Výborný rozhovor. Jen si dovolím poznámku: STÁT JE FIRMA! ... Přesněji řečeno: Stát je pozemkový vlastník. To, čemu dnes říkáme ,,vlastnění pozemku" je vlastně spíš vlastnění licence na užívání pozemku tak, jako když si člověk koupí datový nosič hudby, tak není vlastníkem té hudby, ale licence na její používání podle pravidel kupní smlouvy. Jinak by každá daň a každá zákonná regulace byla krádeží tak, jak to říkají anarchokapitalisté. Co jiného než vlastnické právo by přeci dávalo státu právo vybírat daně a regulovat co kdo, kde a jak smí dělat na "soukromém pozemku"??? ... Problém je, že stát lidi v rámci školství vychovává spíš k vlastenectví a podobným hovadinám a nikoliv k zodpovědnému výkonu (spolu)vlastnictví ... O ekonomickém myšlení ani nemluvě ...
Stát není firma, protože u firmy si můžeš zvolit, zda si jejich produkt koupíš či nikoliv. Stát pozemky nezískal vzájemně dobrovolnou metodou, kdežto ten nosič si lidé koupili a uzavřeli vzájemně dobrovolnou kupní smlouvu.
Jak se v technokratickém systému určí, že daný člověk je odborník na dané odvětví a jak se určí, který exaktní obor je vhodný pro nějakou z agend, které vykonává stát ?
Dobrá otázka. Kdo ví, co by řekl zastánce technokracie, ale lze zřejmě dle mého názoru vycházet částečně z modelu byrokratické organizace Maxe Webera. Pokud se ptáte, jak by se v takovém systému posuzovalo, kdo se na co hodí, tak by se jelo zřejmě podle pevně daných směrnic. Kompetence každého člověka by se daly zařadit do nějakých tabulek, které by přesně odpovídaly konkrétním studijním oborům. Druhá dimenze tohoto problému je, kdo a podle čeho by rozhodoval, jak mají ty směrnice vypadat a jestli by byl schopný dokonale racionálně naplánovat takový systém, aby byl efektivní... A to je koneckonců velká debata ekonomie 20. století. Když se ale podíváte například na historii managementu, všimnete si, že takové řízení je už jenom na úrovni jednotlivých organizací velmi náročné a vyvíjelo se k více pružným formám řízení (i když ne úplně ve všech odvětvích). Ale těžko říct, je to téma na dlouhé povídání. Pokud jste si poslechl oba rozhovory s panem Sommerem, tam je to rozebráno více. Také doporučuji jeho knihu Řídit socialismus jako firmu. Ale je také třeba brát pojem technokracie zřejmě vždy ve spojení s dalšími ekonomickými a politickámi pojmy. V různých systémech měly technokratické tendence různé podoby, vycházející z míry centralizace politické a ekonomické moci. Přeji hezký den, JK.
@@AvokadoPublicistickyportal Děkuji za odpověď. Určitě prostuduji to, co jste mi doporučil. Já jsem si technokracii představoval jako na sobě nezávislé subjekty (tedy decentralizované), které mezi sebou navzájem komunikují a o jejich rozpočty se stará jedno z jejich křídel, které by se dalo nazvat jako ekonomické. Dle mě nejde o to, jestli jde nebo nejde dokonalé směrnice vymyslet, ale o to podle jakého klíče by se rozhodovalo, že je zrovna tohle a tamto správné. V tomto kontextu mi přijde, že jedno z možných řešení je, když se použije nějaký algoritmus a celá struktura se bude řítit strojově s tím, že odborníci budou mít možnost vybrat jen jednu z variant toho k čemu ten algoritmus dospěl. Přeji příjemný večer a děkuji za námět na přemýšlení. Takovýchto unikátních rozhovorů moc není. :-)
@@xavierxavier97 Jsem rád, že vás rozhovor zaujal. Mrkněte kdyžtak i na další, mohl byste tam najít i něco dalšího zajímavého :) Případně budeme rádi za sdílení a tak :)) Jinak u té decentralizované soustavy by byla možná otázka, jak zabránit těm jednotlivým částem, aby se "nepožraly" mezi sebou a nestalo se z toho běžné tržní prostředí konkurujících si složek. Protože u technokratů spíš převládá právě představa fungování společnosti jako vědecky koordinovaného celku. Jinak, jak zmiňujete ten možný algoritmus, to zní právě jako prvek centralizované soustavy (takový CML z Návštěvníků) a je otázka, jestli historie s nějakým pokrokem umělé inteligence k něčemu takovému nakonec nedojde.
Těžko říct, jestli v ní už tak trochu nežijeme. Doktor Sommer v rozhovoru třeba zmiňuje pojem "technokratický populismus", kdy někteří současní politici brojí proti "klasické politice" a intenzivně propagují technokratické metody (samozřejmě pod jejich politickým dohledem).
Výborný rozhovor. Jen si dovolím poznámku: STÁT JE FIRMA! ... Přesněji řečeno: Stát je pozemkový vlastník.
To, čemu dnes říkáme ,,vlastnění pozemku" je vlastně spíš vlastnění licence na užívání pozemku tak, jako když si člověk koupí datový nosič hudby, tak není vlastníkem té hudby, ale licence na její používání podle pravidel kupní smlouvy. Jinak by každá daň a každá zákonná regulace byla krádeží tak, jak to říkají anarchokapitalisté.
Co jiného než vlastnické právo by přeci dávalo státu právo vybírat daně a regulovat co kdo, kde a jak smí dělat na "soukromém pozemku"???
... Problém je, že stát lidi v rámci školství vychovává spíš k vlastenectví a podobným hovadinám a nikoliv k zodpovědnému výkonu (spolu)vlastnictví ... O ekonomickém myšlení ani nemluvě ...
Poznámka o školství je trefná... úroveň českého školství je oběcně na takové úrovni, že lze kritizovat téměř cokoliv a člověk se nemůže netrefit. :-)
Stát není firma, protože u firmy si můžeš zvolit, zda si jejich produkt koupíš či nikoliv. Stát pozemky nezískal vzájemně dobrovolnou metodou, kdežto ten nosič si lidé koupili a uzavřeli vzájemně dobrovolnou kupní smlouvu.
Napadly vás při poslechu nějaké zajímavé otázky, které mohly zaznít, ale nezazněly? :-)
Jak se v technokratickém systému určí, že daný člověk je odborník na dané odvětví a jak se určí, který exaktní obor je vhodný pro nějakou z agend, které vykonává stát ?
Dobrá otázka. Kdo ví, co by řekl zastánce technokracie, ale lze zřejmě dle mého názoru vycházet částečně z modelu byrokratické organizace Maxe Webera. Pokud se ptáte, jak by se v takovém systému posuzovalo, kdo se na co hodí, tak by se jelo zřejmě podle pevně daných směrnic. Kompetence každého člověka by se daly zařadit do nějakých tabulek, které by přesně odpovídaly konkrétním studijním oborům.
Druhá dimenze tohoto problému je, kdo a podle čeho by rozhodoval, jak mají ty směrnice vypadat a jestli by byl schopný dokonale racionálně naplánovat takový systém, aby byl efektivní... A to je koneckonců velká debata ekonomie 20. století. Když se ale podíváte například na historii managementu, všimnete si, že takové řízení je už jenom na úrovni jednotlivých organizací velmi náročné a vyvíjelo se k více pružným formám řízení (i když ne úplně ve všech odvětvích). Ale těžko říct, je to téma na dlouhé povídání. Pokud jste si poslechl oba rozhovory s panem Sommerem, tam je to rozebráno více. Také doporučuji jeho knihu Řídit socialismus jako firmu.
Ale je také třeba brát pojem technokracie zřejmě vždy ve spojení s dalšími ekonomickými a politickámi pojmy. V různých systémech měly technokratické tendence různé podoby, vycházející z míry centralizace politické a ekonomické moci.
Přeji hezký den, JK.
@@AvokadoPublicistickyportal Děkuji za odpověď. Určitě prostuduji to, co jste mi doporučil. Já jsem si technokracii představoval jako na sobě nezávislé subjekty (tedy decentralizované), které mezi sebou navzájem komunikují a o jejich rozpočty se stará jedno z jejich křídel, které by se dalo nazvat jako ekonomické. Dle mě nejde o to, jestli jde nebo nejde dokonalé směrnice vymyslet, ale o to podle jakého klíče by se rozhodovalo, že je zrovna tohle a tamto správné. V tomto kontextu mi přijde, že jedno z možných řešení je, když se použije nějaký algoritmus a celá struktura se bude řítit strojově s tím, že odborníci budou mít možnost vybrat jen jednu z variant toho k čemu ten algoritmus dospěl. Přeji příjemný večer a děkuji za námět na přemýšlení. Takovýchto unikátních rozhovorů moc není. :-)
@@xavierxavier97 Jsem rád, že vás rozhovor zaujal. Mrkněte kdyžtak i na další, mohl byste tam najít i něco dalšího zajímavého :) Případně budeme rádi za sdílení a tak :))
Jinak u té decentralizované soustavy by byla možná otázka, jak zabránit těm jednotlivým částem, aby se "nepožraly" mezi sebou a nestalo se z toho běžné tržní prostředí konkurujících si složek. Protože u technokratů spíš převládá právě představa fungování společnosti jako vědecky koordinovaného celku. Jinak, jak zmiňujete ten možný algoritmus, to zní právě jako prvek centralizované soustavy (takový CML z Návštěvníků) a je otázka, jestli historie s nějakým pokrokem umělé inteligence k něčemu takovému nakonec nedojde.
Doufám že technokracii teď nezažijeme..
Těžko říct, jestli v ní už tak trochu nežijeme. Doktor Sommer v rozhovoru třeba zmiňuje pojem "technokratický populismus", kdy někteří současní politici brojí proti "klasické politice" a intenzivně propagují technokratické metody (samozřejmě pod jejich politickým dohledem).