OSHO | Bhagwan Shree Rajneesh | 1953-03-21 | Mé probuzení

OSHO | Bhagwan Shree Rajneesh | 1953-03-21 | Mé probuzení
OSHO (11.12.1931 - 19.1.1990)
OSHO se narodil 11. prosince 1931 jako Rajneesh Chandra Mohan Jain v Kuchwada - Raisen District - Madhya Pradesh - Indie. Zemřel 19. ledna 1990 v Puné, Indie. Byl znám jako Áčarja Rajneesh (60. léta) a Bhagaván Rajneesh (70. a 80. léta), byl to duchovní učitel, mystik, guru, mistr a filozof.
Mimo jiné žil i ve Spojených státech. Přednášel v hindštině a angličtině. Jeho náhled na meditaci byl odlišný běžnému západnímu pohledu. Odlišoval meditaci od pouhé koncentrace. Zjednodušeně řečeno je meditace stavem bez rušivých myšlenek. Zavedl aktivní meditační techniky, zaměřené na potřeby západního člověka.
V osmdesátých letech působil v USA, jím vytvořená komunita naplňovala znaky sekty. Jako kontroverzní osobnost se stal nežádoucím v celém západním světě. Osho zavedl celou řadu meditačních technik, jež pomáhají uvolnit se, oprostit se od stereotypů a navyklostí života, neuróz apod. Tyto jsou často doprovázeny speciální hudbou. Praktikují se v Oshových centrech na celém světě. Nejznámější je tzv. Dynamická meditace, jež je prováděna ráno. Dále Kundalini meditace se doporučuje praktikovat večer aj. Třebaže tyto techniky mají v názvu meditace, nejde vlastně o meditace ve vlastním smyslu slova, ale o o směs pohybu (tanec), odreagování, katarze, i vlastní 15 minutové meditace. Vlastní meditace, je teprve cílem těchto cvičení (ovšem i cvičení jiných směrů). Ta nastává sice ve stavu bez úsilí, ale nejdříve je třeba podle Osha hodně usilovat, dát do toho co nejvíce, aby mohla přijít ta „pravá“ meditace. V tzv. Oshových centrech se kromě těchto technik praktikují v hojné míře i jiná duchovní ap. cvičení, např. šamanské léčení, čínská cvičení, reiki apod.
cs.wikipedia.org/wiki/Osho
en.wikipedia.org/wiki/Rajneesh
OSHO - MÉ PROBUZENÍ
Vzpomínám si na ten osudový den, 21. března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.
Krátce před 21. březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny do daleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.
Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.
www.advaita.cz/24942-osho-me-...
Převedl text na řeč a video vytvořil: Jakub Konečný
(Microsoft Azure AI - Speech Studio - Neurální hlas Antonín - F0)