Pan Merta je nekonečná inspirace. Kdysi jsem byl v jižních Čechách na víkendu s ním a paní Lewitovou, do dneška se mi všechno jasně vybavuje. Obzvlášť ten moment, kdy si Merta jen tak na rozehřátí vzal kytaru, trošku si brnkal pár akordů a broukal si do toho, a ona to byla hudba... vydržel bych to rozehrávání poslouchat celej večer. Ať Vám zdraví slouží, mistře!
8:16 - 9:05 Mi tak strašně mluví z duše! ♥ To, že Merta bere píseň jako výpověď a má neuvěřitelně bohatý doprovod na jednu kytaru ho odlišuje mainstreamu (i toho folkového) dodnes.
Mertove piesne som prvýkrát počul u nás doma - z magneťáku SONY. Naživo som lutny, harmoniky a gitary zažil o rok neskôr. Na košickú Chanuku ma prepašoval spolužiak z gymnázia, klavírista Peter Rubovič. Zhodou okolností sme sa na seba podobali, a tak strážna služba pred vstupom do Domu umenia našu historku o bratrancovi z Čiech zjedla aj s “trsátkom”. Magický Vladimír Merta sa k nám unúval zo stovežatej Prahy a po jeho boku svietila dáma s anjelským hlasom - Jana Lewitová. Počas prestávky som sa vrhol na oboch. Jana ma zoznámila s violou, Vláďa mi na krk zavesil lutnu. Podporil ma v štýle: “Umíš D dur?” Ako sedemnásťročný mladík s dlhými vlasmi som ho “uměl”. Len ako chytiť akord na stredovekom nástroji s dvadsiatimi strunami? A pred samotným majstrom? Pán Merta mi zopár fígľov s potešením predviedol, ja som mu vzápätí venoval Marínu v koženej väzbe, zdedenú po babičke z Vyšného Skálnika. Ani na sekundu nezaváhal a už som mal vo vrecku saka Mišpachu - audiokazetu plnú hudobných skvostov v hebrejskom duchu.
Před lety hrál pan Merta na univerzitním plese v Ústí nad Labem. Tématem sice byla Sametová revoluce, ale dramaturgicky to nesedlo. V zapadlém přísálí nás bylo asi pět, dalších deset postávalo a vyřvávalo hudbu nevnímaje. Tenkrát jsem se tam klasicky sundal a většinu plesu si nepamatuju, ale sílu Mertova vystoupení jsem si z hlavy nevylil. I přes totální nezájem diváků a neprofesionalitu organizátorů zahrál výtečně a s nasazením a těch několik párů uší poznamenal! Díky.
Pan Merta je nekonečná inspirace. Kdysi jsem byl v jižních Čechách na víkendu s ním a paní Lewitovou, do dneška se mi všechno jasně vybavuje. Obzvlášť ten moment, kdy si Merta jen tak na rozehřátí vzal kytaru, trošku si brnkal pár akordů a broukal si do toho, a ona to byla hudba... vydržel bych to rozehrávání poslouchat celej večer. Ať Vám zdraví slouží, mistře!
Super rozhovor, vydržel bych i déle. Díky!
Nádherná duše, génius🌞❤️
8:16 - 9:05 Mi tak strašně mluví z duše! ♥
To, že Merta bere píseň jako výpověď a má neuvěřitelně bohatý doprovod na jednu kytaru ho odlišuje mainstreamu (i toho folkového) dodnes.
Mertove piesne som prvýkrát počul u nás doma - z magneťáku SONY. Naživo som lutny, harmoniky a gitary zažil o rok neskôr. Na košickú Chanuku ma prepašoval spolužiak z gymnázia, klavírista Peter Rubovič. Zhodou okolností sme sa na seba podobali, a tak strážna služba pred vstupom do Domu umenia našu historku o bratrancovi z Čiech zjedla aj s “trsátkom”. Magický Vladimír Merta sa k nám unúval zo stovežatej Prahy a po jeho boku svietila dáma s anjelským hlasom - Jana Lewitová.
Počas prestávky som sa vrhol na oboch. Jana ma zoznámila s violou, Vláďa mi na krk zavesil lutnu. Podporil ma v štýle: “Umíš D dur?” Ako sedemnásťročný mladík s dlhými vlasmi som ho “uměl”. Len ako chytiť akord na stredovekom nástroji s dvadsiatimi strunami? A pred samotným majstrom? Pán Merta mi zopár fígľov s potešením predviedol, ja som mu vzápätí venoval Marínu v koženej väzbe, zdedenú po babičke z Vyšného Skálnika. Ani na sekundu nezaváhal a už som mal vo vrecku saka Mišpachu - audiokazetu plnú hudobných skvostov v hebrejskom duchu.
“Poslouchat Mertu” dělalo život v těch sračkách snesitelnější, moc díky za skvělý rozhovor.
kde to mám podepsat? 🙂
Před lety hrál pan Merta na univerzitním plese v Ústí nad Labem. Tématem sice byla Sametová revoluce, ale dramaturgicky to nesedlo. V zapadlém přísálí nás bylo asi pět, dalších deset postávalo a vyřvávalo hudbu nevnímaje. Tenkrát jsem se tam klasicky sundal a většinu plesu si nepamatuju, ale sílu Mertova vystoupení jsem si z hlavy nevylil. I přes totální nezájem diváků a neprofesionalitu organizátorů zahrál výtečně a s nasazením a těch několik párů uší poznamenal! Díky.
Hodně zdravíčka. Pan Merta vypadá moc .
Zajímavý rozhovor 🙂😉, co takhle pozvat ještě nějakého písničkáře 80. let například Pavla Dobeše, Ivo Jahelku, nebo Slávka Janouška ? 😉
Výborný rozhovor s Janouškem udělal nedávno Honza Řepka: :)
ua-cam.com/video/5fCuluvWpO4/v-deo.html
A Dagmar Andrtová
Uzasnej rozhovor.