Pěkně zpracované. Pro mě bylo tohle nádraží v devadesátkách nejhezčím ze všech nádražních budov v celé Ostravě právě kvůli vzdušnosti své haly a celkového pojetí coby pavilonu (zastavoval tady tehdy vlak IC z Prahy a i nazpátek jsem odtud jezdíval též). Jeho víceúrovňost se mi moc líbila. Škoda jak dopadlo. Ale určitě je logičtější jet dnes z Jihu tramvají na vlak do Svinova už jen proto, že Polanecká spojka nikdy nebyla a nebude koridorem, takže o dálkové vnitrostátní dopravě si už může vítkovické nádraží bohužel nechat pouze zdát (žádný rychlíkový spoj jsem v jízdním řádu nenašel)...
Architektura socialistického Československa jednoznačně preferovala funkčnost svých staveb a ne jak zde vykresluje Strakoš (jehož rodina přišla o statek a proto je nepřátelský k socialistickému režimu) jako úlitbu ideologii. Zášť proti socialismu produkuje nevšímavost a nenávist k něčemu co bylo vybudováno za režimu, který byl neskonale lepší pro život lidí než je v dnešním protektorátě fašistické EU. K přestavbě nádraží O-Vítkovice: při kontinuální údržbě vybudovaných objektů by nebylo nutné vynakládat neúměrné finanční prostředky na jeho znovuzprovoznění. Při plánovitém řízení Národního hospodářství, které bylo nedouky v roce 1990 zavrženo, by přestavba Ostravského železničního uzlu byla neskonale snažší.
Pěkně zpracované. Pro mě bylo tohle nádraží v devadesátkách nejhezčím ze všech nádražních budov v celé Ostravě právě kvůli vzdušnosti své haly a celkového pojetí coby pavilonu (zastavoval tady tehdy vlak IC z Prahy a i nazpátek jsem odtud jezdíval též). Jeho víceúrovňost se mi moc líbila. Škoda jak dopadlo. Ale určitě je logičtější jet dnes z Jihu tramvají na vlak do Svinova už jen proto, že Polanecká spojka nikdy nebyla a nebude koridorem, takže o dálkové vnitrostátní dopravě si už může vítkovické nádraží bohužel nechat pouze zdát (žádný rychlíkový spoj jsem v jízdním řádu nenašel)...
Myslím si, že Vítkovické nádraží by mohlo právě při rekonstrukci ostravského uzlu v následujících letech sehrát zásadní roli.
Architektura socialistického Československa jednoznačně preferovala funkčnost svých staveb a ne jak zde vykresluje Strakoš (jehož rodina přišla o statek a proto je nepřátelský k socialistickému režimu) jako úlitbu ideologii. Zášť proti socialismu produkuje nevšímavost a nenávist k něčemu co bylo vybudováno za režimu, který byl neskonale lepší pro život lidí než je v dnešním protektorátě fašistické EU. K přestavbě nádraží O-Vítkovice: při kontinuální údržbě vybudovaných objektů by nebylo nutné vynakládat neúměrné finanční prostředky na jeho znovuzprovoznění. Při plánovitém řízení Národního hospodářství, které bylo nedouky v roce 1990 zavrženo, by přestavba Ostravského železničního uzlu byla neskonale snažší.