Ženy u oltáře (28. května 2024)
Вставка
- Опубліковано 29 тра 2024
- Panna. Vdova. Kněžka. V rodící se křesťanské společnosti kolem roku 400 ženy získávají moc. Ale jak dlouho si ji udrží? Kdo jim k novému postavení dopomohl a co bylo příčinou jejich pádu? A co z toho plyne pro naše uvažování o roli ženy v církvi dnes? O tom budeme diskutovat nad knihou Ženy u oltáře? Matka Boží a gender v raném křesťanství.
Spolupořadatelem večera je Centrum raně středověkých studií Masarykovy univerzity.
Hosté: Ivan Foletti, Anežka Hesová, Tomáš Petráček
Moderuje: Benedikt Mohelník OP
Výborná diskuse, díky moc.
Vynikajicim zpusobem zpracovane tema. Diky.
Byl jsem na stejnojmenné besedě v HK. Chlapům tam ego nedovolilo přijít. Co bylo potěšující, že tam bylo hodně mladých žen. To je jediná naše naděje. Záleží na církevnících, zda "to" pohřbí nebo pochopí. Nejlepší bude, když změní smýšlení. Ale bojím se, že se svým myšlením to nedokážou. O Církev se nebojím. Ale nebude to už ta ŘKC...
Není to jen o strachu. Je to i o jisté nechápavosti a nekompetentnosti. Bylo vidět na IU, jak dokázali totálně zmagořit...
Poslední diskuzní otázka mi připomněla onen pamflet Glorie Steinem _Kdyby muži menstruovali_ ze sedmdesátých let. Pokud by tomu tak bylo, tak by na tento fakt byli hrdí a to, že jsou schopni dát život, by považovali třeba za důkaz toho, že právě oni mohou uvádět i křtem do života duchovního. Jenže biologie funguje obráceně a tak v patriarchátu slyšíme například tyto zesměšňující argumenty.
Dobrý Bože,
dal jsi nesmírnou moc církevním potentátům, určují kdo je a není exkomunikován, komu jsou nebo nejsou odpuštěny hříchy, zda se chléb ne)promění v Tebe, Nevýslovného.
Hledám Tě ve své samotě můj Bože den co den. A jakákoli církevní komedie a hra je mi tak nějak lhostejná, stejně jako domýšlivost "profesionálních" křesťanů.
Zatratíš mě, když "nehodně" chodím k Tvému stolu? Když nesvěcený Tě žádám, chcešli Ty, nejvíce svrchovaný, učiň z mého pokrmu "sebe sama" a nasiť moji vyprahlou duší. Dáš mi pak "hada", když Tě prosím o Cheb věcného života?
Přijdeš, nepříjdeš?
A nakolik jsem toho spíše neschopen, v opuštěnosti a samotě se pak jen "odvzdamvám" ...
Může li si prach a popel něco takového vůbec dovolit.
Díky za to, co jsi vyslovil. Je mi to bytostně blízké. Jde, podle mě, o zcela zásadní a kruciální otázku. Sám si ji kladu a přemšlím nad ní již mnoho let. Když Ježíš řekl "toto je moje tělo, které se za vás vydává...vezměte a jezte...to čiňte na mou památku..."
Mé otázky jsou: komu jsou ta slova určená a co jimi skutečně zamýšlel, co po nás chce?Jsou určená jen tehdejším apoštolům/učedníkům a těm komu to osobně předají? Nebo jsou určena všem, kdo se rozhodnou Ježíše následovat a stát se jeho učedníky?
🙄🙄🙄
Pravoslavný mluví pravdu, bravo.
Pravoslavný je plný hněvu, zášti a strachu. To je tak všechno.
Nejdřív jste si měli definovat ženu. Pokud definici ženy považujete za bezproblémovou, je vidět, že o problému nic moc nevíte.
Žena nemá co u oltáře dělat.
Pádný argument!!! Zalezte!
Hejt není protiargument
@@karelpavlik62 Myslím, že pan Václavek to nemyslel jako protiargument, spíš jako konstatování zřejmého faktu.
Ďakujeme za váš nekompetentný povrchný, rozdelujúci, arogantný, ale (aj) vďaka ženám slobdoný názor.