Podcast Bataillon 2 - lehká pěchota
Вставка
- Опубліковано 24 сер 2024
- (Pardon za ty mikrofoni. Trochu se s tim pereme.)
Druhý díl podcastu BATAILLON stojí na jednom z problémů zmíněných v pilotním pokusu. Tématem je lehká pěchota let 1792-1815: Definice lehké pěchoty v našem období... různé přístupy, různá konstituce, vývoj, různé zbraně, různé způsoby nasazení - rozdíl oproti pěchotě řadové; prameny týkající se výcviku lehké pěchoty našeho období (1792-1815); lehká pěchota v re-enactmentu.
Myslivci, voltižéři, karabiníci, hraničáři, rifle, štuc a karabina, dražkovaná a hladká hlaveň, střelecké řetězy, tirajéři, flankéři. Malá válka, nasazení lehké pěchoty na bojišti.
Errata : fyzilíři, prosíme pěkně, netvořili "osminu" a pak "čtvrtinu" řadové pěchoty, ale osm devítin (1791-1805) a pak (1808-1815) čtyři šestiny (čas cca 10:55)
Odkazy:
Francouzi:
- Duhesme 1806: books.google.c...
- Duhesme 1814: books.google.c...
- Jarry 1801: books.google.c...
- Jarry anglicky: books.google.c...
- Colin: www.austerlitz...
- Colin (18. století): www.austerlitz...
- www.austerlitz...
- www.austerlitz...
- www.austerlitz...
- www.austerlitz...
- www.securityma...
Rakušané:
- www.primaplana...
- www.primaplana...
- www.austerlitz...
- Exercier-Reglement für die k. k. Infanterie: bit.ly/31Kaxph
- Myslivci v rakouské armádě za koaličních válek: bit.ly/3mhLSSx
- Lehká pěchota v rakouské armádě za koaličních válek: bit.ly/3mhewTG
- Abhandlung über den Dienst der Feldjäger zu Fuß: bit.ly/3dzHcDG
- Compagnie-Dienst-Reglement für die k. k. Infanterie: bit.ly/3rN6Mdl
- Beyträge zum practischen Unterricht im Felde, Erster Band: bit.ly/2R4r7hI
Britové:
- Regulations for the Exercise of Riflemen and Light Infantry: books.google.c...
- Cuninghame, 1802: books.google.c...
- Ehwald, 1803: books.google.c...
- Rogers, 1765: books.google.c...
konečne podcasty presne podľa mojej chuti :)
moc pěkné, díky za zdroje, výborný nápad
Opět krásnej podcast! Zvlášť cením seznam zdrojů v popisu, díky kterému si mohu sám probíraná témata zpětně dostudovat!
Toto hezky vyšlo, akorát tu připravuji k nástřiku a barvení 24.myslivecký pluk...
Příjemně se u toho pracuje
Byť asi nejsem v dané problamatice zvlášť kvalifikován, dovolil bych si menší nesouhlas.
V diskuzi trochu zpochybňujete význam Rifles, což mi dost připomíná pomíjení významu odstřelovačů ve WW2 a po ní. Velení tehdy nechápalo, proč platit zvláštní (drahé) zbraně a výcvik, když bitvy vyhrávají počty divizí.
Ostatně sami v jiné části popisujete, že ačkoliv jsou dobře popsány velké bitvy, o střetech mezi tím toho tolik nevíme. Je přitom pravděpodobné, že význam jednotek s nižší kadencí a vyšším účinným dostřelem byl patrně vyšší mimo generální bitvy, kdy docházelo ke střetům nižší intenzity a k narušování činnosti nepřítele.
Pokud se přitom na danou věc podíváte i jen z hlediska parametrů jednotlivých zbraní, je patrné, že zbraň s 2-3x účinným dostřelem představuje v boji markantní výhodu. V diskuzi zmiňujete zastřelení generála Colberta, což je pozoruhodný případ, kdy známe kromě oběti i konkrétního střelce. Logicky však musel obdobný osud potkat i řadu nižších než generálských šarží, tyto však zaznamenány nebyly. Stejně tak nebyly zaznamenány dopady na morálku, která musela trpět jen samotnou neschopností účinně opětovat palbu.
Díky :) myslim, že stylem své odpovědi jste se právě plně kvalifikoval se k našemu mudrování připojit.
Já bych zase nevěděl o pomíjení odstřelovačů během druhé války. Nicméně v případě "kratších dlouhých" zbraní s drážkovaným vývrtem bych skutečně trval na názoru, že jejich skutečný význam nebyl ani z daleka takový, jaký mu je přisuzován mnohými pozdějšími autory, a to přesto, že vše, co píšete, jsou pertinentní argumenty.
Ano, mimo pravidelné střetnutí větších formací je drážkovaná hlaveň výhodou a umožňuje z relativního bezpečí nepřítele znepokojovat. Mluvili jsme tam o zajímavém detailu, který neměl rozhodující vliv, do čehož se, myslím, tato vlastnost celkem vejde. Colberta zastřelil rifleman, francouzského generála Malhera zas francouzský odvedenec při výcviku nabijákem. Na logické vývody v tomhle směru bych byl opatrný, ale jistě: jsou-li cílem rozptýlených střelců důstojníci protivníka, pak s drážkovanou hlavní je nepoměrně vyšší naděje na úspěch. Pro mě jde stále o detail a krok stranou.
Pokud by Britové standardně 60. a 95. pluk a podobné jednotky KGL rozdělovali a přidělovali různým formacím na své linii rovnoměrně, připadalo by mi to účelnější. Voják s takovou zbraní není odstřelovačem ve smyslu sniper, ale spíše marksman, a tomu i teoreticky lépe odpovídá užití té zbraně v rukou francouzských seržantů a nižších důstojníků voltižérů. Ovšem i v takovém případě by mi řetěz volných střelců kompletně vyzbrojených takovou zbraní připadal méně vhodný. Vzdálenost lze zpravidla rychle zkrátit, a nevýhodu obrátit ve výhodu.
Ještě přidám rychlý překlad z Duhesma (1814, s. 220-222) - je to k diskusi... když píše o papírových kartuších, má zřetelně na mysli kule menšího průměru než běžné určené pro drážkované karabiny, a odsud rychlejší nabití - ale také dramaticky horší balistické vlastnosti zbraně. Popisuje tam problém s improvizovaným bajonetem, a zmiňuje důležitou věc, kterou jsme pominuli my: logistiku provozu takových zbraní. V tomhle ohledu byli možná ty relativně velké britské jednotky obstarávány lépe.
Duhesme o karabinách s drážkovanou hlavní mluví, když pojednává o přesnosti střelby a výcviku.
"Toto by byla příležitost probrat, nebylo-li by vhodné dát našim voltižérům drážkovanou karabinu, jejíž dostřel je tak dlouhý a střelba tak přesná; ale, kromě toho, že chci, aby naši voltižéři útočili bajonetem, a neztráceli výhodu, kterou tomuto útoku dává prudkost našeho národa, dodám, že jsme s těmito karabinami, a obzvláště já, učinili zkušenos; byli jsme nuceni je našim elitním rotám odebrat, u lehké pěchoty si jen ponechaly název karabiníci, a dát jim běžnou pušku s bajonetem.
Řekl jsem, v Historické poznámce o lehké pěchotě, že Tyrolané a další rakouské lehké jednotky nám během první války palbou svých karabin škodili, a že jsme přistoupili k formování prvních svobodných útvarů, abychom je napodobili. Protože jsme ale neměli dost karabin, abychom jimi podle rakouského příkladu vyzbrojili všechny vojáky, dali jsme je jen elitním rotám. To bylo na konci roku 92. Ve Valenciennes jsem zformoval svobodný batalion, jehož jsem byl velícím podplukovníkem, a mí granátníci byli vyzbrojeni karabinami; ale, přes svůj nedostatek zkušeností, jsem nemohl necítit, že voják vyzbrojený pouze střelnou zbraní, je vhodný jen k boji na dálku, a že nepřítele nenapadá s takovou odvahou a jistotou, jako kdyby se stejnou zbraní měl možnost zasahovat nadálku stejně jako bojovat nablízko.
Zamýšlel jsem doplnit tuto karabinu rovnou šavlí s oboustranným ostřím, jejíž rukojeť by se pružinou připínala vedle hlavně. Vzhled takové zbraně by byl nebezpečný, ale zkušenost dokazuje její zbytečnost. Několika karabiníkům, při střetnutí s chladnou zbraní, byly tyto dlouhé čepele v roli bajonetů puškami protivníka polámány. Jejich první výstřel byl dobrý, protože kule byla zaražena do hlavně mlátkem; ale další výstřely výhodu ztrácely, protože bylo třeba nabíjet rychle (papírovými) kartušemi. A kule v krátké hlavni nedosahovala stejného sotřelu, nebyla dorážena a zarážena silou, a bylo prokázáno, že takto nabitá, nesla karabina na kratší vzdálenost než puška.
A mělo to i další nevýhodu, a totiž že karabiník, unavený dlouhým bojem, byl nucený trávit noc litím kulí ráže své zbraně, protože takové nebyly v muničních povozech k dispozici, a dělostřelectvo se takovému detailu nemohlo věnovat. Do pár měsíců karabiníci žádali pušky běžného kalibru s bajonetem, a v boji je shledávali mnohem lepšími."
Díky za obsáhlou reakci. Co se týče konceptu důstojník s drážkovanou hlavní vs. všichni s drážkovanou hlavní, tak asi nebude možné říct, že jeden koncept je jednoznačně lepší než druhý. Věřím, že při střetu lehké pěchoty rifles vs. voltižéři by byla výhoda na straně rifles, nicméně univerzálnější francouzké pojetí by patrně mělo výhody jinde.
Mimochodem když jsme u těch citací, tak Marbot na str. 442 vyzdvihuje jako jednu z hlavních příčin neúspěchu ve Španělsku právě nesmírnou převahu anglické pěchoty v přesnosti střelby. Byť nezmiňuje přímo rifles, tak je patrné, že v dilematu přesnost vs. kadence (minimálně ve Španělsku) vítězila přesnost.
@@PrazakJiri Marbot byl husar a jeho paměti jsou cinknuté 🙂
S převahou rifles nad voltižéry bych neuměl soulasit. Záleží na okolnostech. A například vzdálenosti.
A kromě okolností je tu ještě jedna věc. Když jeden francouzský autor, jehož jméno nevylovím z hlavy teď, hodnotil schopnosti ruského nepravidelného jezdectva a především kozáků (a jim Marbot pěkné odstavce věnuje taky), napsal, že "byli ve svém žánru velcí, ale jejich žánr byl malý". Jinými slovy jejich vliv na průběh pravidelné války citelně nebyl úměrný jejich počtu. Podobné to je z mého pohledu v případě lehké pěchoty s těmito pokročilými zbraněmi. Dokud se drážkované zbraně nabíjejí kulí, a ne vhodnějším projektilem pozdější konstrukce, jsou jejich možnosti omezené. Současně je jejich absolutní i relativní počet z různých důvodů spíše malý. Na svůj cíl mají za vhodných okolností efekt velmi nepříjemný. Ale z celkového pohledu neznamenají mnoho. Líbilo se mi tam, co řekl jinými slovy Petr: ty jednotky si své odválčily, své povinnosti plnily, bojovaly a přispívaly k vítězství. To jim nikdo nebere. Ovšem kdyby byly vyzbrojeny standardní zbraní, jako běžná light infantry, jejich přínos by byl jiný, ne ale nutně nižší. Nebyl by asi tolik vidět v tom smyslu, že by zapadl do standardu. Museli bychom se ovšem podívat na nějaká data, abychom to mohli lépe posoudit.