Opravdu super, moc děkuji, všude jsem hledala rozbor Zaklínače a tohle mě zachránilo, rozhodně bych si ráda poslechla něco dalšího :) Knihy opravdu miluji a co se týče vykreslení lásky v knihách, přijde mi tam spíš takové schované. Podle mě to je dané i tím, že Geralt by žádně city mít neměl, čarodějky děti mít nemohou a je to i proto, že by měli řídit a hlídat svět, neměli by se zabývat něčím tak povrchním jako láska. Rozhodně se mi ale líbí vykreslení rodičovské lásky, kterou ve všech vyvolává Ciri.
Dobry den, Lucie (po skoro pul roce od vaseho prispevku), k tematu lasky v Zaklinaci - z meho laickeho pohledu: U Geralta hralo největší roli rozmetane sebevedomi. Byt autor mnohokrat ukazuje, ze Geralt ma a vnima emoce, ten tomu nevěří, protoze do nej odmala bylo vtloukano, ze je jen stroj na zabijeni... Yenefer... No, jak to rici slusne... Tato parodie na zenu si sve mindraky rada a ochotne vybijela na vsech ostatnich, a byt po lasce prahla, diky sve sebestrednosti ji nebyla schopna nalezt a udrzet zdravy partnersky vztah. Zaroven nebyla schopna s laskou vychovat a rozvijet Ciri. Jedine, co dokazala, bylo neustale ji dokazovat, jak je hloupa a oskliva, aby si skrze ni potvrzovala vlastni vyjimecnost... (ja osobne se domnivam, ze Ciri byla prirozene krasna zena, na cemz jeji jizva nic nemenila, zaroven, Ciri byla o nekolik radu lepsi carodejka nez Yenefer, ale chybelo ji kvalitni vedeni). Zkratka, kazdy z hlavnich hrdinu ma nejak vlivem okoli v detstvi a mladi pikrivenou osobnost, neni schopen normalnich vztahu... Nese si zivotem sva traumata.
V polském originálu - Jaskier = pryskyřník je mluvící jméno, odkazuje k jeho povaze (Pryskyřník prudký) a vzhledu - výrazně žlutý květ, který budí pozornost už z dálky. Naopak Merigold neznamená nic, marigold je v AJ aksamitník (někdy se používá i pro měsíček, mají podobnou barvu), ale to je podle mě jen podobnost, v polštině je Měsíček lékařský Nagietek lekarski. Ranunculus je lat. pryskyřník, pro pojmenování Triss tedy nedává smysl. Polský topielec/utopiec je také něco trochu jiného než vodník, to je lépe zřetelné z hry, tato nestvůra vznikla z utopeného těla. Chápu, že reaguji na staré video, nicméně omluvte prosím polonistu se zájmem o botaniku :D
Od Sapkáče je taky skvělá husitská trilogie, i když hlavní hrdina Reynevan byl pro mě dost nesnesitelná postava. Každopádně já si pamatuju, že když jsem maturoval (2007) a dal jsem našemu češtináři seznam se Zaklínačem, málem mě s tím vyhodil. :D Jsem rád, že se časy mění a Geralt se dostává do maturitní četby. Mimochodem do "kvalitní vysoké literatury" by se podle mě dal zařadit i Pratchett a Steven Erikson (Malazská kniha padlých). Ale já jsem historik a ne literární vědec. :)
Vůbec mnozí z "klasiků" žánru mají velmi podnětná díla. Za zmínku určitě stojí i Guy Gavriel Kay - Sarantská kronika, Lvi z Al-Rassanu či Ysabel jsou v rámci žánru na vysoké úrovni.
20:05 nejsem expert na severskou mytologii, takže mě určitě berte s rezervou. Každopádně si dovolím nesouhlasit s tím že nějaká vodní monstra která topí lidi, existuje jen v naší mytologii. Právě v severské mytologii existuje Nokken, (omlouvám se pokud se pletu ve jméně) který přebývá převážně v jezerech a láká do vody krásné ženy, nebo topí malé důvěřivé děti. Od našeho vodníka se v ledasčem liší, každopádně jeho cíl je velmi podobný.
Elfové jsou zlejší u Pratchetta, tam je to ultimátní megazlo :) Jinak zaklínačskou sérii jsem četla už třikrát (byť poprvé asi v 11 letech, takže jsem mnooooho věcí nepochopila a je to dobře :D ), ale i přesto jsem si z tohoto podcastu odnesla hodně. Hlavně způsob, jakým Sapkowski pracuje s vypravěčem nebo jak se u něj projevuje postmoderna, což jsem si nikdy neuvědomila. Děkuji Vám za to :) A pokud bych se měla vrátit k siru T. Pratchettovi - ocenila bych podcast na jeho Zeměplochu, protože byť nepsal nejvyšší literaturu, tak to bylo (dle mého názoru) nejspíš jen proto, že ho to nebavilo, jelikož je (alespoň v pozdějších knihách) pravým mistrem řemesla. A ještě ohledně slovanské mytologie - do jisté míry ji popularizuje Neil Gaiman v knize Američtí bohové, ale tam se jedná téměř striktně o bohy, ne o mytická stvoření (vodník tam, tuším, není).
Sapkowski to udělal našemu překladateli naschvál - nelíbilo se mu, že Jaskier byl přeložen jako Marigold, a tak se pomstil s tou Triss, chtěl aby pak ten český překlad byl divný. Komárek však Triss jednoduše přejmenoval a bylo po problému :)
Divoký hon není obdoba naší Klekánice, v našich zemích máme pověsti o Divoké honbě. Vlastně Klekánice by se ve světě Zaklínače dala brát za druh blízký Polednici nebo Půlnočnici. Teoreticky je i možné, že Klekánice se někde v zaklínačském světě vyskytují, jen Geralt se s nimi nesetkal.
Musím souhlasit s kamarádkou Míšou. Zaklínače uplně miluji, ale vztah mezi Geraltem a Yennefer se mi nikdy nelíbil a byl pro mě spíš nutné zlo. Ostatně proto jsem rád že se Yen nikdy nestane opravdovou hlavní postavou narozdíl od Ciri.
Fajn rozprava, ale jsou tam nějaké fakt zásadní chyby- první je chybný přístup ke struktuře Zaklínače - první dvě (jak vy říkáte díly) knížky (v některých vydáních tři) nemají moc společného s pentalogií, tedy ano postavy a svět, ale to sdělení a náplň je naprosto odlišná. Sází (pochopitelně) daleko víc na práci s aktuální pointou. Pentalogie pak rozvíjí daleko větší příběh a má komplikovanou strukturu na mnoha úrovních (časové roviny, vypravěči atd.) Potom Divoký hon rozhodně není klekánice, ale pochází tuším ze keltské mytologie a objevuje se na různých místech v Evropě. Sapkowski jej prohlubuje a vysvětluje skrz putování mezi světy. A ta alegorie se Bretonským cyklem - hledáním Svatého grálu je tam mnohem větší - Ciri je vlastně sama grál a Geralt je rytíř, který jej hledá - motiv Paní jezera, zmíněného Krále rybáře, kterého si vydržuje čarodějnice... Hlavně první polovina pátého dílu je celá o tom... Další věc Geralt si jako Zaklínač o dítě říct musí (Zákon překvapení, dej mi to co máš a nevíš o tom) je v kodexu zaklínačů a oni se tak vlastně "množí" protože jsou sami o sobě neplodní.
Geralt si o nic říct nemusí, v první řadě mu jde ale o peníze, aby vůbec měl na jídlo. Zákon překvapení zaklínači používali většinou jen v případě, že jimi zachráněný člověk neměl peníze, kterými by zaplatil. V době knih/her už navíc nežil nikdo, kdo by znal tajemství zaklínačských mutací, tedy "vytvoření" nového zaklínače, proto Zákon překvapení ztratil veškerý smysl. Jinak kodexem se Geralt oháněl jen, když potřeboval odmítnout nějakou zakázku, ve skutečnosti nic jako zaklínačský kodex neexistuje.
Nemyslíte, že se Zaklínač odehrává v našem světě? V Paní jezera je část, kdy Jarre říká “Přejdu náhon a potom...jak to bylo? Kostky budou vrženy! Tak to řekl ten dávný vojevůdce, o kterém jsem četl v letopisech”. V návaznosti na hada Uroburose a to, že se svět stále opakuje si domnívám, že by Zaklínač mohl být vlastně v našem světem, ale ve velmi předaleké budoucnosti, kdy se vlastně minulost opět opakuje a země je znovu ve středověku. Má někdo podobný názor? 😀 Samozřejmě je mi jasné, že se může jednat pouze o aluzi, jelikož pak se vlastně Ciri přenese i do dalších dvou světů, v nichž jsou postavy z toho našeho. Ale zajímá mě, jestli někdo nepřemýšlel stejně.
Jsou to drobné reference na skutečné, nebo fiktivní charaktery, kterých je tam poměrně dost (Tolkien, Jan Lucemburský, Titus...). Nic většího bych za tím nehledal.
@@DanDan-kn8xk To ano, ale co si pamatuji, tak u těchto narážek nebylo řečeno, že je už někdo řekl. Například Menno Coehorn sice parafrázuje Jana Lucemburského, ale tam vidím skutečně pouze humornou aluzi. Jarre ale podotkne, že to skutečně nějaký vojevůdce již řekl.
@@Sara-df9wl Stejně jako maršál Coehoorn parafrázoval Jana Lucembueského, mohl dávno před ním jiný vojevůdce parafrázovat Caesara. Přijde mi to smysluplnější, než aby se záznam o muži, který žil už z našeho pohledu velmi dávno, dochoval pro několik civilizací před námi. Asi jako kdybychom my znali citáty někoho, kdo tu byl ještě před dinosaury. Jinak je to v první řadě knížka, navíc fantasy, takže je možné vše, přesto bych se klonil spíš ke svému názoru v prvním komentáři. Mimochodem Menno Coehoorn je sám o sobě reference, jelikož nese jméno historické osobnosti.
@@DanDan-kn8xk Asi máte pravdu. Dávalo by to větší smysl, ačkoli se mi má představa těžko opouští. 😀 Při citátu mě to trklo jako první a cítila jsem se skvěle překvapena tím velkým nenápadným odhalením 😀
@@Sara-df9wl Tak ono i například u Kola času se hraje s myšlenkou, jestli to není náš svět (pasáž kdy se vypráví o Věku legend jako o věku, kde byly velké skleněné budovy = mrakodrapy), ale podle mě to autoři fantasy "využívají" jako jakési pole pro naši fantazii/teorie
Jsem teď v bodě 17:23 a měl bych dodatek. Zmiňujete se o naturalismu a reálných problémech dnešní doby jako rasismus a sexismus. Já bych totiž řekl, že Sapkowsi zde primárně nefabuluje. On totiž naopak často čerpá z našeho světa a z historie. Když se zeptá člověk, jaký ten jeho svět je, lze říct že je celý alegorií na středověkou Evropu, az na to, že je naziran očima moderního člověka - Geralta. Geralt je jakýsi cynicky, noirový, někdy lehce existenionalistický hrdina. Trpaslíci jsou Židé v ghettech, Nilfgaard je Svatá říše římská, Temerie je Francie. Všimněte si, jak často Sapkowski odbočuje k detailním popisům, zatímco jimi nastinuje další akt. Vzpomínám si na jednu část ( myslím že) poslední knihy, kde Sapkowsi detailně popisuje techniku lovení ryb na ledu očima rybáře v tamtom světě, kterého Šíří v další kapitole navštíví. Možná byste srovnali některé věci jinak (třeba Temerie by mohla být i Čechy), ale jinak bych řekl, že to sedí. Děkuji za případnou odpověď, rád bych se s někým o Zaklinaci pobavil, je pro mě naprosto fascinující
Bože, ja vyrostla na conanovi. Čili klasicka literatura je tolkien, conan, sapkowski, pratchett a pak vse scifi, fantasy. A je mi pořád ještě přes čtyřicet 😂
Děkuji za rozbor, Sapkowski je pro mne jeden z top 5 autorů. Mistr popisu, dějové gradace, alegorií. Myslím že je to stále nedoceněný autor.
Zrovna jsem si říkal, kdy to nahodíte a o pár sekund později, mi to tu vyskočí! Skvělý načasování, díky ! :-D
Opravdu super, moc děkuji, všude jsem hledala rozbor Zaklínače a tohle mě zachránilo, rozhodně bych si ráda poslechla něco dalšího :) Knihy opravdu miluji a co se týče vykreslení lásky v knihách, přijde mi tam spíš takové schované. Podle mě to je dané i tím, že Geralt by žádně city mít neměl, čarodějky děti mít nemohou a je to i proto, že by měli řídit a hlídat svět, neměli by se zabývat něčím tak povrchním jako láska. Rozhodně se mi ale líbí vykreslení rodičovské lásky, kterou ve všech vyvolává Ciri.
Dobry den, Lucie (po skoro pul roce od vaseho prispevku),
k tematu lasky v Zaklinaci - z meho laickeho pohledu: U Geralta hralo největší roli rozmetane sebevedomi. Byt autor mnohokrat ukazuje, ze Geralt ma a vnima emoce, ten tomu nevěří, protoze do nej odmala bylo vtloukano, ze je jen stroj na zabijeni...
Yenefer... No, jak to rici slusne... Tato parodie na zenu si sve mindraky rada a ochotne vybijela na vsech ostatnich, a byt po lasce prahla, diky sve sebestrednosti ji nebyla schopna nalezt a udrzet zdravy partnersky vztah. Zaroven nebyla schopna s laskou vychovat a rozvijet Ciri. Jedine, co dokazala, bylo neustale ji dokazovat, jak je hloupa a oskliva, aby si skrze ni potvrzovala vlastni vyjimecnost... (ja osobne se domnivam, ze Ciri byla prirozene krasna zena, na cemz jeji jizva nic nemenila, zaroven, Ciri byla o nekolik radu lepsi carodejka nez Yenefer, ale chybelo ji kvalitni vedeni).
Zkratka, kazdy z hlavnich hrdinu ma nejak vlivem okoli v detstvi a mladi pikrivenou osobnost, neni schopen normalnich vztahu... Nese si zivotem sva traumata.
V polském originálu - Jaskier = pryskyřník je mluvící jméno, odkazuje k jeho povaze (Pryskyřník prudký) a vzhledu - výrazně žlutý květ, který budí pozornost už z dálky. Naopak Merigold neznamená nic, marigold je v AJ aksamitník (někdy se používá i pro měsíček, mají podobnou barvu), ale to je podle mě jen podobnost, v polštině je Měsíček lékařský Nagietek lekarski. Ranunculus je lat. pryskyřník, pro pojmenování Triss tedy nedává smysl. Polský topielec/utopiec je také něco trochu jiného než vodník, to je lépe zřetelné z hry, tato nestvůra vznikla z utopeného těla. Chápu, že reaguji na staré video, nicméně omluvte prosím polonistu se zájmem o botaniku :D
Od Sapkáče je taky skvělá husitská trilogie, i když hlavní hrdina Reynevan byl pro mě dost nesnesitelná postava. Každopádně já si pamatuju, že když jsem maturoval (2007) a dal jsem našemu češtináři seznam se Zaklínačem, málem mě s tím vyhodil. :D Jsem rád, že se časy mění a Geralt se dostává do maturitní četby. Mimochodem do "kvalitní vysoké literatury" by se podle mě dal zařadit i Pratchett a Steven Erikson (Malazská kniha padlých). Ale já jsem historik a ne literární vědec. :)
Vůbec mnozí z "klasiků" žánru mají velmi podnětná díla. Za zmínku určitě stojí i Guy Gavriel Kay - Sarantská kronika, Lvi z Al-Rassanu či Ysabel jsou v rámci žánru na vysoké úrovni.
Rozhodně bych si poslechl pokračování. 40 min jak nic, prostě skvělost
Zaklínač je nejlepší love story co znám 😄
Nejste syn našeho ředitele modré školy v Litomyšli?
Jsem :-)
@@davidjirsa8582 Cože? Ten svět je tak malý:-)
20:05 nejsem expert na severskou mytologii, takže mě určitě berte s rezervou. Každopádně si dovolím nesouhlasit s tím že nějaká vodní monstra která topí lidi, existuje jen v naší mytologii.
Právě v severské mytologii existuje Nokken, (omlouvám se pokud se pletu ve jméně) který přebývá převážně v jezerech a láká do vody krásné ženy, nebo topí malé důvěřivé děti. Od našeho vodníka se v ledasčem liší, každopádně jeho cíl je velmi podobný.
V Japonsku mají zase vodního démona Kappa ale je pravda, že ten netopí ale vyzývá na souboj.
Elfové jsou zlejší u Pratchetta, tam je to ultimátní megazlo :) Jinak zaklínačskou sérii jsem četla už třikrát (byť poprvé asi v 11 letech, takže jsem mnooooho věcí nepochopila a je to dobře :D ), ale i přesto jsem si z tohoto podcastu odnesla hodně. Hlavně způsob, jakým Sapkowski pracuje s vypravěčem nebo jak se u něj projevuje postmoderna, což jsem si nikdy neuvědomila. Děkuji Vám za to :) A pokud bych se měla vrátit k siru T. Pratchettovi - ocenila bych podcast na jeho Zeměplochu, protože byť nepsal nejvyšší literaturu, tak to bylo (dle mého názoru) nejspíš jen proto, že ho to nebavilo, jelikož je (alespoň v pozdějších knihách) pravým mistrem řemesla.
A ještě ohledně slovanské mytologie - do jisté míry ji popularizuje Neil Gaiman v knize Američtí bohové, ale tam se jedná téměř striktně o bohy, ne o mytická stvoření (vodník tam, tuším, není).
Nestojí náhodou v Amerických bozích na vodníkovi rozuzlení té vedlejší dějové linie mizející mládeže?
Sapkowski to udělal našemu překladateli naschvál - nelíbilo se mu, že Jaskier byl přeložen jako Marigold, a tak se pomstil s tou Triss, chtěl aby pak ten český překlad byl divný. Komárek však Triss jednoduše přejmenoval a bylo po problému :)
V pátek píšeme v češtině test na Beat Generation a video o Kvílení bude nahrané až v sobotu :D
Video na kvílení už tu je. I na beat generation.
Je to tak, oni to nahrávali o týden dřív. :)
Kvílení: ua-cam.com/video/yvH9cPH4Wac/v-deo.html
Beat Generation: ua-cam.com/video/BKyCZQMLEqA/v-deo.html
Já bych z těch motivů vypíchla ještě eugeniku, kdy Ciri je výsledkem dlouho tajně šlechtěné pokrevní linie s magickými schopnostmi.
Divoký hon není obdoba naší Klekánice, v našich zemích máme pověsti o Divoké honbě.
Vlastně Klekánice by se ve světě Zaklínače dala brát za druh blízký Polednici nebo Půlnočnici. Teoreticky je i možné, že Klekánice se někde v zaklínačském světě vyskytují, jen Geralt se s nimi nesetkal.
Musím souhlasit s kamarádkou Míšou. Zaklínače uplně miluji, ale vztah mezi Geraltem a Yennefer se mi nikdy nelíbil a byl pro mě spíš nutné zlo. Ostatně proto jsem rád že se Yen nikdy nestane opravdovou hlavní postavou narozdíl od Ciri.
Pokud máš volit mezi zlem a dobrem, tak je volba vždy jasná a prakticky k ní nedochází, proto je všude jen volba menšího zla...
Nebo můžeš hledat větší dobro. Vím, že to zní jako řečnický trik, ale fakt je tam rozdíl.
Fajn rozprava, ale jsou tam nějaké fakt zásadní chyby- první je chybný přístup ke struktuře Zaklínače - první dvě (jak vy říkáte díly) knížky (v některých vydáních tři) nemají moc společného s pentalogií, tedy ano postavy a svět, ale to sdělení a náplň je naprosto odlišná. Sází (pochopitelně) daleko víc na práci s aktuální pointou. Pentalogie pak rozvíjí daleko větší příběh a má komplikovanou strukturu na mnoha úrovních (časové roviny, vypravěči atd.)
Potom Divoký hon rozhodně není klekánice, ale pochází tuším ze keltské mytologie a objevuje se na různých místech v Evropě. Sapkowski jej prohlubuje a vysvětluje skrz putování mezi světy. A ta alegorie se Bretonským cyklem - hledáním Svatého grálu je tam mnohem větší - Ciri je vlastně sama grál a Geralt je rytíř, který jej hledá - motiv Paní jezera, zmíněného Krále rybáře, kterého si vydržuje čarodějnice... Hlavně první polovina pátého dílu je celá o tom...
Další věc Geralt si jako Zaklínač o dítě říct musí (Zákon překvapení, dej mi to co máš a nevíš o tom) je v kodexu zaklínačů a oni se tak vlastně "množí" protože jsou sami o sobě neplodní.
Geralt si o nic říct nemusí, v první řadě mu jde ale o peníze, aby vůbec měl na jídlo. Zákon překvapení zaklínači používali většinou jen v případě, že jimi zachráněný člověk neměl peníze, kterými by zaplatil. V době knih/her už navíc nežil nikdo, kdo by znal tajemství zaklínačských mutací, tedy "vytvoření" nového zaklínače, proto Zákon překvapení ztratil veškerý smysl. Jinak kodexem se Geralt oháněl jen, když potřeboval odmítnout nějakou zakázku, ve skutečnosti nic jako zaklínačský kodex neexistuje.
Nemyslíte, že se Zaklínač odehrává v našem světě? V Paní jezera je část, kdy Jarre říká “Přejdu náhon a potom...jak to bylo? Kostky budou vrženy! Tak to řekl ten dávný vojevůdce, o kterém jsem četl v letopisech”. V návaznosti na hada Uroburose a to, že se svět stále opakuje si domnívám, že by Zaklínač mohl být vlastně v našem světem, ale ve velmi předaleké budoucnosti, kdy se vlastně minulost opět opakuje a země je znovu ve středověku. Má někdo podobný názor? 😀 Samozřejmě je mi jasné, že se může jednat pouze o aluzi, jelikož pak se vlastně Ciri přenese i do dalších dvou světů, v nichž jsou postavy z toho našeho. Ale zajímá mě, jestli někdo nepřemýšlel stejně.
Jsou to drobné reference na skutečné, nebo fiktivní charaktery, kterých je tam poměrně dost (Tolkien, Jan Lucemburský, Titus...). Nic většího bych za tím nehledal.
@@DanDan-kn8xk To ano, ale co si pamatuji, tak u těchto narážek nebylo řečeno, že je už někdo řekl. Například Menno Coehorn sice parafrázuje Jana Lucemburského, ale tam vidím skutečně pouze humornou aluzi. Jarre ale podotkne, že to skutečně nějaký vojevůdce již řekl.
@@Sara-df9wl Stejně jako maršál Coehoorn parafrázoval Jana Lucembueského, mohl dávno před ním jiný vojevůdce parafrázovat Caesara. Přijde mi to smysluplnější, než aby se záznam o muži, který žil už z našeho pohledu velmi dávno, dochoval pro několik civilizací před námi. Asi jako kdybychom my znali citáty někoho, kdo tu byl ještě před dinosaury.
Jinak je to v první řadě knížka, navíc fantasy, takže je možné vše, přesto bych se klonil spíš ke svému názoru v prvním komentáři.
Mimochodem Menno Coehoorn je sám o sobě reference, jelikož nese jméno historické osobnosti.
@@DanDan-kn8xk Asi máte pravdu. Dávalo by to větší smysl, ačkoli se mi má představa těžko opouští. 😀 Při citátu mě to trklo jako první a cítila jsem se skvěle překvapena tím velkým nenápadným odhalením 😀
@@Sara-df9wl Tak ono i například u Kola času se hraje s myšlenkou, jestli to není náš svět (pasáž kdy se vypráví o Věku legend jako o věku, kde byly velké skleněné budovy = mrakodrapy), ale podle mě to autoři fantasy "využívají" jako jakési pole pro naši fantazii/teorie
Jsem teď v bodě 17:23 a měl bych dodatek. Zmiňujete se o naturalismu a reálných problémech dnešní doby jako rasismus a sexismus.
Já bych totiž řekl, že Sapkowsi zde primárně nefabuluje. On totiž naopak často čerpá z našeho světa a z historie. Když se zeptá člověk, jaký ten jeho svět je, lze říct že je celý alegorií na středověkou Evropu, az na to, že je naziran očima moderního člověka - Geralta. Geralt je jakýsi cynicky, noirový, někdy lehce existenionalistický hrdina.
Trpaslíci jsou Židé v ghettech, Nilfgaard je Svatá říše římská, Temerie je Francie.
Všimněte si, jak často Sapkowski odbočuje k detailním popisům, zatímco jimi nastinuje další akt.
Vzpomínám si na jednu část ( myslím že) poslední knihy, kde Sapkowsi detailně popisuje techniku lovení ryb na ledu očima rybáře v tamtom světě, kterého Šíří v další kapitole navštíví.
Možná byste srovnali některé věci jinak (třeba Temerie by mohla být i Čechy), ale jinak bych řekl, že to sedí.
Děkuji za případnou odpověď, rád bych se s někým o Zaklinaci pobavil, je pro mě naprosto fascinující
Bože, ja vyrostla na conanovi. Čili klasicka literatura je tolkien, conan, sapkowski, pratchett a pak vse scifi, fantasy. A je mi pořád ještě přes čtyřicet 😂