Začínala jsem právě tebou, když jsi ještě natáčela na svůj kanál. Hrozně jsem tě žrala a záviděla tvou knihovnu, vlastně jsi mě do "tohoto knižního světa" přinesla ty :D
Když sem vás objevil tak sem byl v takové té fázi: jedna kniha týdně je standart a taky sem nechápal tebe, Makyno, jak tě to mohlo hodně čtení přestat bavit. Pak přišla karanténa a mě přepadla moje Velká čtecí krize která trvá až do teď, čili sem na tom jako ty...čtu ale pomalu. Taky sem sklouznul k trochu jiné četbě, tím že jsem před tím četl Zemi příběhů, Narnii nebo Prašinu a teď mám rozečtenou Dunu a pár dílů Zaklínače, což, buďme upřímní, nejsem Míša abych to stíhal a navíc mi začalo trochu víc školy, a teď ani nevím, kde ta věta začínala, takže prostě a jednoduše sem se asi za 2 roky přepnul z módu Míša do módu Makyna a jsem spokojen a stále jsem rád součástí téhle úžasné komunity ač už YA moc nečtu. Dík moc, díky vám jsem prohloubil svou lásku ke knihám. A speciální dík patří Maky, že si v téhle komunitě rychlích čtenářů nepřipadá sám, jakožto želva na vozíčku. 😊👍
Moje první kniha, která odstartovala moji roli knihomola byla knížka Hodnej kluk od Elle Kennedy. A teď po třech letech, kdy mám dost velké krize se čtením jsem sotva ráda když stihnu přečíst půjčenou knížku ze školy (což teď mám druhý díl Forresta Gumpa a jsem skoro u konce, ale už jsou prázdniny :D ).
Když jsem začala číst, bylo mi osm. Do knižního světa mě přivedl Harry Potter (jako asi spoustu lidí) a přišlo mi to jako to nejlepší na světě. Teď když se na to koukám zpětně, vidím, co všechno je na něm na hlavu postavené, a přehodnocuju svou předchozí bezhlavou oddanost tomuto fandomu, i přesto musím říct, že Harry Potter má svoje kouzlo. S průběhem let se měníme každý, co se knižního vkusu týče. Já jsem brzo z klasické fantasy, počínaje Harrym Potterem, Tolkienovými knihami konče, přešla k detektivkám Agathy Christie (asi protože jsem se chtěla cítit dospělejší...). Mezi námi Agatha Christie byla mistryně svého druhu, ale některé věci už jsou prostě pain. A potom přišlo Stmívání a všechno od L. J. Smith, včetně Upířích deníků - bylo mi jedenáct, nesuďte mě prosím, že jsem byla odhodlaná si vzít Damona. Později přes morbidní severskou literaturu a přeslazenou romantiku jsem se dostala až do tohohle okamžiku. Ano, lidi se mění a mění se i jejich knížní vkus. Tak jsem se ve svých téměř sedmnácti rozbrečela nad Dětmi z Bullerbynu. A to jsem je jako mladší nemohla vystát.
Já jsem dřív četla opravdu hodně, ale začínala jsem u takových těch klučičích dobrodružných knih, jako je Foglar nebo Karel May (Rychlé šípy a Vinnetou, to jsem milovala). Pak jsem přečetla Tolkiena, asi všechno, co je v češtině včetně životopisu, a to se stalo mou největší srdcovkou a posedlostí. I když teď už to taky nečtu tolik, spíš vyhledávám trochu víc romantiky v knihách, ačkoli pořád mám radši fantasy. YA jako takové jsem objevila až docela pozdě (je mi 19), stejně jako Humbook, který znám asi jenom dva roky, což mě dost mrzí, protože je super. Samozřejmě Maasová je skvělá, začít to číst tak pozdě mělo jen tu výhodu, že jsem nemusela roky čekat na další díly, i když teďka si to prožívám naplno s Půlměsíčním městem. Rereadingy dělám dost často, ale názor měním většinou jen u knih pro mladší, kde jsem si dřív neuvědomila, jak jsou jednoduché (například Narnie). Ale nedivila bych se jestli se to v průbehu času bude měnit.
U mě je to jednoznačně Stmívání! Knihy jsem četla když mi bylo 13 (2009, sakra to už je dlouho!). Tehdy jsem měla nulové zkušenosti ve vztazích. Naprosto jsem Stmívání propadla. Byl to pro mě dokonalý příběh. Později mě to samozřejmě opustilo :D. Když jsem si pak po cca 8 letech dala rereading byla jsem v šoku. Věděla jsem, jaká je Stmívání kravina, ale já měla pocit, že čtu úplně jinou knihu. Jenže kniha byla stejná, ale já byla jiná. Nejen, že jsem měla už nějaké zkušenosti, ale v té době jsem ukončila jeden docela toxický vztah. Musela jsem se neustále hlásit kde jsem, kdy jsem se vzbudila, kdy jdu spát atd. Myslím, že si to dokážete představit. A najednou z dokonalého Edwarda byl psychopat a maniak. :D. I přesto jaký názor na ty knížky mám, jsem za ně neskutečně vděčná. V té době jsem měla problémy se čtením. Nedokázala jsem přečíst knihu o 100 stranách za měsíc do čtenářského deníku. Po přečtení Stmívání jsem se rozečetla, čtení si zamilovala a ještě mě to nepřešlo. Takže nehledě na to, jak stupidní knížka může být, může změnit hodně! Například přítele jako malého ke čtení vyloženě nutili a on to pak začal nesnášet. Sám od sebe i tak nějakou knížku přečetl. Tak jsem mu zkusila něco doporučit a zase měl pocit, že ho do toho nutím. Pak jsem mu ale řekla, že jsem rozečetla Nikdynoc. A to byl přesně jeho styl a za chvilku už byl o jeden díl napřed než já.
Malé tváře.... Maky porpvé jsem tě potkala ve skutečnosti Humbookfestu 2022.... a nic proti ale rozhodně jsem vyšší než ty :)😉😆 skvělé video, jako vždycky❤
Já třeba zjišťuji, že čím jsem starší, tím mám radši, když má knížka nějaký filozoficky podtext. Např. jako dítě jsem četla triologii Jeho temné esence, několikrát. Ale třetí kniha právě spadne do filozofivani a měla jsem problém se ji prokousat. Tak jsem si řekla, že už nemám potřebu se ke knihám ještě někdy vracet. Když jsem byla starší, tak mi něco přelítlo přes nos a rozhodla se přečíst knihy znovu. Třetí kniha najednou je moje nejoblíbenější 😀 nebo jsem četla asi ve 12 To od Kinga - hrozně obtížně jsem se tím prokousávala. Pak jsem knihu četla znovu, než vyšel nový film. Najednou jsem knihu zhltla během par dni, užila jsem si mnohem víc částí a asi taky víc pochopila. Opacnou zkušenost mám s Rudou královnou, když jsem si dávala re-reading před třetí knihou, tak jsem zjistila, že Mare je vlastně nesnesitelná už v první knize 😀 ale ta série aspoň vypadá moc hezky v knihovně. Na druhou stranu jsem se pravé díky téhle sérii uvolila číst i YA, v té době jsem se snažila vyhledávat spíš dospělé fantasy a odmítala číst pořad dokola nějaké middle grade či YA (až na HP samozřejmě). Ale YA je proste skvělá oddechovka. Takže když potřebuju oddechnout, zase se rozecist (např. po Kingovi, ten bývá celkem zápřah) nebo mám chuť na romantiku, sáhnu po YA. A když chci dejme tomu kvalitnější četbu, něco k zamyšlení, něco, co si nadšeně výstavním v knihovně, něco, co mě vtáhne do nového světa a nutí mě zkoumat víc, sáhnu po kategorii adult. (Já teda čtu skoro výhradně fantasy, občas ale zaujme i něco jiného).
Moje jedna z prvních sérií je After a když jsem jí četla... bože to bylo super. Teda jenom první dva díly, ale to bych ani tak neřešila. Potom jsem ji dlouho neměla doma a jakmile jsem ji dostala znovu do rukou samozřejmě, že jsem ji hned otevřela. Noo a taky rychle zavřela, protože jinak bych si tu knížku omlatila o hlavu😄. Bude to vždycky moje srdcovka, ale nejsem si jistá jestli se k ní někdy vrátím.
Ve věku, kdy se má číst YA jsem četla všechno(Ruskou literaturu, válečnou, fantasy apod. jen ne YA. Přečetla jsem jen Eragona a to ne ještě celého. Celkové jsem spíše letěla na anime a mangy. YA literatura mi přišla stupidní, se stupidními názory a příběhy. No a teď v 25 letech čtu primárně YA 😂 Hlavně maasovou a zbožňuju Grishu, 6 vran, Medvěd a slavik. Takže v tom nejsi sama. Stává se mi často, že při znovučtení měním na knihy názor. P.S. Selekci už Vážně musím přečíst. Porad na mě odevšad vyskakuje 😂
K YA literatuře jsem se dostala pomocí Skleněnému trůnu, právě díky vyhledávání spoilerů na tehdy vycházející Království popela, jsem oběvila Humbook. Sérii jsem četla po každém půlroku znova, takže zhruba 6-12× (záleží na dílu), a při posledním čtení jsem zaznamenala tu nepotřebnost to dočíst, a proto jsem se rozhodla dát k dalšímu přečtení rok/dva pauzu, aby to navždy zůstalo mou srdcovkou.❤ Jinak nějakou nechuť ke čtení jsem postřehla jen u Herryho Pottera, v době před přijímačkami nebo velkým množstvím testů, a to jen z toho důvodu, že se tam vyskytuje, jako hlavní prostředí, škola a zkoušky NKÚ/OVCE, na které jsem zrovna myslet doopravdy nechtěla.🤣 Postupem času jsem z čistě fantasy žánru začala vyhledávat i knihy s hlubšími myšlenkami. (ale povinou četbu, ať je sebevíc kvalitnější, stále nesnáším)
Ono záleží, jaká ta povinna četba je. Měli jsme obří seznam, ze kterého jsme si mohli vybrat. Mezitím byly jednak knihy, které jsem četla - jako HP, LOTR, Jméno růže - tak i takové, které jsem si chtěla přečíst do budoucna, a ne čistě kvůli maturity. To byl třeba Malý princ, Velký Gatsby nebo Jatka číslo 5. Další knihy jsem zkoušela podle toho, aby se mi trefily do vkusu. Takový Spalovač mrtvol se mi dost zalíbil, bylo to takové správně morbidní. S odstupem let mám chuť si přečíst i něco od Čapka.
Moc knížek jsem víckrát nečetla, a možná právě kvůli tomu, že bych se bála, že už nebudou tak dobrý. Například právě selekce, z ní jsem byla strašně odvařená když jsem ji dočetla. Ale zpětně? Vlastě se to dobře četlo, ale bylo to strašné klišé. Milostný trojúhelník, velké finanční rozdíly mezi hlavními hrdiny, hrdince umírá jeden z rodičů, je 'vyvolená' atd... Samozřejmě to neznamená, že jsem si čtení neužila, třeba až si to za pár let znovu přečtu, tak budu spokojená jako po prvním dočtení 😁 Ale taková srdcovka jako třeba měsíční kroniky, tak na ty názor asi nikdy nezměním💞
Jediné knihy ktoré vážne stoja za prečítanie sú od Anastasie Novych pochopí každý kto ich prečíta. A ten človek ktorých chce nájsť v živote skutočné šťastie ktoré trvá neustále a skutočný život tak si ich prečíta lebo poznám tisíce ľudí ktorým tie knihy zmenili život a našli skutočné šťastie a lásku.. Odporúčam začať Sensei ze Šambaly 1,2,3,4
Já se občas podívám na svém bookstagramu na třeba 2 roky starý příspěvek a vždycky si říkám wtf, jak jsem té knize mohla dát 4/5⭐, teď bych jí dala tak 2/5⭐ 🤣
Začínala jsem právě tebou, když jsi ještě natáčela na svůj kanál. Hrozně jsem tě žrala a záviděla tvou knihovnu, vlastně jsi mě do "tohoto knižního světa" přinesla ty :D
Když sem vás objevil tak sem byl v takové té fázi: jedna kniha týdně je standart a taky sem nechápal tebe, Makyno, jak tě to mohlo hodně čtení přestat bavit. Pak přišla karanténa a mě přepadla moje Velká čtecí krize která trvá až do teď, čili sem na tom jako ty...čtu ale pomalu. Taky sem sklouznul k trochu jiné četbě, tím že jsem před tím četl Zemi příběhů, Narnii nebo Prašinu a teď mám rozečtenou Dunu a pár dílů Zaklínače, což, buďme upřímní, nejsem Míša abych to stíhal a navíc mi začalo trochu víc školy, a teď ani nevím, kde ta věta začínala, takže prostě a jednoduše sem se asi za 2 roky přepnul z módu Míša do módu Makyna a jsem spokojen a stále jsem rád součástí téhle úžasné komunity ač už YA moc nečtu. Dík moc, díky vám jsem prohloubil svou lásku ke knihám. A speciální dík patří Maky, že si v téhle komunitě rychlích čtenářů nepřipadá sám, jakožto želva na vozíčku. 😊👍
Můžeme si vytvořit vlastní odnož želvích čtenářů se speciálními potřebami! :D Děkuji za milá slova!
@@marmarillee #ctenarskezelvynavozickumatter 🐢
Moje první kniha, která odstartovala moji roli knihomola byla knížka Hodnej kluk od Elle Kennedy. A teď po třech letech, kdy mám dost velké krize se čtením jsem sotva ráda když stihnu přečíst půjčenou knížku ze školy (což teď mám druhý díl Forresta Gumpa a jsem skoro u konce, ale už jsou prázdniny :D ).
Když jsem začala číst, bylo mi osm. Do knižního světa mě přivedl Harry Potter (jako asi spoustu lidí) a přišlo mi to jako to nejlepší na světě. Teď když se na to koukám zpětně, vidím, co všechno je na něm na hlavu postavené, a přehodnocuju svou předchozí bezhlavou oddanost tomuto fandomu, i přesto musím říct, že Harry Potter má svoje kouzlo.
S průběhem let se měníme každý, co se knižního vkusu týče. Já jsem brzo z klasické fantasy, počínaje Harrym Potterem, Tolkienovými knihami konče, přešla k detektivkám Agathy Christie (asi protože jsem se chtěla cítit dospělejší...). Mezi námi Agatha Christie byla mistryně svého druhu, ale některé věci už jsou prostě pain. A potom přišlo Stmívání a všechno od L. J. Smith, včetně Upířích deníků - bylo mi jedenáct, nesuďte mě prosím, že jsem byla odhodlaná si vzít Damona.
Později přes morbidní severskou literaturu a přeslazenou romantiku jsem se dostala až do tohohle okamžiku.
Ano, lidi se mění a mění se i jejich knížní vkus. Tak jsem se ve svých téměř sedmnácti rozbrečela nad Dětmi z Bullerbynu. A to jsem je jako mladší nemohla vystát.
Já jsem dřív četla opravdu hodně, ale začínala jsem u takových těch klučičích dobrodružných knih, jako je Foglar nebo Karel May (Rychlé šípy a Vinnetou, to jsem milovala). Pak jsem přečetla Tolkiena, asi všechno, co je v češtině včetně životopisu, a to se stalo mou největší srdcovkou a posedlostí. I když teď už to taky nečtu tolik, spíš vyhledávám trochu víc romantiky v knihách, ačkoli pořád mám radši fantasy. YA jako takové jsem objevila až docela pozdě (je mi 19), stejně jako Humbook, který znám asi jenom dva roky, což mě dost mrzí, protože je super. Samozřejmě Maasová je skvělá, začít to číst tak pozdě mělo jen tu výhodu, že jsem nemusela roky čekat na další díly, i když teďka si to prožívám naplno s Půlměsíčním městem. Rereadingy dělám dost často, ale názor měním většinou jen u knih pro mladší, kde jsem si dřív neuvědomila, jak jsou jednoduché (například Narnie). Ale nedivila bych se jestli se to v průbehu času bude měnit.
U mě je to jednoznačně Stmívání! Knihy jsem četla když mi bylo 13 (2009, sakra to už je dlouho!). Tehdy jsem měla nulové zkušenosti ve vztazích. Naprosto jsem Stmívání propadla. Byl to pro mě dokonalý příběh. Později mě to samozřejmě opustilo :D. Když jsem si pak po cca 8 letech dala rereading byla jsem v šoku. Věděla jsem, jaká je Stmívání kravina, ale já měla pocit, že čtu úplně jinou knihu. Jenže kniha byla stejná, ale já byla jiná. Nejen, že jsem měla už nějaké zkušenosti, ale v té době jsem ukončila jeden docela toxický vztah. Musela jsem se neustále hlásit kde jsem, kdy jsem se vzbudila, kdy jdu spát atd. Myslím, že si to dokážete představit. A najednou z dokonalého Edwarda byl psychopat a maniak. :D.
I přesto jaký názor na ty knížky mám, jsem za ně neskutečně vděčná. V té době jsem měla problémy se čtením. Nedokázala jsem přečíst knihu o 100 stranách za měsíc do čtenářského deníku. Po přečtení Stmívání jsem se rozečetla, čtení si zamilovala a ještě mě to nepřešlo. Takže nehledě na to, jak stupidní knížka může být, může změnit hodně! Například přítele jako malého ke čtení vyloženě nutili a on to pak začal nesnášet. Sám od sebe i tak nějakou knížku přečetl. Tak jsem mu zkusila něco doporučit a zase měl pocit, že ho do toho nutím. Pak jsem mu ale řekla, že jsem rozečetla Nikdynoc. A to byl přesně jeho styl a za chvilku už byl o jeden díl napřed než já.
Malé tváře.... Maky porpvé jsem tě potkala ve skutečnosti Humbookfestu 2022.... a nic proti ale rozhodně jsem vyšší než ty :)😉😆
skvělé video, jako vždycky❤
To skutečně není těžké být vyšší než já! :D
humbook sleduju od října 2018 :D
Já třeba zjišťuji, že čím jsem starší, tím mám radši, když má knížka nějaký filozoficky podtext. Např. jako dítě jsem četla triologii Jeho temné esence, několikrát. Ale třetí kniha právě spadne do filozofivani a měla jsem problém se ji prokousat. Tak jsem si řekla, že už nemám potřebu se ke knihám ještě někdy vracet. Když jsem byla starší, tak mi něco přelítlo přes nos a rozhodla se přečíst knihy znovu. Třetí kniha najednou je moje nejoblíbenější 😀 nebo jsem četla asi ve 12 To od Kinga - hrozně obtížně jsem se tím prokousávala. Pak jsem knihu četla znovu, než vyšel nový film. Najednou jsem knihu zhltla během par dni, užila jsem si mnohem víc částí a asi taky víc pochopila. Opacnou zkušenost mám s Rudou královnou, když jsem si dávala re-reading před třetí knihou, tak jsem zjistila, že Mare je vlastně nesnesitelná už v první knize 😀 ale ta série aspoň vypadá moc hezky v knihovně. Na druhou stranu jsem se pravé díky téhle sérii uvolila číst i YA, v té době jsem se snažila vyhledávat spíš dospělé fantasy a odmítala číst pořad dokola nějaké middle grade či YA (až na HP samozřejmě). Ale YA je proste skvělá oddechovka. Takže když potřebuju oddechnout, zase se rozecist (např. po Kingovi, ten bývá celkem zápřah) nebo mám chuť na romantiku, sáhnu po YA. A když chci dejme tomu kvalitnější četbu, něco k zamyšlení, něco, co si nadšeně výstavním v knihovně, něco, co mě vtáhne do nového světa a nutí mě zkoumat víc, sáhnu po kategorii adult. (Já teda čtu skoro výhradně fantasy, občas ale zaujme i něco jiného).
Moje jedna z prvních sérií je After a když jsem jí četla... bože to bylo super. Teda jenom první dva díly, ale to bych ani tak neřešila. Potom jsem ji dlouho neměla doma a jakmile jsem ji dostala znovu do rukou samozřejmě, že jsem ji hned otevřela. Noo a taky rychle zavřela, protože jinak bych si tu knížku omlatila o hlavu😄. Bude to vždycky moje srdcovka, ale nejsem si jistá jestli se k ní někdy vrátím.
Ve věku, kdy se má číst YA jsem četla všechno(Ruskou literaturu, válečnou, fantasy apod. jen ne YA. Přečetla jsem jen Eragona a to ne ještě celého. Celkové jsem spíše letěla na anime a mangy. YA literatura mi přišla stupidní, se stupidními názory a příběhy. No a teď v 25 letech čtu primárně YA 😂 Hlavně maasovou a zbožňuju Grishu, 6 vran, Medvěd a slavik.
Takže v tom nejsi sama. Stává se mi často, že při znovučtení měním na knihy názor.
P.S. Selekci už Vážně musím přečíst. Porad na mě odevšad vyskakuje 😂
K YA literatuře jsem se dostala pomocí Skleněnému trůnu, právě díky vyhledávání spoilerů na tehdy vycházející Království popela, jsem oběvila Humbook. Sérii jsem četla po každém půlroku znova, takže zhruba 6-12× (záleží na dílu), a při posledním čtení jsem zaznamenala tu nepotřebnost to dočíst, a proto jsem se rozhodla dát k dalšímu přečtení rok/dva pauzu, aby to navždy zůstalo mou srdcovkou.❤
Jinak nějakou nechuť ke čtení jsem postřehla jen u Herryho Pottera, v době před přijímačkami nebo velkým množstvím testů, a to jen z toho důvodu, že se tam vyskytuje, jako hlavní prostředí, škola a zkoušky NKÚ/OVCE, na které jsem zrovna myslet doopravdy nechtěla.🤣
Postupem času jsem z čistě fantasy žánru začala vyhledávat i knihy s hlubšími myšlenkami. (ale povinou četbu, ať je sebevíc kvalitnější, stále nesnáším)
Ono záleží, jaká ta povinna četba je. Měli jsme obří seznam, ze kterého jsme si mohli vybrat. Mezitím byly jednak knihy, které jsem četla - jako HP, LOTR, Jméno růže - tak i takové, které jsem si chtěla přečíst do budoucna, a ne čistě kvůli maturity. To byl třeba Malý princ, Velký Gatsby nebo Jatka číslo 5. Další knihy jsem zkoušela podle toho, aby se mi trefily do vkusu. Takový Spalovač mrtvol se mi dost zalíbil, bylo to takové správně morbidní. S odstupem let mám chuť si přečíst i něco od Čapka.
Moc knížek jsem víckrát nečetla, a možná právě kvůli tomu, že bych se bála, že už nebudou tak dobrý. Například právě selekce, z ní jsem byla strašně odvařená když jsem ji dočetla. Ale zpětně? Vlastě se to dobře četlo, ale bylo to strašné klišé. Milostný trojúhelník, velké finanční rozdíly mezi hlavními hrdiny, hrdince umírá jeden z rodičů, je 'vyvolená' atd... Samozřejmě to neznamená, že jsem si čtení neužila, třeba až si to za pár let znovu přečtu, tak budu spokojená jako po prvním dočtení 😁
Ale taková srdcovka jako třeba měsíční kroniky, tak na ty názor asi nikdy nezměním💞
já jsem stejná jako Monča furt dokola Srdcerváče :D
Já jsem včera poslouchala Selekci jako audioknihu. To je to vážně tak pitomý?? když jsem to četla tak mi Amerika nepřišla tak nesnesitelná😅😪
Dvory a Feyre 😂 jsem tu postavu měla dost ráda (dost, nebylo to top xD) ale poslední dva rereadingy je pro mě děsná a na zabití 😂
Jediné knihy ktoré vážne stoja za prečítanie sú od Anastasie Novych pochopí každý kto ich prečíta. A ten človek ktorých chce nájsť v živote skutočné šťastie ktoré trvá neustále a skutočný život tak si ich prečíta lebo poznám tisíce ľudí ktorým tie knihy zmenili život a našli skutočné šťastie a lásku.. Odporúčam začať Sensei ze Šambaly 1,2,3,4
Já se občas podívám na svém bookstagramu na třeba 2 roky starý příspěvek a vždycky si říkám wtf, jak jsem té knize mohla dát 4/5⭐, teď bych jí dala tak 2/5⭐ 🤣
''otázkou života a vůbec'' ... stopařův průvodce po galaxii
Ne tobě není 26 !! vypadáš na 16
Bohužel... Taky to nechápu. :D