V Belgii taky nemají dabing koukal jsem na to jak vejr že i děti se tam dívají na pohádky třeba v angličtině a je to navíc země kde se mluví francouzky německy vlámsky a valonsky. Práce tam byla pro mě takový pozitivní šok
Dabing nás dost brzdí no. Na druhou stranu… mám díky tomu spoustu práce. 🤭 Ale opravdu to není maličkost. U televize prostě strávíme tolik času, že se ten jazyk fakt stihneme naučit.
K tomu dabingu. Úloha dabingu je podle mě přeceňovaná. Televizi lidé zase tolik nesledují (v letech 1963, kdy začalo vysílání čsl. televize až asi tak do r. 2005, možná 2010, než se masově rozšířil internet, byla televize sledovaná víc). V době, kdy se televize sledovala hodně, dabing existoval nejen u nás, ale i v jiných zemích. Přinejmenším do r. 1989 čsl. televize pravidelně vysílala televizní kurzy jazyků: ruštiny, němčiny, angličtiny, případně i dalších. Dělaly to i televize jiných zemí, například ve Finsku byl televizní kurz ruštiny "Kapusta". Takže na jednu stranu se dabovaly filmy, na druhou stranu existovaly televizní kurzy cizích jazyků. Dabing může někdy zlepšit původní film. Je známo, že František Filipovský, který daboval Luise de Funese, byl skoro lepší, než samotný Louis de Funes (a to dokonce sám Louis de Funes prohlásil). Také film/seriál Harry Potter a ... něco (podle toho, který je to díl) dabingem určitě neztratil. Postavu Brumbála daboval Otakar Brousek starší (a tím se částečně zkorigovalo to, že ho hrál v prvních dvou dílech R. Harris, v ostatních M. Gambon). Vynikající byl také Aleš Procházka jako profesor Snape. Jak O. Brousek starší, tak A. Procházka v českém znění byli podle mě o malinko lepší, než orginální znění. Do r. 1992 se některé zahraniční filmy dabovaly do češtiny, některé do slovenštiny, takže to přispívalo také ke znalosti slovenštiny v ČR, případně češtiny v SR. Dabování bylo (resp. je) motivované zejména představou, aby se divák nemusel učit cizí jazyk a zároveň mohl sledovat film a nemusel přitom číst titulky, protože číst titulky a zároveň se dívat na obraz je někdy problém. Dabing bych určitě nerušil.
"Benefit" se správně česky řekne "užitek", "prospěch" (taky to může znamena "požadavek"). Jinak: na Vaše otázky existuje poměrně snadná odpověď: nejsme žádní lenoši ani omezenci. Islandština je germánský jazyk, i když poněkud speciální, protože to je v podstatě stará norština. Islandština je flexivní jazyk, kdežto ostatní germánské jazyky jsou isolační. Ale severogermánské jazyky (a částečně i angličtina) jsou pro Islanďany lehčí, než pro nás, protože jsou bližší jejich jazyku než našemu. Přispívá k tomu i politika islandského státu, který byl do r. 1941 součástí Dánska, poté se stal de facto kolonií USA, a který se ani nesnaží prosazovat příliš islandštinu. Dále je to malý počet obyvatel, jen 270 000. Proto ten "nedabing" v televizi. Ten důvod, proč ty cizí jazyky jsou tři, je ten, že jsou to jazyky poměrně podobné: všechno severogermánské jazyky, a k tomu španělština - jazyk poměrně snadný, podobný do značné míry angličtině. Proč se Islanďané neučí grónsky? Jejich nejbližší soused je přece Grónsko. Důvody jsou dva: 1. důvod: pouze 57 000 mluvších grónštiny, 2. značná odlišnost grónštiny.
Zdravím. S těmi jazyky je to přesně jak říkáte. Jenže… Polština, srbochorvatština, ruština, slovenština nebo třeba němčina jsou jazyky, ke kterým máme taky blízko. K některým ještě blíž než Islanďané k dánštině a norštině. A stejně je neumíme… ne tak plošně jako islanďané. Za mě jsou to prostě frajeři. 🤷♂️🙂
@@anglictina.s.konvickou Dobrý den, Vy jste smísil dohromady dvě věci. Ostatní slovanské jazyky (s výjimkou ruštiny) nejsou světové. Proto, pokud se je nějaký Čech učí, tak jedině, když do těch zemí chce jet nebo když tam má příbuzné nebo jiné lidi, se kterými chce komunikovat. V Těšínsku je určitá znalost polštiny, všichni Češi mají v různé míře znalost slovenštiny, čeština s polštinou jsou částečně vzájemně srozumitelné a někdy se tak používají (i když časté jsou i případy, kdy se lidé snaží používat například angličtinu). Pro Čechy je do určité míry srozumitelná srbština - naopak to moc neplatí. Co je ale podstatné: angličtina je pro nás několikrát těžší než například pro Němce. Ještě větší rozdíl je u mluvčích severogermánských jazyků a nizozemštiny. Proto je tam ta znalost angličtiny tak dobrá. Já už se vlastně začínám opakovat. V případě Islandu se uplatnil model, že vedle domácí islandštiny se prostě dostaly do všeobecného povědomí jazyky kolonizátorů: bývalého kolonizátora Dánska a současného kolonizátora USA. Island si - vcelku pragmaticky - vytváří populaci, která těmto dvěma jazykům rozumí. V současné ČR taková snaha také je, ale naráží jednak na velkou odlišnost češtiny od angličtiny, jednak na neschopnost vlád a školství naučit lidi anglicky. Podle mě jsou právě čeština a angličtina dva jazyky, které se v rámci Evropy od sebe liší nejvíc.
Já si teda dovolím ještě jeden příspěvek. Takovou vícejazykovou zemí bylo také např. Rakousko-Uhersko. Povolávací rozkaz do 1. světové války musel být vydán v 9 jazycích. Samozřejmě, nemluvili všichni lidé všemi jazyky. V každém regionu to bylo jinak. Existovala snaha udělat němčinu jako jednotící, hlavní jazyk říše. Po r. 1867 se v Uherském království snažili Maďaři do podobné pozice násilím dostat maďarštinu. V některých národnostně smíšených oblastech - právě Uher - se to příliš nedařilo, a to vedlo k většímu používání latiny jako úředního jazyka. Především to bylo v Banátu. Dnes je Banát rozdělený mezi Rumunsko a Srbsko. Dodnes na jižním Slovensku umějí lidé slovensky, ale i maďarsky, a to někdy i ti, kteří se hlásí ke slovenské národnosti. Do jisté míry se takovou vícejazykovou zemí začíná stávat i Česká republika. V ČR díky vstřícné imigrační politice Fialovy vlády žije už skoro milión Ukrajinců. V Praze jsou téměř všechna hlášení ve vozidlech MHD česky i anglicky. V samotné Praze lze žít i pracovat bez znalosti češtiny, "jen s angličtinou".
@@1976Vlada Tohle všechno je pravda. Ale realita je taková, že Island je izolovaný stát. Jejich "dánská" minulost už je daleko za nimi. Bohatě by si vystačili s angličtinou (kterou mimochodem ovládá drtivá většina). Ale mluví i dánsky, norsky a k tomu přihodí klidně i další jazyk. S jejich přístupem bychom všichni mluvili anglicky a pak třeba slovensky, polsky, klidně i chorvatsky, když tam ročně jede milion Čechů na dovolenou. Islandská mentalita je prostě taková, že když jedou do nějaké země, tak se rovnou začnou učit i jazyk. Je to jen o nastavení, o ničem jiném. My se tady můžeme vymlouvat, proč to nejde, jak to kdysi bylo a jak to v budoucnu může být. Naše všeobecná mentalita je ale taková, že angličtina je bonus a další jazyk je zbytečný. A nic se neděje. V současném světě to přežijeme. Kdybychom se ale ty jazyky učili, tak nás to nesmírně obohatí. To je jediné, co říkám.
@@anglictina.s.konvickou Aha, tak to jsme si trošku nerozuměli. Určitě je česká mentalita jiná než islandská. Podle mě je "neuspokojivá úroveň znalosti angličtiny v ČR" způsobená jednak velkým rozdílem mezi češtinou a angličtinou, jednak velmi špatným způsobem výuky, který nevede k výsledku. Nevím, kolik procent lidí (dětí) se setká pouze s angličtinou a žádným jiným jazykem, a protože neuspějí, uzavřou se i před ostatními cizími jazyky, které jsou často lehčí. Neznám skutečný stav, a navíc ani moc nevěřím statistikám v téhle věci - ale podle mě v ČR existuje docela nezanedbatelné procento lidí, kteří umějí třeba německy (je otázka, na jaké úrovni), a kteří se tím nijak nechlubí. Také znalost slovenštiny je velmi proměnlivá: někdo ji docela umí, někdo vůbec ne. Já jsem už před rokem 1989 zaznamenal docela velký zájem o cizí jazyky a jejich učení. Tehdy v tom velkou úlohu sehrálo PKO (Park kultury a oddechu). PKO byl vlastně takový dům dětí a mládeže pro dospělé. V jeho rámci se organizovaly nejrůznější kurzy, i jazykové: nejvíc angličtina, němčina a francouzština. I když to bylo pro dospělé, přihlásit se tam mohlo i dítě od věku 11 let, a také se to dělo. Takže někdo mohl mít od 5. třídy ve škole ruštinu, a vedle toho chodit do PKO na angličtinu. V PKO se učilo podle učebnic pro gymnázia, takže se mohlo stát, že žák po ZŠ šel na gymnázium, a tam se začal učit stejný cizí jazyk podle stejné učebnice - zase od začátku. Ne všude ale měli PKO, jen ve větších městech. Vy jste z Krnova, že? Tam je asi situace jiná, než v Hradci Králové, odkud pocházím já. Pracuji v Praze. Tam je to zase trochu jiné. Celkově (asi) ve větších městech je postoj k cizím jazykům pozitivnější.
Great work and all while I was sleeping😂! 🎉
Thanks! Yeah, you entered the scene when we were finishing up. Next time, though. 🙏
Great! I miss these amazing women ❤
They are fearless! 🙂
Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. 😊
V Belgii taky nemají dabing koukal jsem na to jak vejr že i děti se tam dívají na pohádky třeba v angličtině a je to navíc země kde se mluví francouzky německy vlámsky a valonsky. Práce tam byla pro mě takový pozitivní šok
Dabing nás dost brzdí no. Na druhou stranu… mám díky tomu spoustu práce. 🤭 Ale opravdu to není maličkost. U televize prostě strávíme tolik času, že se ten jazyk fakt stihneme naučit.
K tomu dabingu. Úloha dabingu je podle mě přeceňovaná. Televizi lidé zase tolik nesledují (v letech 1963, kdy začalo vysílání čsl. televize až asi tak do r. 2005, možná 2010, než se masově rozšířil internet, byla televize sledovaná víc). V době, kdy se televize sledovala hodně, dabing existoval nejen u nás, ale i v jiných zemích. Přinejmenším do r. 1989 čsl. televize pravidelně vysílala televizní kurzy jazyků: ruštiny, němčiny, angličtiny, případně i dalších. Dělaly to i televize jiných zemí, například ve Finsku byl televizní kurz ruštiny "Kapusta". Takže na jednu stranu se dabovaly filmy, na druhou stranu existovaly televizní kurzy cizích jazyků. Dabing může někdy zlepšit původní film. Je známo, že František Filipovský, který daboval Luise de Funese, byl skoro lepší, než samotný Louis de Funes (a to dokonce sám Louis de Funes prohlásil). Také film/seriál Harry Potter a ... něco (podle toho, který je to díl) dabingem určitě neztratil. Postavu Brumbála daboval Otakar Brousek starší (a tím se částečně zkorigovalo to, že ho hrál v prvních dvou dílech R. Harris, v ostatních M. Gambon). Vynikající byl také Aleš Procházka jako profesor Snape. Jak O. Brousek starší, tak A. Procházka v českém znění byli podle mě o malinko lepší, než orginální znění. Do r. 1992 se některé zahraniční filmy dabovaly do češtiny, některé do slovenštiny, takže to přispívalo také ke znalosti slovenštiny v ČR, případně češtiny v SR. Dabování bylo (resp. je) motivované zejména představou, aby se divák nemusel učit cizí jazyk a zároveň mohl sledovat film a nemusel přitom číst titulky, protože číst titulky a zároveň se dívat na obraz je někdy problém. Dabing bych určitě nerušil.
"Benefit" se správně česky řekne "užitek", "prospěch" (taky to může znamena "požadavek"). Jinak: na Vaše otázky existuje poměrně snadná odpověď: nejsme žádní lenoši ani omezenci. Islandština je germánský jazyk, i když poněkud speciální, protože to je v podstatě stará norština. Islandština je flexivní jazyk, kdežto ostatní germánské jazyky jsou isolační. Ale severogermánské jazyky (a částečně i angličtina) jsou pro Islanďany lehčí, než pro nás, protože jsou bližší jejich jazyku než našemu. Přispívá k tomu i politika islandského státu, který byl do r. 1941 součástí Dánska, poté se stal de facto kolonií USA, a který se ani nesnaží prosazovat příliš islandštinu. Dále je to malý počet obyvatel, jen 270 000. Proto ten "nedabing" v televizi. Ten důvod, proč ty cizí jazyky jsou tři, je ten, že jsou to jazyky poměrně podobné: všechno severogermánské jazyky, a k tomu španělština - jazyk poměrně snadný, podobný do značné míry angličtině. Proč se Islanďané neučí grónsky? Jejich nejbližší soused je přece Grónsko. Důvody jsou dva: 1. důvod: pouze 57 000 mluvších grónštiny, 2. značná odlišnost grónštiny.
Zdravím. S těmi jazyky je to přesně jak říkáte. Jenže… Polština, srbochorvatština, ruština, slovenština nebo třeba němčina jsou jazyky, ke kterým máme taky blízko. K některým ještě blíž než Islanďané k dánštině a norštině. A stejně je neumíme… ne tak plošně jako islanďané. Za mě jsou to prostě frajeři. 🤷♂️🙂
@@anglictina.s.konvickou Dobrý den, Vy jste smísil dohromady dvě věci. Ostatní slovanské jazyky (s výjimkou ruštiny) nejsou světové. Proto, pokud se je nějaký Čech učí, tak jedině, když do těch zemí chce jet nebo když tam má příbuzné nebo jiné lidi, se kterými chce komunikovat. V Těšínsku je určitá znalost polštiny, všichni Češi mají v různé míře znalost slovenštiny, čeština s polštinou jsou částečně vzájemně srozumitelné a někdy se tak používají (i když časté jsou i případy, kdy se lidé snaží používat například angličtinu). Pro Čechy je do určité míry srozumitelná srbština - naopak to moc neplatí. Co je ale podstatné: angličtina je pro nás několikrát těžší než například pro Němce. Ještě větší rozdíl je u mluvčích severogermánských jazyků a nizozemštiny. Proto je tam ta znalost angličtiny tak dobrá. Já už se vlastně začínám opakovat. V případě Islandu se uplatnil model, že vedle domácí islandštiny se prostě dostaly do všeobecného povědomí jazyky kolonizátorů: bývalého kolonizátora Dánska a současného kolonizátora USA. Island si - vcelku pragmaticky - vytváří populaci, která těmto dvěma jazykům rozumí. V současné ČR taková snaha také je, ale naráží jednak na velkou odlišnost češtiny od angličtiny, jednak na neschopnost vlád a školství naučit lidi anglicky. Podle mě jsou právě čeština a angličtina dva jazyky, které se v rámci Evropy od sebe liší nejvíc.
Já si teda dovolím ještě jeden příspěvek. Takovou vícejazykovou zemí bylo také např. Rakousko-Uhersko. Povolávací rozkaz do 1. světové války musel být vydán v 9 jazycích. Samozřejmě, nemluvili všichni lidé všemi jazyky. V každém regionu to bylo jinak. Existovala snaha udělat němčinu jako jednotící, hlavní jazyk říše. Po r. 1867 se v Uherském království snažili Maďaři do podobné pozice násilím dostat maďarštinu. V některých národnostně smíšených oblastech - právě Uher - se to příliš nedařilo, a to vedlo k většímu používání latiny jako úředního jazyka. Především to bylo v Banátu. Dnes je Banát rozdělený mezi Rumunsko a Srbsko. Dodnes na jižním Slovensku umějí lidé slovensky, ale i maďarsky, a to někdy i ti, kteří se hlásí ke slovenské národnosti. Do jisté míry se takovou vícejazykovou zemí začíná stávat i Česká republika. V ČR díky vstřícné imigrační politice Fialovy vlády žije už skoro milión Ukrajinců. V Praze jsou téměř všechna hlášení ve vozidlech MHD česky i anglicky. V samotné Praze lze žít i pracovat bez znalosti češtiny, "jen s angličtinou".
@@1976Vlada Tohle všechno je pravda. Ale realita je taková, že Island je izolovaný stát. Jejich "dánská" minulost už je daleko za nimi. Bohatě by si vystačili s angličtinou (kterou mimochodem ovládá drtivá většina). Ale mluví i dánsky, norsky a k tomu přihodí klidně i další jazyk. S jejich přístupem bychom všichni mluvili anglicky a pak třeba slovensky, polsky, klidně i chorvatsky, když tam ročně jede milion Čechů na dovolenou. Islandská mentalita je prostě taková, že když jedou do nějaké země, tak se rovnou začnou učit i jazyk. Je to jen o nastavení, o ničem jiném. My se tady můžeme vymlouvat, proč to nejde, jak to kdysi bylo a jak to v budoucnu může být. Naše všeobecná mentalita je ale taková, že angličtina je bonus a další jazyk je zbytečný. A nic se neděje. V současném světě to přežijeme. Kdybychom se ale ty jazyky učili, tak nás to nesmírně obohatí. To je jediné, co říkám.
@@anglictina.s.konvickou Aha, tak to jsme si trošku nerozuměli. Určitě je česká mentalita jiná než islandská. Podle mě je "neuspokojivá úroveň znalosti angličtiny v ČR" způsobená jednak velkým rozdílem mezi češtinou a angličtinou, jednak velmi špatným způsobem výuky, který nevede k výsledku. Nevím, kolik procent lidí (dětí) se setká pouze s angličtinou a žádným jiným jazykem, a protože neuspějí, uzavřou se i před ostatními cizími jazyky, které jsou často lehčí. Neznám skutečný stav, a navíc ani moc nevěřím statistikám v téhle věci - ale podle mě v ČR existuje docela nezanedbatelné procento lidí, kteří umějí třeba německy (je otázka, na jaké úrovni), a kteří se tím nijak nechlubí. Také znalost slovenštiny je velmi proměnlivá: někdo ji docela umí, někdo vůbec ne. Já jsem už před rokem 1989 zaznamenal docela velký zájem o cizí jazyky a jejich učení. Tehdy v tom velkou úlohu sehrálo PKO (Park kultury a oddechu). PKO byl vlastně takový dům dětí a mládeže pro dospělé. V jeho rámci se organizovaly nejrůznější kurzy, i jazykové: nejvíc angličtina, němčina a francouzština. I když to bylo pro dospělé, přihlásit se tam mohlo i dítě od věku 11 let, a také se to dělo. Takže někdo mohl mít od 5. třídy ve škole ruštinu, a vedle toho chodit do PKO na angličtinu. V PKO se učilo podle učebnic pro gymnázia, takže se mohlo stát, že žák po ZŠ šel na gymnázium, a tam se začal učit stejný cizí jazyk podle stejné učebnice - zase od začátku. Ne všude ale měli PKO, jen ve větších městech. Vy jste z Krnova, že? Tam je asi situace jiná, než v Hradci Králové, odkud pocházím já. Pracuji v Praze. Tam je to zase trochu jiné. Celkově (asi) ve větších městech je postoj k cizím jazykům pozitivnější.