Úžasný rozhovor! Velmi sympatická paní, krásně vypráví, líbí se mi propojení zážitků z cest s budováním vztahů rodič x dítě. Perfektní inspirace pro mnoho rodičů, nejen s malými dětmi!
S detmi zivot teprve zacina, je to velka zabava. Ma to vetsi smysl, nez chodit di prace. Rada na to vzpominam, a to jsem byla samozivitelka. Byla jsem s klukem porad venku a na horach, na hradech..super, super❤❤❤
Skvělá ženská, parádní rozhovor. Tady je vidět jak ty nejobyčejnější věci mohou být úžasné. Ten pocit svobody při chůzi musí být skvělý. Silně mi to připomíná naší cestu na kole ze Stodůlek v Praze do Nesebaru v Bulharsku. ❤ Moc děkuji za tento rozhovor.
Skvělá ženská, bych ji chtěla za kámošku a vyrazit s ní na trek :D Hrozně moc sympatická. Dala mi naději, že s dětmi, až je jednou budu mít, se nemusím vzdát lásky k dálkové turistice. Moc fajn rozhovor, díky za něj a víc takových. ☺
Sama se bojím mnohem méně než s dětmi, to pro mě bylo zajímavé, že se Eliška s dětmi bojí méně:) Cestovala jsem sama na druhé straně světa, teď s dětmi bych to bez muže nedala, bála bych se o ně. Supr rozhovor!
❤zajímavé❤leporelo????já naopak vytvářela svoje vlastní repolera,s dětmi,a měla jsem je 3,jsem denně tvořila...vlastní hračky,knížky,obrazy😂.....bylo to ohromné období a teď si totéž užívám s vnučkou,nohy mi už neslouží,tak chození nic moc😊❤takže každý dělá to,co ho baví a naplňuje❤ zajímavé a pěkné povídání❤
Ja jsem má tohle tvoření úplně mimo 😂 rada s dětmi vařím, peču, zahradničím, čteme si. Občas zvládnu puzzle. Ale něco vystrihovat, hrát si s modelinou a tak, to je moje noční můra. A o to víc jsem šťastná, že zkrátka delame a můžeme dělat to, co milujeme.
Čelovky ne, to jsem měla já jednu a vůbec jsme ji nepoužili, ani jednou. A co se týče hraček, každá měla takový plátěný pytlík a v něm malinké miminko s příslušenstvím, plastovou kravicku a plyšového krtka. A několik Čtyřlístků. Cestou jsme kupovali bublifuk. To je myslím všechno.
Skoda ze si to deti v dospělosti nebudou pamatovat... 😀, jen pár záblesků.. Málo kdo si pamatuje co zažil ve dvou, třech letech.. Ale i tak to detem da nejaky vztah k přírodě, chozeni, sportu a takovou i psychickou odolnost.. Za me super máma 💪❤️.
Každý může příchod dítěte prožívat jinak, výjimkou nejsou ani poporodní deprese, odmítání... ale v každém případě je potřeba pochopení a respekt, nikoli označení "zvláštní matka". Podle nás si Eliška zaslouží poklonu, že si k mateřství našla cestu i díky chůzi.❤️
@@gramino_cz Autor komentáře možná rozhovor neslyšel ani celý.. :) Eliška tam mluví i o tom, o kolik času navíc se dětem na těch cestách věnuje oproti běžnému procesu doma. A to je rozhodně velké plus..
Kdybych nebyla zvláštní matka, nedošla bych s dětmi k Baltu a nedosla bych k tomu, že žijeme naplněný život. Ten první porod byl zkratka těžký životní propad doplněný dalšími okolnostmi, které veřejně neorezentuju. Možná kdybych tehdy vyhledala péči psychologa, byla by to poporodni deprese. Nevím. Ale co vím, že jsem díky tomuhle propadu mohla najít sama sebe a dat svému (našemu) životu směr, jiskru a vítr do plachet.
Velký respekt sympatické mámě a vůbec všem lidem co si umí jit za svými sny ať již jsou pro ostatní jakkoliv nezvyklé.Výborná škola pro děti.👍
Přesně tak! ❤
💛💛💛
Úžasný rozhovor! Velmi sympatická paní, krásně vypráví, líbí se mi propojení zážitků z cest s budováním vztahů rodič x dítě. Perfektní inspirace pro mnoho rodičů, nejen s malými dětmi!
💛💛💛
S detmi zivot teprve zacina, je to velka zabava. Ma to vetsi smysl, nez chodit di prace. Rada na to vzpominam, a to jsem byla samozivitelka. Byla jsem s klukem porad venku a na horach, na hradech..super, super❤❤❤
Skvělý! To je radost vidět tolik rodičů, kteří jsou aktivní i s dětmi.🙌😍
💛💛💛
Skvělá ženská, parádní rozhovor. Tady je vidět jak ty nejobyčejnější věci mohou být úžasné. Ten pocit svobody při chůzi musí být skvělý. Silně mi to připomíná naší cestu na kole ze Stodůlek v Praze do Nesebaru v Bulharsku. ❤ Moc děkuji za tento rozhovor.
💛💛💛
Skvělá ženská, bych ji chtěla za kámošku a vyrazit s ní na trek :D Hrozně moc sympatická. Dala mi naději, že s dětmi, až je jednou budu mít, se nemusím vzdát lásky k dálkové turistice. Moc fajn rozhovor, díky za něj a víc takových. ☺
Super rozhovor. Souznim s Eliškou a moderátor velmi příjemné. Prostě palec hore💗
💛💛💛
Skvělý ❤😁
Díky 🙌
💛💛💛
Krásný a inspirovaný rozhovor..děkujeme
💛💛💛
Sama se bojím mnohem méně než s dětmi, to pro mě bylo zajímavé, že se Eliška s dětmi bojí méně:) Cestovala jsem sama na druhé straně světa, teď s dětmi bych to bez muže nedala, bála bych se o ně. Supr rozhovor!
Když s dětmi ten není ten pocit samoty… a je to proste takové veselejší ❤
Ta je dobrá dobrodružka ☺
💛💛💛
❤zajímavé❤leporelo????já naopak vytvářela svoje vlastní repolera,s dětmi,a měla jsem je 3,jsem denně tvořila...vlastní hračky,knížky,obrazy😂.....bylo to ohromné období a teď si totéž užívám s vnučkou,nohy mi už neslouží,tak chození nic moc😊❤takže každý dělá to,co ho baví a naplňuje❤ zajímavé a pěkné povídání❤
Ja jsem má tohle tvoření úplně mimo 😂 rada s dětmi vařím, peču, zahradničím, čteme si. Občas zvládnu puzzle. Ale něco vystrihovat, hrát si s modelinou a tak, to je moje noční můra. A o to víc jsem šťastná, že zkrátka delame a můžeme dělat to, co milujeme.
No právě,každá děláme to co nás baví a co umíme,děti si to přeberou😀👍🙋♀️
Obdivuji, já bych si to sama netroufla:)
💛💛💛
Ze severu na jih to opravdu není 400 km vzdušnou čarou. Ale jinak pěkné povídání.
Me by zajimalo, jestli mely holky svoje celovky a nejake pohadky, nebo hracky?
Čelovky ne, to jsem měla já jednu a vůbec jsme ji nepoužili, ani jednou. A co se týče hraček, každá měla takový plátěný pytlík a v něm malinké miminko s příslušenstvím, plastovou kravicku a plyšového krtka. A několik Čtyřlístků. Cestou jsme kupovali bublifuk. To je myslím všechno.
...boží borka :P
💛💛💛
Z Košíc sa dá ist slovenska svatojalubska cesta ❤
hledání sama sebe.své stíny-vyvažováním svého mužství a hledání ženy matky rodínného krbu a klidu.spisovatelkou?no vše se dá.s dětma život začíná...
Skoda ze si to deti v dospělosti nebudou pamatovat... 😀, jen pár záblesků.. Málo kdo si pamatuje co zažil ve dvou, třech letech..
Ale i tak to detem da nejaky vztah k přírodě, chozeni, sportu a takovou i psychickou odolnost..
Za me super máma 💪❤️.
A i to je důvod, proč jsem naše putování dala do knižní podoby. Aby jim ty vzpominky nevybledly 💛💛💛
Cestovni nocnik jak to vypadá?
Nemáme tušení, zeptáme se a dáme vědět. 😀
Je to značka Buubla, zkuste vygooglit. Uprostred je z měkké gumy a dá se díky tomu hezky složit 🤩
Šedivé dny s miminkem? Neměla se na těšit? Přece na každý pokrok toho dítěte. Zvláštní matka!!!
Rád bych pochopil Váš komentář. Povězte prosím, máte děti?
Ty pokroky přece přicházejí stejně.. akorát je s dětma víc venku, to je celé.. :)
Každý může příchod dítěte prožívat jinak, výjimkou nejsou ani poporodní deprese, odmítání... ale v každém případě je potřeba pochopení a respekt, nikoli označení "zvláštní matka". Podle nás si Eliška zaslouží poklonu, že si k mateřství našla cestu i díky chůzi.❤️
@@gramino_cz Autor komentáře možná rozhovor neslyšel ani celý.. :) Eliška tam mluví i o tom, o kolik času navíc se dětem na těch cestách věnuje oproti běžnému procesu doma. A to je rozhodně velké plus..
Kdybych nebyla zvláštní matka, nedošla bych s dětmi k Baltu a nedosla bych k tomu, že žijeme naplněný život. Ten první porod byl zkratka těžký životní propad doplněný dalšími okolnostmi, které veřejně neorezentuju. Možná kdybych tehdy vyhledala péči psychologa, byla by to poporodni deprese. Nevím. Ale co vím, že jsem díky tomuhle propadu mohla najít sama sebe a dat svému (našemu) životu směr, jiskru a vítr do plachet.