Prečo sa bojíme smrti?
Вставка
- Опубліковано 7 вер 2024
- Čoho sa vo svojom živote bojíte najviac? Výšok? Zubára? Pavúkov? A čo taká smrť? Predstava nekonečnej ničoty a vlastnej neexistencie dokáže určite navodiť hrôzostrašné pocity. Mnohí filozofi však boli toho názoru, že smrť nie je niečo čoho by sme sa mali báť.
✎ Patreon:
/ dejepisinak
✎ Facebook:
/ dejepisinak
✎ Instagram:
/ dejepisinak
✎ Twitter:
/ dejepis_inak
✎ Ask.fm:
ask.fm/dejepis...
Hudba vo videu:
Johannes Bornlof- Transcendence 2
epidemicsound.com
Gavin Luke- Hidden Potential 1
epidemicsound.com
Gavin Luke- Hidden Potential 3
epidemicsound.com
Johannes Bornlof - Humanity 5
epidemicsound.com
V živote som zatiaľ stratila jedného dôležitého človeka a s jeho smrťou som sa veľmi zle vyrovnávala. Kládla som si otázky, čo sa to vlastne stalo? Kam sa podel? Ako to, že ho už nikdy neuvidím a znovu dokola... kde vlastne je...? A potom pri tomto rozmýšľaní, ma napadla jedna neuveriteľná myšlienka. Prakticky matematická istota - keď sa to stalo jemu, tak sa to stane aj mne. Každému z nás, je to jediná istota, na ktorú sa v živote môžme spoľahnúť. Jednoducho raz zomriem. A čím viac som nad tým rozmýšľala, tým viac som si uvedomovala, že je to akási daň za našu inteligenciu. Uvedomiť si vlastnú smrteľnosť a to, že na nás tam niekde čaká nekonečná prázdnota. Akokoľvek racionálna sa snažím byť aj vzhľadom na vedu a filozofiu, pocit neexistencie a nekonečnej ničoty si absolútne neviem predstaviť. Môj mozog akokeby nevedel poriadne uchopiť túto myšlienku. Áno, samozrejme, že si viem predstaviť bezsennú noc, bola som aj na anestézii a nič si nepamätám aj keď trvala hodinu. Ale vždy som sa napokon zobudila a precitla som. To sa akože už nikdy nezobudím? Veď to sa nedá! A preto môj názor na smrť je do veľkej miery ovplyvnený vierou v posmrtný život. Nedá sa povedať, že je v kresťanskom ponímaní. Neverím, že existuje nebo a peklo. Ale verím v nejaké pseudovedecko-konšpiračné vysvetlenie tejto veci. Neviem to presne popísať, ale jednoducho verím v to, že existuje akási paralelná realita k tej našej, do ktorej sa po smrti prebudíme. S vymazanou pamäťou a tým pádom aj bez našich blízkych. Možno niečo také ako Matrix, poprípade prechod histórickými obdobiami alebo vesmírom(?). Je to z mojej strany hlúpa konšpirácia, ja viem, avšak bolo by oveľa viac cynickejšie ak by som povedala, že verím, že nebude nič.
Dejepis Inak Velmi zlozita a hlboka tema. Vacsina ludi si uvedomuje len materialne veci, byt bohaty mat luxusne auto, kopec penazi, peknu sexi babu, ale nikto si neuvedomuje podstatu a to ze za prve: Materialne veci si na druhy svet nezoberies a myslim ze v biblii bolo pisane prach si a v prach sa obratis. A je to vlastne pravda v podstate. Druha vec aspon ja to tak vidim: zmysel pre mna zivota a to po com ja tuzim je byt spokojny s tym co robim najst si niekoho s kym ten zivot prezijem naplno a zalozim rodinu a na stare kolesa budem sa tesit ze som prezil svoj zivot naplno a v tom bude pokracovat moji potomkovia. Smrt sama osebe nieje zla. Preco to pisem je to ze vela ludi na smrtelnej posteli lutovali ze nezili tak ako chceli ze premrhali ten cas. Dalsia podstatna vec Kazdemu cas bezi rovnako a kazdy ma svoju sviecku metaforicky. Viem ze ked sa zaoberas ezotetikou a meditaciou ale na vyssej urovni ako shaolinsky mnisi vies nejak svoje ja odputat a pochopit nejake tie tajomne veci. Ja tiez sam seba vnimam ze som ale... nevidim svoju dusu a to americky vedci robili pokus ked clovek zomrel tam hned ho zvazili a bol lahsi asi i 2gramy. Cize dusa ma taku vahu ??? Asi ... kazdopadne uzasne video mas talent reci vedel by som ta pocuvat tvoje prednasky cely den. Ak mi das tvoj mail napisal byvsom ti jeden pribeh je to rozsiahlejsie mozno ra to namotivuje. Mal by som aj navrh na temu skus nieco o dusiach napisat a duchoch. :-) Nech sa ti dari prajem ti vsetko dobre.
Dejepis Inak Já se samozřejmě smrti bojím, mám to hodně spojené se strachem z neznáma. To, že právě nevím co bude po tom a jestli to nebude něco nepříjemného. Něco jako nekonečná psychická muka. Když by prostě nebylo nic, tak ok. Je to takové divné, imaginární a těžko predstavitelné, ale strach z toho nemám.
Co se týče smrti blízkých, tak z toho mám také permanentní strach. Ovšem je to jiný strach než v případě vlastní smrti. Spíš je to potom taková lítost a smutek. Jako lze ještě nějak překonat, když je to smrt ve stáří, ale kdyby se třeba mělo stát něco mým vrstevníkům, tak to by mě asi hodně vzalo a těžko bych se s tím srovnával.
PS. Pořád bych tě nutně potřeboval za přítelkyni. 🙂😉
Vždy keď premýšlam o smrti tak po chvíli prestanem s tým, že je to aj tak jedno lebo tým nepohnem. Proste raz umrie každý. Teda naskytá sa otázka nie je teda iracionálne báť sa smrti? Veď predsa všetci umrieme, nikto tým nepohne a určite sa to stane. Odpoveď znie nie. Nie je to iracionálne, lebo človek sa podľa mňa nebojí smrti samotnej ale bojí sa toho, že nevie čo bude potom. Neznáma. A to je skutočne desivé ohľadom smrti. Že nikto nevie čo bude po nej a nikto nám to ani nepovie. Na neznámo sa nedá pripraviť. Smrť je týmto spôsobom predceňovaná. Čo ak je potom niečo lepšie než máme? Preto nemá cenu sa smrťou zaoberať takto, že čo bude potom. Zaoberal by som sa skôr tým aby som urobil čo najviac, aby so na tomto svete zanechal niaku stopu (ako napríklad ty tvojimi videami) alebo splniť si veci čo chcem pre niekoho možno malé ciele pre niekoho veľké skoky. A čo sa týka smrťou ostatných je to divné tá predstava že neuvidím osobu ktorú som každý deň stretával a je to hnusný pocit ale aj cez to sa časom človek prenesie. A tak namiesto premýšlania o smrti a o veciach ktoré možno budú a možno nebudú po nej skúsme sa nachvíľu zastaviť a myslieť na to čo urobíme pred tým než ten moment nastane aby sme odchádzali zmierený s vecami čo sa stali lebo človek najviac na konci života ľutuje to čo neurobil než to čo urobil.
Kedysi som čítal knihu Matematický vesmír (mimochodom odporúčam), v ktorom autor podával model vesmíru ako obrovsky zložitá matematická konštrukcia. Pre jednoduchosť si predstav geometrický tvar, ktorého rovnice tvoria náš vesmír. Čo je dôležité je to, že tento vesmír je ako CDčko, všetko je tam už nahraté. Plynutie času je ilúzia vytvorená našimi mozgami (ja viem, je to divné... ale plynutie času vraj reálne vypadáva z rovníc mnohých súčasných teórií vesmíru). Predstav si mačku, ktorá vchádza do dverí cez také tie vyklápacie dvierka. Plynutie času je ako keby si sledovala ako sa z týchto dverí vynára hlava, trup, chvost. Ale neuvažujeme o nej ako o len hlave, trupe a chvoste. Je to celok, mačka.
Minule som rozmýšľal nad tým, čo by ostalo z konceptu plynutia času, keby neexistovala pamäť. Naša vedomá skúsenosť plnynutia času vzniká práve z toho, že každý nový moment je spracovávaný v kontexte toho predošlého, jeho stopy v našej pamäti. Inými slovami, bez pamäte existujú len (nespojité?) nehybné prítomné okamžiky, ktoré tvoria niekde v tom vesmíre "štruktúru", ako tá mačka.
Ak je teória Matematického vesmíru správna, potom je smrť absurdný koncept a neexistuje. naše prítomné okamžiky navždy existujú vo vesmíre. Čo bude po smrti? Budú existovať naďalej. Nehybne. Ako doteraz.
Ťažká filozofia, ale verila by si tomu, že budhisti pri meditácii prišli na veľmi podobné koncepty nehybnosti prítomných okamžikov? Hlava mi to neberie...
nase vedomie sa v minulosti vyvyjalo ,znamena to ze aj ostatne zive veci maju sancu na druhom svete alebo od akeho clanku nasho vyvinu je toto privilegium udelovane , teda podla tvojho pohladu na posmrtny zivot . kludne si vedomie zamente s dusou pre ostatnych ezoterikov
"Bojíme sa toho, čo nepoznáme"
Nie, jen část z nás
@@gvardiecky9507 ale netrep 🤣
@@jakubiskerka9998 bojíš se každého člověka v metru když ho neznáš? Bojíš se atmosféry exoplanety?
@@gvardiecky9507 hej hlavne tých ľudí 🙃😅
To nieje pravda ale viem ako to myslíš
Líbí se mi, jak bereš videa profesionálně - žádné zbytečné úvody typu 'ahoj mam tady tohle video , bla bla' které mi lezou krkem :D Super projev, příjemný hlas, obdivuji jak jsi inteligentní a zapalená do svého koníčku 🙂
A taky btw. Jsi neskutečně podobná Hannah Baker z 13rw😅 jen tak dál ❤️
MC Red Smrti se bojíme PŘIROZENĚ ale jsme prudkém mozku teda z 98 procent určitě tak či tak žij tady a teď.
MC Red Svět je plnej bláznů, každej hledá únik z reality, dle možností svého mozku, kdo má labilní povahu a mozek mu umožnuje vytvářet iluze, věří, že vidí duchy, někdo prostě jen chlastá.
Reinkarnace duše duchové posmrtný život pravděpodobně neexistují jsme produktem mozku kdo vidí duchy je narušený nebo má schizofrenii či je ovládaný sugescí a paranoiou nebo prostě halucinací a extrémní projekcí mozku já třeba zažil klinickou smrt ( mimotělní zážitek ) ale myslím že to byla jen projekce mozku podvědomí a vědomí,samotným důkazem že jsme produktem mozku je to že když se poškodí mozek změní se chování myšlení emoce osobnost psychika,vyvolávání duchů je forma sugesce a placebo efektu já také vyvolával duchy i na bohnickém hřbitově a můj kamarád tam i přespal ale vůbec nic tam není je to vše o psychice a sugesci,jediný co tam může být jsou toxiny a radiace a to
to že se někdy vypne elektronika neznamená duchy buď je to elektromagnetická anomálie vlivem elektriky ve vzduchu ( nabytý vzduch prostor elektřinou takže energií ) nebo to dělá sama ta technika a elektronika tohle občas dělá.
Pokud pokud tyto věci existují tak jak duše duch vidí když nemají oči natož fyzické aby mohli vnímat fyzický svět jak mohou dupat škrábat když nemají hmotu ? a jak vůbec mohou fungovat ve fyzické realitě a navíc to nejde dohromady s tím mozkem.
Jinak telepatie telekineze léčení to vše je jen obyčejná schopnost mozku podvědomí a vědomí má to každý je to jako schopnost organismů kteří vidí skrz zdi či elektromagnetické pole ( např žralok ) ovládají elektřinu některé mají regeneraci která dokáže pokaždé vrátit celou končetinu či oko orgán nebo žijí tisíce miliony let či věčně (např druh medúzy houby hvězdice a želvužka ) to člověk nemá a andělé neexistují možná existují energetické entity ale těžko přežijí v naší dimenzi ( fyzikální fyzická ) maximálně se s námi mohou nějak mentálně napojit ale pravděpodobně vůbec neexistují a asi ani nemohou,prostě tyto věci jako duše duchové či reinkarnace posmrtný život nedávají logiku a smysl.
Vlastně je úplně jedno jestli to existuje nebo ne stále tu zůstává mnoho otázek např jak duch vidí slyší když nemá oči natož fyzické aby mohl vnímat fyzický svět jakuze fungovat v naší dimenzi jak vůbec může existovat když jsme produktem mozku pokud se poškodí mozek změní se chování myšlení emoce osobnost psychika což je důkaz sám o sobě dost veliký,nebo jak duch může škrábat či dupat když nemá hmotu ale to z vás duchařů nikoho nenapadne, neumíte nebo spíš nechcete zkoumat jak to funguje,každý kdo věří na duchy nebo se t zabývá by si měl pokládat tyto otázky a ne každý kdo vidí duchy je skutečně vidí bez ohledu na to co tvrdí a čemu věří může být narušený či mít schizofrenii nebo jen ovládaný tou paranoiou a sugescí.
Mimochodem Já jsem klinickou smrt zažil,viděl jsem prostor podobný vesmíru ve kterým bylo plno tepla světla barev geometrických tvarů a energetické shluky koule do dnes netuším zda to bylo skutečné nebo ne ale pokud ano tak možná to je po smrti a rozhodně je to logičtější než nějaký Ježíšek brána krajina zahrada Muhamad či jiné náboženské hovadiny.
Duchové neexistují vědomí je produktem mozku to je už dokázané a ověřené jsou důkazy a dokonce se dá uměle ovlivňovat a osobnost chování dokonce úplně měnit skrze mozek či genetické inženýrství a ten kdo vidí slyší duchy má přesné příznaky schizofrenie protože toto jsou právě příznaky schizofrenie či jiné poruchy proto by všichni ti co tvrdí že vidí slyší duchy měli podstoupit povinně všechny neurologická a psychologická vyšetření a pokud ne tak zbavit svéprávnosti a pokud teda žádnou poruchu nemají pak se ještě musí prokázat lež nebo pravda a pokud teda existují duchové ( alias metafyzické entity ) tak kromě toho že jsou v rozporu s fyzikálními a biologickými zákony a vědeckými fakty tak jak fungují v materiální fyzikální sféře např jak vidí slyší když nemají fyzické smysly jak škrábou když nemají hmotné fyzické drápy jak můžou dýchat ( např někdo tvrdí že vidí něčí dech ) když nemají hmotné plíce aby mohli dýchat hmotu což je právě vzduch,jinak spánková paralýza taky není skutečnost respektive jediný co je skutečně skutečné je samotná paralýza jinak nic.
Ja Ťa chcem za učiteľkuuu😂😂😂
Ficreeper Smrti se bojíme PŘIROZENĚ ale jsme prudkém mozku teda z 98 procent určitě tak či tak žij tady a teď.
Aj ja 😂😂😂
aj ja
Aj ja
( ͡° ͜ʖ ͡°)
Ja sa smrti už dlho nebojím. Práveže ma zaujíma čo je po nej. To bude otázka ktorá ma bude trápiť asi stále :D Síce som kresťan, no tak nejak verím v reinkarnáciu. Kde niečo končí, niečo nové sa začne. Čo mi pripomína, také video o reinkarnácii by nebolo od veci ;)
Určitě Vám to nebudu rozmlouvat, když to pomáhá... Já to měl nějaký čas podobně jako Vy, pak jsem si uvědomil, že je to pouze mé toužebné přání, nepodložené jakoukoliv logikou. Existuje logický princip zvaný "Occamova břitva", princip logické úspornosti, stručně - že to nejjednodušší vysvětlení je to nejpravděpodobnější. Pro mně to byla úvaha, že před narozením jsme nebyli, pak jsme se narodili a existujeme, no a po smrti zase nebudeme existovat. Jakékoliv jiné úvahy - reinkarnace, posmrtný život, atd. atd. jsou mnohem složitější konstrukty, které nemají žádné opodstatnění. I když by to bylo pěkné - na druhé straně je otázkou, jestli bychom se z té nesmrtelnosti nezbláznili....
George já se smrti taky nebojím jen bolesti ale po smrti pravděpodobně prostě není nic konec existence nebo jen jednoduchá forma existence,Duchové neexistují kdo je vidí je buď narušený má schizofrenii nebo lže nebo je ovládaný sugescí a paranoiou,stejně jako Astrální cestování tak i zážitky při klinické smrti ( prostě mimotělní zážitek ) je jen externí projekce mozku podvědomí a vědomí navíc duchové nemohou existovat protože mozek tvoří vědomí osobnost pokud se mozek poškodí změní se chování myšlení emoce osobnost atp atd vím o čem mluvím kamarádce se to stalo,tělo není jen kus masa není jen obal my jsme jeho produktem,tělo mozek může kdykoliv převzít kontrolu nad člověkek a jeho vůlí nebo ho vypnout a taky má autopilota to si člověk myslí že to co dělá dělá on ale nedělá.
Pokud duchové existují tak to nejde dohromady s tím mozkem a jak vlastně duch může dupat či škrábat když nemá hmotu takže ani váhu nebo jak vidí když nemá oči natož fyzické oči ? A pokud stejně pak na co máme tak složitá úžasná inteligentní těla když je to zbytečné ?? Nesedí to.
m.ua-cam.com/video/UeYi9IHDUoc/v-deo.html
m.ua-cam.com/video/QYACO-8yq4U/v-deo.html
ua-cam.com/video/E2HmZm8xnTU/v-deo.html
Pohybování předmětů může být taky jen projekce tu jsem zažil i já předměty pak byly zas na původních místech když to skončilo,pokud to ovšem skutečné bylo pak to mohla být jen nějaká magnetická anomálie nemusí to být všechno bubák.
George jsi křesťan a věříš v reinkarnace přitom Ježíš je odmítal.
O tom viem, ale aj tak, je to také 50/50. A zaujímavé teórie inak
George díky to je dobře že nejsem jediný kdo to ví.
Bol som "mŕtvy" niekoľko miliónov rokov predtým než som sa narodil a nebolo to nepríjemné...
Ale zas úplne s Thomasom Nagelom súhlasiť neviem. Pretože napriek tomu že som pred narodením nežil a neprežil som historické udalosti, viem vnímať čo sa predtým dialo. Skrz históriu a pod. Tak ako neprežívam ani to čo sa teraz deje napr v Sýrii, skrz média to čiastočne viem vnímať. No budúcnosť po mojej smrti bude pre mňa totálne neznáma. Nedokážem tam ani nahliadnuť. A to ma trochu mrzí. Je síce pravda, že ani na väčšinu našej histórie nepoznáme, lebo sú tu udalosti tak staré, že o nich neostala žiadna zmienka. No aspoň sa skrz vedu a archeológiu k tomu vieme ako tak dopátrať a to vie byť vzrušujúce. No žiadna veda nám nedovolí hľadieť do budúcnosti.
Ale smrti sa nebojím. Len dúfam že nebudem umierať dlho.
error713 ní bu v se
Já myslím, že existuje posmrtny život, ale dvojím způsobem. Buď odejdem do posmrtného místa, nebo tady zůstávame se svými blízkými a čekáme a dohlížíme na ně.
Velmi zajímavé video. Ale zapomněla jsi tam zmínit lidi, kteří věří na to, že až umřou, znovu se narodí v jiném těle. A když se budou v životě chovat špatně, může z nich být příště třeba krysa. Já jsem dřív v takové věci nevěřila, a zdálo se mi to jako hloupost. Pak jsem ale viděla pár filmů o Budhovi, o Budhistickém světě a o Dalajlámovi. Nějak emi to vlezlo do hlavy a už jsem to zní nedostala. Připadá mi strašně zajímavé, nemožné ale zároveň tajemné, že nějaký člověk vládně už pře spět set let pokaždé v jiném těle, a oni hod pokaždé když umře znovu do několika let zvládnou z celé zeměkoule najít. Sice se to zdá jako nemožné, ale jak si teda může jeho další převtělení vybrat z několik a stovek věcí jenom tu, která mu kdysi patřila? Mě se to zdá jako nějaký výmysl, ale tohle je důkaz.
Pekná rozumná baba, idol mnohých :)
Zaslúžiš si omnoho viacej sledovateľov ! :)
S babičkou sme teraz pozerali toto video , a keď si povedala , že nám unikla 2. svetová vojna začala plakať ... narodila sa cez 1. rok sv. vojny a žila v nej 🙄 páčia sa jej tvoje videá , a pozdravuje ťa ❤
Ahoj Natália, ďakujem veľmi pekne za milý komentár a za pozdrav od babičky :) Pri tvorbe tohto videa som vychádzala z toho, že UA-cam ako taký sledujú väčšinovo mladšie ročníky, ktoré nemali možnosť zažiť 2. svetovú. O to krajšie je to pre mňa, keď viem, že takéto video si pozrú aj pamätníky, ktoré prežili významné historické udalosti, o ktorých som mala možnosť sa len učiť. Som veľmi rada, že sa Vám obom moje videá páčia a posielam srdečný pozdrav babičke
Som rád, že si spomenula aj Epikura. Moja bakalárka bola o Epikurovej koncepcii šťastného života. Je to môj obľúbený filozof.
Video na moje narozeniny :D
Jinak si myslim, že smrt dělá ze života zbytečnost. Lidi jsou podle mě zkrátka moc inteligentní na to, aby umírali.
Uvědomujeme si svoji smrt, víme, že znamená konec a celý život se jí bojíme, takže je logický, abychom vymysleli nesmrtelnost a žili navždy (na tom se naštěstí už pracuje).
Bát se smrti je evoluční vlastnost, takže strach ze smrti není nelogický, udržuje nás při životě, jinak by všichni skákali pod auta :D
Všetko najlepšie k narodeninám :) hlavne veľa zdravia, šťastia, lásky a nech sa Ti splní všetko po čom túžiš! :) Som rada, že som ti mohla dať aspoň takýto "symbolický" darček.
Z môjho pohľadu je to naneštastie že sa na tom už pracuje ;) a ako si myslel : Smrť robí zo života zbytočnosť?
Myslel sem to tak, že podle mě nemá cenu cokoli budovat, když jednou zemřu. Ano, moje dílo a myšlenky budou žít dál, ale to mě, mrtvole, bude už jaksi jedno a hlavně k ničemu. Mozek nás sice stejně vždycky donutí něco dělat, abychom se jako lidstvo zlepšovali, ale z pohledu jedince je život podle mě prostě zbytečný, když jednou skončí. Člověk vychová děti, celý život pracuje a pak umře, vlastně světu jenom dal, ale zpátky nic nedostal, protože umřel.
Na nesmrtelnost jednou určitě dojde, protože až se naučíme léčit všechny nemoci, opravovat lidské tělo apod. tak už vlastně ani nepůjde zemřít (smrt na stáří totiž neexistuje, vždycky se umírá na "něco").
Jako chápu, že se ti to zdá teď zbytečný, ale na starý kolena už budeš o smrti přemýšlet častěji a nesmrtelnost budeš netrpělivě vyhlížet na zápraží :D
Nechci Vás deprimovat, ale případná nesmrtelnost člověka, alespoň tedy ta z důvodu nemocí či sešlosti věkem, neřeší problém omezené existence Země, naší Sluneční soustavy, naší galaxie, nebo Vesmíru jako takového... Já se přiznávám, že mám v okamžicích uvědomění si vlastní smrtelnosti, respektive té následující nekonečnosti neexistence, taky velice nepříjemné pocity (tuším, že se tomu říká panická ataka), ale, kupodivu, hodně se to zlepšilo před pár lety (je mi 55), kdy jako ateista jsem alespoň usoudil, že tohleto poznání reality je pro mne cennější, než naivní víra věřících v nějaký fiktivní posmrtný život. Možná to nedává smysl, ale u mne to takhle zafungovalo.
Tak Vesmír má sice omezenou životnost, ale ta se měří na triliony let, takže je to daleko příjemnější, než těch průměrných 78 u lidí.
Pracujem ako zdravotník a so smrťou sa stretávam pravidelne a vždy ma zaujímalo čo sa deje za hranicou ale vyzerá to že si to budeme musieť vyskúšať každý sám, tak isto ako narodenie. 😉☺️
Ibaže to narodenie si len málokto pamätá
Já se se smrtí do svých asi 15 let moc nesetlaka. Až v posledních třech letech to šlo ráz na ráz. Prababička, děda, babička, strejda, prastrejda... Ale od začátku mám vcelku jasno. S tělem se jim teď už mohlo stát kdeco, ale oni už jsou od něj oprostění, už je nemusí zajímat.
Zajímám se o fyziku a trochu jsem z ní přejala i do tohoto smýšlení. Mě tohle vysvětluje dualita kvantových částic (to, že např. foton je zároveň častice a zaroveň vlnění, nevim, proč to má takový divný název). Foton si normálně letí vesmírem jako vlnění se všemi vlastnostmi vlnění, ale jakmile se na něj konkrétně podíváte, objevíte částici se všemi vlastnostmi částice.
Na vlastni oči to nespatříte a tak záleží na tom, jakou cestou k pochopení toho jevu jdete. Na tomhle principu, že jedna věc může reálně existovat ve dvou opačných stavech naráz, a ještě k tomu se z takto neurčitých "věciček" fyzicky skládá vesmír, jsem si vytvořila i vnímání smrti.
Jestliže se díváte na smrt v proudu věků, vidíte, že v tom je něco společného. Cítíme to každý v sobě.
Jestliže se díváte na smrt vědecky, nic neobjevíte. V těle doběhají vzruchy, všechno se zastaví a konec.
A oba náhledy tu jsou zároveň. Oba jsou pravda.
Takže, když myslím na ty, kteří tu s námi už nejsou, je mi jasné, že krev v nich se už zastavila, mozek se zastavil a tak už je nic nebolí.
Ale zároveň jsou pořád s námi, v nás. Cítíme je, vzpomínáme na ně a děláme si legraci z toho, co by nám řekli. Oni neskončili.
A tak si občas v různých chvílích představuji, že někde kousek od nás sedí na stole babička, děda stojí vedle ní a drží ji za ramena.
Smrt je fyzický konec, ale pro ty, kteří nás znají, nikdy neskončíme.
Jsem asi dost divná, co?😅
JEJ ďalšie video 😊 a ktomu aj zaújímavé.
máš strašne pekné oči :)
sosok veru. Pekná je takže sa máme aspoň na čo pozerať kým nás vzdeláva. 😅
sosok *duše duch oči nemá čím vidí natož ve fyzickém světě ? Pokud existuje.* 👽👽👻👻👻👻👻
Ale, má oči duch-myseľ-srdce, ibaže pomyselné-neviditeľné, len si prečítaj Evanjelium, až narazíš na tu pasáž, ktorá o hentých očiach hovorí, napíš prosím pekne potešíš mňa aj seba. S úctou k tvojej jedinečnosti Juraj, ťa pozdravujem ako veriaci človek, hoci môj otec však, už nebohý, bol s ateistickou komunistickou minulosťou, matka ostala verná Bohočloveku, ako Slovu - Nestvorených Energii - Tvorca Boha Otca, všetkého viditeľného i neviditeľného, ... ale o tom nájdeš viac do hĺbky a výšky (možno) aj šírky v Evanjeliu od Jána, hneď v prvej kapitole (ne-)zrozumiteľne. Kiež nám Pán pootvorí - osvietí našu myseľ a obmäkčí, naše zatvrdnuté srdce Jeho Blahodaťou, čiže tou vesmírnou Silou Svätého Ducha, (tobôž vesmírnymi úkazmi, ktoré si, ako vravíš, zazrel), no nestotožnil Ju s Ním, ako Jej Pôvodcom a Dárcom Života.
Doufám, že tohle tempo vydávání videí ti už zůstane. Jinak ti to moc sluší.
Star Lord Čaau Star Lorde!
Pred šiestimi rokmi, keď som mala 11, prišla som o svoju mamu. Mala rakovinu v štvrtom štádiu a až sa nedalo spraviť nič pre jej záchranu. Videla som ako sa zo zdravého, silného človeka stala bytosť plná bolesti. Nedokázala som sa viac dívať na to ako trpí a aj keď po pol roku odišla na iné miesto, bolelo to viac ako čokoľvek iné a zároveň to pre mňa bola aj akási úľava. Samozrejme, nie hneď po tom, ale pochopila som to až o pár rokov neskôr. Bolo by sebecké želať si, aby tu zostala s tou bolesťou, čo cítila. Tá bolesť, trápenie pre ňu skončilo. A táto udalosť v mojom živote ma prínútila uvažovať nad našou vlastnou pominuteľnosťou. Som ateista, popieram existenciu posmrtného života. Život a smrť považujem za kolobeh. Narodíme sa, prejdeme po našej ceste, príde koniec. A potom nás čaká stav ničoty. Ako bezsenný spánok. Nič ma nebolí, nič necítim, nepočujem, nevidím a nič ma netrápi. Možno to vyznie zvláštne, ale aj to je istý spôsob odmeny. Život je ťažký, niekedy krutý, niekedy krásny. Páči sa mi myšlienka, že raz ma už nič trápiť nebude. Napríklad, tá bolesť, ktorá vo mne zostala po smrti mojej mamy, zmizne. Jej vlastná, tento raz, fyzická bolesť zmizla. Som však aj trochu pokrytec. Verím, v to, čo som napísala a vidím v tom istú krásu, no bola by som nadšená, ak by som sa mýlila a za úmrtím človeka by sa skrývalo niečo viac.
Věřím, že po smrti přijde něco dalšího, protože chci věřit v nějaký smysl bytí, ale pokud to tak nebude, není důvod proč se tím trápit. :)) Každopádně, nechtěla bys udělat video o té eutanázii? Vím, že je to dost kontroverzní téma, ale zajímal by mě tvůj pohled na tohle téma. Díky a jak už psalo pár lidí, opravdu ti to sluší.
Souhlasím a taky se přimlouvám za to téma eutanazie. :)
Veľmi sa mi páči tvoja tvorba.... máš úžasné videá s veľa zaujímavími myšlienkami .... ja po pravde verím v prírodné náboženstvo..konkrétne grécka mýtológia .❤️
Čím viac starnem, tým je smrť bližšie. Určite sa nebojím, ale keď si predstavím, že by to bolo napríklad hneď zajtra a že nebudem pri tom ako vyrastajú moje deti (a mnoho ďalšieho samozrejme), tak takáto realita je smutná. Keď mi zomrel otec a ja som sa pozeral do jamy do ktorej ho vkladali, uvedomil som si že do tej samej jamy raz pôjdem aj ja. Zvláštna predstava... Zimomriavky po celom tele, smútok v duši... Ďakujem za toto video, filozofia ma vždy nadchýnala. :-)
Nebojím sa smrti. Ale bojím sa umrieť mladý, nič nedokázať, nezanechať po sebe nič a upadnúť do zabudnutia ako vačšina obyčajných ľudí.
@@lukasko3938 Najlepšia motivácia je demotivácia.
Až však umřeš, už ti to bude jedno...
Ale jinak chápu, co tím myslíš a věřím, že to spousta lidí má podobně.
Veľmi pekne shrnuté... ❤️👍
Wow...bezchybně zpracované a neskutečně zajímavé. Dohnalo mě to k zamyšlení. Děkuju
Na teba sa pekne pozerá 😊
Krásně řečeno!!!
Život máme jen jeden a budeme-li brát v platnost naše dosavadní poznatky o realitě, pravděpodobně už nic dalšího nebude. Zastávám názor, že život bychom měli žít tak, jak každý z nás uznáme za vhodný. Je to náš život, naše volba a měli bychom dělat věci, které každý z nás považuje za důležité. Smutnou pravdou je však to, že v momentě, kdy se narodíme, začíná proces umírání. Nikdo nemůžeme vědět, kdy nám smrt přijde do života, nicméně neovlivníme to. Jak už zde bylo řečeno , "Bojíme se neznámého", ale život mě naučil, že se nemá smysl trápit věcmi, které nemůžeme změnit a jediné logické východisko z téhle situace, je se s tím smířit. Život není fér, hraje podle vlastních pravidel a ať se nám to líbí nebo ne, tyhle pravidla změnit nelze.
Máš nového odběratele, děláš super videa 👍.
Tohle video mě rozbrečelo😭
Máš dobrou tvorbu videí
Ja sa nebojim samotnej smrti pretože je vykúpením od všetkych pozemskych bolesti a starosti .Bojim sa trochu toho ake bude umieranie.Mimochodom maš super videa a krásne zrozumiteľne ich podávaš 🤩😍❤Nech sa ti dari čim ďalej tym lepšie
Ďakujem.
Také se podělím s mým skromným názorem z davu. Já se, více méně přikláním k názoru Epikúrose. Z mého současného pohledu, není pro člověka tak důležité to, co je nebo není po smrti. Na náš život to nemá vliv. Důležité je to, co člověku a jeho blízkým pomůže se vnitřně vyrovnat/smířit s odchodem nebo ztrátou, ať je to jeho vírou nebo jen „rozlučkou“ prostřednictvím pohřbu. Strach a smutek je naprosto přirozený ale, člověk je nesmí nechat přerůst tak, aby ovládly jeho život. Opět to nikomu a ničemu nepomůže. Můj pohled na posmrtný život je takový, že žádný není. Mé vědomí, mé já, je v mozku a ten je součástí těla. Když přestane mozek, nebo jeho části fungovat, tak já nebo části mé osobnosti přestanou „existovat, podobně jako zářící světlo z prasklé žárovky“. Uznávám že, tento pohled je pro některé lidi bezútěšný, ale vždy záleží na úhlu pohledu. Metaforicky „ono to světlo z té prasklé žárovky se vždy, svým způsobem otiskne do svého okolí, podobně jako naše existence“. Tudíž to může být pro nás stále motivací, snažit se po sobě zanechat co nejlepší „otisk naši existence, který bude „žít“ dál svým životem“. Tak jako tak, nezavrhuji žádný pohled na tuto otázku.
Díky za skvělý výběr filozofů s Epikúrosem jsem se seznámil až dnes. Mnoho štěstí a energie do další tvorby.
Krásna, Inteligentná.... no čo si viac želať :) 😙
Ďakujem! :)
tiež sa priklaňam k materializmu a teda k teórii že mysel a naše ,,duše,, su viazané na zdravé fungovanie tela ... keď telo zanikne, zanikne aj mysel - ,,duša,, ... na druhej strane suhlasim s tým že niet sa čoho báť, je to nutné a prirodzené, no niež smutné ak nás blízki opustia a odídu od nás navždy .. nebojím sa neexistencie pretože aj od začiatku môjho života som o sebe nevedel a sebauvedomenie nadobudol až neskôr, tak ako som precitol tak aj odcitnem časom a som s tým ok ... jediná vec ktorej sa v živote bojím je bolesť, aj fyzická aj psychická ... tej sa žial tiež nevyhneme ... dúfam teda že ma nečaká bolestivá smrť a ani mojich blízkych ... život podľa mňa treba hlavne žiť prijemne a pekne ... užiť si ho alebo sa o to aspoň snažiť
nádherné vlasy!
^^
Děkuju zlato.
Úžasné video! Já mám názor takový, že smrt je jen součásti života, které se nevyhneme. Stejně jednou všichni umřeme. Ale na tom nezáleží. Hlavně musíme respektovat minulost, žít přítomností a psát svojí budoucnost.
Veľmi múdre slová☺
Ahoj , som 5 na zš a dejepis je môj naj obľúbenejší predmet . Konečne kanál ktorý ma baví po všetkých stránkach.
Tahle video jsou vážně zajímavá! Skvělé téma i podání!😜❤️
Milujem tvoje videá. Máš straaaašne krásny hlas. ♥️♥️
Díky za další úžasný a zajímavý video, zasloužíš si o tolik víc odběrů.
Nepíšem velmi komentáre na youtube ale sem musim. Velmi zaujimave videa robíš. Dobre sa to počúva a tiež pozerá. Graficka stranka veci tiež paráda.
A teraz k téme... zomrel mi otec a pred nedavnom aj babka. Smrť ma fascinuje tym že všetci to raz zažijeme a nikto nevie aké to je. Moja babka sa deň pred tym než odišla pýtala ake to bude ked zavriem oči.. tiež mala z toho strach .. každý ho má
Já si život představuji jako nekonečnou čáru, s nějakými body. A smrt je jeden z nich. Jenomže i po zastávce na tomto bodu jedeme dál.
Nikdy jsem se nerozhodla jestli věřím v ráj (což by s mou vírou v čarodějnictví nebylo úplně lehké) a nebo na to že se po smrti stanu duchem. Tak nějak se přikláním ke všem možnostem.
Pokud jste čarodějnice, tak se do ráje nedostanete. Buď z vás bude duch, nebo se znova narodíte.
( co já vím zda mají čarodějnice taky nějaký ráj 😂) Pokud jste věřící, půjdete do ráje. Každopádně si tak podvědomě říkám, že po smrti se stane to, co si za života nejvíc myslíme...
PS: I já se ve své rozmluvě do duše ztrácím. 😂
Zaujímavá téma, dobre videjko 👍
Já se smrti nebojím díky jedné věci a to je, že moje rodina má zkrátka zkušenosti s duchy. Věřte tomu nebo ne, kdo nezažil, tak tomu prostě věřit nebude, ale já zažila opravdu hodně věcí. Jeden den, když byla bouřka, tak jsme před velkou spoustou let museli vytahovat internet ze zásuvky, aby nám nevyhořely počítače. Moje mamka tam tedy šla. Když ale přišla k internetu, kabel už byl vytažený. Taky nám každý večer asi měsíc v kuse někdo klepal ve sklepě s něčím o trubky u našeho starého kotle. Tak jsme nechali ten kotel zkontrolovat a zjistili jsme, že ho už není bezpečné používat. Je celkem zvláštní, že ale v tom domě zemřel jeden člověk na mozkovou mrtvici (ten dům pronajímáme, takže jsme mu nemohli pomoct). Pod tím samým kotlem jsme taky našli plány toho domu, který stál ale opravdu dobu a pod tím kotlem ty plánky být nemohly, shořely by, takže by je tam někdo musel dát. Potom jsme taky na diktafonu slyšeli (byli jsme z toho, co se tam děje zoufalí, tak jsme tam dali diktafon a kamery) každý večer tam někdo chodil a cvakal vypínači. Vždy to šlo tak, že byl 1. u kotelny, potom u dveří do pokoje a potom u vchodových dveří. Na kamerách ale nikdo nebyl vidět. Nechápu to, ale je to pro mě zkrátka důkaz, že po smrti není neexistence ale v podstatě něco jako že se stanete "duchem" a musíte si dokončit svoji práci, než odejdete na druhou stranu. Toto vím bohužel (možná bohu dík) jen z vyprávění, ale jeden člověk, co byl v tom našem domě ubytovaný měl z noci na noc poškrábaná záda jako drápy. V tu noc slyšel právě i ty zmiňované vypínače a mlácení železnou tyčí o trubky a kotel. Někdo by mohl namítat, že to bylo tím, že ten kotel byl ve špatném technickém stavu a já mohu jen podotknout, že ty záda se ale nestala sama. Je to záhada a nikdy asi nezjistíme, co za tím bylo, ale naše doměnky jsou více méně jasné. V tom domě se stalo daleko ale opravdu daleko víc věcí, ostatně i jako u nás v domě, ale myslím, že je tento komentář už tak dost rozsáhlý a že je zbytečné to tu rozepisovat, protože opravdu nevím, koho by to bavilo číst :D díky všem, co si to přečetli až sem a přeji jim, aby měli krásný den
Vidím ťa poprvykrat a Máš strašne Super Príjemný hlas a Aj Máš na mňa pekný dojem Určite pokračuj v tom Čo robíš 😀👌
A Názor na Smrť mám taký istý ako ty😃
Prajem pekný deň a ďakujem za prečítanie správy!👆
Mertáč Mars Dakujem velmi pekne za milu spravu. Som velmi rada, ze sa ti moje videa pacia :) posielam srdecny pozdrav
Dejepis Inak 😃😀🤗
Úprimne... teraz sa smrti bojím ešte viac.
Tak sa jej vyh`ybaj. Dàvaj si na seba pozor, pestuj si svoje zdravie, nerob riskantnè kroky, chràn sa voci podliakom, a Tvoj zivot Ta bude bavit, takze na smt aj zabudnes. Dobrà ochrana voci smrti je radost zo zivota, vdacnost za nàs osud, vychutnàvanie nasich zàzitkov a skùsenostì, peknè vztahy s ludmi, seriòzna pràca, pomoc v rodine...A strach jednoducho vymen za odvahu, guràz.
Prave taketo kanaly by mali mat vyssie pozretia. Cenim si tvoju pracu, dobre sa ta pocuva a pozera na teba Pokracuj dalej :)
Dosť náročná téma na rozobratie a ja Vám tlieskam milá slečna k bravúrnemu zvládnutiu. S Vašim komentárom ktorý ste pridali pod video aj súhlasím aj nesúhlasím. Podľa môjho názoru je celkom rozumná myšlienka o inom svete vzhľadom k tomu, že sny si uvedomujeme a je to vlastne len zhmotnenie myšlienok a vibrácií. Podľa niektorých je človek alebo veškerý život len zhlukom energie a vibrácii ktoré tvoria vlastné vedomie, takže nie je vylúčené, že vedomie ostáva na tomto svete alebo sa presúva do jemnohmotného sveta s podobnou vibráciou. Druhá myšlienka je, že telo sa skladá z vody, vápna, uhlíka, sodíku, amoniaku, fosforu a rôznych iných stopových prvkov nachádzajúcich sa na zemi tak je len otázka času kedy nám technológia umožní nahrádzať bunečnú štruktúru orgánov v tele ( áno sci fi v súčastnej dobe ale technológia sa neustále posúva ) a tým si výrazne smrť oddialiť. Z istého podľadu sa tento komentár môže zdať pritiahnutý za vlasy ale myšlienky súčastnosti môžu tvoriť realitu budúcnosti. Veď od toho je predsa diskusia. :)
Na záver odvádzate dobrú prácu. Len tak ďalej.
To, že sme len telá a po smrti prestaneme existovať, dáva zmysel, pretože sme len organizmy, ktoré 'prídu a odídu'. Ale mne sa jednoducho nechce veriť, že taká komplexná vec, ako je náš mozog a vnímanie len tak skončí v momente smrti. Navyše, všetci, čo zažili klinickú smrť, podali svedectvá o tom, čo VIDELI. A keby bola naozaj smrť prázdnotou a definitívnym koncom, tak by vlastne nebolo možné priviesť mŕtveho človeka, ktorému späť k životu. Ja osobne si myslím, že smrť existuje a je to niečo oveľa väčšie, než si dokážeme predstaviť. Je to niečo, čo je nad naše chápanie. Keď sme sa ešte nenarodili, nevedeli sme, že existuje život. Bolo to niečo, čo by sme v tom štádiu nepochopili. Podľa mňa smrť prebieha takto (podložené svedectvami a teóriami vedcov zaoberajúcich sa podsmrtným životom):
1) Naša duša (predstavuje naše komplexné vnímanie, astrálnu formu našej existencie) opustí naše telo. Všetky zvuky a obrazy okolo nás sú jasnejšie než kedykoľvek predtým.
2) Rekapitulácia života - náš zivit sa nám ako krátky film premietne pred očami, zachytávajúc naše najkrajšie spomienky, naše najdôležitejšie rozhodnutia, to, na čo sme hrdí, aj to, na čo nie sme.
3) Postup do vyššej sféry- naša duša je Šťastná. V tomto momente nám nezáleží na tom, kto sme, kde sme, pociťujeme nepopierateľnú eufóriu a reliéf.
4) Uvedomenie - všetky tajomstvá života, ktorí sme žili pred úmrtím - pozemského života - sú nám odhalené. Konečne sa dozvedáme pravdu o všetkom, čo sme nechápali.
5) Pred nami sa objaví tunel, na konci ktorého sa dostávame na miesto, ktoré je krajšie ako naše najkrajšie predstavy. Duše iných zosnulých nás obklopia a zavedú nás hlbšie do raja.
P. S.: (Môj osobný názor)Karma je naše svedomie a vnímanie našich skutkov. Karma môže nastať, len ak si dotyční plne uvedomuje svoj počin a má pocit viny - bojí sa, že ho môžu chytiť, bude potrestaný, atď. Preto ostalo tak veľa mäsových vrahov na slobode. Karmu si môžeme privolať len my sami, neexistuje žiadna vyššia sila, ktorá by nás za to v podsmrtnom živote potrestala. Len my sami si môžeme byť sudcom. Aj keď vraha za jeho zločiny zavrú, to väzenie je len fyzický trest. Len on sám môže prevziať zodpovednosť a vinu za svoje činy. Ak tak neurobí, všetky tresty sú v podstate zbytočné.
Super video, prvně jsem si myslel, že to zpracuješ jako CGP Grey, ale dosti jsi mě překvapila tím, jak jsi to rozebrala a ukázala mi nový pohled na smrt.
Po tomto videu môj strach zo smrti zmizol.
milujem tvoj hlas ❤
Môj názor je podobný Nagelovmu. Tak ako sme nerozhodli o tom že sa narodime, nerozhodneme ani o tom, že raz umrieme. Život je zvyk. Zvyk je železná košeľa. A toho sa možno najviac bojíme. Aj tak si myslím že najsmutnejšie na smrti je, že po nej teda väčšinou, ostávajú pozostalí. Máte dobré videá. Ďakujem.
Jeden z nejzajímavějších kanálů co jsem na youtube videl
A podle me je velmi dulezite uvědomovat si svou smrtelnost, protoze jenom tak si clovek sveho zivota dokaze opravdu vazit a vyuziva svuj potencial, ktery ma na plno
No je to vlastně dobrá otázká ...
Já osobně byhg nechtěla aby brečeli moji blízcí pro že mám narozeniny tak proč by měli plakat když zemřu .... Třeba nám potom bude líp a možná se někdy ještě uvidíme a budeme spolu možná zase šťastní .... Asi je fakt blbost se bát vlastní smrti ... Já vždy když jsem byla na pohřbu tak jsem si v duchu říkala chtěl by ten člověk abych byla smutná že už mu je líp že už ho nic netrápí že já se kvůli němu skoro utrápím ..... Souhlasím i s ztvým názorem .....
Máš Super Hlas
O5 vyborne video😏 teba si pozriem aj cez akademický ❤
Toto je moje najobľúbenejšie video ♡ nemám rada dejepis ale chcela by som študovať psychológiu a filozofiu ♡ tento kanál je super ♡ verím na anjelov a vo vyššiu inteligenciu ,ufo ,karma atď no nikdy sa nedozviem čo z toho existuje no to mi nevadí
Krásne myšlienky.myslim, že keby človek, ktorý miloval ľudí okolo seba a zomrel, nechcel by aby jeho milovaní plakali a smútili. Ani ja by som to nechcela. Už ako malá som sa nad touto myšlienkou zamýšľala. A tvoje video jej dalo úplne nový rozmer a zmysel. ďakujem 💓
Svojej smrti sa nebojím, smrti svojich blízkych áno, pretože si neviem predstaviť život bez nich.. Avšak verím v to, že niečo po smrti určite je.. Dúfam, že sa ešte na Zem vrátim možno v inej podobe, niekde inde, alebo možno existuje nejaký ďalší svet a život. Kto vie🤷♀️
Ja len pevne verím, že sa 'neunudím k smrti' niekde vo večnom živote alebo v nekonečnom spánku..
Koniec koncov, aspoň sa dobre vyspím, keď už nič iné..
Chválim video, drž sa😘
třeba se ten život jenom restartuje, znáš to takový ty dejaví pocity kdy se ti zdá že už jsi tohle zažila :-D
Tvoje videá ma ukludňujú a aj zaujmú. Máš zaujímavý kontent a dobre sa ťa počúva. Pokračuj v tom čo robíš.
Smrti sa bojí každý človek, pretože je jeho svedomie zaťažené hriechom a vie, že sa po smrti stretne so svätým Bohom a nijako pred Jeho tvárou neobstojí. Ako by aj mohol? Stačí však uveriť, že Jeho Syn umrel aj za všetky moje hriechy, premohol smrť, keď vstal z mŕtvych a odovzdať Mu svoj život ako Pánovi. Potom sa už nebude musieť sám presviedčať, že sa nebojí, bude mať istotu večného života v Ňom, Božom Synovi skrze osobný vzťah s Ním. Nebude musieť hľadať ukľudnenie v tom, čo povedali ľudia, veď už bude mať pokoj. Stačí uveriť tomu, čo povedal Boh vo svojom Slove - Biblii.
Pokud nejsi Buddha tak ano 🤣
@@agydied9795 nie som budha, ale som taký istý človek, ako bol on. Som Bohu vďačná, že už nemusím veriť človeku všelijaké výmysly nezakladajúce sa na pravde, ale len na jeho názoroch. Uverila som jedinému Bohu a viem, komu som uverila. Je osobný, pravdivý a dokazujúci sa v mojom živote 😊
Ja sa bojím Pondelku.....
Je to horšie ako smrt
UnrealFriend pondelok nie je horší ako smrť, pondelok je smrť.
:D
Ani ja som zo 4.triedy a mam v pondelok 6 hodin,utorok 6 hodin,stredu 6 hodin,stvrtok 7 hodin a v piatok 4...
UnrealFriend Smrti se bojíme PŘIROZENĚ ale jsme prudkém mozku teda z 98 procent určitě tak či tak žij tady a teď.
UnrealFriend protože pondělek cítíš
Vynikajúce video. :) len tak ďalej :)
Myslím si ze smrť je udalosť kedy sa hmotný svet pre nás konci a začína svet nehmotný kde nemáme žiadne hranice a kde môžme pociťovať veci ktoré sme cítili v našom živote.
Nemám pocit, že bych se někdy bál své vlastní smrti. Asi je to tím, že mi ta otázka přijde úplně nepodstatná, protože vůbec nemám šanci zjistit, co po smrti bude. Akorát je pravděpodobné, že pokud něco bude, bude to buď hodnotit mé chování v tomto světě, nebo tam budu schopný zužitkovat to, co jsem se zde naučil. Ať je tato pravděpodobnost sebemenší, druhou možností je přinejhorším nic. Takže se jednoznačně vyplatí dělat dobro, chovat se dobře, rozvíjet se směrem k dobru. To je jediné, co vlastně řeším, život po smrti už je jen nějaká případně přirozená součást mé existence, kterou nepotřebuji dál řešit.
U smrtí ostatních lidí mi to přijde podobné jako u konce čehokoli. Jsem samozřejmě smutný, pokud mi umře příbuzný, ale stejně tak jsem smutný, pokud mi přestane fungovat telefon. U příbuzného je tam asi větší citová vazba, ale v důsledku je to jen životní změna, za kterou nemohu, takže ji musím přijmout. Zajímavé jsou různé náboženské teorie, které tvrdí, že je třeba dobré se za své mrtvé přátele modlit. Tyto teorie jsem osobně zatím nepochopil, ale jsou zajímavé.
Bezesný spánek ke pro mne jako pro obdivovatele snů, který ve svých snech žije dá se říct druhý život je celkem smutný. Na druhou stranu to není zase tak špatné, horší je myšlenka, že co když zemřu dříve, než stihnu mnoho a mnoho věcí které stihnout chci? Tento pocit, je ubíjející ale pokud je smrt konec, pak mi to bude jedno. Nejlepší varianta posmrtného života je reinkarnace. Někdo má i teorii, že člověk má několik životů a každý život má šanci být lepším člověkem. Pokud jsem člověk, který je naprosto očištěn ode všech hříchů, pak mi pravděpodobně zbývá poslední jeden či dva životy a co bude dál už je opět jen otázkou. Pokud jsem špatný člověk, pak se na tento svět vrátím třeba i 40krát než vše napravím. Toto je jen jedna z mnoha teorií, uvádím ji jen z důvodu, že jsem o ní nedávno slyšela a přijde mi zajímavá.
Keď človek umrie,tak je po smrti vravia. Takže teraz sme v smrti. Čiže zrodenie je stav po živote. 😀 Inak o smrti veľa toho nevieme,pretože nevieme ani o živote. Využívame fyzické telá , ktoré nevieme presne ako fungujú a ako v nich vzniká sebavnem .Stotožňujeme sa s telami,no nemôžeme byť nikdy tým čo pozorujeme. Postupné prenikanie do štruktúr hmoty a do súvislostí nám bude odhaľovať pravdu o nás samotných.O našich srdciach, ktoré nie sú iba pumpou a o pojmoch, ktoré rozprávkovým spôsobom opisujú skutočnosť,pre ktorú zatiaľ nemáme ani presné pojmy za ktorými by sme si uvedomovali hlbší obsah a šírku súvislostí ,pritom sa týkajú štruktúr nášho vlastného bytia ukotveného v sieťach atomárnej,molekulárnej,predmetnej skutočnosti. Stáročia staré učenia o otázkach života,existencie,smrti a vôbec využívali jednoduché obrazy,prirovnania ktorým jednoduchý poslucháč ako tak mohol porozumieť ,no opisovaná skutočnosť bola vždy veľmi vzdialená . Napríklad učenie egypťanov o srdci bolo ako učiť stredovekého človeka o tom ako funguje televízor.😀Teraz keď si srdce predstavujeme iba ako sval,tak sa od stredoveku veľmi naše chápanie nezlepšilo a
Pekne vlasy ...
ide ti to vynikajúco, zaujímavé témy , príjemné vystupovanie. Držím palce v YT kariére :)
Ďakujem veľmi pekne :)
Upřímě smrti se nebojím, naopak mě velmi zajímá, co je vlastně potom, prostě bych se tam jednou chtěla dostat, chci tomu přijít na kloub. Máš super videa, zajímavá témata a hlavně nemáš monotolní hlas jako moje dejepisářka, skvěle se posloucháš.
Odporúčam pozrieť film Nebo existuje.
Já se smrti nebojím a věřím, že po smrti už bude všechno jen krásné.
Dúfam že vieš aký mám na to názor dievča.
Prajem pekný deň.
EtheraL cs kamo sy strasydelni
Matýsek tvoja gramatika taktiež ;)
Dr. Símano jj
Matýsek omg another kid
Damid ti sy
Radost ta kukat ...suoer video ...ludia sa vždy boja od toho čo nepoznaju ...vela ludi sa sustredi na život po smrti a zabuda na tento život :/
Super,děláš to skvěle..
Dobrá úvaha , fajn video
Davam like a sub.Prajem pekny den
Jak se říka: Život je smrtelná choroba.
Já upřímně si myslím, že bychom si měli čas užívat, dokud jej máme, avšak nezanedbávat i povinnosti. Je to zvláštní, když je mi patnáct a píšu takhle svůj názor, ale tak nějak si přesně tohle myslím. Dle mého bychom jednoduše měli dělat to, co nás baví, jinak byl přeci ten život k ničemu, no ne? Ale kdy si to pak uvědomíme? V důchodu...? Těsně před tím, než umřeme...? Život je jednoduše časový interval, který nám umožňuje splnit si přání, protože... Kdo ví? Co když mě třeba (to je opravdu jenom příklad) zítra srazí auto a já podlehnu zraněním? Pak už nebude prostě čas na "Co kdyby..", no ne? Je to asi hloupé, když jsem skoro nic nezažila, ale takhle to podle mě prostě je. Já se třeba bojím smrti, protože... Co když si uvědomím, že jsem udělala velkou chybu, kterou už nebudu moct napravit? Na to už ale prostě nezbude čas, jak jsem se již zmiňovala. Doufám, že vám nepřijde hloupé, když to tady takhle píšu, ale taky doufám, že tuhle moji rádoby teorii budete nějakým způsobem podporovat. Protože, jak jsem už psala... Co když...?
Zaujímave video!
Ja sa nebojím toho čo bude po smrti ale skôr ako zomriem.... :DD
taky :)
Jj taky :D
Veľmi dobré video ❤️
Veľmi dobrá rozobratá téma chválim. Mám otázku. Potom prečo nám rodina, priatelia a známi hovoria, že mame si užívať život po smrti už nič nieje a podobne veci.
A čo tak aspoň trošku úcty voči tajomstvu smrti ?
Z krásy by nám určite neubudlo, najmä ak si uvedomíme,
že naše ľudské myslenie j rozlišujúce a tým pádom
"ukrutne" náchylné na to, aby podliehalo všelijakým predsudkom a ilúziám.
Stačí aby sme si uvedomili iba to, že tak ako život nikto nevymyslel , rovnako tak ani smrť,
a teda títo dvaja kamoši nie sú poznačení ľudskou nedostatočnosťou a možno im plno právom priradiť prívlastok - dokonanný a dokonalý.
Neverte všetkému, ani tomuto, čo práve píšem.
:)
Já se upřímně moc nebojím toho co bude po smrti, nebo spíš nad tím tak moc nepřemýšlím. Spíš se bojím smrti jako takové, jaké to asi je a jestli to bolí. Vždycky jsem si myslela, že když člověk zemře stářím, tak prostě usne. Normálně usne, spí a prostě v klidu a bezbolestně zemře. To jsem si myslela do té doby, než jsem viděla mého nejdražšího ušatého kamaráda umírat. Byl už starunký a bylo to poznat. Když umíral, tak to bylo úplně jasné. Prostě to přišlo a já jaksi věděla, že už ho nic nezachrání, a že už prostě není cesty zpět. Samozřejmě jsem se hned rozbrečela a bála jsem se, moc jsem se bála, ale byl to úplně jiný strach, než který jsem měla, když jsem se bála o jeho zdraví. Jako například když jsem mu v kožíšku objevila bouličky a měla jsem hrozný strach, že to jsou nádory, či tak něco podobného. Toto bylo něco jiného. Bála jsem se a brečela jsem, ale přitom jsem byla klidná. Věděla jsem, že umírá a že mu už nemůžu jakkoliv pomoci a proto.... vlastně, možná jsem se ani nebála. Spíš jsem nevěděla co mám dělat i když jsem věděla, že mu už nepomůžu. Spíš jsem byla asi v šoku i když jsem věděla, že to jednou přijít musí. Přesto to byl hrozný pohled, vidět svého chlupatého ušáčka apaticky ležet, v křečích s cukajícím celým tělíčkem. Prostě jsem tam jen seděla, brečela, sledovala ho a čekala co se bude dít dál. Nějak v ten moment myšlenka vzít ho k veterináři vůbec neexistovala. Párkrát jsem ho pohladila a jednou jako by se na mě tak vděčně či vystrašeně podíval. Nevěděla jsem co ten pohled znamená a vůbec jsem nevěděla jestli ho mám hladit či nemám. Prostě jsem vůbec nevěděla co mám dělat. Byla jsem vystrašená a prostě jsem v ten moment na všechno byla sama. Asi po deseti minutách se začal tak svíjet a po chvíli v upjatých křečích začal hlasitě pískat. Nikdy před tím nevydal snad jediný hlasitější zvuk či zvuk podobný tomu to pískání či ječení, nebo co to bylo. Prostě bylo na pohled zřejmé jak ho to moc bolí a jak se hrozně moc trápí a já mu nemohla nijak pomoci. Prostě jsem tam jen tak bezmocně seděla a koukala na něj jak jsem ho ještě nikdy v životě neviděla. Až pak asi 3 minuty na to se tak natáhnul, povolil, či zaklonil a od té chvíle už sebou necukal, ani nepískal, od té chvíle se už nepohnul. A proto od tohoto zážitku už nevěřím na bezbolestnou smrt, či že by smrt mohla být něco pěkného či příjemného. Nevím zda-li všechnu bolest cítil, nebo jak to prožíval, třeba už byl mimo a už nic nevnímal, ale z mého pohledu to bylo něco hrozného a snad nejstrašnějšího co jsem kdy viděla. A nechci si vůbec připustit, že tohle někdy prožiju já, že tohle prožili a prožijí moji milí příbuzní, že tohle prožil každý mrvtý člověk a zvíře na planetě a tak prostě si nechci připustit, že odchod z tohoto světa je tak strašný a bolestivý, jak vypadal.
Zajímavá filozofická otázka... Určitě bereme otázku smrti jinak, když dospíváme, jsme ve středním věku nebo ve stáří. Jinak líbí se mi tvůj kanál, je pojatý velmi profesionálně, což jako člověk zajímající se o vědu i otázky denního kontextu velmi oceňuji. Jen tak dál! 😁
Asi se smrti nebojím v tom slova smyslu ale je mi líto že třeba asi nepoznám města apod. v budoucnu a proto bych třeba odcenil možnost se přenášet v čase a potulovat se po světě.
Máš na to zajímavý názor
krom toho že je video super jsem se musel pozastavit na ty vlasy jsou nádherné :)
Díky uklidnila smě už se bojím z 99 procent na 15 procent díky ❤
wow, vyzerala si tu strašne super :)
tvoje videá som našla len teraz a už som videla takmer všetky no toto ma zaujíma
Si prijemne inteligentná.
Nebojím se ani tak smrti jako spíš způsobu... smrt je přirozený proces a jediná jistota, nejisté je jen to kdy, kde a jak, mnohých lidí je mi vskutku líto když umírají v bolesti, takové poslední okamžiky života si nikdo nezaslouží, nehledě na život jaký žili...
Já se smrti nikdy nebála, po dobu mého vážně krátkého života kolem mně umírali lidé stále, a tak se stalo, že mi v mých 15 letech smrt přijde přirozená a správná. A jestli po ní člověk bude žít nebo ne, to je vlastně úplně jedno, protože platí to, co bylo řečené ve videu. Žádná možnost není špatná.
Možná to tu někdo napsal, ale děsivá není samotná smrt, ale samotné umírání. Ten proces, kdy už člověk ví, že je to otázka okamžiku. Něco jako nervozita před zkouškou ve škole, kdy člověk čeká, kdy bude vyvolán a odpočítává spolužáky před sebou. Ten příměr sedí. Kdysi jsem šel za svědka svému spolužákovi ze základky a jeho maminka na naše vtipné poznámky, jak se nám žení spolužáci, s úsměvem přitakala, že ona už svým spolužákům chodí na pohřby. Ale zpět k podstatě. Myslím, že smrt sama o sobě není zlá nebo dobrá. Buď ji můžeme chápat v rámci duchovní víry jako přerod, či přechod duše do jiného světa a záleží na každém, v jaký svět uvěří, nebo ji můžeme chápat jako neuvědomělou nicotu a nebytí. Pak je opravdu milosrdná. Ale ten stav, kdy se člověk ke smrti přiblíží na dotek, je skutečně děsivý. Já sám za sebe si uvědomuji, že bych nechtěl umřít sám, že bych byl rád obklopen blízkými lidmi. Děsí mne, že třeba moje stará babička si sedne k TV a najednou si uvědomí, že je to tu, ale už nebude mít sílu ani, aby poslala zprávu mámě, mě, komukoliv... a zemře osamělá (ne sama, to ještě bolet nemusí, ale osamělost ano). Ještě víc mě děsí, že mě srazí auto, nebo umřu v důsledku nějaké bolestivé nemoci, či úrazu. A poslední myšlenka je paradoxem. Žiji rád, dělám věci, které mne baví a naplňují a rozhodně se nenudím. Je spousta věcí, které bych rád ještě udělal. Ale svým způsobem je filosoficky děsivé si uvědomit, že všechnu radost z aktuálního bytí mi sebere jediný blbý okamžik, GAME OVER. Samozřejmě, že mě to netrápí nad rámec filosofické diskuse, nebo občasného štípnutí mysli v duchu Memento mori, to bych měl být ve svěrací kazajce pod pěknou dávkou léků. :) Vede mne to k zajímavému povšimnutí. Pokud někdo příliš hloubá nad smrtí, je to z pohledu psychologie chápáno jako signál, že s dotyčným není něco v pořádku. A také mi přijde, že lidé vlastní smrtelnost záměrně pomíjí skrz pocit štěstí a vlastního ukotvení v životě. Stejně tak lidé, kteří sejdou ze života přirozeným způsobem jako by na smrt čekali s klidem a otevřeností, někdy jako by se k tomu dobrovolně rozhodli (tak se jeví smrt mojí prababičky). Prostě je to zařízeno tak, aby nás smrt vlastně neděsila, je-li přirozená, přijde mi, že ani není děsivá pro umírajícího. Děsivá mi přijde tam, kde přichází náhle, kde na ni není člověk připraven, bez ohledu na to, zdali umírá sám, či jemu někdo blízký. A zdá se, že jedinou možnou přípravou na smrt, je plnohodnotný život sám. PS: Tohle byl skvělý díl, za něj děkuji. A ano, píši to v okamžiku, kdy mi zemřel někdo blízký, tak mě to vede k zamyšlení.
Máš nádherný a výrazný hlas ❤️
Like ide sa pozerať !
Ľuďia sa neboja smrti ale toho čo je poňej pretože nevieme čo čakať ... Často si ľudia pri slove smrť spomenú na tmu,strach,samotu a taktiež nevedomosť...ak ide o mňa tak sa smrti určite bojím pretože ak je pravda že po smrti je len tma a nič tak je to smutné pretože ja sa riadim pravidlom... "Čo robí ľudí ľuďmi ak nie emócie" a emócie sú niečo vďaka čomu sme odlišný a ak náhle len tak zomrieme a emócie sa len tak vyparia tak sa staneme buď takími istými alebo sa nestaneme nikím a ničím. Mňa ale najviac zaráža že ľudia sa nesnažia (teda iba niekedy) zistiť čo sa stane pretože ich vedie viera ktorá ich navádza k dobrím skutkom abi sme sa všetci dostali do neba ktoré ale možno neexistuje!
Ja viem jedno... *Najlepšie je nemyslieť a konať a získať čo najviac času pre seba a svoj život.*
A.H chlapec ktorý chce byť doktor :DDDD