CO DĚLÁM, KDYŽ MÁM ŠPATNÝ DEN...
Вставка
- Опубліковано 5 лют 2025
- Napadl mě takový experiment. Zkusil jsem zaznamenávat svůj pracovní týden se vším, co přinesl, se vším, co mě potkalo a musel jsem řešit. Chtěl jsem tím ukázat, s čím se mohu ve své psychoterapeutické praxi setkat a jak se sebou pracuji.
Budu moc rád za zpětnou vazbu a zprávu, jak se vám tento formát videa líbil, co vám v něm chybělo nebo co bylo naopak navíc.
Díky za každé zhlédnutí! Díky za šíření tohoto tématu!
/ kvappa
![Lp. Сердце Вселенной #60 РОЖДЕНИЕ ЛОЛОЛОШКИ [Финал] • Майнкрафт](http://i.ytimg.com/vi/YoR0pAV9FVQ/mqdefault.jpg)
Moc hezké video! Já mám největší problém s vypnutím myšlenek a hlavy, mám pocit, že pořád utíkám k tomu kde co zařídit, přemýšlím nad prací doma, před spaním mi jedou v hlavě todo listy, jestli jsem splnila termíny / splatnosti … někdy mám pocit, ze mi hlava zavari. Učím se to zvládat, ale je to boj 🤨
Moc se mi to libilo, urcite pokracujte i takovym zpusobem.
Áno, mala by som záujem o pokračovanie :) Super video...
Skvělý formát, bavilo by mě pokračování :) Díky za tvou tvorbu
Líbí se mi ta upřímnost, příjemnost a empatie, která z Vašich videí srší
Celý profesní život jsem pracovala s lidmi. Asi pohár přetekl, neboť nyní,v důchodovém věku,miluji být sama se sebou,a je to boží 👍. Jinak- jste úžasňák. Přeji hodně sil.
.
Moc fajn formát videa. Další by byl super. Obohacující myšlenky.
Bomba, hodně super to bylo!🥰 Já mám kurz terapeut (kouč) Psycho-energetické transformace a chtěla bych se moc, moc rozjet - zařídit si klientelu, ale mám šílenej (osobní psychickej) zásek, takže jsem video nejen sledovala, ale celkově vnímala, jak to lidé s tímto pracovním zaměřením vůbec nemají jednoduché - JSTE JEDNIČKA!!🥰🥰 Určitě budu moooc ráda za další podobná videa!!🥰
O dva roky sa chcem hlasiť na psychológiu, preto vaše videá milujem, prosím, ďalšie takéto vlogy, lebo by boli určite super!
Prajem pekný deň❤️
Díky za reakci!
Pro mě bylo zajímavé slyšet, že emoci, kterou prožívám si mohu dovolit jen tak prožít a nemusím se ani zabývat tím, z čeho pramení nebo ji nějak rozebírat, analyzovat.
To dělám tedy hlavně u těch "negativních". Když mám radost, tak to přijímám zase až moc snadno a kolikrát si ani neuvědomím, že za tu emoci můžu být i vděčný.
Určitě bych byla ráda za další podobné video😊
Super video Tomáš, tento štýl ti veľmi pristane, páči sa mi tvoj štýl vysvetlovania, len tak ďalej !
Díky za reakci!
Super, děkuji. Zrovna těch pár slov o stresu jsem potřebovala slyšet. 😊určitě pokračujte.
Díky za reakci!
Moc se mi tento formát videa líbí 😊, určitě bych ho brala častěji 😁☺️.
díky za reakci!
Ahoj, určitě je to super video a pokračování bych brala. Chtěla bych vědět jak zvladat nepříjemné věci, něco co musím udělat a už teď vím že je to stresující 😒
Skvělý nápad na video!🤍 moc mě to bavilo
Dobrý večer. Gratuluji k miminku. A máte uklidňující hlas. Každé Vaše video je přínosné. Nám pomáháte. Ale jak dobíjete baterky Vy? Mějte se krásně 🌞
Ďakujem za video potesilo a urobte aj to druhe
Dobrý den, Tomáši, děkuji za Vaši cennou tvorbu. Měla bych možná námět na video. Zajímal by mě Váš pohled na téma citlivého/psychicky labilního/... člověka v pomáhajících profesích. Sama se celoživotně potýkám s lehčími psychickými problémy, zároveň studuji sociální práci a velmi jsem se v tom oboru našla. Vím ale, že musím být obezřetná a velmi si hlídat svoji psychohygienu, aby mě to jednou nesemlelo a aby moje práce nebyla víc na škodu než k užitku nejen mně, ale i mým klientům. Na druhou stranu vnímám, že zvýšená senzibilita (a třeba i osobní zkušenost s tím, že člověk někdy potřebuje pomoc druhých...) sebou nese i některé pro pomáhající profese velmi pozitivní a potřebné aspekty, jako je například schopnost empatie. Zdá se mi to jako hodně velké téma a velmi by mě zajímal nějaký Váš pohled na něj - zejména co si hlídat, pokud mám psychické problémy a zároveň sám pracuji s lidmi, jak o sebe pečovat a možná i jak poznat, kdy už to jde proti sobě a člověk by měl raději (trvale či dočasně) zvolit jinou cestu? Omlouvám se za vyčerpávající komentář a budu se těšit na případnou reakci, ať již zde nebo třeba i ve videu. 😉
Já si osobně myslím, že psychicky labilní člověk by v těchto profesích dělat neměl. Jednou jsem v TV slyšela nějakého doktora (myslím, že to byl chirurg), který říkal, že dobrému doktorovi na pacientovi nezáleží, ale umí dobře zahrát, že záleží. Myslím, že to bude platit ve všech pomáhajících profesích. Jednou jsem se svého 62letého psychoterapeuta zeptala, jak to zvládá to od rána do večera poslouchat. Řekl mi, že se se svými klienty neztotožňuje (a čím je starší, tím lépe mu to jde). Ale video na toto téma by bylo jistě zajímavé.
@@kkkuzi Myslím, že je to otázka, na kterou rozhodně není jednoduchá odpověď. Jistě je někde nějaká hranice, ale psychické zdraví, to nejsou jen dvě homogenní skupiny, "zdraví" a "nemocní", spousta lidí je někde mezi, a ta hranice, kdy ten člověk v pomáhajících profesích ještě může, nebo by už neměl dělat, bude dle mého někde mezi. Také myslím, že je to velmi individuální, nicméně stojím si za tím, že to má i své výhody. Např. mně moje studium a práce (mám i zkušenost z praxe, ne že ne) zatím 100% obohacuje a rozhodně nemá na moji psychiku žádný negativní vliv a se vší sebekritikou myslím můžu říct, že se na to v mnoha ohledech hodím a dělám to dobře. A rozhodně by v mém případě nebylo dobré skončit jen proto, že mám v životě sklony k nějaké úzkosti (což si mmchdm nemyslím jen já, ale i moje velmi dobrá a profesionální psychoterapeutka). Ale samozřejmě, dost možná přijde v životě čas, kdy vyhodnotím, že teď je ta chvíle, kdy je třeba přestat. Jde jen o to sám sebe znát a tuto chvíli včas rozeznat.
S tím, že nemá člověku na klientech záležet a má to jen hrát, úplně nesouhlasím, i když chápu, jak je to myšleno. Podle mého mně by na klientech záležet mělo, když s nimi pracuji, měla bych se do nich snažit vcítit a neměli by mi být jedno, ale jakmile svou práci s nimi v tu chvíli skončím, měla bych to od sebe odstřihnout a vlastně už se k tomu myšlenkově nevracet. A naladit se na ně znovu zase až s nimi pracuju příště. A rozhodně si tu práci takříkajíc netahat domů. Ale s tím tedy souhlasím s Tomášem, který v jednom videu říkal že toto není na práci psychoterapeuta (a stejně tak bych řekla i soc. pracovníka/...) to nejtěžší, i když si to hodně lidí myslí, osobně s tím taky problém nemám a myslím, že se to do značné míry dá naučit.
@@katerinaedita6926 Samozřejmě, že máte pravdu. Situace není černobílá. A je to jak v každé jiné profesi: Někteří jsou na to dobří, jiní méně, jiní o dost méně ;-) Naprostý bezcita se na tu práci nehodí. Já se starám o 80letého nemohoucího strejdu a asi rok k němu chodily pečovatelky. Před nedávnem byl měsíc na LDN. Ten přístup ať už pečovatelek, nebo zdravotních sester je různý. Jsou takové, které na to dost kašlou, které tu práci odvádí tak na 50% (jedna ošetřovatelka místo práce hraje na mobilu hry, jedna zdravotní setra mu v rámci nějaké pomsty snad i úmyslně způsobovala bolest atd.) Na druhou stranu příliš velká míra empatie vede třeba k tomu, že strejdovi vypráví ošetřovatelka, jak se mj. stará o 90letého pána, který se jí vytrvale ptá, kdy už konečně umře. Vypráví mu to, protože s tím 90letým pánem soucítí a tíží jí to (je to přesně ta situace ze začátku tohoto videa, kdy máte něčeho plnou hlavu a nemůžete se plně soustředit na práci)...jsou tak z toho ve výsledku špatní všichni. Jednou jsem četla rozhovor s bývalou ošetřovatelkou, která této práce musela zanechat, protože byla příliš empatická. Chodila od klientovi ke klientovi a jen viděla, jak postupně ti staří lidé čím dál víc schází, až odejdou úplně. Pracovat se starými lidmi je velmi záslužné, ale osobně si myslím, že je to jedna z nejnáročnějších profesí (především na psychiku, ale i na fyzičku). Musíte se potýkat s demencí, depresemi klientů a s hrozně smutnými příběhy. Mě osobně by ubíjelo už jen to vidět, jak někteří příbuzní přijedou na návštěvu jen, když se bere důchod, aby pak stařence ten štoček peněz vyškubli, jen ho převezme od pošťačky. Nemyslím si, že je svět jenom špatný, ale tady to špatné je vidět nějak více. Neříkám, že to nemůžete dělat, ale radostná práce to není. Taky nevím, čím vším se můžete jako sociální pracovnice zaobírat, ale pokud dobře chápu, asi Vám jde primárně o starost o lidi na konci jejich životní cesty. Jak píšete: "Jde jen o to sám sebe znát a tuto chvíli včas rozeznat." V žádném případě Vás nechci odrazovat. Osobně Vám vlastně fandím a máte můj obdiv. Vybrala jste si náročnou cestu. Snad je pro Vás i zvládnutelná, jen Vám přeji, abyste tu chvíli, kdy je třeba přestat, dokázala včas rozeznat. Nebo ještě lépe, abyste přestat vůbec nemusela, protože to prostě zvládnete a najdete ten správný balanc mezi empatií a odstupem.
@@kkkuzi @kkkuzi Díky za příjemnou diskuzi s Vámi :) je fajn na internetu s někým diskutovat a vyměňovat si i protichůdné názory a přitom se vzájemně neurážet... To jen tak na okraj, že to v současné době není vůbec samozřejmost. :)
Každopádně k tomu, co píšete - je zajímavý, že jste zmínila zrovna práci se seniory. Jako sociální pracovník můžete totiž pracovat s celou řadou cílovek, kromě zmíněných seniorů například s lidmi bez domova, se závislostmi, s rodinou v nejrůznějších oblastech (poradenství, oblast soc. právní ochrany dětí...), s lidmi s postižením, s dětmi v ústavní péči, v kriminologii..... atd. atd. No já jsem se rozhodla zrovna pro tu práci se seniory. A co je zajímavý, často mi právě lidé říkají, že by to dělat nemohli z podobných důvodů, které píšete. Přitom moje zkušenost je taková, že mi to zatím nijak zvlášť "depresivní" práce nepřijde (i když je fakt, že zatím jsem měla zkušenost se samými co do kvality asi nadprůměrnými zařízeními - a takových zařízení si umí hodně klientů vážit a zase Vám to naopak nějak vrací. Nedělám si iluze, že je to všude tak růžové.). Naopak vím, že s celou řadou jiných zmíněných cílových skupin bych vážně pracovat nemohla a obdivuju lidi, kteří to dělají - typicky s lidmi s různými závislostmi, s vězni atd.. Tam by mě asi absolutně deptalo, že je to naprosto zbytečné utrpení a že si to ti lidi způsobili nějakým způsobem sami (i když i o tom by se dalo diskutovat, ale to už by bylo jiné téma). Naproti tomu stáří vnímám jako přirozenou součást života, nejedná se o nic patologického, a proto to asi nevidím vůbec tak negativně. I když samozřejmě se člověk setká i se smutnými příběhy... Třeba s ležícím klientem s bolestmi, který půl roku nebyl venku. Na druhou stranu když ho pak po tom půl roce vezmete na vozíku ven a vidíte, jak se mu z toho rozzáří oči a během té půl hodiny vám 150x poděkuje, jaká je to nádhera, tak to je pocit k nezaplacení a člověk se na tom hodně naučí. Takže asi tak. Nic není černobílé, ale co přijde extrémně těžké jednomu, nemusí se zdát tak těžké druhému, protože každý na stejnou věc nahlížíme z různých stránek. :)
A jinak Vám děkuji za přání, budu doufat, že mě optimismus zrovna v téhle věci nepřejde, protože mi na té práci vážně záleží, ale kdyby ano a musela bych ji časem změnit, tak se vlastně taky tolik neděje, i to patří k životu. :) Abychom to vrátily zpátky k psychoterapii, tak i tohle je jedna z věcí, pro kterou je super mít psychoterapeuta, protože věřím, že kdybych se dostávala do krize, tak moje psychoterapeutka by byla jeden z lidí, kteří by mi to řekli a přiměli mě nad tou změnou pouvažovat. :)
Dobrý den, já myslím, že jste si v původním komentáři i v dalších reakcích ve vláknu dala tu nejlepší odpověď. To vědomí a způsob, jak o tom přemýšlíte, se mi zdá jako ta nejlepší prevence nějakého "špatného vývoje" v pomáhající profesi (ať už pro sebe, nebo pro klienta).
Zároveň myslím, že je dobré si klást další otázky. Například odlišit citlivost od lability. Nebo si dobře definovat "psychickou labilitu", co to pro Vás znamená, kde jsou rizikové situace, jak se ta labilita projevuje a v čem je ohrožující pro mě nebo pro klienta, atd.
Líbil moc, těším se na další 😊
Moc se mi to líbilo! Jsem na začátku prsychoterapeutickeho výcviku, a tak mě to zajímá, protože brzy musím mít taky klienty 🙂😁 ale rodiny teda 😅
Senzační video. Ta procházka je výborný nápad. Jaké knížky čtete, když potřebujete vypnout?
já čtu hlavně beletrii, většinou nějaké klasické romány, společenské, trochu psychologické, mám rád román jako zrcadlo společnosti nebo nějakého společenského fenoménu
Bozi video ❤ dekuji ❤
Už se těším na další 🙂.
Zdravím Tome, mě to přišlo dost užitečný. V dnešní době ukazovat realitu. Klidně ještě natočte váš běžný týden.
díky za reakci
Myslím, že skvělé video, sama pracuji s lidmi v oblasti poradenství a mám pocit, že mi tohle video něco dalo. 🙂
To je stejne jako kdyz jdete na koncert koncert se vydaril a druhy den prijdete do prace a v nikdo se vas nezepta jake to bylo atd
Ano mám zájem :)
😊
Normálně kritické komentáře moc nepíšu, ale když už si o ty připomínky říkáte :-) 1. z houpavých videí se u mě dostavuje lehká mořská nemoc (což ovšem je jen mezi mnou a mým žaludkem a naopak věřím, že to mnohým přijde akčnější). 2. ten mód film mi přijde vlastně horší (minimálně zvýrazňuje všechno to, co standardní uživatel zvýraznit nechce, i když je pravda, že zvracet se mi u něj chce míň :-) ). 3. příště bych volila týden, kdy nevítáte novou naději lidstva (člověk dle popisku by spíš očekával zhrzeného, znaveného, zarmouceného člověka a ne rozradostněného strejdu, i když je fajn, Vás vidět rozradostněného, ale jistě to byl pro Vás natolik netypický týden, že měl podle mě méně vypovídající hodnotu o všedním životě). 4. Osobně jsem si myslela, že terapeuti se moc odpojovat od sebe nesmí, aby je ty problémy klientů příliš nezahltily (nevím, jestli víte, ale celou dobu, co to vysvětlujete se mračíte...nejsem psychoanalytik, takže nebudu vyhodnocovat, co všechno by to mohlo znamenat) 5. Celkově se mi to líbí...obsahuje to několik rad, které mohou některým pomoci (mě osobně se nejvíc líbila analýza, proč v nás jisté věci spouští stres, přestože se nejedná o primární zdroje nebezpečí), a člověk nahlídne trochu pod pokličku. Pár dalších těchto videí by jistě nebylo na škodu. 6. Asi mi chybělo více detailů (z toho videa nevím, kolik času trávíte v práci, jestli vůbec stíháte oběd, jak moc je náročné pracovat s klienty (agresivní klient / nespolupracující klient - např. pubescent dovlečený rodiči atd.), kolik Vám sebere administrativa atd.) 7. čistě zvědavostní otázka: Ty obrázky na zdi mají klienta jako uklidňovat? Včetně té chlupaté krávy? :-)
Díky za reakci! Chytnu se toho odpojování od sebe. Buďto to můžeme vnímat jako přirozený proces desenzitizace nebo disociace. Oba tyto procesy se dějí všem a velmi často, dějí se v terapii i mimo ní. Terapeut je trénovaný v tom, aby si je hned uvědomil, aby si i vytvářel koncepty o tom, co se to děje, že on sám desenzitizoval nebo disocioval část toho, co se dělo. Je to pak účinný diagnostický nástroj. Neplatí tedy, že se terapeut nesmí odpojit, toho nelze dosáhnout, spíš by si měl odpojení (desenzitizace, disociace) co nejdřív všimnout. Ale pak lze uchopit odpojení jako něco, co je spíš součást uvolnění a načerpání - tedy jako částečné odpojení od reality v rámci čtení knížky, koukání na seriál, jízdy na kole, atd, takové odpojení je vědomé, záměrné..
Odpověď na zvědavou otázku - proč myslíte, že obrazy na zdi v terapeutické místnosti musí uklidňovat? Mohou mít i jiný účel (projektivní), anebo jsou jen výrazem osobnosti terapeuta.