JARNÍ BETONOVÝ VÝLET - Těžké opevnění u Sedloňova
Вставка
- Опубліковано 4 кві 2024
- Zdravím :)
Již dva měsíce máme jaro a jak to tak bývá, po oněch dvou měsících konečně vyšel jeden den, kdy člověk nemusel do roboty nebo na diplomatickou návštěvu a zároveň nepadaly trakaře a tak jsme se vydali na beton :)
Po návštěvě tvrze Skutina jsme se vydali na blízké těžké opevnění, které je volně přístupné.
Zcela nečekaně jsme nejprve navštívili pěchotní srub N-S 47 Jaroslav, kde před několika lety sídlilo zdejší muzeum a nyní je objekt opět volně přístupný. I přes sílící vítr jsme zde pořídili i několik záběrů z dronu a tak získá naše putování opět nový rozměr ;)
Následně jsme se posunuli o kousek na východ, kde na vrcholku příhraničního kopce stojí bunkry N-S 43 a 44, které zde tvoří zajímavou dvojici jakožto protiváhu a oporu zmíněné tvrzi Skutině.
Kromě líbivé konstelace a přístupnosti nás sem lákala i skutečnost, že bunkry byly betonovány těsně před os(t)udným Mnichovem a očekávali jsme zde tedy pozůstatky po výstavbě. Ty jsme samozřejmě našli a tato dalece předčila naše očekávání :)
Na závěr jsme se od Sedloňova posunuli trochu víc na severozápad, abychom navštívili N-S 60 Soused a zde zastihnutá posádka nám srub otevřela a prošla s námi interiér tohoto rovněž zajímavého lomeného bunkru.
Doufám, že jste se dobře připravili, betonová výprava právě začíná ;)
N-S 47 mi otevřel dveře do světa nejen čs. opevnění.
V roce 1991 jsem jako šestiletý na tuto velice podivnou, obrovskou a hrůzostrašnou nestvůru zíral z okna nedalekého penzionu Na Staré Škole (tenkrát to byla jen stará škola), kde jsme v červnu byli se školkou na pět dní ubytováni. Ta věc mne fascinovala, nedala mi spát, stále jsem byl nalepený na okně, a vychovatelky mi nic, kromě toho, že je to "jen bunkr" neřekly. Pak, ve čtvrtek, den před odjezdem, na moje právě šesté narozky, mne při procházce, a jen díky narozeninám (po naléhání blízko připomínajícím přicházející hysterický záchvat :) chytla pevně jedna z vychovatelek za ruku a nechala nakouknout do řopíku v lese u cesty. A celoživotní láska ke všemu betonovému byla na světě.
Rodičům málem mrdlo, když jsem jim po příjezdu domů řekl, do čeho jsem se tam, na Polomu, zamiloval, protože následující rok jsme se měli stěhovat z Pardubic do Náchoda...
Jestli tam ten penzionek bude, tak mám v plánu se po pětatřiceti letech znovu vrátit. Alespoň na víkend.
A tentokrát půjdu spát kdy chci já, jíst a pít budu co chci já, a polezu si kam chci já...
🙂
Super video! Děkujeme za krásné záběry nejen našeho bunkru i za možnost prezentace spolku (jen prosím omluvte náš nezkušený projev 😅). Ještě jednou díky! 👍
PS: na 43 a 44 jsme byli den po vás a ta výdřeva nás taky úplně dojala.
Zdravím pánové :)
Projev napilujete prováděním po objektu, napilujte místopisnou latinu a pak můžeme třeba natočit regulérní videopozvánku, až nastane čas ;)
Opět skvělé video Radku, děkuji
Zdravím a děkuji, jsem rád, že se líbilo ;)
Moc pěkné!!! Zejména video ze souseda.👍👍👍
Zdravím :) Děkuji, bylo fajn, že tam byl vyčištěný les a šlo udělat hezké záběry a že kluci vyčistili část objektu a byly vidět některé detaily :)
Zajímavé video. Ta dochovaná výdřeva je super, taky bych se tam chtěl někdy podívat, než to zlikvidují další sekerníci :-) díky
Díky :) Jo, je super a ne jednou jsem si právě na Tebe, Odolov a sekerníky vzpomněl a říkal jsem si, zda jsi tady již taky byl :) Rozhodně navštiv ;)
díky u jakého bunkru by se dalo přespat?
Zdravím :)
Ty tři přímo u Sedloňova určitě. Na N-S 43 je dokonce na stropnici ohníček, ale chce to alespoň lano :D