Bydlel jsem 3 roky na Švehlove koleji UK v Praze. Sociální zařízení tam nebylo pohodlné vůbec ale vestavěné skříně na pokojích jsou tam ve stejném rondokubistickém stylu jako exteriéry. Měl jsem z toho skvělý estetický prožítek
Už jste to kdysi sám zmiňoval v některé starším videu z US. Mě hodně baví, jak tady jsou řešené front porches. Jste vlastně stále u sebe doma, můžete si tam vzít laptop, můžete tam být v bačkorách, pyžamu nebo trenýrkách, číst si knížku, udělat si pedikúru...cokoliv. A přitom máte výhled na ulici, kde se tu a tam projde někdo se psem, děti z protějšího domu hrají basket, zkrátka je to jiná interakce s prostorem, než prosklená stěna do vlastní zahrady, kam zvenčí není vidět. Systém, kdy jedna část pozemku je ultra soukromé back porch, a druhá právě front porch, a lze si vybrat na co má kdy kdo náladu, mi přijde skvělý. Je mi jasné, že v ČR by se to nesetkalo s velkým pochopením, což bylo jasně vidět na vašem videu o lodžiích, kdy málokdo je opravdu využívá k posezení, většina je různě zabedněná, opevněná...tady na předměstí o domech, které front porch nemají vím možná tak o deseti (a že opravdu chodím pěšky téměř každý den). Za mě je to trochu škoda, že v ČR jsou přední strany domů v tomhle směru v drtivé většině nevyužité...Děkuji za supoer video na velmi zajímavé téma!
Propojení exteriéru a interiéru nemusí být nutně jen materiály a zařízením. Velmi dobře a možná i líp funguje propojení skrz zeleň, kdy jsou rostliny před prosklenou fasádou/oknem a také hned za fasádou třeba ve formě trvalkových záhonů. Sám jste tento princip zmiňoval u vily Tugendhat.
To je z Chanova/Janova? Tam také těmito citlivými a pečlivě naplánovanými a naprojektovanými architekto-designovými zásahy dosáhli touto cestou jemného prolnutí exteriéru a interiéru. Srdce každého poeticky laděného architekta musí zaplesat.
@@NaGuru-yt8xf Jj 👍Někde jsem viděl fotografii této lokality ,jak velké hejno vran prolitavá skrze panelák zbavený lidí,oken a dveři ‼️( jako Art dobrý - jako bydlení šílený)🤣
V Brně vila Tugendhat tam je spojení venek s vnitřkem.Já kdy bych měl stejný dům na svahu tak mám všechny okna zatahovací pod zem a bez zábradlí.Je to spojení příroda a dům dokonalé.
Někdy se podaří udělat jídelnu (nebo jídelní část obývacího pokoje), která je podstatně více prosklená, ideálně trochu vystrčená do zahrady a s daleko větší možností otevření prosklených ploch než zbývající prostory, takže v létě se dá hodně otevřít a vlastně se z interiérové místnosti stává letní pergola. Vyžaduje to jisté investice, ale pak aspoň člověk nemusí mít jeden stůl proč 6 lidí uvnitř a další stůl pro 6 lidí o pár metrů dál ve venkoní pergole. Dalšími triky jsou různá atria samozřejmě nebo třeba jen lokální zářez do fasády, kde před oknem vzniká miniaturní komponovaná mikrozahrádka a může to vypadat jako takové terárium uvnitř místnosti :) ... Ale správně jste vyzdvihl ty navazující materiály. Při dnešním výběru materiálů se dá třeba různými typy dlažeb projet v téměř identickém materiálu z obýváku na terasu a pak i třeba menší obývák vypadá, že je o tu venkovní terasu větší, než skutečně půdorysně je :)
Danube House používá ten trik s dlažbou. Kostky pražské mozaiky pokračují prosklenou severní stěnou parteru plynule dovnitř. Zvlášť efektní v létě před západem slunce.
Dobrý den Adame, na jeden typ užitkových staveb často zapomínáme. Jsou to servisy, dílny a opravny. Tyto budovy mají veliká vrata která se dají otevřít a vzniká pak obrovské propojení mezi vnějším a vnitřním prostředím.
Milučkého krematórium dlažobná kocka na podlahe a drevený obklad na strope plynule prechádza z exteriéru do interiéru a naopak. Rovnako zeleň spája priestory. Priestor nie je ničím obmedzený, ale je nekonečný. Cez veľkorysé presklene plochy oko hľadí do prírodnej scenérie kde niečo prirodzene odumiera a niečo rastie. Ďakujem za Neutru, osobne si myslím že niekde tam nateraz skončil vývoj umenia priestoru, nezaujala postmoderna ani iné bludne smery.
Zajimavy video, jako vzdy. Souhlasim, ze sklenene zdi v novodobych stavbach pusobi prirozene a delaji interier mnohem hezci tim, ze dovoly vevnitr hodne svetla a zelene z venku. Pak me ale napadly ceske zamky kde interier a exterier je velice rozdelen. A kdyz se nachazite vevnitr krasne mistnosti, neni lepsi doplnek nez pohled z okna do nadherne upravene zahrady. Obe funguje perfektne jak ty skla tak ty zdi jen prijde na to kde jsou, ne ? Dekuji jako vzdy za nazor k zamysleni. 🙂
Instituto Moreira Salles - IMS Paulista v São Paulu je mrakodrap s jedním patrem úplně otevřeným do prostoru. Na podlaze jsou mramorové dlažební kostky a celkově se zde člověk cítí jako v exteriéru, i když je v sedmém (tuším) patře budovy
Už to tady padlo, ale aby to nezapadlo: v Česku (na Moravě:-) ) je velkým symbolem tohohle principu Tugendhat, a způsob, který se tam použil, je jednoduchý jak facka - velkoformátová okna se neotvírají, ale zajíždí „do země”. A tím prostě zmizí, takže propojení s venkem není jen „jako”, ale prostě v tu chvíli existuje naplno.
Když by žili ti známí architekti Adolf Loos Ludwigem Miesem van der Rohe Le Corbusier atd.Jak by oni dnes navrhovali stavební plány domů a jak a čím by je zařídily?
kazdeho koho tema prepojenia exterieru a interieru zaujima mozem len povzbudit k studiu japonskych zahrad a domov. tam je to prepojenie absolutny zaklad od ktoreho sa odvija cely dizajn. nejde ani tak o formu, ako o filozofiu a princip. a je to tam odjakziva, takze su v tom dalej ako ktokolvek iny..
Možná bychom se mohli zastavit i nad otázkou, zda je propojení interiéru a exteriéru opravdu vždy tím, co chceme. Mám za to, že s touto idea začali až modernisti a ty člověk nemůže vždy brát jako samozřejmé a správné. Není třeba zimě někdy krásné nebýt s vnějškem nijak spojen? Nechci tady vyvracet, že spojení interiéru a exteriéru je někdy báječným zážitkem, jen chci zpochybnit, že je to vždy chtěné. Co myslíte?
11 місяців тому
Určitě to krásné je, alemyslím že debata tu je spíš právě o možnosti být propojený, která se u nás moc nevidí. Není to o tom, být pořád jen v propojení. Nevylézt na lodžii nebo si zatáhnout roletu a "zabednit se" jde vždycky a je to naprosto v pořádku. I to, že někdo to tak může mít pořád.
Adame, moc diky za Vaše videa, pro mne je to velká inspirace, slyšet někoho, kdo přemýšli o tak zdánlivě malých věcech, jako jsou červene židličky
Bydlel jsem 3 roky na Švehlove koleji UK v Praze. Sociální zařízení tam nebylo pohodlné vůbec ale vestavěné skříně na pokojích jsou tam ve stejném rondokubistickém stylu jako exteriéry. Měl jsem z toho skvělý estetický prožítek
Už jste to kdysi sám zmiňoval v některé starším videu z US. Mě hodně baví, jak tady jsou řešené front porches. Jste vlastně stále u sebe doma, můžete si tam vzít laptop, můžete tam být v bačkorách, pyžamu nebo trenýrkách, číst si knížku, udělat si pedikúru...cokoliv. A přitom máte výhled na ulici, kde se tu a tam projde někdo se psem, děti z protějšího domu hrají basket, zkrátka je to jiná interakce s prostorem, než prosklená stěna do vlastní zahrady, kam zvenčí není vidět. Systém, kdy jedna část pozemku je ultra soukromé back porch, a druhá právě front porch, a lze si vybrat na co má kdy kdo náladu, mi přijde skvělý. Je mi jasné, že v ČR by se to nesetkalo s velkým pochopením, což bylo jasně vidět na vašem videu o lodžiích, kdy málokdo je opravdu využívá k posezení, většina je různě zabedněná, opevněná...tady na předměstí o domech, které front porch nemají vím možná tak o deseti (a že opravdu chodím pěšky téměř každý den). Za mě je to trochu škoda, že v ČR jsou přední strany domů v tomhle směru v drtivé většině nevyužité...Děkuji za supoer video na velmi zajímavé téma!
ahooj, díky Adame thnxfor video and sound
Propojení exteriéru a interiéru nemusí být nutně jen materiály a zařízením. Velmi dobře a možná i líp funguje propojení skrz zeleň, kdy jsou rostliny před prosklenou fasádou/oknem a také hned za fasádou třeba ve formě trvalkových záhonů. Sám jste tento princip zmiňoval u vily Tugendhat.
Skvělé‼️👍,,Teď když jsme spalili všechny dveře ,okenice a střechu -vidíme měsíc a hvězdy ,,(Kóan)
😂😂
To je z Chanova/Janova? Tam také těmito citlivými a pečlivě naplánovanými a naprojektovanými architekto-designovými zásahy dosáhli touto cestou jemného prolnutí exteriéru a interiéru. Srdce každého poeticky laděného architekta musí zaplesat.
@@NaGuru-yt8xf Jj 👍Někde jsem viděl fotografii této lokality ,jak velké hejno vran prolitavá skrze panelák zbavený lidí,oken a dveři ‼️( jako Art dobrý - jako bydlení šílený)🤣
V Brně vila Tugendhat tam je spojení venek s vnitřkem.Já kdy bych měl stejný dům na svahu tak mám všechny okna zatahovací pod zem a bez zábradlí.Je to spojení příroda a dům dokonalé.
Někdy se podaří udělat jídelnu (nebo jídelní část obývacího pokoje), která je podstatně více prosklená, ideálně trochu vystrčená do zahrady a s daleko větší možností otevření prosklených ploch než zbývající prostory, takže v létě se dá hodně otevřít a vlastně se z interiérové místnosti stává letní pergola. Vyžaduje to jisté investice, ale pak aspoň člověk nemusí mít jeden stůl proč 6 lidí uvnitř a další stůl pro 6 lidí o pár metrů dál ve venkoní pergole. Dalšími triky jsou různá atria samozřejmě nebo třeba jen lokální zářez do fasády, kde před oknem vzniká miniaturní komponovaná mikrozahrádka a může to vypadat jako takové terárium uvnitř místnosti :) ... Ale správně jste vyzdvihl ty navazující materiály. Při dnešním výběru materiálů se dá třeba různými typy dlažeb projet v téměř identickém materiálu z obýváku na terasu a pak i třeba menší obývák vypadá, že je o tu venkovní terasu větší, než skutečně půdorysně je :)
Danube House používá ten trik s dlažbou. Kostky pražské mozaiky pokračují prosklenou severní stěnou parteru plynule dovnitř. Zvlášť efektní v létě před západem slunce.
Dobrý den Adame, na jeden typ užitkových staveb často zapomínáme. Jsou to servisy, dílny a opravny. Tyto budovy mají veliká vrata která se dají otevřít a vzniká pak obrovské propojení mezi vnějším a vnitřním prostředím.
Milučkého krematórium dlažobná kocka na podlahe a drevený obklad na strope plynule prechádza z exteriéru do interiéru a naopak. Rovnako zeleň spája priestory. Priestor nie je ničím obmedzený, ale je nekonečný. Cez veľkorysé presklene plochy oko hľadí do prírodnej scenérie kde niečo prirodzene odumiera a niečo rastie. Ďakujem za Neutru, osobne si myslím že niekde tam nateraz skončil vývoj umenia priestoru, nezaujala postmoderna ani iné bludne smery.
Zajimavy video, jako vzdy. Souhlasim, ze sklenene zdi v novodobych stavbach pusobi prirozene a delaji interier mnohem hezci tim, ze dovoly vevnitr hodne svetla a zelene z venku. Pak me ale napadly ceske zamky kde interier a exterier je velice rozdelen. A kdyz se nachazite vevnitr krasne mistnosti, neni lepsi doplnek nez pohled z okna do nadherne upravene zahrady. Obe funguje perfektne jak ty skla tak ty zdi jen prijde na to kde jsou, ne ?
Dekuji jako vzdy za nazor k zamysleni. 🙂
Instituto Moreira Salles - IMS Paulista v São Paulu je mrakodrap s jedním patrem úplně otevřeným do prostoru. Na podlaze jsou mramorové dlažební kostky a celkově se zde člověk cítí jako v exteriéru, i když je v sedmém (tuším) patře budovy
Už to tady padlo, ale aby to nezapadlo: v Česku (na Moravě:-) ) je velkým symbolem tohohle principu Tugendhat, a způsob, který se tam použil, je jednoduchý jak facka - velkoformátová okna se neotvírají, ale zajíždí „do země”. A tím prostě zmizí, takže propojení s venkem není jen „jako”, ale prostě v tu chvíli existuje naplno.
🖤
Když by žili ti známí architekti Adolf Loos Ludwigem Miesem van der Rohe Le Corbusier atd.Jak by oni dnes navrhovali stavební plány domů a jak a čím by je zařídily?
kazdeho koho tema prepojenia exterieru a interieru zaujima mozem len povzbudit k studiu japonskych zahrad a domov. tam je to prepojenie absolutny zaklad od ktoreho sa odvija cely dizajn. nejde ani tak o formu, ako o filozofiu a princip. a je to tam odjakziva, takze su v tom dalej ako ktokolvek iny..
Já teď umyla okna směrem do zahrady a vzpomněla si na tohle video😅
Možná bychom se mohli zastavit i nad otázkou, zda je propojení interiéru a exteriéru opravdu vždy tím, co chceme. Mám za to, že s touto idea začali až modernisti a ty člověk nemůže vždy brát jako samozřejmé a správné. Není třeba zimě někdy krásné nebýt s vnějškem nijak spojen? Nechci tady vyvracet, že spojení interiéru a exteriéru je někdy báječným zážitkem, jen chci zpochybnit, že je to vždy chtěné. Co myslíte?
Určitě to krásné je, alemyslím že debata tu je spíš právě o možnosti být propojený, která se u nás moc nevidí. Není to o tom, být pořád jen v propojení. Nevylézt na lodžii nebo si zatáhnout roletu a "zabednit se" jde vždycky a je to naprosto v pořádku. I to, že někdo to tak může mít pořád.
Mne sa pacili velke presklenene balkony v meste Vasteras vo Svedsku. Maju tam kratsie leto a takymto sposobom tam maju doma teple slnecne luce.
Hrozný zvuk 🤮