‘Všechno je milost‘ - Terezie z Lisieux a Dietrich Bonhoeffer

Поділитися
Вставка
  • Опубліковано 23 сер 2024
  • Základní otázkou filmu je:
    ‚Je člověk spasen nezištnou láskou Boží
    nebo je spasen svými skutky?‘
    Otázka ospravedlnění a spásy, je pro člověka zásadní. Podíváme se na čtyři historické mezníky, které se této otázky týkají:
    1 - 31. října 1517 vyvěsil mnich Luther na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu v Německu svých 95 tezí jako reakci na praxi odpustků. Kritizoval církev, která hlásala, že papežské odpustky zbaví člověka všech vin a zachrání ho. Zformuloval tak učení o Boží milosti, která je v rozporu s tehdejší katolickou církví: „Naše víra v Krista nás neosvobozuje od skutků, ale spíše od falešných představ, to znamená od bláznivého přesvědčení, že budeme ospravedlněni díky našim skutkům.“
    2 - Jak říká otec Raniero Cantalamessa, kapucín a papežský kazatel: Tridentský koncil v roce 1545 dává katolickou odpověď na námitky reformátorů. Dává své místo jak víře, tak i dobrým skutkům a zároveň obojí respektuje. Nebudeme spaseni „skrze“ dobré skutky, ale nebudeme spaseni ani „bez“ nich. Tím, že protestanté jednostranně zdůrazňují důležitost víry, katolické učení a spiritualita nakonec přijali pouze nevděčný úkol připomínat nezbytnost dobrých skutků a jejich vliv na spásu. Výsledkem bylo, že převážná většina katolíků té doby neslyšela až do konce svého života nikdy učení o nezištném ospravedlnění skrze víru.
    3 - 25. června 1530 Augsburské vyznání oficiálně rozdělilo katolíky a protestanty.
    4 - 31. října 1999 ve stejném místě v Augsbourgu Římskokatolická církev a Světová federace luteránských církví vydaly společné prohlášení: „Všichni jsme přijati Bohem jedině skrze jeho milost a ne kvůli našim zásluhám, a přijímáme Ducha Svatého, který obnovuje naše srdce a povolává nás k tomu, abychom konali dobré skutky.“
    Obsah tohoto ekumenického prohlášení - ospravelnění skrze víru a Boží milost - prožili výjimečným způsobem dva duchovní učitelé, jeden katolík a druhý protestant: Terizie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře (1873 - 1897), která byla vybrána za patronku misií a učitelku církve, a luteránský pastor Dietrich Bonhoeffer (1906 - 1945), filozof a skvělý teolog, který byl popraven v dubnu 1945 za Hitlerova režimu.
    Oba dva nám svými spisy, svými zkušenostmi a zejména svým jedinečným způsobem, kterým prožili utrpení, odhalují úžasnou souvislost: „všechno je milost“. Jediný hodnotný čin je od nynějška odevzdání se do očisťující a přetvářející Boží lásky, která je bezplatná. Dietrich Bonhoeffer a Terezie z Lisieux žili toto naprosté odevzdání se do Božích rukou.
    Když byl Dietrich ve vězení, kde postupně mizely všechny jeho naděje na osvobození, uvědomil si, že jeho jediná cesta ke spáse spočívá ve svobodném a radostném přijetí Boží vůle.
    Když Terezie vážně onemocněla tuberkulózou, ve zkoušce víry a stále hlubší naději zůstává přesvědčená, že ji Bůh přijme v její maličkosti.
    Obě tyto velké postavy ekumenismu potvrzují tuto společnou deklaraci o ospravedlnění skrze víru a skrze Boží milost, podepsanou v Augsbourgu 31. října 1999, a mohou nám pomoci ji uskutečňovat.
    Ce film est réalisé par la Communauté du Chemin Neuf via le réseau de international prière « Net for God ».
    Pour nous contacter : netforgod@chemin-neuf.org
    NFG_07_03_CS_

КОМЕНТАРІ • 5