12. DÍL: AKUTNÍ STAVY (PRŮBĚH TĚŽKÉ DEPRESE A PANICKÉ ATAKY)
Вставка
- Опубліковано 25 вер 2024
- Tentokrát se dozvíte více o tom, jak se projevují akutní stavy související s depresí a úzkostmi. Zvláště v případě deprese mohou tyto stavy skončit i smrtí, pokud nejsou co nejdříve léčeny.
Účinkují:
MUDr. JIŘÍ ZIKA
lékař - specialista v oboru Urgentní medicína
Oddělení Urgentního příjmu
Fakultní nemocnice Motol
www.fnmotol.cz/...
MUDr. JANA ŠEBLOVÁ, Ph.D.
lékařka - specialistka v oboru Urgentní medicína a medicína katastrof
Zdravotnická záchranná služby Středočeského kraje
www.zachranka.cz
MUDr. TOMÁŠ TUREK
psychiatr
Psychiatrická nemocnice Horní Beřkovice
www.plhberkovic...
Jsem rád že este existují lidé s takovou empatií
Takový lékař je jich málo. Má empatii,cit,,a pochopení k vcítění. Velká vzácnost.👍
Děkuji za přínosné video. Mým největším strachem při depresi a panice bylo, že si kvůli těm nesnesitelným stavům vezmu vlastní život 😓 Že to bude tak neúnosné, že už to nevydržím. Doteď se divím, že to vždy nějakým způsobem ( odborná pomoc samozřejmě, ale i vlastní touha se konečně nadechnout ), unesu a žiju dál.
Žádnej Lexaurin mně nikdy tolik nepomohl jaki Vaše videa, teď jsem přijel domu z noční a myslel jsem že se nedožiju další hodiny. Děkuju.
Děkujeme za Vaše slova. A ať je Vám lépe.
Duchovní cesta je ta, kdy chceme být v životě šťastní. Ale štěstí bez pochopení vlastní duchovní cesty není možné.
My to zvládneme ! :-)
Ďakujeme za Vaše vysvetľovanie o depresii ma stúpajúcu tendenciu....
Velký respekt k panu Turkovi, opravdu je videt ze ma cit, je videt ze vnima sve pacienty a vi o tom hodne, kez by takovych lekaru bylo vice... mluvi tak jako by to prozil, mluvi rozumne a zretelne k tomu co prozivame jako by bohuzel mluvil o me ... az se me az me to desi ...chce se mi z toho plakat...dekuji za toto video ...poslala jsem ho v uvozovkach sve rodine (kterou to i tak zajimat nebude) co me zbyla i kdyz ji jako ja nezajimam ... od te doby co se stranim lidem ... zrejme to ve me vyvolal odchod maminky ...ve vigilnim koma ....ktere bylo rok a ja se snazila stale najit cestu jak ji vratit zpet ...:( chci bojovat tak moc ale jde to i bez leku? kez by to slo, lide si nedokazi predstavit jaka je to panika je to ze vteriny na vterinu zmena mysleni je to to co si uvedomuji a nechci ...:( jak to vubec popsat...kazdy to musi prozivat jinak jak ji prozivate vy? Ja se toho bojim u me je to jit do obchodu uz i jit ven ...nekomunnikuji z lidma pres telefon tri roky facebook take...preji si to zastavit... vzdy mam pocit dat vsem prvni a posledni ale na sebe nemyslim Jinak ma panika je vzdy kdyz mam jet autemv rodine jsme nehodu nemeli....vzdy me prepadaji myslenky ze se muze neco stat, kdyz jdu nakoupit duvod nevim, drive jsem mela strach kdyz jsem usinala panicka ataka umru ...pred spanim ....kdy jsem musela vylitnout z postele a vydychat to .... jak kdyz vam srdce busi o 150 ..... ale ted to lepsi ....pri mem 80/60 ...vim neni to dobre ...
Jediné, co můžeme z pacientského hlediska doporučit je okamžité započetí léčby. Čím déle člověk dává prostor úzkostem, tím více si ho vezmou a pak je celý proces léčení náročnější. Přitom je úzkost velmi dobře řešitelná psychoterapií, farmakoterapií, příp. kombinací obojího. Asi Vám nepíšeme nic nového, ale paniky jsou hrozné, člověka ničí, a přitom s nimi lze bojovat a strázně umenšit.
Ten doktor mluví velmi hezky :)
Znám to a nikomu panickou ataku nepřeju :(( je to omezující a člověk žije stále ve strachu kdy přijde záchvat
Tak jsem jich pár prožil.Je to naprosto nejhorší pocit co může člověk zažít,pocit že se zblázní nebo umře a pocit jakoby neskutečna to všechno prohlubuje.Já jsem se naučil relaxační techniky dýchání a velmi to pomáhá.
Vcera v noci jsem prodělal panickou ataku,nikdy se mi to nestalo. Čekal jsem dlouho, než jsem si zavolal sanitku. Opravdu js nevěděl co se se mnou deje,srdce busilo hrozně rychle,nemohl jsem posedet na miste,myslel jsem ze se rozebehnu a někam poběžím.hrozný . už vím, jaké to je . Vživotě jsem neměl větší strach.
@@dailyplayer87 Úplně tomu rozumím:-( Stejný průběh se mi stal čtvrt roku zpátky v práci na noční. Kolegyně mi musela volat RZS, měla jsem strašný strach, že se buď dočista pomátnu nebo umřu. A toto v tu noc vypuklo v tom nejvyšším extrému. Vím, že největším strachem bylo, že třeba budu kvůli tomuto nesnesitelnému stavu donucena si ublížit, jen abych už netrpěla. A hrozně jsem se bála, abych si ze zoufalství nevzala život. Doteď nedovedu pochopit, že jsem to přežila. Všem, co jsme podobné stavy přežili, přeji už jen to nejlepší ❤️ Je v nás vlastně neskutečně výrazná síla, když jsme to překonali a snažíme se žít kvalitním životem dál. A pokud nás to má opět potkat, tak to opět zvládneme, protože už budeme o něco zkušenější a lépe a rychleji se přes takové období přeneseme, protože i když to bude třeba opět nepředstavitelně zlé, tak za to, že to zvládneme, se k nám opět dostane úleva, a ta je po tom všem tou jedinou lidskou potřebou, hlavním cílem. Ulevit si a mít naději, že jak to přišlo, tak to odejde, je to dočasné, přestane to❤️
Presne tak
Ten pocit, ze sa clovek kazdu sekundu zblazni alebo strati nad sebou kontrolu, je hrozny 😢
Mela jsem cca 4 panicke ataky. Prvni probehla cca v 19 letech. Skoncila jsem v nemocnici, nic nenasli, pustili me domu(koukali na me jako na magora).. Pak cca 3 roky pokoj. Znova v praci, odvezla me rychla s podezrenim na infarkt, opet nic, pustili me domu. Tento tyden po roce a pul v metru. Bylo to hrozne, myslela jsem, ze mi vyskoci srdce z hrudniku, ze umru, bilo mi tak strasne rychle srdce, brnely ruce, vedro, cca za 10 minut jsem mela pokoj, dnes uz mam doma antidepresiva a v nouzi nejvyssi lexaurin, Tak snad uz bude lepe.
Ahoj , Zbavila ses toho nějak ? nebo prostě to sem tam přijde?
Super videa akorád někteří doktoři a sestry se chovají spatne
Bohužel, jako ve všech ostatních oborech.
Měl jsem za svůj žibot tisíce (nekecám!) panických atak a kdo to nezažil, nelze to pochopit, jak je to strašně
Také jsme nepřišli na to, jak paniky věrně přiblížit těm, kteří je neznají. Ale ta hrůza se zkrátka špatně popisuje a když se řekne "měl jsem strach, že zemřu", tak to zní skoro banálně. A ohledně počtu atak Vám věříme, není důvod k opaku.
Michal Mikšík muzu se zeptat? Kdyz vas napadla panicka hruza tak odvezla vas nekdy zachranka s tim ze jste omdlel, protoze jste mel pocit ze se udusite?
@@coromorod4381 Treba me odvezka zachrana sluzba protoze jsem velmi rychke dychala a omdlevala jsem...
Snad pomůže má zkušenost. Prozradím, že jsem vyhrál!
Během 14 dní po prodělaném Covidu jsem pozoroval, že semnou není něco v pořádku. Pálení na plicích, porucha spánku a takové zvláštní stavy, třeba jen u koukání na televizi. Dohnalo mě to k praktikovi, kde mi diagnostikoval astma a deprese. Dostal jsem žádanku na pneumologii a antidepresiva. Čekal jsem na termín a chodil s bolestí na plicích do práce zhruba týden, než mě chytla první pořádná ataka. Tu jsem prodělal v autě v koloně při čekání na semaforech do Smíchovského tunelu. Pocit, že nemůžu dýchat, hyperventilace a s ní všechny spojené jevy. Co teď. Přežil jsem až k semaforům a na zelenou vypálil do tunelu, kde jsem zastavil v odstavném výklenku, bylo mi na omdlení, ale ataka mě držela při vědomí. Nevěděl jsem, co se děje. Přemýšlel jsem, jestli ke mně dřív než umřu dorazí policie nebo ZZS. Byl jsem kousek od domova, tak jsem to po chvilce risknul a dojel. Ty tři minuty se zdály jako věčnost. Nedokázal jsem vystoupit z auta, vystoupit mi pomohla až přítelkyně. Do večera stav neustal. Na pohotovosti naměřili tlak 220 na 160. Nacpali do mě SOS prážek na tlak, který nepomohl. Zabrala až postupně navyšovaná koňská dávka takového hořkého bílého prášku. Stabilizovaného mě pustili domů, kde jsem odpad a chvíli se prospal. Myslel jsem, že to bylo všechno a je to zamnou. Vůbec. Byl to teprve začátek všeho. Od té doby ataka kdykoli, kdekoli, s kýmkoli, bez kohokoli. Nemohl jsem být sám doma, koukat na televizi, jakákoli myšlenka, i podvědomá, se přeměnila v ataku, které trvala i hodiny. Kvůli útrpným bolestem hrudníku a atakám jsem střídal návštěvy pneumologie a pohotovosti. Na pneumologii nevěděli co se semnou, až jsem jednoho dne dostal Neurol, to byl ten hořký bílý zázračný prášek. Od té doby se to stabilizovalo a pravděpodobně už začaly lehce zabírat také antidepresiva. Stav byl stále vážný, tak jsem zoufalý volal na psychiatrii. Pan psychiatr mi bohužel nesdělil, že trpím atakami. Jen doporučil pokračovat v medikaci stanovené praktikem a užívat Neurol dle potřeby. Že se jedná o panické ataky jsem zjistil úplnou náhodou na UA-cam. Začal jsem se víc zajímat. Silnou agorafobii jsem měl asi půl roku. I obejít blok byl nadlidský úkol. Nevzdal jsem to. Hodně mi pomohla rodina a známí. Vždy mě vytáhli ven i přes nepříjemné pocity. Nějak jsem věděl, že se tomu nesmím podvolit. Začal jsem také docházet na psychoterapie, kde jsem se naučil spoustu praktických věcí. Byly to dva roky boje a utrpení, ale zvítězil jsem. Vyšel jsem z toho silnější a s vědomostmi, které jen tak každý nemá, nebo není schopen je pochopit. Začal jsem být všímavější k myšlenkám a když se mě snaží chytit slaboučká ataka, nepanikařím. Už ji totiž moc dobře znám a vím, že mi nic neudělá. Když zjistí že nepochodí, za pár minut lehkého nepříjemného tělesného pocitu zklamaná odejde.
Ještě nějaké typy na závěr: Je důležité si připustit, že máte problém a pokud možno, vyhledat odbornou pomoc - psychiatr, psychoterapeut. Zajímejte se o problematiku. Naučte se pozorovat myšlenky, pocity a tělesná napětí. Škodlivé myšlenky je třeba včas pustit a tělesné napětí uvolnit. Vhodná je meditace a cvičení bodyscan. Změňte myšlení, zakažte si negativní myšlenky. Nesmíte se v jakékoli špatné myšlence zacyklit, umí se pak vracet častěji a ještě silnější. Pokud to jde, srovnejte si život. Ulevte si. Zaběhněte si rutiny a dodržujte spánkovou hygienu. Vyvarujte se nadměrnému přijímání informací, které jsou pro vás stejně zbytečné protože nic nezměníte. Naučte se říkat ne. Radujte se a buďte vděční z maličkostí. Naučte se žít v přítomnosti, pozorujte. Buďte laskaví.
Děkujeme za plastický popis Vašeho příběhu, který může být pro mnohé inspirací. Mějte se dobře!
Díky za naše zdravotnictví
Diky za super informace
❤
Mám deprese a jak to poslouchám tak je to pravda
"Deprese je nálada, která danému člověku není vlastní... je oproti normě určitým způsobem zhoršena." - Co když už trvá tak dlouho, že se z ní stane nová norma? Jak to ten člověk může poznat, co je a co není v normě, když tu normu má posunutou?
Nová norma? Spíše ne. Poznáte to např. tak, že Vás přestanou bavit aktivity, které Vás naplňovaly dříve. Začnete více nebo naopak méně spát, přejídat se nebo téměř nejíst, přestanete postupně komunikovat s přáteli a zaplaví Vás celá řada dalších symptomů. Deprese není jen nálada resp. naladění, které nám není vlastní. Deprese bolí, protože jde o nemoc. Jistě, může se stát, že to hypoteticky nepoznáte, ale okolí si změn většinou všimne. Doporučujeme se podívat na díl o depresi.
Děkuji.
takže depresivní naladění třeba 10 let od první ataky deprese je teda v pořádku? dejme tomu, že už nemám akutní depresi, ale nikdy se to od té doby nedalo do normálu jako předtím, pořád trpím, pořád myšlenky na sebevraždu při stresu i bez, pořád mám problémy v různých oblastech života, snížená motivace celkově k žití, atd...je pravda, že už si nevzpomínám úplně jaký byl ten normál, (byla jsem ještě dítě) ale řekla bych, že od té doby došlo k výraznému zhoršení celkové kvality života a antidepresiva se mi zdá že nezabírají.. @@ZIVOTZAZDI
@@mrsliahen94 Z čistě pacientského hlediska není v pořádku snížená motivace k žití, resp. stále trvající myšlenky na sebevraždu. Na dálku jde ovšem velmi složité komentovat Váš stav, neboť nevíme, jaká nemoc Vás přesně trápí, užíváte-li nějaké léky (a jaké, jak často...) nebo v jakém prostředí žijete. A ani nám to nepřísluší hodnotit. Přes internet je to hazardování s křehkou duší druhých. Jediné, co můžeme říci je, abyste (možná opakovaně) zkusila o svých myšlenkách a trápeních promluvit s ošetřujícím psychiatrem a zkusila psychoterapii. A co funguje vcelku dobře je i rozhovor s někým z centra krizové intervence. Výborné je v Bohnicích. Člověk nemusí být v akutním stavu, aby se šel s profesionálem poradit. Z takového rozhovoru může vzejít často mnoho dobrého pro další směřování v léčbě a hlavně v životě. Někdy opravdu stačí pár vět, ale musí zaznít od skutečného profesionála.
to máte pravdu, někdy stačí pár vět, děkuji za odpověd @@ZIVOTZAZDI
Super, ještě by to chtělo radu, jak se vůbec dostat k psychiatrovi, pokud nás to potká. Protože je to evidentně nereálný.
Můžete, prosím, zpřesnit dotaz? Není nám jasné, zda máte na mysli dlouhé čekací lhůty pro přijetí do ambulantní péče nebo jestli jde o kontakt s psychiatrem v rámci akutní péče. Děkujeme.
Také mívám panické ataky, stalo se mi to i ve vaně
Nemohli by ste natocit diel o generalizovanej uskostej poruche alebo o obsendantno kompulzivnej poruche
Rádi bychom, ale rozpočet ani plán nám to zatím neumožňuje. Seznam chystaných dílů naleznete zde: facebook.com/zivotzazdi
Jste borci:) Pomáhejte.
Já ani nikam nedokážu jít např jdu po obchoďáku a najednou baf a já kde to sem a to mám i na zahradě občas i doma co s tim?
Zkuste prosím popsat víc, co se Vám přesně děje a jaké u toho máte pocity. Píšete, že nikam nedokážete jít, ale záhy uvádíte příklad z obchodního centra. Díky.
@@ZIVOTZAZDI děkuji za povšimnutí už na to beru nějaké vitamíny.
Videl som ako sa správajú k ľuďom na psychiatrii v CZ a SR čiže pán doktor tam by ste mali začať. Prostredie nemocnice pre bežného človeka býva deprimujúce a odstrašujúce, tak si skúste predstaviť ak je pacient v depresii či úzkosti. Žiadny wellness ani relax to v malej izbe s cca 4 ľuďmi pod umelým osvetlením a nedychatelnym vzduchom. Minimálna takmer žiadna terapia, jeden doktor má 100 pacientov a tomu zodpovedá ako sa mu venuje. A žiadna psychoterapia - žiadne venovanie sa pacientovi to už je niečo otrasné a nehumánne odsúdenia hodne. Pobyt na psychiatrii by sa mal veľmi podobať liečeniu s procedúrami a nie väznici či vojenčine ... Katastrofa.
Náš cyklus vznikl mimo jiné proto, abychom přispěli svým hlasem ke zlepšení psychiatrické péče u nás, i když ne primárně. Čím více takových hlasů bude, tím lépe. Rozdíly v přístupu k pacientům uvnitř jednotlivých zařízení a mezi nimi vzájemně jsou podle našich zkušeností opravdu velké. Nicméně chceme, aby se lidé nebáli hospitalizace v psychiatrických nemocnicích. Můžeme hovořit o zkušenostech jen z otevřených oddělení a ty jsou velmi dobré. Ano, zažili jsme pokoj s pěti dalšími spolupacienty, mizernou stravu, nervózní a upracované lékaře, kteří neměli náladu komunikovat. Ale také skvělé terapeuty, výborně vedené skupiny, empatii a špičkovou (a nedoceněnou) práci sester. I o tom bude jeden z dalších dílů.
ŽIVOT ZA ZDÍ Mě se vaše video moc líbilo, tak nějak jsem se ztotožnil s mojím problémem a ujasnil jsem si, co vlastně znamená ten můj stav. . . Mohl bych pokračovat :-)
Děkujeme. My pokračovat budeme. :-) A doufáme, že Vám další díly budou určitou inspirací, neboť se v nich budeme věnovat nejen psychoterapeutickým směrům, ale také práci s tělem apod. Chvilku to ještě potrvá, přeci jen je práce na cyklu poměrně dost náročná. Mějte se co nejlépe!
Peter Nagy zažil som, keď chlap v najlepších rokoch nevedel čo má robiť, mal úzkosť strašnú! a strach. V nemocnici v PB chodí lekár 1-2 krát za deň. Poslal som ho za lekárom, objavil sa tam taký mladý a chlapík sa mu prihovoril. No a čo pán doktor (Ukrajinec) mu povedal doslova, že buď prestane otravovať, alebo ho dá sestre zavrieť do klece! Takto sa rieši problém? Potom choďte na psychiatriu. Hrôza!!
Hodnotit celou psychiatrii na základě jedné negativní zkušenosti je zásadní chyba. Šíříte tak mezi ostatními naprosto zbytečně strach a obavy z lůžkové péče. Záchvaty úzkosti řeší primárně sestry. Pokud je nejsou schopny zvládnout, přichází na řadu lékař. Vyhrožování člověku s úzkostnou poruchou "zavřením do klece" by bylo naprosto raritní (nepopíráme, že se to mohlo stát), navíc klecová lůžka jsou zakázána. Samozřejmě, hulvátství a necitlivost se může vyskytnout, a bohužel vyskytuje, ve všech medicínských oborech a nejen v nich. I my máme některé zkušenosti, na které by bylo lepší zapomenout. Z faktu, že se ke mně choval chirurg (jedno, zda Ukrajinec či Čech nebo Slovák) arogantně, seřval mě a ponížil, nemůžeme přeci automaticky dovozovat, že celá chirurgie u nás je hrozná.
Já mám panickou poruchu od šesté třídy. Nyní je mi 16 a už to mám za ta léta poměrně dost pod kontrolou a žiji šťastný život. Snažím se dělat osvětu o autismu a o panické poruše. Je to potřeba, jelikož tím, že panické ataky jsou somatické, málokterého laika napadne tato možnost. Není třeba se za to stydět, ale je třeba o tom mluvit. :)
Mohla bych prosím napsat na email nebo někam?
Ano, můžete nám napsat na e-mailovou adresu info@arsanima.cz.
Začala jsem se poškozovat a já už ani nevím ale já se dřív cítila tak že ve mě už nic není a když se poškozuji tak mě to uklidňuje a nevím jestli je to deprese nebo ne ale bojím se to někomu říct.
Téměř vše je řešitelné. Napište nám, prosím, na info@arsanima.cz. Pokusíme se Vám poradit v rámci našich zkušeností a kompetencí.
Přesně
Mě také
Léčím se s depresemi již několik let. Ovšem trvá pravděpodobně již od školy. Ale co když rodiče nechtějí připustit že mám nějaký problém? Vždy z toho "obviňovali" mně. Že si všechno moc beru, že to prostě musím přejít a jít dál, že si za všechno můžu sama, řeči typu "ty máš tak nějaké problémy"... Apod. Vlastně do dneška s nimi o tomhle nemůžu mluvit. Mají totiž pořád stejný názor...
Mrzí nás, že musíte zakoušet nepochopení a nepřijetí Vašeho trápení ze strany rodičů. Bohužel i to se v našich životech děje a nikoliv výjimečně. Často k popírání reality dochází tehdy, když popírající nezná příčiny a projevy daného onemocnění a považuje jej za vůlí ovlivnitelný stav. Jindy si nechce připustit, že by se onemocnění mohlo týkat jeho vlastního dítěte a jde nezřídka o obranný mechanismus. Jinak by totiž rodič, resp. rodiče mohli cítit vinu za vlastní selhání ve výchově. Bez ohledu na fakt, že onemocnění s výchovou nemusí nijak souviset, a často ani nesouvisí, jejich obavy a strach neumenší. Jde samozřejmě jen o jednu z mnoha hypotéz, proč tomu tak může být. Každopádně psychoterapie může bývá dobrou cestou ke zlepšení celkové situace a stavu.
Tak tenhle problém jsem měla taky u panickych atak.
Rodiče to brali že to přejde, že si to vymýšlím.
Pak přišel i psychický nátlak že bych se měla srovnat a že takhle to dál nejde ať se seberu.
Že jsem slabá a nic nevydržím atd.
A jednoho dne mi už ruply nervy tak jsem rodiče dotáhla ke svému lékaři aby jim to tedy vysvětlil on, když ode mě to nechtějí slyšet.
A hle bylo po nepochopení, když jim to řekl doktor a vysvětlil jim i jak mají k tomu přistupovat jak mi pomoc během ataky atd.
Tak že za mě by určitě lidé kteří žijí ať už s depresí či úzkostmi nebo jinými problémy, měli jedno dvě sezení obětovat právě lidem aby jim bylo odborně a nepopiratelně vysvětleno co daný člověk prožívá a jak se k němu chovat.
Já to mám v obchodem, jakmile vejdu do obchodu pociťují strach, nevím proč vím, že se nic neděje ale celkově prostor, svetlo
spoustu lidí, ve mně vyvolává pocit úzkosti a myšlenek že se něco stane.
Poslední dva týdny jsem byla dost ve stresu, teď jsem spíše dost unavená cítím se vyčerpaně mám pocit že se houpu, že se neudrzim na nohách, závratě do toho mě brni nohy ale přijde mi že jsem ok. Sice ne moc veselá ale cítím únavu...je možné že je to psychika ikdyz vědomě si to třeba neuvědomují?
Optimální je komplexní vyšetření u praktického lékaře a pokud bude vyloučeno tělesné onemocnění, poté praktik sám navrhne další postup. Bez znalosti Vašeho zdravotního stavu, užívaných léků a dalších podrobností, by bylo krajně neprofesionální a riskantní jakkoliv hodnotit Váš stav. A to tím spíše, že nikdo z nás není lékař, ale sdílíme především zkušenosti s projevy a terapií úzkostných poruch a depresí. Přejeme, ať se Vám co nejdříve dostane profesionální péče a je Vám lépe.
Já čekala na lékaře 2 roky než mě vzali a pak se mě zeptal co mi je. Já myslela že mě jebne. Má odpověď byla že nejsem lékař. Byla jsem opravdu velmi zklamaná.😢😢
no já to mám i jsem měla záchvat dychacích cest a i záchvat stresu :(
Je nějaká naděje se dostat z deprese a neustálých myšlenek na sebevraždu bez léčby? Když člověk žije v zahraničí a není možné vyhledat psychiatra kvůli jazykové bariéry? Jsou nějaké volně dostupné léky? Četl jsem že se někde začíná zkoušet MDMA , u toho mám ale strach z následných "dojezdu" na druhý den.
Samoléčbu deprese rozhodně nedoporučujeme, a to tím spíše, když se u Vás objevují sebevražedné myšlenky. Zkuste konzultaci přes skype s některým z odborníků z nestátních psychiatrických či psychoterapeutických zařízení u nás (např. AdiCare - adicare.cz). Jinak přes skype pracuje i řada samostatně působících psychoterapeutů, kteří jsou k dohledání na internetu.
Já ještě pořád trpím depresemi a bohužel jsem málem byla už 2x po smrti 😣.. jediné na co snad pořád myslím je že to už konečně skončím 😭.. lékaři mi nepomohli ani prášky a už vážně nemám smysl být ještě na živu 😔
Je nám to moc líto. Pokud se u Vás myšlenky na sebevraždu stupňují, tak neváhejte zavolat na jakoukoliv krizovou linku. Máme velmi dobré zkušenosti s pomocí v Centru krizové intervence Bohnice a s jejich linkou důvěry (284 016 666). Více si o nich můžete přečíst zde: www.bohnice.cz/wp-content/uploads/letaky/CKI.pdf. Někdy je opravdu těžké si říci o pomoc, vyžaduje to odvahu i přemáhání, ale smysl to má. A velký!
Řekněte si o pomoc moc Vám přeji zlepšení 😊
Kolik ti je? ❤
Moje depresivní (nebo úzkostná ?) porucha není zrovna typická. Potíže přicházejí většinou ráno, někdy mě předčasně probouzejí a už mě pro svoji intenzitu nedají usnout. Neřekl bych, že mám hlavní problém s náladou, ale ani s typickou úzkostí (např. zrychlený puls atd). Charakteristickým znakem je, že cítím intenzivní psychickou bolest. Utrpení je to tak velké, že až sténám, naříkám nebo i brečím. Toto trvá den až tři dny, pak třeba týden úleva a pak se vše znovu opakuje. Úleva ale neznamená, že jsem úplně v pohodě. Určitý stupeň vnitřní bolesti je téměř neustálý. Někdy se na tyto stavy nabalují nepříjemné myšlenky, nicméně si myslím, že v nich nespočívá hlavní problém.
Takto žiji už dlouhou řadu let. Navštěvuji psychiatra, vystřídal jsem množství antidepresiv i léčeben ... ale jaksi bez efektu.
Chce se mi skoro říct, že se těším až umřu.
Z čistě pacientského pohledu by možná stálo za úvahu, zda nevyhledat jiného psychiatra. Ne nutně jej rovnou změnit, ale požádat o konzultaci jiného odborníka. Žít s Vámi popisovaným utrpením musí být nesmírně těžké, že si to lze jen těžko představit. Je jasné, že Vaše důvěra v pomoc někoho dalšího bude asi oslabena, ale zkuste ji zvážit.
Tak to máte to samé co já s tím, že já už ani k nikomu se nechodím léčit a nevím, co s tím mám dělat. Je to neuvěřitelné, bolestivé peklo a nejhorší je, že blízcí neví, co se mnou a mě už kolikrát nebaví jim lhát, jak jsem v pohodě. Je to vysilující vůbec ráno dojít si vyčistit zuby.
Ahoj Zdendo, jak Ti je. Mám úplně to same
Zkuste meditaci,dychove cvičeni,krstke prochazky,domaci mazlícek.ja mam kočku a ta mi hodne pomohla
Nebo psa.treba zkusit neco. Nebo léčitele
Ahoj taky tímhle trpím a nevím co s tím 😬
Zazil jsem tezkou depresi ktera sklouzla do paranoie a psychozy a nepreju to nikomu je to nejhorsi zazitek miho zivota a verte mi ze par hroznych jeste mam ale tomuhle se nic nikdy nevyrovna.Nonstop 24/7 jsem se bal o svuj zivot,nikomu neveril,nespal jsem treba i dny nebo jen 2 hodiny za den a to mi prohlubovalo problemy...no kdyz zpetkne analyzuju nechapu ze jsem takhle dokazal prezil 8 mesicu jeste ze me zachranili,poslali do psychiatrii a zacali lecit,pravdepodobne me tim zachranili zivot.Vy co mate deprese nebo jiny problemy bezte se lecit.Roky jsem odmital leky a chtel si to vyresit svepomoci skrze sport atd. a zkratka NEJDE TO jsou okamziky kdy bohuzel si sami uz pomoct nedokazeme a deprese je jedna z nich bacha na to je to tezka nemoc a bere zivoty,nebojte se doktoru a bezte se lecit,ulevi se vam.
Já sem tohle poprvi zažila když my bylo 17 co všechno říkali tak sem měla a je to dost nepříjemný
Dobrý den chtěla bych poradit před rokem jsem měla strach pányku nemohla jsem dýchat furt mi něco bylo všude jsem četla co by to mohlo být a pak jsem si myslela že to mám a bylo to jak skutečně byla jsem týden v horních berkovocich dali mi prášky sertivin ale už je neberu jsem tehotna ale teď zrovna prožívám to mám pocit že mi mozek vypíná že nefunguje bojím se že si nebudu nic pamatovat nebo si nikoho nepamatoval nebo že zůstanu jako někteří lidi úplně mimo a nebudu moc žít život.. Když usnu tak se zbudi a cítím se mimo mám strach
Rozhodně se obraťte co nejdříve na odborníka. V této době bude možná nejrychlejší promluvit nejprve s praktickým lékařem, který by Vám měl v mezidobí dokázat pomoci, ať už radou či medikací.
jak se tu mluví o atakamu, já necítím žádnou bolest krom vnitřní která je něco jako (třeba když se je člověk smutnej tak cítí nějakou vnitřní bolest a když toto vemu a vynásobím 100x) ale jinak všechny příznaky sedí krom fyzických. zrychléné dýchání taky mam
Berte to prosím jen jako zkušenost lidí s panickými atakami i depresí. Masivní úzkost se velmi často manifestuje celou škálou tělesných dyskomfortů , které jsou popsány v uvedeném dílu, ale podobně jako deprese může také úzkost "bolet" především vnitřně. A nemusí být proto na první pohled ani patrná. Důležité je, aby člověk nejprve absolvoval základní vyšetření, která vyloučí onemocnění štítné žlázy, neurologické obtíže apod. A pakliže je vše v pořádku, pak je vhodné, ve spolupráci s odborníkem, začít pracovat na zmírnění úzkostí či depresí. Bez ohledu na naše vnitřní nastavení bychom fyzickou stránku neopomíjeli. Je to zcela běžné, pokud samozřejmě člověk vyšetření neopakuje několikrát do měsíce, což není bohužel tak výjimečné pro mnohé z nás, co trpím panikami.
Ja som bol na psychiatrii hospitalizovaný dva krát.
Ja Ted mívám panické ataky. Je mi 20 a mám asi panicky strach z toho že mám něco se srdcem, nebo když mě začne bolet hlava začnu se strachovat že mám krvácení do mozku atd. 2x už mě odvezla sanitka noc nenašli dali mi něco na uklidnění a poslali dom. Budu mít asi hypochondrii spojenou s panickými strachem. Je to možné?
Doporučujeme nehledat diagnózy na internetu, protože ty Vás jen znejistí nebo znervózní. Jak jsme psali již v předešlé odpovědi, pokud jste po tělesné stránce vyšetřen, doporučujeme vše probrat s praktickým lékařem a požádat ho o příp. doporučení vhodné psychiatrické či psychoterapeutické pomoci. Držíme Vám palce!
Dobrý den, mohla bych Vás, prosím, kontaktovat soukromě?
Dobrý den, napište nám, prosím, na info@arsanima.cz. Děkujeme.
ja velmi často pred spaním sa začnem triasť a zle sa mi dýcha a často cítim tlak na hrudi alebo akokeby som mala seknutú hrud a práve kvoli tomu často stresujem a mam strach zo smrti napr. ze ked zaspim tak sa neprebudim a zvyknem casto plakat :/najprv som si vždy myslela že som nejako chora ale podla mna to bude tymto ale neviem no je to velmi stresujuce
Dobrý den, doporučujeme i přes nouzový stav navštívit nejprve praktického lékaře a požádat ho o základní vyšetření, aby vyloučil tělesná onemocnění. Nemělo by jít o nic složitého. A zcela určitě doporučujeme paralelní objednání k psychiatrovi. Rozhodně ani jedno neodkládejte, protože čím dříve začnete obtíže řešit, tím rychleji se Vám uleví.
Pan doktor z H. Beřkovic, tam to znam taky.. jezisi
Ja mam pp uz 8 rokov ..ale niake velke posunutie som nedosiahol ...je to ako keby moj zivot 8 rokov ..som ani nezil ...len peklo ...
dobrý den, nechci to psát sem do veřejného chatu chci se svami o něčem poradit. Napíšete mi svůj email
Budu moc ráda děkuji.
Dobrý den, klidně napište na zivotzazdi@email.cz.
parciivan144@gmail.com
žilku vystřelenou každou chvilku, nervák z dědičnosti i disharmonický vývoj osobnosti, jsem singl proč, mé děťi by si druhou špatnou výchovu nezasloužily :)
A jak víte, že by Vaše děti měly špatnou výchovu? Tím si předem nikdo nemůže být jistý. Nervák, ne-nervák :-).
Podle mě na prvním místě si to vůbec přiznat,to je hlavní a první krok.pokud to není těžší případ , nebrat antidepresiva,snažit se jít přírodní cestou , začít zdravě jist , sportovat , naučit se vypnout ,meditovat ,obklopovat se zvířaty a přírodou , vynechat lidi co nás ubíjejí i když je jich hodně :)
Každopádně radím dobře ale sama sem tím dost prožraná takže uvidíme časem...
Na počátku by mělo být přijetí toho, že trpíme psychickou nemocí, ale to sám člověk většinou nejprve nepozná. Úzkosti jsou zákeřné v tom, že mají více než sto fyzických projevů, nemluvě o tom, že i deprese se může projevovat tělesně. Pokud nám už někdo z lékařů pomůže s nasměrováním k psychiatrovi, tak je přijetí na místě. Tam je důležité slyšet to, co říká a nepopírat možné psychické obtíže. Antidepresiv bychom se neobávali, to spíše rozvoje úzkostí či deprese. A po zaléčení akutního stavu může přijít to, co píšete: věnovat se sobě a práci na lepším životě. Někdy člověk nemusí dělat ani radikálnější změny, hlavně je důležité jít směrem ke změnám postupně a pomalu. A co napsat k přírodě a pohybu? Obojí by měl psychiatr automaticky předepisovat jako součást terapie. :-)
Panická ataka je velmi nepříjemný stav. Taky bych to nikomu nepřála.
Já mám deprese ale má rodina to nechce řešit 🥺🥺
A proč by to jako tvoje rodina měla řešit? Je to tvůj život a ne jejich.
Ano já to také znám je to hnus
neliečení sa začnú medzi sebou "žrať", keď si nedajú povedať, ťažká psychická choroba hraničiaca so psychopatiou, i "proti vůli pacienta". Z dosahu preč. Happy life.
Naše videa vznikají právě pro lidi, kteří nejsou léčeni, nebo jsou léčeni špatně. Jinak nechápeme, co jste chtěla vlastně svým příspěvkem říci. Ale než se začnete obávat lidí s "těžkou psychickou nemocí hraničící s psychopatií", bylo by dobré vědět, že nic takového neexistuje. Doporučujeme nejprve získat základní přehled o rozdělení duševních onemocnění, která najdete například zde: old.uzis.cz/cz/mkn/index.html (psychická onemocnění najdete pod písmenem F).
Kamarádka v panice přišla o vědomí, takže se to stává.
V naprosto ojedinělých případech, kdy dochází k hyperventilaci, to samozřejmě možné je. Skutečnost, že Vaše kamarádka při panice omdlela, opravdu neznamená, že se to běžně stává.
@@ZIVOTZAZDI Jsem nemyslela, že běžně, ale že se to stát může.
@@veronikamalypetrova4355 Tak to jsme se nepochopili. Jde nám primárně o to, aby se nebáli ještě více Ti, co už trpí panikami.
Mně byla panická porucha diagnostikovaná právě na základě zhoršujícího se stálého omdlévání (až 3x týdně). Po roce užívání Apo-Paroxu, kdy mi bylo moc dobře, se mi stavy vrací, je to vždy velmi náhlé, někdy po rozrušení záporném, ale i kladném, někdy bez jakékoliv příčiny, někdy i ve spánku. Mám po vyšetření EEG, i po spánkové deprivaci, sono krčních tepen, katetrizace srdíčka, vše bez nálezu. V posledních letech prožívám množství stresujicich situací, jsou v podstatě na denním pořádku. Nemohu už ani odjet na víkend sama na chalupu odpočinout si, potká mě to naprosto nečekaně a v klidu i tam, omdlim a upadnu před domem a musí pro mě přijet syn. Psychiatrovi i neuroložce to není moc jasné. Letos mi nechávají dělat všechna vyšetření znovu. Moc bych si přála být jako dřív. Snažím se myslet pozitivně, nepřikládat problémům zbytečně velkou důležitost...