s hospitalizací delší, tj. šest až osm týdnů.
@@ZIVOTZAZDI jaké obtíže lze zvládnout za 2 týdny ?.. takový problém není pokud se rozhodnete hospitalizovat.. podepsal jsem reverz.
Takových problémů je více. Třeba některé akutní krize, které lze překonat na lůžku, v rámci krizových center.
@@dwqedweq4846 Takových hospitalizací může být několik. Od základní stabilizace akutního stavu, přes odvykací programy. Občas si člověk potřebuje na psychiatrii pouze odpočinout, nabrat síly, případně pod dozorem upravit medikaci. Je možné také využít krizová lůžka v rámci CDZ.
Prešov Nemocnica - oddelenie D. Fajn ľudia. Pomohli mi z najhoršieho. Patrícia Čechová - najlepšia psychologyčka.
Jo a razítko jde okamžitě všude zaměstnavateli, vedoucímu..na sociálku.. Okamžitě na obálce... Takže tak je to ošetřený... Jen místo léčebná se vše nazývá nemocnicí.. slovo "péče" je až humorné
A panické ataky?
Problematice panických atak se věnujeme v dílech 12 a 13. Tento konkrétní pojednává o hospitalizaci resp. o tom, co mohou lidé od hospitalizace v psychiatrické nemocnici očekávat.
Nevíme, jaká je v tomto ohledu legislativa na Slovensku. Ale "zbavení svéprávnosti" neboli omezení svéprávnosti je složitým procesem, který nebývá definitivní (většinou je časově omezený), a především, rozhoduje o něm vždy soud. Určitě vše proberte s psychiatrem nebo s někým z krizového centra, především pak Vaše obavy, které Vás tak trápí.
Ještě jednou, nevíme, jak je to na Slovensku, ale v podstatě je psychiatrická nemocnice stejná, jako každá jiná. To, co ji odlišuje od ostatních, především režimová opatření, tak ta jsme se snažili popsat ve výše publikovaném díle. Určitě se vyplatí přečíst si práva pacienta a to, jak dané oddělení funguje resp. co se v něm smí a co už ne, dále co nabízí apod.
V tom případě zkuste sebrat odvahu a obrátit se na krizové centrum. A nebojte se s nimi promluvit o všech svých obavách. Kde jinde byste našel pochopení, tím spíše, pokud zmiňujete tak závažnou věc, jako jsou myšlenky na smrt. Pokud byste potřeboval kontakty na centra krizové intervence i na Slovensku, rádi Vám je zašleme. Hlavně s myšlenkami na smrt, byť nejsou přítomné stále, nezůstávejte sám a proberte je s odborníky!
Panickými atakami trpím já. 😢😨
Jak se dostanu do takové dobře nemocnice ?nudz
Do psychoterapeutického programu NUDZ, zaměřeného na léčbu úzkostných poruch, se můžete přihlásit s pomocí vlastního praktického lékaře nebo ambulantního psychiatra. Vyžaduje to trpělivost kvůli čekacím lhůtám (ale vyplatí se!) a samozřejmě motivaci k léčbě. Podrobnější informace najdete zde: www.nudz.cz/lecebna-pece/oddeleni-1-uzkostne-poruchy/profil/. Léčbu afektivních či psychotických poruch je třeba primárně naplánovat společně s ambulantním psychiatrem. Samozřejmě mimo zdraví a život ohrožujících (akutních) stavů, kdy je nutné neodkladně vyhledat lékařskou péči nebo rovnou volat tísňovou linku 155.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat kde je 17 díl? Myslím o elektrošocích...děkuji..
Dobrý den, díl o elektrokonvulzivní terapii bude hotový někdy v polovině května. Cyklus má naplánovaných 30 dílů, přičemž zvládáme vyrobit 1 až 2 díly měsíčně.
pěkný pořad
Děkujeme.
Hagioterapie to mě dost zarazilo jsem nevěřící a mě by to třeba naopak bouřilo. Pokud to někomu pomáhá je to dobře ale já vidím v církvi veliké zlo a divím se že zde něco zaznělo o bibli a tak. Jediné co jsi vybavím jsou války, inkvizice, a další věci . Můžete mě k tomu něco napsat upřesnit děkuji . Rozhodně to nemyslím zle jsem to moc nepochopil moc děkuji. Také nechápu to ambulantní předpokládám že je to že člověk dochází k odborníkovy asi jsem tedy měl obrovské štěstí že já ho sehnal hnedka a bez velkých obtíží a hnedka první mě přijal o to více jsi toho budu vážit. hezké video dobře že se zde naráží na to že člověk jsi stěžuje ale nechce ublížit poškodit personál a je to v dané nemoci a moc se mě líbilo jak ta vrchní sestra řekla když zamnou příde sestra jiná a zeptá se mě co jsi s tím bláznem mám povídat nemá zde co dělat .
Spirituální péči, kam hagioterapie patří, budeme věnovat jeden samostatný díl. Třeba pak změníte názor na duchovní péči, která nemá nic společného s šířením konkrétní víry. To naopak duchovní péče zapovídá.
Skvělí !!! Budu se těšit . A rozhodně rád změním názor a pohled na věc pokud mě to osloví a neuvidím v tom zlo . Moc děkuji .
Děkujeme!
@@lenny9676 O existenci inkvizice v 21. století, navíc v našich podmínkách, snad nikdo vážně neuvažuje. V církvích jsou lidé dobří i špatní, podobně jako jinde. Už za týden budeme publikovat díl o spirituální péči. Snad se bude líbit a vnese více světla do péče o duši.
ale tam se nedeje nic nabozenskeho na hagioterapii. ctou se pribehy z bible a na zaklade toho se pak diskutuje a hoedaji jiste veci. to je uplne stejne jako kdyby se cetla jina kniha.
Proč se nikdo nechlubí že byl na psychiatrii a tam mu pomohli.
Protože psychiatrie má špatnou pověst, vůči pacientům!
A často neprávem.
@@ZIVOTZAZDI Přesně. Je opravdu neuvěřitelné, jak pořád spousta lidí vůbec netuší, která bije. Ale nutno uznat, že i díky vám se situace přeci jen zlepšila.
Rezistentní deprese - opravdu může pomoci spát na pokoji s až šesti lidmi, dozvědět se (opět), jak je to s depresemi, dozvědět se, jak mi má pomoci pravidelný režim, správná dieta, činnost, sdílení (opět se dozvědět, že depresemi trpí mnozí a mnozí...)....? Tyto všechny reálie zná již letitý pacient, rozumí jim, nicméně chorobně smutná nálada trvá a ovlivňuje jeho schopnost k aktivitám, které ví, že mohou přinést i pozitivní vjemy, ale i ty mnohdy jen s dočasnými kladnými dopady....V úvodu se myslím zmínila teze - vyléčení.....později již jen zmírnění deprese....Ano, pomoci někomu to může, ale stejně tak podle mě i nemusí.
Co takhle udelat video jen o Schizofrenii?
Rádi bychom, ale je to zatím mimo naše možnosti. Pokud si cyklus projdete, všimnete si, že Život za zdí je primárně založen na našich osobních zkušenostech. A je věnován lidem s neléčenými event. špatně léčenými úzkostnými poruchami a mírnými či středně těžkými depresemi, tedy zhruba 600tis. obyvatelům ČR a jejich nejbližším. Těžkým depresím se věnujeme v podstatě okrajově, neboť ty jsou již diagnostikovatelné o mnoho snadněji, než ostatní jmenované stupně deprese a úzkostné poruchy. I pro laické okolí bývají ve svých projevech nepřehlédnutelné. Schizoafektivní poruchy jsou samostatným světem, který nelze jen tak vložit do jediného dílu. Nebo možná jde, ale tímto směrem jít nechceme. Prožitky lidí s tímto onemocněním jsou zcela jiné, stejně jako jejich zkušenosti s hospitalizací, medikací apod. Svět úzkostných poruch, depresí a schizoafektivních poruch se protne v dílu o elektrokonvulzivní terapii a možná i v bonusovém pojednání o lidském mozku. Z dílu by mělo být patrné, že řada lidí, trpící "schizofrenií" často mívá navíc deprese i úzkosti. Již jen toto téma by vyžadovalo samostatný díl.
@@ZIVOTZAZDI je možné se nechat vyšetřit udělat diagnózu , děkuji za odpověď Michal
@@golemhd3434 Pokud máte podezření, že se u Vás rozvíjí některá z duševních poruch, doporučujeme se objednat předem do některého z center krizové intervence (v Praze např. RIAPS), kde Vám poradí a pomohou. Pokud jsou obtíže akutní (úzkosti, silné výkyvy nálad, změny ve vnímání apod.), tak se není třeba nikam objednávat a krizové centrum můžete navštívit rovnou. Jestliže nejde o nic akutního, ale chcete mít z jakéhokoliv důvodu jistotu, že netrpíte žádným psychickým onemocněním, doporučujeme vyhledat v okolí Vašeho bydliště psychologa, který se zabývá též diagnostikou (stačí zadat do Googlu "psychologická diagnostika").
@@ZIVOTZAZDI strašný strach z lidí , země někdo napadne ublíží, někdy nejdu vůbec ven ze strachu děkuji
@@ZIVOTZAZDI děkuji za pomoc
mám dceru nemocnou schizofrenii,je to náročné,v nemocnici jí vždy pomohli,chci poděkovat personálu v Ostrově u K.VarRáda bych jí umístnila v nějakém zařízení,protože se o ní starám už 23 let,nyní má 42 let moje dcera a já už jsem unavená.Je málo ústav s touto diagnozou,doufám,že se to změní k lepšímu.