Zrovna před pár dny na sebe teta vylila vařící vodu a podřezala se, bylo to dost zlé. Jakožto člověk s nejvyšším vzděláním (ČK) jsem k ní běžela až poslední. No trapas. Ale zase pak jsem přebrala iniciativu, jakmile se ozvalo: "Spálila jste se?" To už můj mozek zapnul program Ošetři. Takový program mě stál hodiny výcviku. :D Jindy u autonehody jsem běžela hned, takže předpokládám, že jsem ten "rozbitý" člověk, pokud zrovna nejde o rodinu.
Nám ve škole učitel psychologie říkal, že při znásilnění se nemáme bránit. Že je lepší být znásilněná než zavražděná. (A pak se mi vybavují ty fun rady, jako křičet něco nesmyslného. Třeba "Hurá" 😀)
To jsou vždycky rady... :D Já zase dostala rady typu že s tím člověkem mám mluvit, uklidnit ho apod... Já bych se nebránit zřejmě nedokázala, jakože, když už by k tomu došlo a já se bránila, tak bych určitě nepřestala... zatím jsem musela "naštěstí" zažít jen obyčejné rvačky jako malá holka. Třeba jednou tři o rok starší kluci proti mě... zmlácená sem byla echt, ale jeden musel na oční, protože sem ho škrábla přímo do oka, druhej má prý dodnes na ruce jasně zřetelnou jizvu o tvaru mé čelisti v 10 letech, a třetí taky skončil pokousanej a podrápanej... To křičení hurá sice nevím ,hurá bych asi nekřičela, ale z téhle a podobných zkušeností z dětství se vsadím, že bych v té krizovce zase začala vrčet a vřískat jako vzteklá kočka, to by asi taky mohlo fungovat... :D
Mně bylo řečeno, že v krizových situacích je nejlepší volat: "Hoří!" Na volání o pomoc ne každý odpoví, bo mají strach, ale k požáru se půjdou podívat, protože by tam mohla být televize a ono vidět hasiče na živo je taky fajn. :D
@@LenacaSmetanova z psychologického hlediska na toho člověka co znásilňuje mluvit a uklidnit je určitě nejlepší volba, ve většině případů je to člověk, co ho vzrušuje právě to jak se oběť brání atd... pokud se mu hned na začátku podvolí a ještě do toho půjde s ním, ho to přejde, protože to není to co hledal, problém vznikne, když je to člověk, pravděpodobně opilí a měl už dlouhou dobu zálusk na jednu konkrétní slečnu, jen neměl odvahu na to ji oslovit....
Vzit se do znasilneni nedokazu , ale myslim ze by znasilnovace stacilo odrovnat tim ze mu reknes "tak pojd , ukaz toho macka a co v tobe je , nebo neco v tom smyslu a myslim si ze se dotycnymu uz ani nepostavi a necha toho aby si neudelal ostudu " :-)
To mi připomíná, jak jsme na Národní Třídě v noci šli s Kordusem. Přecházel na červenou silnici s kolejema a ze zatáčky vyjela tramvaj, kterou on neviděl. Tak tam tak stojíme s Agroulem na chodníku a koukáme na to. Pořád koukáme. Tramvaj dva metry od něj. Pořád koukáme. Pak zařvu: "Uhni vole, nevidíš tu obří tramvaj??" Tramvaj cinká jako kráva... Kordus stejně pomalým tempem pokračuje dál. Nereaguje na mě, neuskočí, nepopoběhne. Tramvaj ho míjí o půl metru. On doufal že umře. Viděla jsem to na něm. A my bysme pak řekli, že jsme nemohli vůbec nic dělat.
Já před kurzem první pomoci absolutně netušila, co dělat a popadala mě panika. Po kurzu už jsem se stala hrdinkou, samozřejmě ve skvělé týmové práci. V nízkoprahovém klubu pro děti jsme s kolegyní chystaly přednášku, když do klubu přiběhly děcka, že venku je mrtvý chlap. Tak jsem to šla ověřit a ono fakt... Tak podat první pomoc, kolegyně volala záchranku, do toho pokusit se udržet děcka v klidu, po předání záchrance poskytnout krizovou intervenci dětem a pochválit je za to, že zvládly jednat, výpověď policii. Druhý den přednáška o tom, jak podat základní první pomoc a jak reagovat v krizové situaci. Musím fakt pochválit ta děcka, že celou situaci zvládli docela v klidu a že zvládly zavolat pomoc a nevykašlaly se na to, to jsou hrdinové. Za sebe bych byla pro, aby se jednání ve stresových situacích a první pomoc trénovala už na základkách. Každý rok. Povinně.
Zajímalo by mě, jestli lidi co se rozhodnou být útočníkem mají taky tyhle problémy (paralizaci při činu atd.). A pokud ne, mohlo by se toho nějak využít a studovat to.
Studuje se to. Říká se jim psychopati. Je to daný geneticky a když se to nezkombinuje s několika poruchama osobnosti, tak to neni vraždící psychopat, ale doktor, hasič, policajt, politik...
Me zkusenosri s hrdinstvim: 1) Bydlel jsem v brne asi rok, byl jsem mladej, dvacetiletej a perspektivni. Sel jsem na trening historickeho sermu, tak jsem mel s sebou mec. Cekal jsem na zastavce a pak jsem si vsiml zvlastni sceny. Nejaky kluk tahl nekam holku evidentne proti jeji vuli. On nerikal nic, ona na nej kricela at ji necha a v hlase byl slyset naznak place. Nikdo nic neudelal a to tam bylo docela dost lidi. Ja nemel dlouho odvahu zasahnout. Zlomilo se to ve chvili, kdy prijel autobus a ja si uvedomil, ze jakmile nastoupim, uz nikdy mi to neprestane hlodat v hlave. Reakce prisla sama, pamatuju si jen zvoneni kovu, jak jsem pustil mec na zem a pak jak s tim klukem cloumam sem a tam. Teprve az jsem ho zpacifikoval, uvedomil jsem si, co to na me krici. Ze vede svou pritelkyni domu, ze je opila a on se o ni musi postarat. Ohledl jsem se na ni a videl ji, jak se tam mota s mym mecem a lidi ji uhybaji. Byla fakt uplne mimo. Vysvetlilo se to a kdyz jsem odjizdel dalsim autobusem, drzeli se za ruce. 2)Brno. Spechal jsem na vlak. Mel jsem asi jen dve minuty, tak jsem utikal, jak jen to slo. Tou dobou jsem nosil kozenou brasnu pres rameno. Aby se mi lepe utikalo, vzal jsem ji pod pazi. V podchode mi zastoupil cestu clovek a pokousel se me zastavit. Jestli jsem ho pochopil, myslel si, ze utikam s kradenou kabelkou pod pazi. Vyhnul jsem to, zarval na nej, ze je curak a utikal dal na vlak. 3) Hustopece, cestou z hospody. Sli jsme se dvema kamarady sidlistem, kde jsou vysoke kere. Ozval se zensky hlas "pomoc". Prvni co me napadl, ze tam nekdo nekoho znasilnuje. Hodil jsem na zem batoh s deskovkami a rozbehl se tim smerem. Byl tam kluk v ksiltovce s nejakou holkou. Oba byli zjevne opili a on ji drzel pod krkem u zdi panelaku. Zeptal jsem se co se deje. On mi rekl, ze se nemam starat a vypadnout. Ja ze neodejdu. Pustil ji a chytl me. Ja ho "objal" takte se nemohl poradne rozprahnout, aby mi nwco udelal. To uz tam byli moji kamaradi a roztrhli nas. Mezitim vylezla z panelaku nejakq pekelne nastcana dama. Podle vseho maminka jednoho z nich. Pustila se do nas vsech. Do nich, ze se zase ozrali a delaji ostudu, do nas, ze se do toho serem. Holka sla domu, matka taky, kluk nas zval na panaka a snazil se nam vysvetlit kontext, ale ja nemel zajem a kamaradi to respektovali. 4) Hlavas v Brne. Tohle bylo letos. Podobna scena jako v prvnim pribehu. Chlap a zenska - cizinci - se hadaji. Ja z nich celou dobu nemohl spustit oci. Nakonec on udelal takove gesto - naznacil, ze ji jednu vypali a zastavil tesne pred jejim oblicejem. Zakricel jsem neco ve smyslu "Hej! Co to delas?" Odpovedel mi neco rusky nebo ukrajinsky (nejsem si jist), me to rozhodilo. Zacal jsem neco zbleptat anglicky. On odpovedel jen "yes." Pak prijel nocni spoj a oni zmizeli. Zbytek vecera jsem premyslel, co jsem mu to vlastne rekl. Mam neprijemny pocit, ze to bylo neco ve smyslu, ze na verejnosti se takove veci u nas nedelaji. Doufam, ze ji pak nezbancil v soukromi. Obcas na to myslim a hloda me, ze jsem to nejak nedoresil. Takze tak. Vetsina meho setkani s hrdinstvim zpusobila brouka v hlave a zpusobila vice skody nez uzitku. Ale aspon vim, ze nezamrzavam a co ja vim: treba se jednou dockam a doopravdy nekomu pomuzu. To by bylo fajn.
@@jenprochazim tenhle pocit taky znam... třes v rukach v nohach a rozklepany hlas... vzdycky kdyz se nejaka takova situace muze prihodit tak nez tam jdu tak si predstavuji ruzne situace co se muze dit abych se predpripravil na situaci, a diky tomu byl vice v klidu.
Jak řekl doktor House. "Tři pračlověci seděli u ohně a slyšeli něco divnýho. 2 si řekli že to nic neni a třetí se tam šel podívat, už se nevrátil a nepředal dál svý geny. Proto máme zbabělost v genech." PS: Jestli to ztuhnutí neni podobná reakče, jako když některý zvířata předstírají mrtvý.
Já bych se do toho rozebírání Stanfordského vězeňského experimentu nepouštěla. Těch nových informací, které dokazují manipulaci, je hrozně málo. Podle té zveřejněné nahrávky a výpovědi jednoho “vězně“ je vidět, že ten experiment není úplně nedotknutelný (a do jisté míry je zcela jistě zmanipulovaný) - nicméně zkuste najít psychologický experiment, který byl vždy bez kontroverze - bude jich moc málo. Navíc tam platí další psychologické pravidlo: a to, že lidé si zpětně upravují informace tak, aby vyhovovali jejich pojetí o sobě. Takže je jasné, že si ti účinkující budou zpětně říkat, že vlastně nedělali nic špatného, že všechno bylo v pohodě, že si jen tak hráli, a že vlastně jen poslouchali příkazy a jednali tak, jak jim to bylo přiděleno. Kde je ta linie mezi tím, co měli přikázáno a tím, co dělali sami od sebe? Je tam prostě hodně faktorů, o kterých nevíme. Když už nic jiného, tak ten experiment pořád vypovídá o roli autority v jistých situacích. Co by se mělo udělat, je ten experiment pořádně zrevidovat, nejlépe potvrdit v dalších experimentech (což půjde v současné době těžko, z etických důvodů) a počkat si na více informací. (Nejsem psycholog, nemusím mít pravdu. Jen říkám, že rozebírat ten experiment bude hodně těžké sousto. )
Super téma :) díky tomu vím, že nejsem idiot :D bohuzel mam zkusenost s tim, kdy jsem se dostala do situace ve ktere bylo potreba abych zasahla a ac jsem se snazila, slo mi to strasne zle :( ztuhlost, mela jsem pocit, ze to delam strasne pomalu. Slo o napadeni psem meho psa. Necitila jsem ani bolest. Ze mam do krve rozrazena kolena (pry jsem si k utoku klekla-ani o to nevim) jsem zjistila az po xx hodinach, kdy jsem se dostala se psem z veteriny domu a mohla poprve za tu dobu vydechnout. Brala sem to jako svou "prohru" ze neumim ochranit ani svoje psy :/
to s tím davem a zbraní je totální blbost... neco takového co popisujete je možné tak leda v hollywoodském filmu. Aplikovat § 29tr zákoníku za použití střelné zbraně je možné pouze v případe že jsem nebo někdo jiný přímo ohrožený na životě. Vytahovat zbraň na veřejnosti je možné jen v souladu se zákonem. Jakožto člověk bránící sebe či někoho jiného si musí být jistý na 100% že svým činem nikoho neohrozí a k eliminaci útočníka dojde v co nejmenším čase s co nejmenším počtem výstřelů! pokud by se jednalo o jak jsem zmiňoval jakousi hollywoodskou přestřelku snadno sklouznu na lavici obžalovaných za obecné ohrožení! nehledě na to, že nosit střelnou zbraň u nás může člověk který je k tomu odborně i zdravotně způsobilí, spolehliví a bezúhonný. Klucí, nejdříve to trošku nastudujte :-) toto se týká naší republiky!!!
Pavel Svoboda Aha, takže ten zákon je ještě dementnější, než jsem si myslel. Když na tebe běží s nožem, musíš 2x vystřelit do vzduchu a až pak na něj. Takže, když podle tebe střelím 2x pro případ, že bych se netrefil a 2x se trefím, tak půjdu sedět. Pistole a zbroják je úplně k ničemu... Zajímavost, borec nainstaloval past na zloděje s kuší a zloděje fakt trefila. Věřili byste, že šel sedět? Beztak se v base potká s tím zlodějem a bude mít trest větší než ten zloděj. :-D
asi jako že když tě pozoruje predátor tak je důkežitý se nehýbat protože pohybem by si tě všiml a snědl. že kdybys zpanikařil a utek nebo bojoval tak tě zabije tak jako tak asi
8:01 Martin asi čakal odpoveď a Patrik to totálne odignoroval :D človek by sa nemal starať do druhých, iba keď už situácia vyzerá zle, tak sa slušne spýtať, či je všetko v poriadku a príp. či nepotrebujú pomoc, nie hneď skočiť na típka, zraziť ho k zemi a mlátiť ho hlava nehlava, na tom nie je nič hrdinské.. sú dokonca ľudia, ktorí sa vyložene chovajú ako hrdinovia, len aby ich ostatní videli ako hrdinov a pritom tým len vytvárajú viac problémov a konfliktov, než tí, ktorých sa snažia zastaviť..
@@DajaSlovakia421 jasné, buď sa pridám alebo sa do toho predsa nebudem motať, nech si ľudia užijú... :D ale nie, toto už zachádzaš do extrému.. žiadne bežné reakcie nepočítajú s extrémom, bo to už je špecifický prípad.. to ako keby niekto vytiahne zbraň na niekoho a ja sa prídem spýtať, či je všetko v poriadku.. no jasne, že to neurobím, bo je to extrémna situácia.. tam by to bolo skôr o tom zasiahni alebo zdrhni, príp. zavolaj na pomoc niekoho iného.. v extrémnych prípadoch, a u niektorých ľudí, to môže vyústiť až do toho zmrzni na mieste : /
Pár opilých kamarádu mělo geniální nápad, zahrát si na zloděje, vylosovaly jednoho, ten se rozběhl, a ostatní začali křičet ,,Pomoc zloděj". v tu ránu se z poza rohu objevil chlap jak hora a dal mu pravej hák, a pár dalších ran, takže nakonec opilý "zloděj" skončil s přeraženými žebry zlomenou nohou a nosem. Prostě sranda :)
Zrovna před pár dny na sebe teta vylila vařící vodu a podřezala se, bylo to dost zlé. Jakožto člověk s nejvyšším vzděláním (ČK) jsem k ní běžela až poslední. No trapas.
Ale zase pak jsem přebrala iniciativu, jakmile se ozvalo: "Spálila jste se?" To už můj mozek zapnul program Ošetři. Takový program mě stál hodiny výcviku. :D
Jindy u autonehody jsem běžela hned, takže předpokládám, že jsem ten "rozbitý" člověk, pokud zrovna nejde o rodinu.
Pekný diel. Ale ten vankúš pred tou dierou v stene je proste top :)
Nám ve škole učitel psychologie říkal, že při znásilnění se nemáme bránit. Že je lepší být znásilněná než zavražděná. (A pak se mi vybavují ty fun rady, jako křičet něco nesmyslného. Třeba "Hurá" 😀)
To jsou vždycky rady... :D Já zase dostala rady typu že s tím člověkem mám mluvit, uklidnit ho apod... Já bych se nebránit zřejmě nedokázala, jakože, když už by k tomu došlo a já se bránila, tak bych určitě nepřestala... zatím jsem musela "naštěstí" zažít jen obyčejné rvačky jako malá holka. Třeba jednou tři o rok starší kluci proti mě... zmlácená sem byla echt, ale jeden musel na oční, protože sem ho škrábla přímo do oka, druhej má prý dodnes na ruce jasně zřetelnou jizvu o tvaru mé čelisti v 10 letech, a třetí taky skončil pokousanej a podrápanej... To křičení hurá sice nevím ,hurá bych asi nekřičela, ale z téhle a podobných zkušeností z dětství se vsadím, že bych v té krizovce zase začala vrčet a vřískat jako vzteklá kočka, to by asi taky mohlo fungovat... :D
Mně bylo řečeno, že v krizových situacích je nejlepší volat: "Hoří!" Na volání o pomoc ne každý odpoví, bo mají strach, ale k požáru se půjdou podívat, protože by tam mohla být televize a ono vidět hasiče na živo je taky fajn. :D
@@LenacaSmetanova z psychologického hlediska na toho člověka co znásilňuje mluvit a uklidnit je určitě nejlepší volba, ve většině případů je to člověk, co ho vzrušuje právě to jak se oběť brání atd... pokud se mu hned na začátku podvolí a ještě do toho půjde s ním, ho to přejde, protože to není to co hledal, problém vznikne, když je to člověk, pravděpodobně opilí a měl už dlouhou dobu zálusk na jednu konkrétní slečnu, jen neměl odvahu na to ji oslovit....
Vzit se do znasilneni nedokazu , ale myslim ze by znasilnovace stacilo odrovnat tim ze mu reknes "tak pojd , ukaz toho macka a co v tobe je , nebo neco v tom smyslu a myslim si ze se dotycnymu uz ani nepostavi a necha toho aby si neudelal ostudu " :-)
zamě je nejlepší když to dostane pepřákem do ksichtu nebo nožem do žeber (prevence kriminality)
To mi připomíná, jak jsme na Národní Třídě v noci šli s Kordusem. Přecházel na červenou silnici s kolejema a ze zatáčky vyjela tramvaj, kterou on neviděl. Tak tam tak stojíme s Agroulem na chodníku a koukáme na to. Pořád koukáme. Tramvaj dva metry od něj. Pořád koukáme. Pak zařvu: "Uhni vole, nevidíš tu obří tramvaj??" Tramvaj cinká jako kráva... Kordus stejně pomalým tempem pokračuje dál. Nereaguje na mě, neuskočí, nepopoběhne. Tramvaj ho míjí o půl metru.
On doufal že umře. Viděla jsem to na něm. A my bysme pak řekli, že jsme nemohli vůbec nic dělat.
Já před kurzem první pomoci absolutně netušila, co dělat a popadala mě panika. Po kurzu už jsem se stala hrdinkou, samozřejmě ve skvělé týmové práci. V nízkoprahovém klubu pro děti jsme s kolegyní chystaly přednášku, když do klubu přiběhly děcka, že venku je mrtvý chlap. Tak jsem to šla ověřit a ono fakt... Tak podat první pomoc, kolegyně volala záchranku, do toho pokusit se udržet děcka v klidu, po předání záchrance poskytnout krizovou intervenci dětem a pochválit je za to, že zvládly jednat, výpověď policii. Druhý den přednáška o tom, jak podat základní první pomoc a jak reagovat v krizové situaci. Musím fakt pochválit ta děcka, že celou situaci zvládli docela v klidu a že zvládly zavolat pomoc a nevykašlaly se na to, to jsou hrdinové. Za sebe bych byla pro, aby se jednání ve stresových situacích a první pomoc trénovala už na základkách. Každý rok. Povinně.
Zajímalo by mě, jestli lidi co se rozhodnou být útočníkem mají taky tyhle problémy (paralizaci při činu atd.). A pokud ne, mohlo by se toho nějak využít a studovat to.
Studuje se to. Říká se jim psychopati. Je to daný geneticky a když se to nezkombinuje s několika poruchama osobnosti, tak to neni vraždící psychopat, ale doktor, hasič, policajt, politik...
Taky se mě to jednou stalo. Od té doby jsem přestal mít superhrdinské představy jak někoho sejmu a došlo mě že by sem se těmhle situacím měl vyhýbá.
Písek jsem miloval a když se opravdu leknu tak nemůžu mluvit třeba 4 minuty ,ale utíkat mužů.
Když se někdy vážně dost vyděsím. Tak jsem schopen pohybu, ale začne mi pískat v uších a neslyším okolní svět.
Me zkusenosri s hrdinstvim:
1) Bydlel jsem v brne asi rok, byl jsem mladej, dvacetiletej a perspektivni. Sel jsem na trening historickeho sermu, tak jsem mel s sebou mec. Cekal jsem na zastavce a pak jsem si vsiml zvlastni sceny. Nejaky kluk tahl nekam holku evidentne proti jeji vuli. On nerikal nic, ona na nej kricela at ji necha a v hlase byl slyset naznak place. Nikdo nic neudelal a to tam bylo docela dost lidi. Ja nemel dlouho odvahu zasahnout. Zlomilo se to ve chvili, kdy prijel autobus a ja si uvedomil, ze jakmile nastoupim, uz nikdy mi to neprestane hlodat v hlave. Reakce prisla sama, pamatuju si jen zvoneni kovu, jak jsem pustil mec na zem a pak jak s tim klukem cloumam sem a tam. Teprve az jsem ho zpacifikoval, uvedomil jsem si, co to na me krici. Ze vede svou pritelkyni domu, ze je opila a on se o ni musi postarat. Ohledl jsem se na ni a videl ji, jak se tam mota s mym mecem a lidi ji uhybaji. Byla fakt uplne mimo. Vysvetlilo se to a kdyz jsem odjizdel dalsim autobusem, drzeli se za ruce.
2)Brno. Spechal jsem na vlak. Mel jsem asi jen dve minuty, tak jsem utikal, jak jen to slo. Tou dobou jsem nosil kozenou brasnu pres rameno. Aby se mi lepe utikalo, vzal jsem ji pod pazi. V podchode mi zastoupil cestu clovek a pokousel se me zastavit. Jestli jsem ho pochopil, myslel si, ze utikam s kradenou kabelkou pod pazi. Vyhnul jsem to, zarval na nej, ze je curak a utikal dal na vlak.
3) Hustopece, cestou z hospody. Sli jsme se dvema kamarady sidlistem, kde jsou vysoke kere. Ozval se zensky hlas "pomoc". Prvni co me napadl, ze tam nekdo nekoho znasilnuje. Hodil jsem na zem batoh s deskovkami a rozbehl se tim smerem. Byl tam kluk v ksiltovce s nejakou holkou. Oba byli zjevne opili a on ji drzel pod krkem u zdi panelaku. Zeptal jsem se co se deje. On mi rekl, ze se nemam starat a vypadnout. Ja ze neodejdu. Pustil ji a chytl me. Ja ho "objal" takte se nemohl poradne rozprahnout, aby mi nwco udelal. To uz tam byli moji kamaradi a roztrhli nas. Mezitim vylezla z panelaku nejakq pekelne nastcana dama. Podle vseho maminka jednoho z nich. Pustila se do nas vsech. Do nich, ze se zase ozrali a delaji ostudu, do nas, ze se do toho serem. Holka sla domu, matka taky, kluk nas zval na panaka a snazil se nam vysvetlit kontext, ale ja nemel zajem a kamaradi to respektovali.
4) Hlavas v Brne. Tohle bylo letos. Podobna scena jako v prvnim pribehu. Chlap a zenska - cizinci - se hadaji. Ja z nich celou dobu nemohl spustit oci. Nakonec on udelal takove gesto - naznacil, ze ji jednu vypali a zastavil tesne pred jejim oblicejem. Zakricel jsem neco ve smyslu "Hej! Co to delas?" Odpovedel mi neco rusky nebo ukrajinsky (nejsem si jist), me to rozhodilo. Zacal jsem neco zbleptat anglicky. On odpovedel jen "yes." Pak prijel nocni spoj a oni zmizeli. Zbytek vecera jsem premyslel, co jsem mu to vlastne rekl. Mam neprijemny pocit, ze to bylo neco ve smyslu, ze na verejnosti se takove veci u nas nedelaji. Doufam, ze ji pak nezbancil v soukromi. Obcas na to myslim a hloda me, ze jsem to nejak nedoresil.
Takze tak. Vetsina meho setkani s hrdinstvim zpusobila brouka v hlave a zpusobila vice skody nez uzitku. Ale aspon vim, ze nezamrzavam a co ja vim: treba se jednou dockam a doopravdy nekomu pomuzu. To by bylo fajn.
Ale abych jen nemachroval, vzdycky kdyz se k necemu schyluje, zacnou se mi trepat nohy.
@@jenprochazim tenhle pocit taky znam...
třes v rukach v nohach a rozklepany hlas...
vzdycky kdyz se nejaka takova situace muze prihodit tak nez tam jdu tak si predstavuji ruzne situace co se muze dit abych se predpripravil na situaci, a diky tomu byl vice v klidu.
@@rostapnacek686 jsem rad, ze v tom nejsem sam :)
Jak řekl doktor House. "Tři pračlověci seděli u ohně a slyšeli něco divnýho. 2 si řekli že to nic neni a třetí se tam šel podívat, už se nevrátil a nepředal dál svý geny. Proto máme zbabělost v genech."
PS: Jestli to ztuhnutí neni podobná reakče, jako když některý zvířata předstírají mrtvý.
Já bych se do toho rozebírání Stanfordského vězeňského experimentu nepouštěla. Těch nových informací, které dokazují manipulaci, je hrozně málo. Podle té zveřejněné nahrávky a výpovědi jednoho “vězně“ je vidět, že ten experiment není úplně nedotknutelný (a do jisté míry je zcela jistě zmanipulovaný) - nicméně zkuste najít psychologický experiment, který byl vždy bez kontroverze - bude jich moc málo. Navíc tam platí další psychologické pravidlo: a to, že lidé si zpětně upravují informace tak, aby vyhovovali jejich pojetí o sobě. Takže je jasné, že si ti účinkující budou zpětně říkat, že vlastně nedělali nic špatného, že všechno bylo v pohodě, že si jen tak hráli, a že vlastně jen poslouchali příkazy a jednali tak, jak jim to bylo přiděleno. Kde je ta linie mezi tím, co měli přikázáno a tím, co dělali sami od sebe? Je tam prostě hodně faktorů, o kterých nevíme. Když už nic jiného, tak ten experiment pořád vypovídá o roli autority v jistých situacích. Co by se mělo udělat, je ten experiment pořádně zrevidovat, nejlépe potvrdit v dalších experimentech (což půjde v současné době těžko, z etických důvodů) a počkat si na více informací.
(Nejsem psycholog, nemusím mít pravdu. Jen říkám, že rozebírat ten experiment bude hodně těžké sousto. )
fight/flight
a freeze
a pak ještě faint
Super téma :) díky tomu vím, že nejsem idiot :D bohuzel mam zkusenost s tim, kdy jsem se dostala do situace ve ktere bylo potreba abych zasahla a ac jsem se snazila, slo mi to strasne zle :( ztuhlost, mela jsem pocit, ze to delam strasne pomalu. Slo o napadeni psem meho psa. Necitila jsem ani bolest. Ze mam do krve rozrazena kolena (pry jsem si k utoku klekla-ani o to nevim) jsem zjistila az po xx hodinach, kdy jsem se dostala se psem z veteriny domu a mohla poprve za tu dobu vydechnout.
Brala sem to jako svou "prohru" ze neumim ochranit ani svoje psy :/
2:55 A nakonec se ozve SUPER... HOT! SUPER... HOT! SUPER... HOT!
Aké pesničky počúvate ?
Co se stalo se všemi ilumináty, to od minule všichni zmizeli? 😁
Nas jednou přepadla parta v noci v hyde parku.
to s tím davem a zbraní je totální blbost... neco takového co popisujete je možné tak leda v hollywoodském filmu. Aplikovat § 29tr zákoníku za použití střelné zbraně je možné pouze v případe že jsem nebo někdo jiný přímo ohrožený na životě. Vytahovat zbraň na veřejnosti je možné jen v souladu se zákonem. Jakožto člověk bránící sebe či někoho jiného si musí být jistý na 100% že svým činem nikoho neohrozí a k eliminaci útočníka dojde v co nejmenším čase s co nejmenším počtem výstřelů! pokud by se jednalo o jak jsem zmiňoval jakousi hollywoodskou přestřelku snadno sklouznu na lavici obžalovaných za obecné ohrožení! nehledě na to, že nosit střelnou zbraň u nás může člověk který je k tomu odborně i zdravotně způsobilí, spolehliví a bezúhonný. Klucí, nejdříve to trošku nastudujte :-) toto se týká naší republiky!!!
Pavel Svoboda
Aha, takže ten zákon je ještě dementnější, než jsem si myslel. Když na tebe běží s nožem, musíš 2x vystřelit do vzduchu a až pak na něj. Takže, když podle tebe střelím 2x pro případ, že bych se netrefil a 2x se trefím, tak půjdu sedět. Pistole a zbroják je úplně k ničemu...
Zajímavost, borec nainstaloval past na zloděje s kuší a zloděje fakt trefila. Věřili byste, že šel sedět? Beztak se v base potká s tím zlodějem a bude mít trest větší než ten zloděj. :-D
mě to nepřijde uplně evolučně výhodný. Jak je možný že to je takhle
asi jako že když tě pozoruje predátor tak je důkežitý se nehýbat protože pohybem by si tě všiml a snědl. že kdybys zpanikařil a utek nebo bojoval tak tě zabije tak jako tak
asi
Stačí jet na Anděla nebo do Brna ♡♡♡ :D
Pankrác je jakýsi ztrhaný, to už jste společně plnili výzvu po charitativní akci #ProJachyma? :D
cca 6min: vybavila sa mi scéna z hviezdnej pechoty jak typek dostane na cvičisku headshot :D
8:01 Martin asi čakal odpoveď a Patrik to totálne odignoroval :D človek by sa nemal starať do druhých, iba keď už situácia vyzerá zle, tak sa slušne spýtať, či je všetko v poriadku a príp. či nepotrebujú pomoc, nie hneď skočiť na típka, zraziť ho k zemi a mlátiť ho hlava nehlava, na tom nie je nič hrdinské.. sú dokonca ľudia, ktorí sa vyložene chovajú ako hrdinovia, len aby ich ostatní videli ako hrdinov a pritom tým len vytvárajú viac problémov a konfliktov, než tí, ktorých sa snažia zastaviť..
Takze pri znasilnivani pojdes okolo, alebo sa spytas : "mozem pomoct ?" :DDD
@@DajaSlovakia421 jasné, buď sa pridám alebo sa do toho predsa nebudem motať, nech si ľudia užijú... :D ale nie, toto už zachádzaš do extrému.. žiadne bežné reakcie nepočítajú s extrémom, bo to už je špecifický prípad.. to ako keby niekto vytiahne zbraň na niekoho a ja sa prídem spýtať, či je všetko v poriadku.. no jasne, že to neurobím, bo je to extrémna situácia.. tam by to bolo skôr o tom zasiahni alebo zdrhni, príp. zavolaj na pomoc niekoho iného.. v extrémnych prípadoch, a u niektorých ľudí, to môže vyústiť až do toho zmrzni na mieste : /
Pár opilých kamarádu mělo geniální nápad, zahrát si na zloděje, vylosovaly jednoho, ten se rozběhl, a ostatní začali křičet ,,Pomoc zloděj". v tu ránu se z poza rohu objevil chlap jak hora a dal mu pravej hák, a pár dalších ran, takže nakonec opilý "zloděj" skončil s přeraženými žebry zlomenou nohou a nosem. Prostě sranda :)
to mi prijde jako dobra, adrenalinova hra
dobrá figurka snipera