Neodvysílaná reportáž z roku 2009 o opravě parní lokomotivy 411.019 Conrad Vorlauf / nýtování.
Вставка
- Опубліковано 15 лют 2021
- Komentář Pavel Černý a Miloslav Chadima.
Nýtovaní vystužovacího úhelníku za čelník parní lokomotivy 411.019. - Авто та транспорт
Díky za zveřejnění této reportáže. Mrzí mě jak nakonec ten projekt dopadl.
Díky za komentář. To je nás víc...
Parádne video!! Ďakujem za zdielanie!! Palec hore!
Díky!!
Já v té výtopně pracuji a musím říci, že je veliká škoda, jak nám sebraly parní lokomotivy 423 0145, 411 019, BS80, 414 404. Teď už tu zůstaly jen 310 006, 403 303, 556 0304... Je to škoda, ale co naděláme...
@Jakub Original nemám ponětí
Je v Turnově a čeká na opravu.
@ Aha, děkuji
423 má Lužná.. a je to prý místo 310 nebo co :D.. Který jsi vůbec z těch kolegů? Vím že nejméně dva nechodili skoro vůbec a jedna dokonce jednou za uherský rok :)
@@Stocker-bp9kj Nevím, jestli mě znáte, chodil jsem tam hlavně na přelomu let 2020 a 2021 za karantény a pak, když přišla škola už na výtopnu nezbýval skoro žádný čas... Bohužel, i v současné době je pro mě problém zajistit si nějak rozumně čas, takže jsem tam v podstatě přestal chodit.
good effort.
Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. Ani se nedivím, že oprava nebyla dokončena. Který k*k*t vymyslel to nýtování pouze pomocí palice a kladiva u pevnostního spoje? To se to mohlo raději opravdu zavařit a funkčně by to bylo lepší. "Nýtovaný" díl můžete rovnou vyhodit, nebo hlavy odsekat a zanýtovat to pořádně. A to už nemluvím o nestejné tloušťce okrajů a tom, že očividně jsou okraje nýtů mimo osu, a to až natolik, že je vidět nýtem nepokrytá část předvrtaného otvoru pro nýt. Prostě neuvěřitelná prasárna. Každému dříve vyučenému strojnímu zámečníkovi, nebo kováři se nad tím musí zvednout žaludek. Nástroje, kterým se říká "závěrný hlavičkář" a "tužník", bez kterých NELZE kvalitní pevnostní spoj udělat, zřejmě těmto "specialistům" nic neříká. Sice jsem už starší člověk, vystudovaný historik, ale původně jsem se vyučil strojním zámečníkem (pak jsem si teprve při práci udělal střední i vysokou školu) a naposled jsem takto nýtoval asi tak před 40ti lety, ale troufám si tvrdit, že i po 40ti letech bych to s výše uvedenými nástroji zanýtoval lépe a přesně. Přičemž vyrobit na soustruhu hlavičkář a tužník, tak aby odpovídal průměru daného nýtu není ani zdaleka tak složité. Stačí pro to kus obyčejného "roxoru" a kalení na višňovou barvu a smočení na dvakrát v oleji. Ale i s obyčejným kladivem, místo závěrného hlavičkáře a ztupeným "majzlíkem" bych si asi poradil, pro dostižení potřebné pevnosti. Ani se vám nedivím, že jste se takovouto prasárnu tak dlouho ostýchal uveřejnit. Dodnes, přes všechny tituly, kterých jsem dosáhl mám výborně vybavenou dílnu a s železem, ocelí a litinou rád pracuji. Jen tu výheň nemám, ale asi si jí brzo opatřím. To, co jsem v tomto videu viděl byla naprostá prasárna, za kterou by se v dobách, kdy jsem se vyučil styděl každý učedník.
Víceméně s Vámi souhlasím. Ale vypadá to spíše, že se pokoušeli vytvořit zapuštěnou hlavu nýtu. Ty díry byly zahloubené. Ale samozřejmě tak chybělo použití "přítužníku" a pokud měly být hlavy zapuštěné, měly být nýty o něco kratší, aby se hlava nevystupovala nad povrch.
Tato reportáž byla natočená jako pilotní díl neuskutečněného seriálu o železnici (točil jsem jí na vlastní náklady pouze s využitím její techniky z TV).
V televizi, jsem skončil asi měsíc po natočení tohoto materiálu. Na záznam jsem narazil náhodou docela nedávno.
Rozhodně to nemělo být spojeno s kvalitou odvedené práce na lokomotivě, kterou nemůžu hodnotit, protože mi to nepřísluší.
@@Paulxh Nechci dělat chytrého, ale mně se nezdálo, že by ty díry byly zahloubené. A pokud už ano, tak podle mých znalostí se v tomto případě používá nýt se zapuštěnou hlavou, která do zahloubení přesně zapadne. A na druhé straně se opět vytvoří půlkulatá hlava, pomocí výše zmíněných nástrojů. Pokoušet se rozkovat nýt o tomto průměru pouze kladivem tak, aby PŘESNĚ a beze zbytku vyplnil zahloubený otvor, než nýt vychladne je poněkud iluzorní a nikdy jsem to nikde neviděl. Celý vtip pevnostního nýtování rozžhavenými nýty spočívá v tom, že hlava musí být vykována ještě předtím, než nýt značně vychladne. Tím, že nýt vychladne až potom co je hlava hotova, hotový nýtový spoj spojovaný materiál k sobě dokonale přitiskne. A to prostě pouhým kladivem nejde, protože to trvá moc dlouho.
@@lojzanovak4063 Jde to, ale je na to potřeba 2 až 3 bouchače.
@@ondrejkavas4387 Chce to jednoho člověka, který drží na nýtu patřičný nástroj na násadě a dva další, kteří do toho buší. A nebo jednoho z jedné strany, který to drží a druhého z druhé strany s pneumatickou nýtovačkou.
PS: omlouvám se za pravopisnou chybu správně: "kdy jsem se vyučil, styděl každý učedník"..
Proč se asi používaly pneumatické nýtovačky jakmile existovaly ? Nejen snazší práce , poměrně rovné údery a hlavně rychlé zaklepání nýtu dokud je žhavý aby teprve chladnutím ( vlivem tepelné roztažnosti ) spoj důkladně utáhl . Pokud není originál nýtovačka , docela dobře může posloužit sbíječka se zkráceným upraveným oškrtem a na něm nasazeným hlavičkářem . Jsem sice ,, obyčejný " elektrikář ( dnes už důchodce ) z údržby kde jsem často musel vymýšlet různé improvizace na starých mašinách které někde fungují dodnes . Navíc dnes existují indukční ohřívače kde si můžete dokonale kontrolovat teplotu nýtu . To už by ,, zuřiví památkáři " nepoznali .
chlapci tomu dali tolik usilí a stejně jim to bezeslova sebrali, stejně jako aku Ringhoffera