Rozžíhá - Profesionálové Žďár nad Sázavou - 2019
Вставка
- Опубліковано 5 чер 2019
- / profici
Nazdárek přátelé milí! 11. 5. 2019 jsme opět hráli motorkářům na jejich tradičním setkání na Zelené hoře ve Žďáře n.S. A stejně jako loni jsme zde v kostele sv. Jana Nepomuckého zahráli i při odpolední mši svaté. Je to praktické, nabízí se to, ta odpolední mše není žádnou davovou záležitostí, pročež se nemusíme cítit blbě v tom smyslu, že se snad někam cpeme a vystavujeme se na odiv před zraky stovek věřících, kteří… asi si rozumíme, viďte :-) Takže tohle je video ze mše 11. 5. v 16.30.
A vedeni snahou připravit si občas něco nového jsme tentokrát došli i ke staré dobré scholovce, hosanovce a koinoniovce a krásné mariánské písni Rozžíhá. Zase je to věc, kterou jsme x-krát drhli za mlada ve scholách, máme ji v hlavách a teď jsme se na ni podívali očima kapely. Resp. očima těch, kdo zrovna mohli :-) Smajlík neznamená, že je vše idylické, „kdo zrovna mohli“ může značit i trochu obtíží či skepse… ale tudy asi vede naše cesta, že jo, kurnik šopa už, není to ničí vina a pojďme si povídat o písničce :-)
A tak Rozžíhá. To je pořád pěkná písnička, dá se pořád pěkně zahrát a zazpívat a o to vlastně jde :-) To často úplně stačí. Tím vám nepodsouváme, že se nám to zde nějak absolutně povedlo. Upřímně - je to zase ten případ, kdy jsme do repertoáru něco přidali, zkusili si to asi 3x a to ani ne všichni a ve stejném složení - ale už nebudeme naříkat :-) - a pak jsme to šli rovnou předvést veřejně. Co to znamená? Určitě to, že by to mohlo být lepší a snad i někdy bude :-) Tím ale netvrdíme, že si za tím nestojíme! Zde tedy vidíte prvotní podobu našeho provedení Rozžíhá. A pak je otázka, jak tedy obecně postupovat :-) Jestli se primárně vždy snažit o maximálně perfektní nacvičení písně, což může vyústit i v naprosté nerealizování skladby nikdy a nikde pod sluncem, protože ten dokonalý okamžik absolutní dokonalosti nemusí přijít zhola nikdy. Tedy ani nesklouznout k produkci zoufale nepřipravené ale ani na druhé straně k věčnému zkoušení a žádnému dotažení do konce… No je to holt těžký!
Ale co už! Písnička je to pěkná, ve videu můžete vidět mnoho pěkných i optimistických a naděje plných momentů a to je vono!
A tedy přední řada zleva: Zbyněk Čech, bytelný zpěvák a korpusák fyzicky i obecně lidsky, zde stojí hnedle vedle xylofonku, na který dokonce hrál… ale v jiné písni :-) Takže zde je Zbyňkovo Čechovo, zaměřte se na poslední sloku v jeho podání a pojďme dál. Vedle Zbyndi hraje, pěje a věje Jan Šustr, s basou se trochu montuje kytarám do řemesla (viz. úvod), což souvisí i s absencí akustické kytary a to zase souvisí s těmi personálními obtížemi... a zase si nebudeme stěžovat. Honzík zde vyfasoval hned tři sloky, ač se snažil kompetence delegovat a sdílet, což se mu podařilo jen zpola, ale pokud se dostanete v písni i za jeho tři sloky, tak uvidíte, že to mělo smysl. Což ukazuje jak zpět na Zbyňdu, tak vpřed na děvčata. A tak tedy vedle pána s basou svoje pěvecké party tradičně hezky, v klidu, jistě a pěkně sází Klára Svobodová. Kdo není úplně mimo, tak musí vidět, že zde ji doprovází a podporuje i její malý společník a to jsou parádní momenty a nezůstanou zapomenuty. Hodilo se to i otci P. Záleskému v jeho vtipných komentářích a nekecal, že Klárka měla termín přesně v tento den. Všechno pak dobře dopadlo a to už je zase jiná píseň. S Klárou si pak ženské party hezky dává i Lenka Ostrčilová, nasazuje k tomu svoje legendární chrastítko vlastní výroby, obě děvčata krásně slouží aranžmá a zároveň ve čtvrté sloce jasně ukazují, zač je toho loket a mikrofon. Bravo! Vzadu vlevo opět nalézáme Standu Jistotu Mokrého s jeho elektrickou kytarou a zvukovou laboratoří. Standa píseň na zkouškách spontánně vydefinoval svým úvodním melodickým motivem, který jsme - považte! - dostali i do soundtracku tradičních ždárských pašijových her, které letos obdržely novou scénu a ta scéna pak obdržela tenhle Standův pěkný riff. Ano, my nemůžeme dělat všechno… ale málo toho není! Pro zájemce o srovnání:
• Pašijová hra Co se sta...
A vpravo na druhém elektrickém křídle pak smaží svým starým dobrým telecasterovským stylem Jan Gonzís Dvořák, zde i coby man in black a je jisté, že efekt rybího oka kamery mu vůbec neškodí, ale naopak přidává na eleganci jeho až tanečnímu postoji. Bezva! A mezi nimi? Tam jsou bicí a u nich královna! A to máte tak. Když Zbyněk Čech, znalec audia, videa, fotografie, portrétů, žen a celostního vizuálna, zřel první verzi videa, tak prohlásil nadšeně a jasně, že Bětka je za těma bicíma úplná královna! Jak si to tam pěkně sází, jak jí to při tom sekne, jak si u toho na pohodu zpívá… no Zbynďa byl nadšen a věru se nemýlil. Tedy Alžběta Sodomková, bicí, jarní barevná férie, elegance i jistota, radost i soustředěnost… no doprčic!
Dlužno dodat, že se s námi celý den zvukově a technicky mrcasil tentokrát zase starý dobrý Vít Dobrovolný, liturgicky a pastoračně vše krásně odmakal Vladimír Záleský, všechno si to sedlo a vy se mějte pěkně a to jsme my a Rozžíhá ve verzi 2019.001. Čaaaau! ;-)
Moc pěkné
Děkujeme :-)
Rozžíhá a dál mě rozžíha máte vše a přeji vám vše. Děláte mi radost
Děkujeme pěkně a přejeme taky všechno fajn :-)
Mrzí mě že nejste sebejistý.
Nazdárek :-) Jo, je to tak, to fakt někdy nejsme. Však jsme jen takový plácalové, tam je nejistý skoro všechno. Ale díky :-)