Je to tak.Kam až moje paměť sahá, stát se o problémy podobných rodin nezajímal. Za minulého režimu lékař prostě navrhl "odbornou" péči. Jako studentka zdravotvnické školy jsem viděla na brigádě psychiatrickou geriatrii (skoro 30 lůžek na pokoji, sprchování nahých žen v řadě hadicí se sprchovou hlavicí) a věděla, že tohle pro lidi, o které se mám starat, prostě nechci. Během praxe jsem potkala mnoho maminek, na které se stát vykašlal, ale odolávaly a o děti se staraly. Hodně se stalo pečovatelkami v Jedličkárně, jen aby tam jejich dítě bylo a naučilo se sebeobsluze a velké samostatnosti. Naopak děti osamělejší jsme v létě mívali na klinice, když se v ústavu malovalo, hodně jich trpělo pomočováním z psychických příčin. Situace se moc nezlepšila ani po revoluci, i když reforma (zákon 108/2006 Sb. - až r. 2006!) dala lidem víc peněz, těmi ale stálé vyčerpání z péče nevyrovnáš. Můj odhad je, že po ukončení péče o seniory, která trvala několik let, se žadateli a příjemci příspěvku na péči do zhruba pěti let stávají sami pečovatelé. Proč to dopouštíme?! Služby pro ně by jim prodloužily zdraví a ubylo by míst ve službách pro další. Když si vzpomenu na dvě hubené sedmdesátileté sestry, které se střídaly v péči o rodiče a tahaly je do koupelny v patře doslova na zádech... Žiji v pohraničí a dostupnost jakékoliv pomoci a podpory pečovatelům vnímám podobně, jako paní Kováčová. Rodiče postižených dětí, které mají problém s mobilitou, totiž pečují mnohem déle a jsou to především ženy, které namáhají svou fyzičku. Málokteré tříleté dítě váží 15 kilo... A ačkoliv jsou mnohé ženy jako vzpěračky, nejsme na to dělané. Ukrajuje to zdraví a život, bez legrace. O psychice nemluvě - hodně mužů vždy opouštělo rodiny, protože nebyly nijak ošetřené po zjištění "nezdravého, nenormálního" dítěte. Vždy se hledala "vina" a muži nezvládali a stále nezvládají společenské i rodinné stigma.
Já sama jsem prodělala DMO, bylo to především z nackovani DMo 4x do dvou let a přeočkování 2x,jsem dítě cizoložství, jedinný kdo mi pomohl, když jsem klekla na kolena vyznala hříchy,byl náš stvořitel který je živý a jmenuje se Yawhua Hamashia,dal mi neuvěřitelnou milost uzdravil mě a nemám berle korzet a vidím.Rodime se sem v hříšné přirozenosti, musíme se znovu narodit z Ducha svatého a vody,o kterého si musíme poprosit.dekuji každý den za milost, která mi nemusela být dana
A ako viete, v koľkých rokoch pani rodila? Dievčatko sa narodilo zdravé,až potom nastal problém, co s tým má vek matky? Poznám ženy, ale rodili v 20 a majú ťažko choré deti, rovmsko ženy, co rodili po 40 a deti sú úplne zdravé.
Je to tak.Kam až moje paměť sahá, stát se o problémy podobných rodin nezajímal. Za minulého režimu lékař prostě navrhl "odbornou" péči. Jako studentka zdravotvnické školy jsem viděla na brigádě psychiatrickou geriatrii (skoro 30 lůžek na pokoji, sprchování nahých žen v řadě hadicí se sprchovou hlavicí) a věděla, že tohle pro lidi, o které se mám starat, prostě nechci. Během praxe jsem potkala mnoho maminek, na které se stát vykašlal, ale odolávaly a o děti se staraly. Hodně se stalo pečovatelkami v Jedličkárně, jen aby tam jejich dítě bylo a naučilo se sebeobsluze a velké samostatnosti. Naopak děti osamělejší jsme v létě mívali na klinice, když se v ústavu malovalo, hodně jich trpělo pomočováním z psychických příčin.
Situace se moc nezlepšila ani po revoluci, i když reforma (zákon 108/2006 Sb. - až r. 2006!) dala lidem víc peněz, těmi ale stálé vyčerpání z péče nevyrovnáš. Můj odhad je, že po ukončení péče o seniory, která trvala několik let, se žadateli a příjemci příspěvku na péči do zhruba pěti let stávají sami pečovatelé. Proč to dopouštíme?! Služby pro ně by jim prodloužily zdraví a ubylo by míst ve službách pro další. Když si vzpomenu na dvě hubené sedmdesátileté sestry, které se střídaly v péči o rodiče a tahaly je do koupelny v patře doslova na zádech... Žiji v pohraničí a dostupnost jakékoliv pomoci a podpory pečovatelům vnímám podobně, jako paní Kováčová.
Rodiče postižených dětí, které mají problém s mobilitou, totiž pečují mnohem déle a jsou to především ženy, které namáhají svou fyzičku. Málokteré tříleté dítě váží 15 kilo... A ačkoliv jsou mnohé ženy jako vzpěračky, nejsme na to dělané. Ukrajuje to zdraví a život, bez legrace. O psychice nemluvě - hodně mužů vždy opouštělo rodiny, protože nebyly nijak ošetřené po zjištění "nezdravého, nenormálního" dítěte. Vždy se hledala "vina" a muži nezvládali a stále nezvládají společenské i rodinné stigma.
Já sama jsem prodělala DMO, bylo to především z nackovani DMo 4x do dvou let a přeočkování 2x,jsem dítě cizoložství, jedinný kdo mi pomohl, když jsem klekla na kolena vyznala hříchy,byl náš stvořitel který je živý a jmenuje se Yawhua Hamashia,dal mi neuvěřitelnou milost uzdravil mě a nemám berle korzet a vidím.Rodime se sem v hříšné přirozenosti, musíme se znovu narodit z Ducha svatého a vody,o kterého si musíme poprosit.dekuji každý den za milost, která mi nemusela být dana
Strašný opět stát selhal, žádná pomoc a nikoho to nezajímá
Selhává ve zdravotnictví úplně
Hlavně, že na Ukrajinu se posílají miliardy...
❤
Co si samy nevyřídíte, navyhádáte a nezjistíte to nemáte, tak to bylo vždycky, bohužel.
Aku.ma.chorobu.da.sa.to.leicit.
Protože nemá rodit po 40letech,nebo když se k té hranici blížíme
A ako viete, v koľkých rokoch pani rodila? Dievčatko sa narodilo zdravé,až potom nastal problém, co s tým má vek matky? Poznám ženy, ale rodili v 20 a majú ťažko choré deti, rovmsko ženy, co rodili po 40 a deti sú úplne zdravé.
Chtělo by to odborného asistenta který platí stát a dává mu na to peníze, to bych řekla odborná pomoc ale nevim