Rád bych se podělil o něco, co nás doma děsí už delší dobu. Začalo to docela nevinně. Naše tříletá dcera dostala ke svým prvním narozeninám nočník, který po použití zahraje krátkou, veselou melodii. Tehdy nám to přišlo jako skvělý dárek. Jednoho večera, když už naše dcera dávno spala a my s partnerkou sledovali televizi, se z temné chodby náhle ozvala ta melodie. Oba jsme ztuhli. Šli jsme se podívat, co se děje, ale chodba byla prázdná. Dcera spokojeně spala ve své postýlce. Od té doby nočník občas zahraje úplně sám. Bez varování, bez zjevného důvodu. Nejhorší je to v noci, když ležíme v posteli, všude je ticho a z temné chodby se ozve ta hravá dětská melodie… Pak se to začalo stupňovat. Pořídili jsme si koš s automatickým otevíráním víka. Stačilo mávnout rukou a víko se otevřelo. Fungoval bezvadně, dokud jsme jednoho večera, opět při sledování televize, nezaslechli zvuk otevírání víka. Byl jsem vystrašený ale šel jsem se podívat. Víko bylo otevřené a nikde nebylo nic, co by jej mohlo otevřit. Koš se od té doby otevírá sám. Bez varování, kdykoli se mu zachce. Vyměnili jsme baterie, ale nic nepomohlo. Nejpodivnější zážitek se ale stal před třemi měsíci. Seděl jsem doma sám se svou dcerou. Venku se začínalo stmívat, byl klasický podzimní den. Zataženo, chladno, ticho. Seděl jsem na gauči a přemýšlel. Dcera si hrála vedle mě, když jsem znovu slyšel melodii z nočníku a chvíli na to se v kuchyni samo od sebe otevřelo víko odpadkového koše. Už mě to nijak nerozhodilo, na tyhle věci jsem si za tu dobu zvykl. Ale to, co přišlo potom, mě úplně zmrazilo. Dcera mě vyrušila z myšlenek otázkou... "Tati, kdo to tam je?" Podíval jsem se směrem kam ukazovala. Na balkónové okno. Řekl jsem jí, že tam nikdo není, a zeptal se, co viděla. Její odpověď mi vzala dech... "Byl tam vysoký pán. Dělal dupy dup a měl rohy na hlavě." Když se večer vrátila partnerka, snažila se zjistit víc. Dcera pak dodala něco, na co dlouho nezapomenu. "Měl křídla na zádech a pak odletěl." Snažil jsem se to racionálně vysvětlit. Možná něco viděla ve školce, kde byla jen pár dní. Ale čerta viděla naposledy na Mikuláše, což bylo devět měsíců zpátky. Jak by mohla tak přesně popsat někoho, koho už tak dlouho neviděla?
Jestli odletěl, možná se už nevrátí, ale doporučila bych parapety, kde ta bytost byla posypat solí a zapálit svíčku. Zaměřte se na plamen, požádejte anděly strážné o obranu a aby Vás při modlidbě držely na světle a v bezpečí. Projděte s tou svíčkou celý byt a všude požádejte o ochranu, dokud neucítíte, že jste v bezpečí, v teple a světle (jak kdybyste byl malý a objala Vás ze všech stran milovaná osoba). Vyhýbejte se při modlidbě záporům ( jako nedělat, nemoct, nevidět a podobně) a myslete pouze na dobro strážných andělů. Až pocítíte, že to stačí, poděkujte andělům strážným za ochranu a ukončete komunikaci slovem Ámen. Může to trvat dlouho (mě to trvalo 45 mint v místnosti 4X4 metry), ale podle mě lepší něco než nic, než najdete pomoct otce. Přeji hodně štěstí, budu ráda, když napíšete, jak to dopadlo.
Tak se tedy taky podělím o svůj příběh. Začalo to před 4 lety, když jsme se s mamkou a mými sestrami stěhovali do nového bytu. Už první den jsem měla z tohoto bytu strašně divný pocit, takový stísněný, hlavně z chodby, která je dlouhá a večer nejde vidět z jedné strany na druhou. Máme 2 papoušky, kteří byli v chodbě, ale každou noc z ničeho nic začali křičet a skákat po celé kleci. Uklidnili se, až když tam někdo přišel a rozsvítil světla. Říkali jsme si, že se třeba něčeho zleknou, co je tady v bytě nového. Když jsem jednou v noci spala, vzbudil mě strašně divný pocit. Když jsem se podívala přímo před sebe, u dveří stála malá černá postava, jenom se na mě koukala. Nemohla jsem křičet ani mluvit, tak jsem jenom zavřela oči a snažila se znova usnout. Ráno jsem se probudila, ale ten pocit nezmizel. Papoušky jsem si dala k sobě do pokoje a už nekřičeli v noci. Postupem času se začalo přidávat to, že když jsem šla na záchod, slyšela jsem kroky za dveřmi, ale když jsem otevřela, nikdo nikde nebyl. Rozhodla jsem se svěřit mamce o tomhle zážitku. Ta mi na to řekla, že když v noci šla za sestrami do pokoje, jelikož sestra byla hodně nemocná, viděla černou postavu, jak stojí u sestry, a také, že mamky přítel slyšel v noci koš se zavírat a otevírat.Touhle dobou se mi začaly strašně měnit nálady, byla jsem furt unavená, strašně úzkostlivá a myslela jsem na sebe jako na nežijící. Každý den jsem slyšela různé kroky, když jsem byla doma sama, tak jsem za dveřmi, jelikož je máme skleněné, viděla jenom se mihnout černý stín. Začalo se přidávat klepání, padání věcí v kuchyni i v koupelně. Jednou u nás byla babička na návštěvě, seděla jsem s ní v kuchyni, když se v tu chvíli otevřela mikrovlnka. Mamka byla strašně vystrašená a jelikož je věřící, našla nějakou paní a s tou jsme se sešli. Tato paní nám vysvětlila byt a snažila se odvést nějaké duše. Řekla, že vidí dobré duše, ale i jednu špatnou, kterou mám u sebe. Chvíli byl klid, ale potom se to začalo zhoršovat, začala mi padat zrcadla, rozsvěcet se mi světlo a kdykoliv, když jsem prošla přes chodbu, měla jsem strašně divný pocit. Paní jsme volali znova, sešli jsme se a řekla, že ty dobré duše odešly, ale zůstala tady ta špatná a nejspíš se naštvala, tak znovu vysvětlila byt a pokusila se jí odvést. Nevím, jestli to moc pomohlo, furt slyšíme klepání, ťukání, padají nám sošky, ale už se nebojíme a jenom to bereme jako součást. Vždy, když někdo zaklepe, tak řekneme ahoj, a to je všechno. Budu ráda, pokud si příběh přečtete, omlouvám se, že je to trochu matoucí a dlouhé.
Čus, je mi 27 let. A když se to stalo bylo mi asi 20. V tu dobu jsem bydlel u dědy. A jednou když byl děda v práci, tak jsem koukal na telku. A protože jsem ráno stával do práce a bylo už dost hodin, tak jsem šel spát. Děda měl televizi zapojenou v prodlužováku a vždy se ta televize vypínala, tak že se ten kabel od televize vytáhnul z prodlužováku. Klasika všude zhasnu a jdu spát. A najednou se ozvala rána z obýváku. Celkově ty rány byli tři a ta poslední byla největší jako když někdo bouchne do stolu. A když odezněla ta poslední rána, tak se televize zapnula. Takový strach jsem za život nikdy nezažil. Trvalo mi asi 30 minut než jsem se odvážil jit se podívat co se vlastně stalo. Když jsem pomalu a potichu šel do obýváku, tak jsem si všimnul, že televize je zase zapnutá v prodlužováku. Od té doby jsem tam už nikdy nespal sám a radši jsem si pronajmul svůj první byt. Do dnes když si na to vzpomenu mám husí kůži a úplně se mi svírá žaludek. Do dnes nevím jak se to mohl stát.
Čus kuci je to častější než by jste řekli i v Česku se děje Phrogging označuje situaci, kdy se někdo cizí ubytuje v domě či bytě někoho jiného a žije zde bez povšimnutí několik dní, měsíců a v některých případech i několik let. Nemusí se jednat pouze o domácnost, ale i osobní sklad či dokonce nákupní centrum. Phrogging si mnozí pletou se squattingem, ale mezi těmito dvěma nelegálními činnostmi jsou podstatné rozdíly.
Squter chce být sám a Phrogger si užívá a má rád přítomnost druhých Někdy se stane, že když se rodina odstěhuje tak Phrogger jde za nimi ☺️ Říkala sem si, jestli to tu někdo napíše, protože tohle ví málokdo
Čau Stejku :D tady se podělím o něco mého ( a jinak zase skvělé video :D) Tento příběh se stal asi před 12 lety když jsem byl ještě malý. S máminou kámoškou jsme jeli na chatu společně s jejím synem a manželem. Tak nějak šly dny byla zábava a tak dále, takhle to šlo do 3 dne. v noci jsem se s mým starším bráchou vzbudil, podle bráchy bylo něco okolo půl druhé ráno a z ničeho nic začal foukat vítr i když jsme neměli otevřené okno. Po chvilce kdy přestal ten průvan zazvonil telefon, nikdo z nás se ho neodvážil zvednout. Pak to přestalo a mysleli jsme si s bráchou, že už to přestalo. Chtěli jsme jít pak v klidu spát, ale slyšeli jsme zvuky z kuchyně, byla to naše máma s její kámoškou. Když jsme se za nima šli podívat, řekli nám že Petr (manžel mámino kamárádky) zemřel. V budoucnu mi ještě máma řekla že se na zahradě oběsil.
Ahoj stejku, zkusím taky přispět jedním z mých několika zážitků, které si nedokážu logicky vysvětlit. Když mi bylo 9, byla jsem doma se zápalem plic. Každé ráno v 7 hodin mě mamka budila, abych si vzala prášky. Jednou v noci jsem se sama od sebe vzbudila, rozhlidla se po pokoji a řekla jsi, že je ještě asi brzo a budu spát dál. Měla jsem v té době patrovou postel a k ní dřevěné schůdky. Když jsem se otočila ke zdi, nešlo mi vůbec znovu zabrat. Když jsem najednou začala slyšet zvuky, které zněly přesně, jako když chodí někdo po koberci v pokoji. Zkusila jsem to ignorovat. Když po chvíli zvuky přestaly, doufala jsem, že se mi to jen zdálo. Najednou ale začaly praskat schody u žebříku, jakoby se někdo snažil vylézt za mnou nahoru. V tu chvíli už jsem byla úplně v šoku a i když jsem se mohla hýbat (případně zavolat na mamku nebo tak), čekala jsem co se stane. Postupně jsem cítila jak se vedle mě prohyba postel a něco si vedle mě lehá. Bylo to opravdu jako reálná osoba. Nakonec jsem na krku cítila tři krátké doteky, jako když se vás někdo dotkne prstami. Začala jsem brečet a až po chvíli co jsem se vzpamatovala, jsem zakricela na mamku. Ta věc co ležela vedle mě zmizela, hned co mamka přiběhla z druhé místnosti a rozsvítila. Nikdy v životě jsem nezažila něco podobného. Mamka to v tu dobu nebrala nějak extra vážně, ale když jsem ji to nedávno ve svých 20 říkala znovu, byla z toho docela vyděšená, prý hlavne proto, jak moc detailně si to pořád pamatuji.
Zdravím Stejku a Adame, rád bych taky přispěl s něčím, co se nám v bytě děje už v podstatě od doby, co jsem byl malej, a pokračuje to doteď. Je mi 17 a pár prvních znamení o tom, že doma máme ducha, se objevovalo už když mi bylo kolem 6 let. Mám staršího bratra, který ještě v té době bydlel s náma, a náš pes byl tehdy asi půl roční štěně. S bráchou jsme měli společný pokoj, a jeho počítačovej stůl byl hned vedle dveří, které vedou na chodbu, kde náš pes měl tehdy pelíšek. Tahle první "interakce", nebo jak to nazvat, se stala večer, kdy byli rodiče na nějakém večírku. Já spal a pes taky, mezitím co si bratr něco dělal na počítači. Vyrušilo ho náhlé štěkání z chodby, když se pes probudil a z ničeho nic vyděšeně štěkal do tmy. Bratr se ho snažil uklidnit, což se povedlo až po pár minutách. Řekli byste si, že to není nic divného, mohl třeba mít jen zlý sen, nebo něco. No, ne. Další ráno se mamka s tátou probudili s tím, že jejich skříň byla dokořán otevřená, aniž by ji otevřel jeden z nich nebo brácha. Neměli pro to vysvětlení. Čím jsem byl starší, tím divnější věci se mi v bytě děly. Většinou teda když jsem byl doma sám. Často jsem se probouzel uprostřed noci, pokaždé v ten stejný čas, klidně i třikrát týdně. Měl jsem vždycky pocit, jakože tu sám nejsem. Slýchal jsem i věci jako posunutí skleničky na kuchyňské lince mezitím, co jsem byl v pokoji, nebo podobné věci. Ale hlavní opakující se znak je ťukání. Skoro každý den, kdykoliv jsem sám doma, přes den nebo večer, se ozvou pokaždé dvě nebo tři zaklepání na tu skříň, co je v ložnici. Na tu samou skříň, která se před lety jakoby sama otevřela. Taky se mi někdy stává, že se probudím v noci a slyším kroky v mém pokoji (který je i zároveň obývák) a lehké prohnutí gauče, jako kdyby si na něj někdo sedal. A občas se i nějaké předměty v mém pokoji samy od sebe hýbou. Nedávno to byla zrovna fixa, která před mýma očima sama vyjela ze sady co mám vystavenou na poličce (ta sada fix je položená horizontálně, nevím jak to mám říct, sorry). Celkově už jak já, tak mamka, tak ostatní lidi co někdy přijedou na návštěvu nebo přespání, jsme obeznámeni o tom, že tu ten duch je. Zvykl jsem si na něj, dokonce jsem mu dal i jméno, které používá i mamka, aby se tu s námi cítil líp. :D Pořád si opakuju to samý - očividně nám Manda (pan duch/paní duchová) ublížit buď nechce, nebo nemůže, protože je třeba moc slabý. Kdyby jo, tak už to podle mě dávno udělá. Ale i tak ho mám rád.
Kluci, líbí se mi váš přístup, jak se snažíte ty příběhy vysvětlit. Taky to vždy dělám, že hledám vysvětlení, které není nadpřirozené. Je to fajn. Škoda, že tak nejde vysvětlit úplně všechno. Chjo. Pár nepříjemných zážitků jsem měla, které vysvětlit nešly vůbec. A to prostě z hlavy nedostanete. Super video!!!!
Mám tu příběh z dětství. Občas mívám sny, co se dějou pak ve skutečnosti. Ale, bylo mi 8 let a bydleli jsem v uličce v Praze 6 - Dejvice. Přes ulici sme měli vietnamce, kam mamka chodila nakupovat, když něco potřebovala. Vždy když jsem šel do obchodu já, tak se mamka koukala ven z okna, ale toto byl den, co se mamka nekoukala. Bylo dopoledne, nějaký jarní den. Mamka vařila polévku a potřebovala cuketu, pórek a magi. Poslala mě věci koupit, tak jsem se oblékl a šel jsem. Mamka se tento den nekoukala a já v pohodě nakupoval. Zaplatil jsem nákup a vyšel jsem z obchodu. Náhle přede mnou zastavila žlutý, malý nákladní auto od škodovky. Stáhlo se okno a slyším jak muž se mě ptá, jestli nechci odvést domu, já odpověděl, že ne. Muž nastartoval a ujel kousek dál. Viděl jsem jak zastavila u malé holčičky a asi se ji taky ptal. Byl jsem vystrašený a běžel sem rychle domu. Zavolali jsme policii, ale auto nikde. Od té doby jsem holčinu neviděl a stejný model auta nám na střední dodával jídlo do automatů. Je to crazy, že je to skoro 12 let a stále si pamatuju model a barvu auta.
Ahoj kluci, taky se podělím o jednu historku. Mám jednu opravdu temnou historku, která se mi stala, když jsem byl malý. Je to jediný strašidelný zážitek, který mám, a dodnes mě mrazí, když na něj vzpomínám. Když jsem byl ještě dítě, jezdili jsme s tátou, mámou a sestrou k dědovi a babičce. Tehdy ještě bydleli ve starém domě, kde děda vyrůstal, než se přestěhovali do nového. Já a moje sestra jsme spali spolu v obýváku. Jednou v noci jsem začal slyšet hlasité rány ze sklepa. Probudil jsem sestru, a společně jsme se rozhodli zjistit, co se děje. Když jsme přišli ke dveřím od sklepa, zjistili jsme, že se samy otvírají a bouchají, ale nebyl to průvan - bylo to něco mnohem děsivějšího. Dveře do sklepa, které bývaly vždy zamčené, byly tentokrát otevřené. Vzali jsme baterku a šli se podívat dolů. Bylo nám asi osm let a přiznávám, že jsme měli velký strach, ale zvědavost byla silnější. Když jsme vešli do sklepa, všude bylo ticho a prázdno. Jenže pak se dveře za námi zavřely - a zamkly. Nemohli jsme se dostat ven. Najednou jsme začali slyšet jemný dívčí smích, občas jsem ho slyšel já, občas sestra. Některé věci, jako koště nebo pár dalších předmětů, se samy pohnuly nebo spadly. V té temné místnosti jsme zůstali asi dvacet minut, než nás děda přišel vysvobodit. Když jsme se ráno vrátili nahoru, rodiče nás hrozně seřvali za to, že jsme šli do sklepa, kam jsme neměli. Děda totiž nechtěl, aby tam někdo chodil, a ten sklep byl pro nás zapovězené místo. O několik let později, když už se moji prarodiče přestěhovali do nového domu, jsem se o té události s dědou bavil. Řekl mi, proč nikdy do toho sklepa nechodil. Když byl děda malý, měl sestru, která si s ním ve sklepě často hrála. Bylo to jejich oblíbené místo, kde trávili spoustu času. Jednoho dne ale dědova sestra při hře ve sklepě uklouzla na schodech, spadla a špatně narazila hlavou. Zlomila si vaz. Děda a jeho rodiče ji hledali po domě celé dvě hodiny, než ji našli mrtvou na konci schodů, zkroucenou. Od té doby se děda sklepa bál a nikdy tam nechodil - měl z toho velké trauma. Do sklepa chodila jen babička, když bylo potřeba. Děda mi řekl, že je možné, že ty dveře nezavřel nikdo jiný než jeho sestra, která si chtěla hrát své hry. --- Ale k tomuhle příběhu mám i jednu teorii. Je možné že se náš někdo nebo něco snažilo nalákat do sklepa a pak nás tam uvěznit aby jsme si šli s ní hrát. Doufám, že se ti moje historka líbí, a že se dostane do videa!
Před nějakou dobou jsme s mojí mámou a s našema kamarádama jeli na výlet do Tater. Rodiče nás během cesty na Slovensko upozorňovali, že v Tatrách žijí medvědi. Celý pobyt jsme se jich báli a taky si z toho dělali trochu prdel a vymýšleli jsme plány, co dělat když je potkame. Bydleli jsme v chatě ve které byly skrýté kamery. Výlet byl fajn, až na jedno ráno. Bylo nějak kolem 8:00 a ja jsem se pobudil v takovém nepříjemném světle, kdy nebylo uplně všechno vidět ale stíny byly hodně výrazné. Když jsem trochu pootevřel oči, viděl jsem před sebou stín, který byl tak 3 m velký. Tak jsem se lekl a snažil jsem se zavřít oči, abych to neviděl. Rázem se ozvalo velmi hluboké zabručení a já se v tý posteli málem posral, ale snažil jsem se zůstat v klidu aby se nic nestalo. Pak bylo tak minutu ticho a tak jsem otevřel oči znovu a stín byl pryč. Když se vzbudila celá chata, na zmiňovaných kamerách jsme zjistili, že to skutečně byl medvěd, který se chtěl jenom napápnout. Chodil nám po chatce, vzal nám odpadky, které byli venku a naštěstí se nikomu nic nestalo.
Ahoj Stejku, miluju tvoje videa a ráda bych se taky podělila o jeden svůj příběh. Doufám, že se dostanu do videa. 🥰 S mámou věříme na sílu bylinek, šamany a tak, a od známých jsme dostaly tip na jednu babku bylinkářku nedaleko od nás, tak jsme jely jeden den ve třech ji navštívit. Já, moje máma a její nejlepší kamarádka, kterou mám ráda jako druhou mámu. Paní nás jednu po druhé „analyzovala“ svými schopnostmi, u mámy i její kamarádky viděla relativně normální věci, že jim nefunguje lymfa, ledviny atd. Dala jim na to bylinky s receptem, a pak jsem přišla na řadu já. Chvíli mě analyzovala, tiše, a divně jí o tom cukala hlava. Po chvíli promluvila: „Mně tam do té diagnostiky pořád někdo kecá.“ Všechny tři jsme si vyměnily vystrašené pohledy, a čekaly, co řekne dál. „Je to muž. A je mrtvý,“ dodala po chvíli a máma hned vzpomněla na svého nevlastního otce, který nedávno zemřel. „Ne, není to od vás, je to z otcovy strany, a je mrtvý už delší dobu.“ Máma tedy jmenovala tátova strejdu, ale on to taky nebyl. Jmenovala ještě dva příbuzné, ale stále se netrefila. „Nezemřel přirozeně,“ byla další nápověda od babky bylinkářky. Mamka si s vypětím všech sil vzpomněla na vnuka bratrance mé babičky (můj bratranec přes dvě kolena, asi), který se z nešťastné lásky zabil skokem z mostu. „To je on,“ prohlásila bylinkářka, což mě vyděsilo ještě víc, protože my dva jsme se nikdy nepotkali, ani jsem o něm nikdy neslyšela. Zemřel, když jsem byla malá, mohlo mi být tak 5 let (když jsme u ní byly poprvé, bylo mi 20, teď je mi 27). Bylinkářka mi řekla, že jeho duše je od jeho smrti se mnou a chrání mě proti všemu, ale hlavně proti chlapcům, protože nechce, abych dopadla jako on, se zlomeným srdcem z nešťastné lásky. Řekla mi, jak ho mám „vymýtit“, abych ho poslala na odpočinek. K onomu rituálu jsem se odhodlala až o asi měsíc později. Byla už noc, rodiče spali, bratr byl u přítelkyně. Zapálila jsem svíčku, posadila se do židle, naproti sobě jsem postavila prázdnou židli, zavřela oči, a vyzvala „bratránka“, aby se posadil. V tu chvíli se odnikud vznesl silný vítr, dveře byli zavřené, okno jen na větračku. Svíčka zhasla (to jsem vnímala i se zavřenýma očima), a po chvíli se zase rozhořela, a já věděla, že nejsem sama, ale neměla jsem odvahu otevřít oči, protože jsem se bála, co uvidím. Jeho přítomnost jsem vnímala velmi intenzivně, a i když bylo v pokoji teplo, cítila jsem chlad. Chvíli jsem s ním mluvila, děkovala mu za jeho ochranu, říkala mu, že ho mám ráda já i celá rodina, ale už musí odejít na odpočinek, že už na světě nemá místo, protože ztratil své tělo. V místnosti se trochu oteplilo, což jsem brala jako znamení, že je připraven odejít. Zavolala jsem archanděla Michaela a požádala ho, aby mého „bratránka“ odvedl sebou. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem další zdroj světla z místnosti, z druhé strany, než byla svíčka, kde bylo jen pootevřené okno, kudy anděl přišel. S úsměvem na rtech jsem „bratránka“ vyprovodila na odpočinek, a v mysli ho viděla, jak odchází k oknu, kde na něj čeká archanděl Michael. Než ale odešel, silně mě zamrazilo na levém rameni. Byla to jen chvíle, a já tušila, že se mě dotkl, a chtěl mi tak něco říct. Nejspíš mi chtěl popřát štěstí do budoucna, nevím. Vzápětí opět zavál silný vítr, svíčka zhasla, a už se znovu nerozsvítila. Seděla jsem po tmě ještě asi 5 minut, abych měla jistotu, že je po všem, a až pak otevřela oči. Vše bylo normální, i teplota v pokoji, jen jsem se cítila lehčí, jako kdyby mi z ramen zmizela tíha celého světa. Při další návštěvě bylinkářka řekla, že rituál byl úspěšný a žádný duch už na mě nesedí. 😅
Tento příběh mám z vyprávění od mámy. Když se toto stalo nebyl mi ani rok a neuměl jsem lézt což je docela důležité. Máma mě uspávala na chatě a během toho usnula, když se probudila nemohla mě nikde najít a pak jen slyšela můj smích v přízemí. Seběhla dolů a viděla mě jak se houpu na všech čtyřech a směju se do tmavého rohu pokoje. Hned jsme odjeli. Když jsme pozvali na chatu někoho kdo se o tyto věci zajímá tak prý v jednu chvíli vycítil 100 entit. Mám ještě pár příběhů které jse tam stali, ale to si nechám na příště.
Není to tak dávno, dříve jsem měl v pokoji takovou tu podložku pod židli k PC. Jednou když jsem šel spát jsem slyšel, zvuk, jakoby někdo/něco po té podložce chodilo. Jakoby dokola, takové rychlé kroky. Upozorňuju, v pokoji jsem byl sám. Byl jsem po dvanáctce unavený řešit nějakého ducha, tak jsem nahlas řekl, "Nikdo na to teď není zvědavý, ser na to". A okamžitě to přestalo :D Asi bych to viděl na toho stínového pána, kterého občas vidím už od dětství :D I když je pravda, že ve snu jsem ho už dlouho neviděl
Ahoj, tvá strašidelná videa se mi hrozně líbí a tak jsem si řekla, proč se také nepodělit. Zkušeností mám více, tak snad nevadí, že to bude delší. Občas se mi stává, že koutkem oka zahlédnu temnou siluetu, která náhle zmizí. Jako ale první zážitek, na který si vzpomínám byl v dětství, kdy mi bylo přibližně 5 let. Měla jsem pokoj s balkonem, které osvětlovala lampa z ulice a jedné noci mě něco přinutilo se na tyto dveře podívat. Přes zataženou záclonu bylo zřejmě vidět, že za nimi někdo stojí. Stín měl rohy a vypadal jako čert. Když jsem zavolala rodiče a oni přišli, odtáhli závěs a postava zmizela. Jediný další přístup na tento balkón vedl z vedlejšího pokoje, který patřil strýcovi a i když je vtipálek, nedokážu si představit, že by takto rychle zmizel. Později jsme se odstěhovali do vlastního nově postaveného domu, kde jsme vždycky se sestrou měly obě pocit, že tam s námi někdo je. Občas vrzala podlaha nebo třeba schody. Pak se sestra od kartářky dozvěděla, že by tím duchem měl být někdo z naší rodiny. Pozemek patřil našemu pradědovi, který zemřel už hodně dávno. Slyšela jsem, že se někteří duchové na tomto místě zdržují, protože litují toho, jak se za života chovali a bojí se přejít na druhou stranu. Nezávisle na to jsem se od sousedky dozvěděla něco málo z jeho života, což mě o tomto tvrzení přesvědčilo. V domě jsem se ale nikdy necítila špatně, spíš jsem měla pocit bezpečí a že na nás někdo dohlíží. O několik měsíců později jsem se ovšem doma cítila sama, jako by tam něco chybělo. Později jsem se dozvěděla, že praděda odešel na druhou stranu. Poslední zážitek o který se podělím se mi stal před necelým měsícem. Bylo krásně, a tak jsem se šla projít na nedalekou zříceninu hradu, kde jsem byla úplně sama. Bylo to v čase, kdy jsou všichni v práci. Zastavila jsem se až na jednom místě a skrze hlasovky jsem si povídala s kamarádkou. Po 15 minutách jsem si všimla, že můj mobil má jen 36% baterie. Byla jsem si jistá, že když jsem vycházela z domu, tak jsem měla přes 70%. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když mi baterie klesla pod 20% během 5 minut, tak jsem si vzpomněla na kluky z MadZone a to, jak občas nabízejí duchům, aby si trochu energie vzali a mohli se projevit. V tom momentě jsem se omluvila že ruším a že odcházím. S místem jsem se rozloučila a domů jsem došla se 4%. Z těchto věcí mám velký respekt a doufám, že mě domů nic nesledovalo. Díky za skvělá videa a doufám, že jich ještě spoustu natočíš.
11:27 líbí se mně, jak napřed čteš můj příběh v mužským rodě, a pak v ženským 😂 A není to Ostrava ale Jižní Morava. Skoro 😁 Ale jsem mega rád že jsem se dostal do videa, nečekal jsem to že zrovna můj příběh se sem dostane, když jich je tam tuna, díky 💙 Jinak se mně toho stalo víc, různý stíny jsem viděl, krev na zemi a na schodech atp. to sem ani nebudu psát. ALE, přídám ještě 1 příběh co jsem zažil: Pár let zpátky, myslim že tak 3-4 roky, jsem byl sám doma, večer, byla už tma, svítil mně jen monitor od PC a lampička na stole, a vedle sebe cca 3 metry daleko mám vchod do kuchyně a vedle do chodby. Měl jsem strašně nepříjemnej pocit, takovej neklidnej, jak kdyby mě někdo pozoroval. Podíval jsem se vedle sebe na psa, a ten ležel na zemi a koukal do té temné chodby, tak jsem vstal, šel k psovi a mluvil jsem na něj že co tam vidí atp. a že tam nic není a že se tam pudem podívat. Pes byl jako přibitej, ani se nehnul, tak jsme oba koukali do té tmy a najednou strašně studenej vzduch mně projel po pravé ruce. Tak jsem tu ruku zvedl, "zkontroloval" jsem pohybem ruky vzduch kolem sebe, všude kolem mě bylo teplo, jenom kolem mé pravé ruky v určité části byl ledovej.. Co jsem si neuvědomil v tu chvíli bylo, že přesně v ten den měl můj děda výročí smrti..
Ahoj Stejku, je mi 46, máme se ženou 14letou dceru, a přesně takové pocity máme (minuta 23:00)!! Vidí to, co my ne...a proto už jsme se dávno smířili s tím, že v našem bytě se občas objeví nějaká entita. Příhod mám fakt plno. Nedávno jsme třeba slavili v našem bytě narozeniny syna(17) a v křesle v obývacím pokoji vždy sedí moje maminka, takže babička našich dětí. No a po celou dobu oslavy jí za zády na opěradle toho křesla seděl náš kocour. Když oslava skončila, a všichni odešli, kocour z křesla seskočil a šli jsme návštěvu odprovodit ke dveřím... poté, když jsme se vrátili do obývacího pokoje uklidit, náš kocour opět seděl na opěradle křesla a mňoukal do prostoru kde se sedí!!No a dcera se podívala a s klidem řekla: ,, Máme tady další návštěvu, ale nebojte, je hodná, přišla se jen podívat,,🤣🤣 Křeslo jsme tedy nechali ve stejné poloze, uklidili místnost a mezitím entita, nebo co to bylo, zmizela!!! Takových podobných a i horších příběhů mám víc... možná se někdy odhodlám je sepsat😉
Ahoj taky se podělím o svoje příběhy , já a moje mamka jsme dost citlivé na takové věci , jako jsou energie kolem nás atd. Když jsem byla mladší tak jsem to více cítila a viděla. Dost často se mi stávalo ,když jsem šla spát, tak se mi sama zapínala televize se zrníčky (jak bylo dříve ) a jeden večer už to bylo vážně děsivé ,že jsem to vypojila ze zásuvky abych měla klid , a jak jsem to vypojila hned se na to zapla ta TV bez proudu. Potom dost často jsem vídala bílé a černé postavy na schodech , po večerech jsem slyšela kroky po chodbě , a nebo když jsem byla stále s někým v mém pokoji tak pokaždé jsem cítila zimu a ledové dotyky , nebo jsem se stále probouzela na čas 3:15 . Nevím co to mohlo být tehdy ale od té doby co jsme se odstěhovali tak už se mi nic takového nestalo . Doufám že to je srozumitelný :)
Čauky, ráda se taky podělím o historku. Jednou se mi zdál sen, ve kterém jsem spala ve své posteli. Najednou jsem měla pocit, jakoby se mě něco snažilo stáhnout z postele. Podívala jsem se a byla tam černá postava. Ta věc mě stáhla z postele a já se neustále snažila bránit, ale nešlo to, táhlo mě to dál. Pak jsem se vzbudila a ležela v posteli. Uklidnila jsem se, že to byl jen sen a najednou mě to znovu stáhlo z postele. Jakmile mě to stáhlo, tak jsem se už naštěstí opravdu probudila. Sny ve snech se mi normálně zdávají, ale tohoto typu se mi už nikdy nezopakoval.
Taky se podělím o svůj příběh: Když mi byly tři roky, probudila jsem se dřív a šla jsem si pro pití. To jsem vypila a vracela jsem se do postele, když jsem pak míjela chodbu ke dveřím, náhodou jsem otočila hlavu směrem k východu z bytu, kde se (mohlo jít o mou dětskou představivost) formovala nějaká černá mlha, v níž se pak rozsvítili akorát dva červený kruhy (přibližně ve výšce očí), zaječela jsem a běžela k mamce do postele... Teď se přesuneme do loňského jara, kdy jsem hlídala tátovi dům. Probudila jsem se (už bylo světlo), a najednou mi hlavou zazní něco jako: "Nezdálo se ti, že tu v noci někdo byl?", ozvala se strašná rána, křáply dveře a všechno se propadlo do tmy, pak se ty dveře pomalu otevřely a v tý tmě za nimi se opět objevily ty dva stejný rudý kruhy, v ten moment se u mě objevil i pocit podivného klidu. Dveře se potom opět zabouchly, ozvala se další hlasitá rána a bylo zase světlo, přičemž na hodinkách jsem měla ten stejnej čas.
Taky bych se ráda podělila o historku. Asi před třemi lety jsem jela na křesťanský tábor. Každý večer jsme měli večerní program u táboráku, spát se chodilo po oddílech. Náš oddíl chodil spát v 22:00 hodin a ještě před tím, jsme si chodili dělat hygienu. V umývárkách jsme pak s holkama zaslechly výkřik z lesa, jako kdyby byl někdo posedlej ďáblem. Tak jsme šly do stanu a procházely kolem pěšiny která do lesa vedla. Snažily jsme se usnout ale výkřiky pokračovali asi do půlnoci. Ráno pak celý tábor spekuloval o tom, jak jedna z vedoucích našeho oddílu byla posedlá ďáblem. Vedoucí si však nic z toho nepamatovala.
Stejku. Ako človek si mohol mať viacero životov. (Pri reinkarnáciach) Ak si bol v tých životoch veľmi mocná a inteligentná bytosť, tým je viac možné že si ich pametáš. Čize je možné že ako dieťa, (ako ja) si mal záblesky svojich minulích životoch.
Už od malička o sobě vím, že jsem na duše a energii citlivější, a jednoduše vycítím tyto energie a dokážu s nimi i komunikovat a vidím je, ale jednou se mi stalo něco, z čeho mám husinu doteď. Jednou jsme byli se školou v Norimberku v Německu na výletě. Jeden den jsme se šli podívat do muzea, ale když jsme do něj vešli, napřed mělo spodní patro, které bylo celé prázdné a teprve v dalším patře bylo muzeum samotné. Když jsem byl v té spodní místnosti, udělalo se mi zle, cítil jsem jak mi psychicky není dobře a pocitově jsem věděl, že se tam stalo něco hrozného. Šli jsme do další místnosti a já kámošovi řekl, že mám divný pocit z toho místa a jestli si o té budově a její historii něco nezjistí. Jak jsme vešli do muzea, na schodech mi v hlavě probliklo číslo 60, jakobych věděl, že tam zemřelo 60 lidí, ale neřešil jsem to a vymazal z hlavu. Jak jsme už byli v muzeu, kámoš si tam o té budově něco četl, potom zamnou přišel a říká „V této budově byla svatba, a zřítilo se tu schodiště..na 60 lidí..” Přísahám v tu dobu jsem dostal mráz po zádech jako nikdy dřív..
Teď se mi při sledování tohohle videa také stalo něco podivného, stejně jako tomu klukovi v předešlém videu. V tom videu jsi říkal příběh, ve kterém nějaká maminka promluvila na ducha svého táty/dědi a ten ji pohladil po hlavě. Když jsem ten příběh slyšela, napadlo mě udělat skoro to samé. Před nějakou dobou mi umřela moje babička, kterou jsem měla moc ráda a napadlo mě, že na ni promluvím. Byla jsem v tu chvíli v pokoji sama a tak jsem s nejistotou v hlase na ni promluvila s pocitem, že se cokoliv, jako znamení že tam je, stane. Když jsem ji oslovila tak se náhle začali z topení ozývat divné zvuky, které nedokážu popsat, byli podobné bouchání, ale nebylo to přímo ono. Nevím co se stalo nebo jestli to vážně babička udělala, ale poté jsem jí poděkovala za znamení že tam se mnou je a topení přestalo vydávat zvuky. Díky babi za znamení, měla jsem tě moc ráda
Ahoj taky bych se podělil o tři moje zážitky. 1. Když jsem byl malý tak jsem žil s rodinou v bytovce která byla za války několikrát vypálená, jednou jsem šel k zrcadlu a cítil jsem že na mě něco nebo někdo kouká, když jsem se otočil tak jsem viděl ohořelé nožičky dítěte, stáli tam a nic se nedělo, když jsem pak mrknuk tak to zmizelo a na podlaze byli matné černé fleky jako od uhlí. 2. Když jsem byl menší tak když jsme bydleli ještě s dědou, tak děda každou noc po půlnoci chodil do kuchyně si dát něco k jídlu a číst noviny, potom co děda zemřel a my tam dál bydleli tak od jeho smrti jsem měl každou noc halucinace a nemohl jsem spát. Vždy jsem viděl přes moje prosklené dveře na chodbu a viděl jsem v noci jak tam někdo prochází od dědovi ložnice do kuchyně, přestalo to až když jsme se přestěhovali. 3. Když mi bylo šestnáct tak jsme bydleli v bytě nad hospodou, (hodně často jsme se stěhovali, asi každý dva roky) ta hospoda byla dřív základní škola, a taky byla za kostelem takže pod tou hospodou byl hřbitov. Před naším bytem byla velká chodba která neměla světla, a já, mamka I ségra, vždy když jsme procházeli tak jsme měli divný pocit, jako by nás něco sledovalo, říkalo se že se tam oběsil jeden člověk. A mamka se bála tak zavolala knězi aby to tam šel posvětit, já byl v bytě a mám dvě kočky, když tam na tu chodbu přišel ten kněz a začal světit tak jedna moje kočka seděla u dveří od bytu a jen na ně zírala a nehýbala se, a ta druhá kočka běhala u dveří jako blázen. Když to ten kněz posvětil tak na té chodbě už byl klid a nebylo to tam tak děsivé.
Podělím se se svým příběhem. Když jsem byl malý, (zhruba 8 let), tak měl sen, ale ne jen tak ledajaký sen. Byl to sen s mým dědou, který už byl dlouho po smrti. Zdálo se mi jak je na našem dvoře a něco mi vysvětluje. Bylo to hezké a popravdě jsem si ten sen užíval, já jsem čupěl a děda klečel a něco mi ukazoval s takovým klidem. Na tomhle není nic zvláštního, ale to divné na tom všem je, že jsem svého dědu nikdy nezažil. Jak jsem se probudil byl jsem z toho tak zmatený, že jsem sám nevěděl jestli to byl sen, nebo jestli jsem dědu zažil. Nechtěl jsem s tím obtěžovat rodiče, takže jsem si to nechal pro sebe. Od té doby chodím pravidelně na dědy hrob a hrozně se mi stýská i přesto, že jsem svého dědu nikdy neviděl.
Stalo se mi to cca v 17 letech, kdy jsem chodil na střední. V tu dobu u mne v pokoji přespával také můj táta, protože se narodil můj bratr a táta trochu chrápe, takže musel spát v jiné místnosti aby ho neprobudil. Bylo okolo druhé hodiny ranní, když jsem se probudil. Dostal jsem z ničeho nic nepopsatelný strach a v mysli jsem najednou měl obrázek příšerné bytosti. Těžko bych vám to popisoval, protože mi přišlo jako by se ten obraz dynamicky proměňoval v čím dál děsivější kreaturu, když jsem na něj myslel. Ta kreatura se mi v hlavě vyjevila tak, že sedí na stromě před naším domem. Moc tomu nedodávalo ani to, že můj táta najednou z ničeho nic začal ze spánku jako sípat... jako když se člověk začne dusit. Jak jsem říkal, trochu se v tomto světě paranormálních jevů pohybuji (dopředu říkám, že ne ve světě ezo aby bylo jasno), takže jsem ihned začal odříkávat jisté afirmace a tím vyvolal energetické ochrany. Poté co jsem tyto ochrany vytvořil, tak se obraz z mojí hlavy vypařil (ale stále jsem měl husí kůži a dozníval ve mně pocit strachu). V ten samý moment, kdy jsem dokončil poslední ochranu, tak se můj táta probudil a šel zavřít okno (které směřuje právě do ulice, kde je ten strom). Zeptal jsem se ho, co se mu dělo ve snu? Táta mi začal popisovat konec jeho snu, ve kterém byl v nějaké stodole, kde byl přivázaný do řetězů a před ním stála postava v černé kápi, která ho bičovala řemenem. Díky těm řetězům se táta jakoby dusil. Potom se v tom snu zjevila obrovská zářící koule, která muže v kápi zahnala a v ten moment se táta probudil. Zajímavé je, že afirmace, kterou jsem použil na zahnání této bytosti, je právě o tom, že vytváříte světelnou kouli, která nebezpečnou entitu vyžene...
podělím se o můj příběh.Táta ma dům kterej je hodně starej a také už to něco zažilo.Táta mi říkal že v minulosti tam umřel někdo kvůli tomu že spadl z bálkonu když tam byl ples(cca 100 zpátky) a v patře kde ten bállkon je máme těd byt.Když jsem byla doma sama a hospoda byla zavřená tak jsem se koukala na televizy a můj pes vedle mě spal,jednou se mi zdálo že tam prošel černej stín a po celou dobu koukání na televizy se mi zdálo že někdo hejbe klikou.Když jsem jednou jen tak šla ze psem dolů aby si došel na záchod tak pes začal koukat do takové budůvky kde se topí a já odsud něco slyšela,v tu chvíli byla hospoda zavřená a já byla sama doma.Do ted jsem to nikomu neřekla(sorry za moji čj)
Když jsem byla malá, tak jsem měla takové období kdy jsem byla závislá na videích o paranormálnu. Kvůli tomu jsem pak moc nespávala. Můj mozek si ve snech přemítal věci z uplynulého dne včetně těch videí na které jsem koukala. Začala jsem poměrně často trpět lucidními sny a spánkovou paralýzou. Nevím přesně co z toho. Vysvětlím to. Jednou v noci se mi stalo, že jsem se jakoby vzbudila, ale vlastně ne. Viděla jsem se jakoby ve VR (viděla jsem se 2×, mé tělo spalo, ale ve "snu" jsem byla vzhůru a seděla na posteli.). 😂 Koukala jsem po pokoji. A najednou se vedle postele začaly sypat knihy na zem jakoby odnikud ze vzduchu. Slyšela jsem i hlasy (asi Ďábla.) Usuzuji, že to byl ďábel, protože mamka s ním v dětství měla taky zkušenosti nebo jak to říct. Cosi ji tahalo za peřinu. (Ale nechci tu vytahovat rodinné tajemství. Možná stojí za zmínku fakt, že jsme křesťanská rodina, ale já tak úplně ne. Rozhodla jsem se jít jinou cestou. Tak jako okolo. 😊 [...] Pak se mi třeba stalo to, že jsem zas slyšela ty hlasy, jak se mi vysmívají a to už jsem bohužel byla vzhůru. Rychle jsem se běžela schovat k mamce do postele (celou tu cestu jsem měla pocit, že mě něco pronásleduje) a spala jsem u ní. Nebo jsem se vzbudila paralyzovaná a něco mě tahalo za vlasy a nemohla jsem dýchat. Nebo mě něco praštilo silně do břicha (když jsem se vzbudila, tak byla moje peřina pomačkaná úplně stejně jak "ve snu"). Myslela jsem, že umřu. Ty nejhorší vzpomínky mám když jsem usnula na zádech. Vždycky jsem se vzbudila totálně propocená a strašně rychle jsem dýchala. Už je to pár let co spím dobře. Přestala jsem se koukat na horory a paranormální videa a je to zas ok. Mrzí mě to, protože mě to fascinuje, ale musela jsem přestat. Od té chvíle ale neusnu v úplné tmě. Prý pokud se vám něco takového děje, tady to snění, tak pomáhá se podívat na hodiny a uvědomit si, že je to "jen sen". Jo a k tomu 1. příběhu bych řekla, že jsem největší hater zrcadel a tmy. 😂
Je to už skoro 2 roky od té doby co mi umřela teta. Bylo ráno a byli jsme posláni na návštěvu k mé tetě. Najednou někdo zaklepal na dveře a právě ta moje teta šla otevřít ty dveře a najednou zakřičela a už jej nebilo. Odvtedy ju nikdo nevidel Dajte stejkovi lajk i odběr je super youtober Pls natoč ďalší část🎉
tiež sa podelým o jednu príhodu. Keď mi bolo 10rokóv tak som bol na mojom prvom skautskom tábore ktorý trval cca 10dní. V noci sa vždy hrávala taká hra že ste mali v strede tábora vlajku a ostatný Skauti z iných táboróv ju mohli prísť ukrásť. A asi v predposledný deň tábora som sa rozhodol tiež strážiť vlajku ale sám.(vätšinou sa stráži vo dvojici). Strážil som od tretej rána do piatej. a medzi tým som videl pár vecí. Stožiar bol v strede a okolo boli malé podsady a veľký jedálny stan. Asi po pól hodine som sa obzeral a zrazu za tým jedálnym stanom stála sivá silueta vysoká cca 2metre. Po pár sekundách čo som sa na ňu pozeral sa rýchlo otočila a zmizla za stanom. Potom som počul pár praskaní vetiev a niečo bolo v potoku. Keď sa už rozodnievalo tak som tú postavu videl bežať ďaleko od tábora nevyzerala že je oblečená a z príchodom slnka sa tá sivá silueta pomali menila na bielu kožu až kým som ju nestratil z dohľadu v lese. Nevedel som či to bol prepadlíč či niečo iné a tak isto som si nahováral že sa mi to len zdálo. No na ďalšiu noc som opäť počul zvuky a mal som pocit že ma niečo sleduje. A ak by to bol človek už by utekal k stožiari po vlajku lebo jedno malé dieťa by nebolo problém držať a ukrásť vlajku. Ďakujem ak budem vo videu.
Ahoj když tu tak poslouchám ty příběhy řekla jsem si že se o jeden podělím. Jakožto duchovně založený člověk jsem zvyklá na nějaké ty paranormální jevy. Tenhle mi však trochu vrtá hlavou, tak mě zajímá co si o tom myslíte. Před CCA měsícem jsem měla potíže se zdravím sebevědomím a nepomáhala mi ani návštěva psychologa. Zdál se mi sen u kterého si nepamatuji začátek. jediný co si pamatuji je že jsem se měla setkat s člověkem, který by mi mohl pomoct se sebevědomím. Pamatuji že jsem u něj byla se skupinou jiných dětí a měla jsem z něj dobrý pocit, cítila jsem takovou úlevu od starostí a viděla v něm sílu. Ten člověk vypadal na 21 let. Jsem si jistá že to byla duše člověka jménem Marek. Vím že se duše zesnulých chodí loučit se svými blízkými, jenže jeho jsem vůbec neznala, nikdy jsem ho neviděla a jsem si jistá že byl v mém snu bud těsně před smrtí, nebo po smrti. Vrtá mi tedy hlavou proč by se v mém snu objevila duše co mě nezná, zvláště když je pro ně náročný se objevit v něčím snu a co se mu asi stalo v jednadvaceti letech.
líbí se mi časy typu 3:54, mezitím já "píče za 6 minut budík" aneb vsadím se, že příšery se schovávají pod postelí pač se bojí podobných lidí co vstávají takhle ráno aby šli běhat.
Já mám taky jeden zajímavý příběh. Jednou, když jsem byla menší a mamka nebyla doma, jsem šla do sprchy. Ale měla jsem takový nepříjemný pocit a proto sem dveře do koupelny nechala otevřené. Na druhé straně zdi (NE přímo naproti sprše, ale kousek dál) máme zrcadlo, které když se z něj podívám ze sprchy, jde vidět na chodbu. V jednu chvíli jsem se do něj podívala a a na chodbě jsem uviděla stín. Ten vycházel z mého pokoje. Docela dobře jsem rozeznala mužský obličej, měl také na sobě jakýsi kabát s vysokým límcem. Stinný muž prošel kolem koupelny, ale když jsem vyšla a prohledala celý byt, nikoho jsem nenašla. Když jsem to druhý den řekla mamce jen se mi zasmála a řekla ať si nevymýšlím.
Chtěl bych se podělit o moje zážitky z dětství. Byly mi asi 3 roky a v jednu dobu jsem vidíval dvou metrového kostlivce s červenou šálou okolo krku, měl takové jakoby staré zašedlé kosti, stál a jenom se mi díval do očí, stuhnul jsem a zachvíli začal volat na mámu, ta přiběhla a kostlivec najednou nikde. Pak to najednou přestalo a já jsem na to úplně zapomněl, nedávno jsem si na to vzpoměl a zeptal se mámy jestli je to pravda a ona mi řekl že jo že se mi to dělo celkem často a že jsem z toho byl vždycky hrozně v prdeli, kdyby se mi to stalo teď tak bych se asi zabil. Děkuji za super videa.
se třídou na školní přespávačce jsme se jednou vypravili na školní půdu, ten den byla mlha a venku pršelo, byla už tma a učitelku napadlo že nerozsvítí a rozdá nám místo toho jenom takové ty elektrické svíčky. Chodili jsme takhle po půdě a najednou mě ovál studený vánek. Když jsme se vrátili k vchodu na půdu měl jsem na triku bílý flek. Problém byl v tom že jsme chodili sami a na půdě nemáme bílé zdi. (doufám že se dostanu do videa :) )
Já taky jednu přidám: není to sice nic mega scary, ale není to něco příjemnýho. Máme tři venkovní kočky které někdy pustíme dovnitř. Naše jedna nejmenší a nejvíc blbounká kočička Tutinka je zvláštní. Třeba když pije tak si dá packu do vody nebo zahrabává jídlo jako kočkovitý šelmy. Už hodně krát se stalo, když sem si s Tůtou hrála, tak se začala dívat nahoru do schodů, prostě jen tak tam hledí s nastraženýma ušima a vykulenýma očima. Jedou sem to i natočila. JE to opravdu nepříjemný.
Před několika týdny mi zemřel dědeček. Zemřel ve středu ráno, když jsem byla ve škole. Zrovna jsem psala test z češtiny, když najednou jsem měla takový zvláštní pocit. Projel mi mráz po zádech a začala jsem se hrozně potit, ikdyž ve třídě byla teplota naprosto normální. Třeštila mně hlava a bylo mi prostě divně. Do konce hodiny jsem se nemohla vůbec soustředit na psaní toho testu. (také podle toho dopad) Když jsem ale odpoledne přijela domů, tak mi táta sdělil, že ráno kolem půl deváté, dědeček zemřel. Mamce jsem pověděla, co se mi v ten moment ráno stalo a mamka mi řekla, že se jí stalo úplně to samé, projel ji mráz po zádech, potila se, motala se ji hlava a nemohla se soustředit. Dědeček byl totiž mamky táta, takže by dávalo smysl, že se děda přišel naposled rozloučit jen se svojí rodinou. Protože třeba mému tátovi se to nestalo nestalo.
Chtěl bych se podělit o můj příběh no který je i vtipný .Koukal jsem přesně na toto video strašidelných příběhů a usnul jsem ,ale poslouchal , bylo asi deset hodin a zrovna mi někdo volal a já stuhnul ,pak jsem viděl že mi volala mamka a já si oddechl.promiň za pravopisné chyby.Máš dobrý videa hlavně reakce na fyziho pokračuj dál.😂
Tady je jeden z mých creepy zážitků🖤🖤: Já a kamarádka jsme měli hlídku na táboře mezi desátou a půlnocí. Všichni už spali bylo asi tak půl dvanáctý a kámoška si šla na záchod a říká mí že na ní mám mluvit protože má divný pocit. A tak jsem mlela kraviny tak dlouho než došla k záchodu. Seděla jsem tam sama a uslyšela zvuky kroků-říkám si pohoda to budou ovce v ohradě. Posvítím tam ale žádná ovce se nehýbe. Uslyším to znovu a tak si myslim že si ze mě dělá prdel nějaký vedoucí. Řeknu tedy ať toho nechaj že to neni vtipný. Pak to ale slyšim znovu a z nervozity pohodím vlasy. Ty se ale na několik vteřin zaseknou ve vzduchu a já začnu vnitřně vyšilovat sednu si a po nějaké chvilce řeknu prosím nech mě být. Najednou vidím jak od záchodů jde moje kamarádka s jedním vedoucím. Když dojdou až ke mě zjišťuji že něco není v pořádku. Moje kamarádka je celá vyklepaná, brečí a nemůža popadnout dech natož promluvit. Když se uklidní vedoucí nás tam nechá a ona mi povídá co se stalo: Prý vešla na záchod a když byla v kabince uslyšela kroky, řekla si že to bude nějaké děcko. Pak se ale ozval zvuk jako když nechty ťukáš do umyvadel. Po nějaké chvilce zavolá-Hej co tam děláš. Všechno stichne, ona vyjde ven a najednou slyší potichý zpěv malé holčičky, která zpívala něco o tom jak její děda měl jí rád. A ona se rozhlédla nikde nikdo ani v kabince a tak s hrůzou vyběhla ven a chytila panický záchvat. Na ten tábor příští rok zase jedu-říká se že tam je něco přes 11 entit, už vím kde by měla být jaká a dokonce vím i od vedoucích že mají i oni své příhody takže v tom nejsme samy. Hezky se vyspěte včer...Maky
23 minuta - já jsem jako malá zase věděla strašně moc o fyzice a mechanice, strašně jsem to všem furt říkala a vysvětlovala jim to, ale ve věku tak do desíti let... teď už si to ani nevybavím, ale byla to fyzika a mechanika na úrovni vysoký školy :D
Taky bych se ráda podělila o svůj strašidelný příběh. Před několika lety - bylo mi asi 11 - jsem měla nejlepší kamarádku. Její babička bydlela v domě, který je v lese a my si v něm udělali každá jeden domek a vždycky jsme si tam hráli a chodili jsme tam skoro každý víkend. Jenže jednou se stalo něco divného. Tentokrát jsme si tam vzaly i psa. Normálně jsme si tam zas hrály a zašly jsme trochu hlouběji do lesa, kde byl spadlý strom -řikaly jsme mu rozhledna, protože se na něj dalo vylést- když jsme byly už na něm na hoře slyšely jsme najednou kroky jak jdou v listí a mužské hlasy. Pes začal štěkat a my se rychle dostaly dolu. Najednou jsem v křoví zahlédla nohu v černých kalhotech a černé botě. Zařcala jsem a začaly jsme zdrhat. Rozeběhlo se to za námi, ale jak jsme byly v panice nechaly jsme tam toho psa. Zůstal stát na tom samém místě a pořád zíral do toho křoví. Běželi jsme nějakým houštím, ale ta věc za námi pořád nezastavovala. Dostaly jsme se na cestu a doběhly jsme k brance. Už to za námi neběželo, ale došlo nám, že tam pořád je ten pes. Pořád jsme slysely jeho štěkání, ale najdenou to přestalo. Vyděsily jsme se a i přes to, že za námi právě někdo běžel, jsme sebraly odvahu (já si vzala s sebou nůž a šla jsem první) a vráily jsme se na tu cestu. Stála tam tmavá postava, v černých kalhotech a černých botech. Horejšek jsem nerozeznala. Chvíly jsme tam jen tak stály a koukali na sebe. Potom jsme znovu utekly. Na zahradě toho domu se najednou objevil ten pes. Byl ledově klidný a chodil hrozně pomalu. Vešly jsme i s ním do vnitř a povídaly si o tom. Najednou jsem ale měla pocit, že nás někdo sleduje. Otočila jsem se a všimla si, že za oknem -ne přímo za oknem ale kousek od něj za plotem- stojí zas ta postava. Potom se ale najednou rozplynula. Byly jsme posraný a od té doby, dokud jsem tam nepřestala jezdit jsme tam vždycky viděli tyhle černé boty a slyšely tyhle kroky. Do teď nevím kdy to bylo ale občas nás i pronáslednovali i černé boty
čau Stejku a Adame. Také se podělím o zážitek, který trvá dodnes. Bydlíme na vesnici v rodinném domku v Krkonoších. Ve městě Jilemnice máme dědu, který stále žije a měli jsme tam spolu s ním i babičku, jenže zemřela v roce 2022 na covid. bylo to tragické a nikdo jsme nečekali, že by to mohlo takto dopadnout. No zhruba po půl roce od umrtí babičky se stala zvláštní věc. Ve tři hodiny ráno nám někdo zazvonil na zvonek. celý barák jsme vstali a šli se podívat. Nikdo nikde. venku panovalo ticho. nechápali jsme co to mělo znamenat. kdyby tam někdo byl, tak se před domem rozsvítí světlo na čidlo. to má dlouhou svítivost a my byly venku během chvíle. No neřešili jsme to a šli jsme spát. Další noc se stalo to samé. Zvonek zazvonil okolo třetí rano a nikdo nikde. to už nám bylo divné. Táta koupil fotopast a namířil to na vchodové dveře kde jsou i zvonky na které se zvoní. ty jsou celkem dva. Máme dvoupatrový domeček a vždy zvonil zvonek do horního patra kde jsme já, brácha, taťka a mamka. V přízemí Bydlí babička a děda (tátovi rodiče). no a babička z jilemnice byla maminka mojí mamky. i tohle nám přišlo zajímavé. vždy prostě zvonil náš zvonek. Poté co táta nainstaloval fotopast tak se to další noc zopakovalo. Na záznamu nikdo nebyl. Až táta, který vyšel ven poté co zvonek zazvonil. Následující noc se nic nestalo. Jenže během roku se to opakovalo mnohokrát a začalo to i přes den, k večeru, dopoledne.. prostě různě. Strašnej haluz. Ale tím to nekončí. Bratr pracuje u firmy Family market. (každej známe: ókrádáme rodinyy). jeho služební auto parkuje na příjezdové cestě před garáží. V garáži má kabel v elektrice a ten vede až do toho auta kde dává namrazit boxy ve kterých má mražené nanuky, jídlo atd. přes léto to takhle má. v zimě když mrzne tak to nedává.(později se vrátim k tomu proč to tu píši. Děda( tátův táta, ten bydlí s námi v domě) byl velký humorista. měl rád všelijaké vtipy a nebyla s ním nuda. Bohužel v roce 2023 umíral. když mohl ještě mluvit, tak jsme mu říkali: dědo, až tam budeš, tak přijď zazvonit na zvonek. Ale musíš desetkrát. né jako babička z jilemnice. "jo jo jo dám o sobě vědět" odpověděl děda. věděl že to bereme s klidem. Bohužel za tři dny zemřel. mluvil do poslední chvíle a pak v noci ve tři ráno zemřel. To byl říjen a venku se ochazovalo. Zvonek na který zvonila babička z jilemnice se již dlouho neozval. a to po celou dobu co byl na tom děda špatně. což bylo zhruba 14 dní. zvonek nic. jako by za ním babička přišla a sdělila mu, že už tam má místo. poté co děda zemřel tak se zvonek neozval. až na prosinec 2023. to zvonek vydal čtyři tony. a aby se tak stalo tak by ho někdo musel 2x zmáčknout. jenže my už to braly s klidem. Nikdo jsme ke dveřím nešel a sžili jsme se s tím. jenže abych navázal na bratra a jeho firemní auto: jak jsem psal. Byl nyní prosinec a tak auto nemusel zapojovat do elektriky. A teď to příjde: Byl víkend a auto v šest ráno začalo hrát tu tu melodii. hrálo to dobu. bratr spal a táta ho šel vzbudit ať si vypne auto. on rozespalý a nic nechápal. auto mezitím tu melodii zahrálo snad 10x (normální cyklus je že se ta melodie 2x zopakuje.) bratr otevřel hlavní vchodové dveře a auto uprostřed melodie najednou ztichlo..... Motor neběžel, auto nebylo zapojený v elektrice. Na to aby ta melodie hrála tak by musel mít klíčky v zapalování a otočené na první stupeň. jenže to auto tam jen stálo. nic víc.. dodnes z toho máme husí kůži.. Bratr to volal šéfovy a ten říkal že je nesmysl aby samo od sebe začalo hrát. Provedla se kontrola kabelů ( kdyby třeba kuna) ale nic se nenašlo.. vše fungovalo normálně.. no a co zvonek ? ten se během roku 2024 ozval snad jen 5x. prostě třeba jen jednou za měsíc. Neumíme si tohle vše vysvětlit a proto když se něco stane tak řekneme: No jo. Děda nebo babička se přišly podívat. A to by bylo asi vše od naší rodiny. jestli budu ve videu tak zdraví Koudelkovi . :)
Ahoj Stejku, podělím se s tebou o můj příběh. Od malička jsem měla docela velkou představivost co se týče nadpřirozených věcí a bojím se oken. Zhruba v mých 14 letech jsem několik měsíců v kuse viděla v mém okně postavu vysokou asi 2 metry, opuchlého tlustého cápka v modrákách. Nejhorší stavy byly ale v koupelně kde jsem se nikdy necítila v bezpečí a kontrolovala každý šuplík a každý kout, jestli tam něco není. Naše koupelna je dlouhá a uprostřed je přepažena zdí. Na jedné straně je pračka a na druhé sprchový kout. Asi půl roku jsem se sprchovala ve vaně protože vždy když jsem byla zavřená ve spracháči jsem cítila že na druhé straně za zdí kde je pračka něco stojí. V mém pokoji jsem vždy slyšela škrábání do zdí a zažila jsem tam spoustu paralýz. Teď je mi 16 a konečně po dlouhé době mužů říct že tohle všechno ustalo.
Já mám taky jednu Byl mi asi měsíc dva, jel jsem s mámou někam a táta byl doma v noci sám. Bydleli jsme v domě, který byl velmi temný a hned vedle lesa. Táta si tu noc šel vzít tričko z obývaku, hrabal se v prádle a najendou se spustilo ''Ahoj, jsem tvůj kamarád'' táta úplně vyschízovanej posranej co to bylo. V realitě to byla moje hračka takový ten mluvící pejsek od fisherprice.
Ahoj Stejku a Vidraile. Tak sa tu tiež podelím o svoj príbeh. Mal som asi 7 rokov, a už asi 2 roky vkuse sa mi skoro každú noc snívali nočné mory. Snívalo sa mi ako ma naháňa muž so sekerou, ako sa môj oco mení na príšeru a odkusuje mi hlavu, a ďalšie rôzne veci, ale každú noc iná. Spoločné to malo len jediné, a to, že som na konci toho sna vždy zomrel, a na to som sa obliaty studením potom zobudil. A ako asi chápete, na 7 ročného chlapca to je trošku veľa a bál som sa strašne chodiť spať, vždy som sa snažil vymyslieť dôvod, prečo by som mohol zostať hore dlhšie. Jedno leto, keď sme šli na dovolenku do Bulharska, sme boli na trhoch so suvenírmi, a tam predávali lapače snov, tak malé, lacné, taká hlúpôstka. Mne sa podarilo rodičov presvedčiť, nech mi jeden kúpia, že sa mi to páči, a možno by mi to mohlo pomôcť so snami. A keď sme sa z dovolenky vrátili, a oco mi ho zavesil na lampu v izbe. Od toho momentu som úplne prestal mať sny. A pôsobí to až do dnes. Mám 17 rokov a síce ten lapač snov už nevlastním, ale mávam sny tak raz za rok, a som za to neskutočne vďačný, lebo také sny čo som mal ako dieťa by som ťažko zvládal aj dnes.
Když mi byl 1 rok, přestěhovali jsme se do rodinného domku. První patro bylo v rekonstrukci, tak jsme bydleli v druhém (kde byla babička). Jednou si rodiče všimli, že jsem koukala do prázdná a někomu mávala i když tam nikdo nebyl. Takhle se to opakovalo. Táta si myslel že mám jenom nějakého vymyšleného kamaráda, ale když jsem mávala říkala jsem přitom: "Pán, papapa." Poté jsme už bydleli v druhém patře, kde jsem měla postel hned u dveří pokoje. V pěti letech jsem toho "pána" viděla znova a hrozně jsem se lekla. Byl to jenom stín který byl strašně veliký, měl na sobě dlouhý plášť a klobouk. Vypadal jako detektiv. Když jsem to řekla mamce, řekla mi že jsem ho už viděla několik let před tím. Byla jsem dos*raná strachy. Doufám že budu ve videu❤
U kluků z Madzone nebyl podrápaný Matěj, ale Patrikova přítelkyně tuším. Jinak děkuju za závislost na paranormálních videích, to jak jsi s nima byl na Housce mě dostalo a od té doby je musím sledovat. Samozřejmě, že né večer jinak bych srala maggi v kostkáchh a fakt se asi z bláznila. Ale sledovala jsem je celé těhotenství právě přes den, abych se nebála, že mě něco ožere nohy, když budu několikrát za noc běhat na wc, kvůli domu jak se dítě v břise mlelo a tlačilo mi na močák. Koukat na to v noci, tak bych nikam nechodila a asi by mi bylo jedno jestli bych si zadělala pod sebe, ale bylo by to mnohem menší riziko. 🤣🤣🤣🤣🤣
Tiež niečo mám. Poslednou dobou som mala pocit, že sa ma niekto dotýka. Nebol to ale iba jemný dotyk. Niekto so mnou dosť silno zatriasol alebo do mňa šťuchol. Najprv sa mi to dialo iba pred spaním takže som si povedala že to bude únavou a až tak som to neriešila. Keď som začala ale cítiť dotyky aj počas bežného dňa, bol to iný strach xd. Ale neriešim. Podľa mna toho ducha iba otravovalo moje rozprávanie s plyšákom:DD Alebo mu práveže prišlo ľúto že sa rozprávam s plyšákom tak chcel naviazať konverzáciu :D
Zdravím kluci dnes se taky podělím jednou jsem byl celí den sám doma, máme kocoura a v ten den sme z kevinem ležely na gauči, nevěděl sem že leží vedle mě. V koupelně se rozsvítilo světlo a začalo tam něco hrabat, do zdi ,do skla atd. Řekl sem si ,,Jó to bude kóča" sáhl jsem na gauč že se roztáhnu a dotkl sem se Kevina tak sem si řekl kur.va a ani sem se nehl mimochodem bylo asi 19:něco nebo 20:něco Díky za to že sto přečetl. PS máme světla na pohib
Ahoj taky se podělím o historku. Tech historek mám hodně páč vnímám tyhle věci více než "normální lidé". Ted se mi to uz moc neděje ale i tak cítím tu energii a umím rozeznat jestli je ta energie dobrá nebo zlá. Stalo se mi to kdyz mi bylo 6 let a do teď si to pamatuju jakoby to bylo včera. Když jsem byla malá bála jsem se spát v pokojíčku sama. Pamatuju si že jsem se tam vždy cítila špatně takže jsem spala s mámou v její ložnici. Jednu noc jsem se vzbudila a dveře od pokojíčku byli otevřené, koukla jsem se do pokoje a uviděla jsem na mé pochodové posteli černou postavu hlavy jak na mě kouká. Pamatuju si co jsem udělala rychle jsem se schovala pod deku a přimáčkla jsem se co nejvíce k mámě.
Ahoj, Mám taky příběh. Všechno tohle začalo před cca jedenácti lety. Tehdy jsem se léčila nejen s epilepsií ale byla mi diagnostikována schizofrenie. Tou dobou jsem měla hodně těžký období, a ukázal se u mě ,někdo, dokázala jsem ho vidět jen já. Nikdo jiný, byl to někdo, kdo patřil jen mě. Dělal mi společnost do doby, co mě pustili domů, ukazoval se u mě doma pokaždé na stejném místě. I ve dne tam byl jeho stín, vnímala jsem, cítila jsem jeho pozornost. Máme dům, okna na západ, takže sluníčko tam svítilo celkem dost. I když byl pokoj a stěna vyhřátá, místo kde on stál bylo ledový jak led. Pojmenovala jsem ho Conner. Dělal mi společnost prakticky 24/7, jako kdyby mě hlídal. Když se můj zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem vysadila prášky, a byla schopná 'žít normálně' Conner zmizel. Když jsem jednou o něm říkala mámě, a popisovala jeho vzhled, ta se na mě podívala, a řekla, ať chvíli počkám. Přinesla mi rodinný album kde mi našla mého pra pra dědečka který pomáhal stavět dům, ve kterém teď žiju. Poznala jsem v něm svého 'opatrovníka' můj dědeček kterého jsem nikdy nepoznala na mě dával pozor, když mi bylo nejhůř.
Taky tu něco mám. Mamka mi vyprávěla že když jsem byla malinká tak jsme chvíli byli u babičky v hájovně protože náš dům se stavěl. Jednoho dne jsem šla z obýváku do kuchyně za mamkou a podívala jsem se do chodby která vedla k venkovním dveřím, ukázala do prázdna a zeptala jsem se mamky kdo je ta paní co tam stojí. A taky tu noc co umřela babička (2 roky zpět) tak na okno u ložnice rodičů někdo klepal. Máme mezi plotem a domem cca 3 metry a psa co nikoho dovnitř nepustí.
Já se taky podelím o svuj príbeh. Mel jsem strýčka který mne hrozne zbožňoval a já jeho taky. A on mi vždycky ríkal že si najdu úžasnou ženu a budu mít hezký deti. Bohužel zemrel drív, než sem si nejakou holku našel. když se mi pak narodil syn, jednou sem s ním večer porád otáčel do jednoho místa a já zrazu cítil jakoby se na nás nekdo díval, ale nemel sem strach. Tak sem se k tomu místu otočil čelem a v klidu sem rekl: Tak tohle je muj syn, líbí se ti? Ale teď už ho prosím nech usnout. Po chvíli ten zvlíštní pocit zmyzel a múj syn klidne usnul. Když sem to pak ríkal žene tak z toho byla ohromena i znepokojena zároveň. Nikdy
podelim se o jeden z nejvic divnych zazitku, ktere se mi staly. cca pred rokem jsem rano vstala, jako kazdy den a byla jsem sama doma. Vysla jsem z pokoje, ze pujdu na zachod a v chodbe jsem videla tatu jak se chysta do prace (do obliceje jsem mu nevidela, protoze stal celem ke dverim), pozdravila jsem ho a sla na zachod. Najednou bylo hrozne ticho a zavalil me takovy divny pocit. Vysla jsem a prosla cely byt, jestli uz odesel. Prislo mi to cele z nejakeho duvodu divne a tak jsem mu v zapeti zavolala. Zeptala jsem se ho jestli uz jel do prace a on mi rekl, ze odjel uz dve hodiny zpet. Zmrzla jsem na miste a vubec jsem nechapala na koho jsem mluvila. Asi mesic na to jsem videla video na internetu, kde se podobna situace dela nejake pani s jejim pritelem (pry se tato “entita” jmenuje mimic). Do ted nechapu co to presne bylo a co by se vubec delo kdybych k teto “postave” mluvila dale. Nikdo mi to neveril az do ted. Tatovi se totiz stalo to same semnou. Videl me v noci stat v nasi chodbe i kdyz jsem spala ve svem pokoji. Oba dva do ted nevime co to bylo, ale tata mi aspon zacal verit, ze je neco spatne.
3:30 to máš naprostou Stejku. Já měl babičku. Ona dostala mozkovou mrtvici. Takže skončila v nemocnici v umělém spánku. Tak jsem doufal, že se jí stav zlepší. Vyrazil jsem do lesa, abych si pročistil myšlenky. A úplně najednou jsem věděl, že již nežije. Za deset minut mi někdo volal. A chtěli mi to říct, ale já jim řekl, že už to vím.
miluju 18:00 já si teda pouštím videa z koncertu, ale jedině Dogstar a AC/DC. vždycky si u toho pobrečím. jakože vidět Keanu Reevese byl jeden z nejlepších momentů v mém životě. takže já se dívám na videa z koncertů, co mám v mobilu. taky jsou to ale jediné koncerty na které chodím. :DD
Ahoj, já vám tedy taky jednu řeknu. Stalo se to , když my byly asi dva roky. Zrovna jsme se nastěhovali do Ameriky, do sousedství. Hned asi druhý den jsme se dozvěděli, že ještě týden a půl před tím, než jsme se nastěhovali, naší staré sousedce umřel manžel (oba byli z Německa a neměli děti). Ještě ten týden co jsme přijeli a rodiče se to dozvěděli, jsem za nimi prý 2 dny po sobě v noci chodila s pláčem a s tím že nemůžu usnout, protože se na mě někdo kouká. Mamka z toho byla hotová a jelikož si to nepamatuju, protože jsem byla malá, tak mi to mamka řekla asi 2 měsíce zpátky. Teď si nic takového nedokážu představit.
Taky se podělím o jeden příběh. Když my byly cca 3 roky tak jsme se přestěhovaly do bytu který nikdo nechtěl a nabízen byl za levno. Když jsme zjistili proč tak nám přešel mráz po zádech. Před pár lety tam syn zabil svojí matku s babičkou.Každopádně od té doby co jsme se nastěhovaly tak jsem se často probouzel kolem 2-3 hodiny ráno. Vždy jsem přišel za mamkou a tátou do ložnice a řekl jsem : Mami tati ona je zase u mě v pokoji. Ptaly se mě : kdo tu je? A já řekl že tam je paní v šatech ale když tam přišli nikdo tam nebyl. Je mi 15 a i do dnes to přetrvává.
Taky se rád podělím o svůj příběh. Nedávno jsem se díval v posteli na UA-cam a zničeho nic jsem slyšel jak něco Kde po chodbě dlouhá asi 10 metrů. Nevěděl jsem co dělat, ale dostal jsem odvahu a vzal si s sebou taky besebolku a na chodbě nic rodiče ani brácha neboli doma doma. Šel jsem po schodech dolů a tam taky nic ani nikdo nebyl doteď nevím kdo nebo co to bylo. Drůha scary věc co se mi stala asi ve tři hodiny ráno. Spím a zničeho nic se zbudím a vydím černou postavu. Dostali se mi do očí slzy a volal jsem na mamku ale nešlo to ani hýbat jsem se nemohl. Usnul jsem z vyčerpání a další týden jsem nemohl usnout.
Můj táta byl hrobník. Od šesti let do dvanácti let jsem bydlel na hřbitově a můj pokoj měl výhled přímo na ten hřbitov. Tento dům byla k tomu přestavěná bývala márnice. Jelikož mi bylo 6 let, tak jsem neměl moc na výběr kde bydlet. Hned první den se mi stala zvláštní věc. Od táty jsem dostal rádio, ale takový to, kde je strašně moc tlačítek. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem něco mačkal, abych to rádio vůbec spustil. Když jsem šel spát, tak kolem jedné ráno to rádio začalo samo hrát. Nevěděl jsem, jestli je to z toho, že jsem tam omylem něco zmáčknul a nastavil něco a nebo tam vážně straší. Schoval jsem se pod deku a z ložnice slyším, jak táta křičí, ať ten krám vypnu. Nikdy v životě jsem neměl větší strach, než teď. Jít tam a vypnout to bylo vážně odvážný. Takových příběhů mám spoustu.
ahoj Stejku taky jednu přidám je sice stará pamatuju si jí jako včera. ten den mi bylo deset a s mamkou a bráchou jsme se chystali na výlet. Brácha a máma se už obouvali a já si ještě v trezoru hledal můj malí kapesní nožík protože jsme jeli do lesa, když v tom jsem zahlédl v koutku mého oka temnou entitu... mávala na mě. rychle jsem se otočil ale entita tam pořád byla. chtěl jsem jít blíž ale brách prošel skrz ní jakoby nic a v tom se entita rozplynula. dnes už je to pár let a do teď jsem o tom nikomu neřekl.
2:01 já to znam spíš tak že se nesmíš klasicky o půlnoci (až myslím do tří do rána) koukat do zrcadla v neosvětlený místnostu, právě proto že je to portal. Ale ne že by se do tebe vtělilo to co je za zrcadlem jen tě to bude hauntit
Myslím že bych se mohl taky s vámi podělit... Bylo to tak šest měsíců zpátky... Měl sem zajímavý sen, byli sme s maminkou na pikniku, jako za mlada kdy maminka byla ještě zdravá a mohla chodit... Sen byl nádherný až neuvěřitelný, dokud sem se nevzbudil okolo půlnoci. Černá postava v rohu mého pokoje a pomalu se ke mne blížila, byl sem zamrzlý a nevěděl co ze strachu dělat, ale můj dech se teprve zastavil když postava mě chytila okolo krku, ale ihned potom zmizela... Den na to ve stejný čas sem se vzbudil k breku táty a babičky v obýváku, řekli mi ať si sednu a řekli mi, že mamka umřela kvůli zástavy dýchání (Spací apnoe) ve spánku, už je to půl roku a vždy co na to myslím mám totální mráz po zádech.
Taky sem dam jeden desivy pribeh. Kdyz mi byli tak 4 roky, tak jsem se jednou v noci probudil s pocitem, ze me nekdo sleduje. Docela dost me to vydesilo a proto jsem rychle dobehnul do postele k rodicum, ktery meli pokoj vedle. Rodice meli nad posteli stresni okno a naproti posteli zrdcalo, do ktereho kdyz se nekdo z postele kouknul, tak videl i na stresni okno. Chvili potom co jsem usnul v posteli kde spali rodice, tak jsem se opet probudil s pocitem, ze me neco sleduje. Horsi bylo, kdyz jsem se kouknul do zrcadla, videl jsem totiz jak na me z tresniho okna kouka nejaka cervena hlava velika jako normalni lidska. Kdyz jsem se pak otocil k tomu oknu, tak ta hlava pomalu posouvala dolu az uplne zmizela. Strasne jsem v tu chvili zacal brecet a trvalo to dost dlouho, nez me rodice dokazali uklidit. Do ted si nedokazu oduvodnit co to mohlo byt, ale dam zivot na to, ze jsem to opravdu videl, od te doby nespim u oken tak, aby na me bylo z nich videt a to jsem uz par mesicu dospely
Taky se podělím o storku .Já jsem skautka takže jezdím na různé vípravi .A jednou holkám(starším)spadla pantofel do sklepa.Ten sklep měl hliněnou podlahu vypadal spíš jako jeskyně.A já jako největší blázen jsem sem prostě sešla po dvanácti schodech dolů a vzala jsem tu pantofel a zakřičel jsem protože sranda ha ha .Ale najednou v zadu něco zašramotilo a jelikoš sem celkem odvážná taktem si jen zamumlal egzorcizmus a zasebe sem ukázala zdvižený prostředníček.Holká sem řekla že ten hluk sem spusobyla já. Egzorcizmy nás naučili právě na skautě kuli noční hře
Tak přátelé také přidám dvě: Jedna je s neteří která měla strašně moc ráda dědu (tátu). Když nám táta odešel byly ji cca 3 roky. Hodně často byla u nás. Velmi ráda chodila do dílny která která je vedle ložnice. Když jsme se jí ptali co tam dělá. Odpovídala že si chodí hrát a povídat s dědou. Druhá je o pár let starší, kdy jsem se na chatě (v lužních lesích) dost často v noci chodil čistit hlavu procházkou podél řeky směr Terezín. Ač ty lesy a kopce znám jako vlastní boty, tu noc jsem šel jen cca 3 kilometry za vesnici, když jsem ze svahu (který lemuje cestu několik kilometrů je zalesněný a cca v polovině je zlom jako kdyby po celé délce byla kdysi před lety cesta) zaslech zvuk který se dá popsat jako kombinace tuberického kašle, pláče kojence a jekotu. V první chvíli jsem zkoprněl. Otočil jsem se zpět na cesu do vesnice a ne zrovna pomalým krokem jsem vyrazil. Po chvíli mě zamrazilo znovu Když jsem zvuk slyšel znovu ze svahu ale stále na mé úrovni. Takto jsem ho zaslechl ještě 4X, naposled pár stovek metrů od prvního stavení ve vsi. Toto se dělo cca mezi 1 - 2 hodinou ranní. Bude to už více než 15 let a stále mi při té vzpomínce běhá mráz po zádech.
Aj ja sa podelím o môj príbeh. Bolo to cca pred 3 rokmi v januári. U nás na dedine máme kostol za ktorým je les v ktorom je akoby piesočná jama. S mojou sesternicou sme sa jedného chladného januárového dňa vydali do toho lesa za kostolom, ja som sa rozhodol ísť do piesočnej jamy a všetko sme to točili na telefón. Na prvý pohľad tam nič také nebolo, no len čo sme zistili keď sme vyšli von z toho lesa prebehol nám mráz po chrbte. Pustili sme si video a v minúte ako som prišiel do piesočnej jamy sme počuli hlas malého dievčaťa čo mi hovorí "Ahoj" o nejaký čas neskôr povedalo " Nechceš sa ísť hrať na schovávačku?". Čo bolo ešte horšie, videli sme na videu postavu ktorá mala úplne čiernu tvár a biele oči, dlhé vlasy a tmavozelený kabát. So sesternicou sme ostali v šoku a v momente sme utekali od lesa. Už sme boli na ceste domov a presne nad nami zablikala niekoľko krát lampa. Rozbehli sme sa obidvaja domov. Ďalší deň sme išli na to isté miesto kde som nahral ten zvuk s kamarátkou ktorej som ukázal to video. Tá piesočná jama bola zasypaná listami a konármi. Bol to desivý zážitok a do teraz nevieme čo sa tam deje. Zažil som už viacero momentov pretože radi sme chodili na takéto miesta, ale tento moment mi ostal zapísaný v mojej pamäti. Nevieme čo to môže byť ale vieme že tu niečo je...
Tak teda taky jeden přihodím. Pracuju v nemocnici a byla jsem na noční, kolem jedné ráno jsem si šla odskočit a bylo po oddělení i po chodbách ticho, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku. Když jsem se vracela z wc tak jsem slyšela hluk na schodech vedoucích k nám a já jemně vyděšená jsem se šla podívat co to bylo, ale nic tam nebylo. Při návratu na oddělení jsem na konci chodby zahlédla siluetu která koukala mým směrem a pomalu šla ke mě. Lekla jsem se a utekla jsem za kolegyní, která se šla podívat, ale nic neviděla. Myslím, že ta silueta udělala ten hluk na schodech abych ji “ otevřela” a dostala se tak na oddělení. Je to už pár měsíců a už se mi to nestalo tak snad se to nebude opakovat.
tuhle serii by bylo skvely kdyby si drzel s vidrailem protoze on ma takovou spooky energii
to je pravda ale mohl by udelat i dil s vice lidma
co je spooky ?
😅
@@АндрейХабибуллин1strašidelný / strašidelnou
@tmspeederczlptm4420 díky , už budu vědět 🙂 člověk se furt učí nový slova
Zase banger video a banger dvojice
Souhlas vole
souhlas
Rád bych se podělil o něco, co nás doma děsí už delší dobu.
Začalo to docela nevinně. Naše tříletá dcera dostala ke svým prvním narozeninám nočník, který po použití zahraje krátkou, veselou melodii. Tehdy nám to přišlo jako skvělý dárek. Jednoho večera, když už naše dcera dávno spala a my s partnerkou sledovali televizi, se z temné chodby náhle ozvala ta melodie. Oba jsme ztuhli. Šli jsme se podívat, co se děje, ale chodba byla prázdná. Dcera spokojeně spala ve své postýlce. Od té doby nočník občas zahraje úplně sám. Bez varování, bez zjevného důvodu. Nejhorší je to v noci, když ležíme v posteli, všude je ticho a z temné chodby se ozve ta hravá dětská melodie…
Pak se to začalo stupňovat. Pořídili jsme si koš s automatickým otevíráním víka. Stačilo mávnout rukou a víko se otevřelo. Fungoval bezvadně, dokud jsme jednoho večera, opět při sledování televize, nezaslechli zvuk otevírání víka. Byl jsem vystrašený ale šel jsem se podívat. Víko bylo otevřené a nikde nebylo nic, co by jej mohlo otevřit. Koš se od té doby otevírá sám. Bez varování, kdykoli se mu zachce. Vyměnili jsme baterie, ale nic nepomohlo.
Nejpodivnější zážitek se ale stal před třemi měsíci. Seděl jsem doma sám se svou dcerou. Venku se začínalo stmívat, byl klasický podzimní den. Zataženo, chladno, ticho. Seděl jsem na gauči a přemýšlel. Dcera si hrála vedle mě, když jsem znovu slyšel melodii z nočníku a chvíli na to se v kuchyni samo od sebe otevřelo víko odpadkového koše. Už mě to nijak nerozhodilo, na tyhle věci jsem si za tu dobu zvykl. Ale to, co přišlo potom, mě úplně zmrazilo. Dcera mě vyrušila z myšlenek otázkou... "Tati, kdo to tam je?" Podíval jsem se směrem kam ukazovala. Na balkónové okno. Řekl jsem jí, že tam nikdo není, a zeptal se, co viděla. Její odpověď mi vzala dech... "Byl tam vysoký pán. Dělal dupy dup a měl rohy na hlavě." Když se večer vrátila partnerka, snažila se zjistit víc. Dcera pak dodala něco, na co dlouho nezapomenu. "Měl křídla na zádech a pak odletěl." Snažil jsem se to racionálně vysvětlit. Možná něco viděla ve školce, kde byla jen pár dní. Ale čerta viděla naposledy na Mikuláše, což bylo devět měsíců zpátky. Jak by mohla tak přesně popsat někoho, koho už tak dlouho neviděla?
Jasný pazuzu démon
Jasný pazuzu démon
Mám mráz na zádech
Jestli odletěl, možná se už nevrátí, ale doporučila bych parapety, kde ta bytost byla posypat solí a zapálit svíčku. Zaměřte se na plamen, požádejte anděly strážné o obranu a aby Vás při modlidbě držely na světle a v bezpečí. Projděte s tou svíčkou celý byt a všude požádejte o ochranu, dokud neucítíte, že jste v bezpečí, v teple a světle (jak kdybyste byl malý a objala Vás ze všech stran milovaná osoba). Vyhýbejte se při modlidbě záporům ( jako nedělat, nemoct, nevidět a podobně) a myslete pouze na dobro strážných andělů. Až pocítíte, že to stačí, poděkujte andělům strážným za ochranu a ukončete komunikaci slovem Ámen. Může to trvat dlouho (mě to trvalo 45 mint v místnosti 4X4 metry), ale podle mě lepší něco než nic, než najdete pomoct otce. Přeji hodně štěstí, budu ráda, když napíšete, jak to dopadlo.
Tak se tedy taky podělím o svůj příběh. Začalo to před 4 lety, když jsme se s mamkou a mými sestrami stěhovali do nového bytu. Už první den jsem měla z tohoto bytu strašně divný pocit, takový stísněný, hlavně z chodby, která je dlouhá a večer nejde vidět z jedné strany na druhou. Máme 2 papoušky, kteří byli v chodbě, ale každou noc z ničeho nic začali křičet a skákat po celé kleci. Uklidnili se, až když tam někdo přišel a rozsvítil světla. Říkali jsme si, že se třeba něčeho zleknou, co je tady v bytě nového. Když jsem jednou v noci spala, vzbudil mě strašně divný pocit. Když jsem se podívala přímo před sebe, u dveří stála malá černá postava, jenom se na mě koukala. Nemohla jsem křičet ani mluvit, tak jsem jenom zavřela oči a snažila se znova usnout. Ráno jsem se probudila, ale ten pocit nezmizel. Papoušky jsem si dala k sobě do pokoje a už nekřičeli v noci. Postupem času se začalo přidávat to, že když jsem šla na záchod, slyšela jsem kroky za dveřmi, ale když jsem otevřela, nikdo nikde nebyl. Rozhodla jsem se svěřit mamce o tomhle zážitku. Ta mi na to řekla, že když v noci šla za sestrami do pokoje, jelikož sestra byla hodně nemocná, viděla černou postavu, jak stojí u sestry, a také, že mamky přítel slyšel v noci koš se zavírat a otevírat.Touhle dobou se mi začaly strašně měnit nálady, byla jsem furt unavená, strašně úzkostlivá a myslela jsem na sebe jako na nežijící. Každý den jsem slyšela různé kroky, když jsem byla doma sama, tak jsem za dveřmi, jelikož je máme skleněné, viděla jenom se mihnout černý stín. Začalo se přidávat klepání, padání věcí v kuchyni i v koupelně. Jednou u nás byla babička na návštěvě, seděla jsem s ní v kuchyni, když se v tu chvíli otevřela mikrovlnka. Mamka byla strašně vystrašená a jelikož je věřící, našla nějakou paní a s tou jsme se sešli. Tato paní nám vysvětlila byt a snažila se odvést nějaké duše. Řekla, že vidí dobré duše, ale i jednu špatnou, kterou mám u sebe. Chvíli byl klid, ale potom se to začalo zhoršovat, začala mi padat zrcadla, rozsvěcet se mi světlo a kdykoliv, když jsem prošla přes chodbu, měla jsem strašně divný pocit. Paní jsme volali znova, sešli jsme se a řekla, že ty dobré duše odešly, ale zůstala tady ta špatná a nejspíš se naštvala, tak znovu vysvětlila byt a pokusila se jí odvést. Nevím, jestli to moc pomohlo, furt slyšíme klepání, ťukání, padají nám sošky, ale už se nebojíme a jenom to bereme jako součást. Vždy, když někdo zaklepe, tak řekneme ahoj, a to je všechno. Budu ráda, pokud si příběh přečtete, omlouvám se, že je to trochu matoucí a dlouhé.
Jak dlouho jsi to psal😮
Ale dobrý príbeh
Něco podobného se mi stalo
U nás před barákem se oběsil muž. Potom jsem začela mít divný pocit že mě něco sleduje
Není to vtipné.paranormální jevy má hodně lidí
Čus, je mi 27 let. A když se to stalo bylo mi asi 20. V tu dobu jsem bydlel u dědy. A jednou když byl děda v práci, tak jsem koukal na telku. A protože jsem ráno stával do práce a bylo už dost hodin, tak jsem šel spát. Děda měl televizi zapojenou v prodlužováku a vždy se ta televize vypínala, tak že se ten kabel od televize vytáhnul z prodlužováku. Klasika všude zhasnu a jdu spát. A najednou se ozvala rána z obýváku. Celkově ty rány byli tři a ta poslední byla největší jako když někdo bouchne do stolu. A když odezněla ta poslední rána, tak se televize zapnula. Takový strach jsem za život nikdy nezažil. Trvalo mi asi 30 minut než jsem se odvážil jit se podívat co se vlastně stalo. Když jsem pomalu a potichu šel do obýváku, tak jsem si všimnul, že televize je zase zapnutá v prodlužováku. Od té doby jsem tam už nikdy nespal sám a radši jsem si pronajmul svůj první byt. Do dnes když si na to vzpomenu mám husí kůži a úplně se mi svírá žaludek. Do dnes nevím jak se to mohl stát.
Čus kuci je to častější než by jste řekli i v Česku se děje Phrogging označuje situaci, kdy se někdo cizí ubytuje v domě či bytě někoho jiného a žije zde bez povšimnutí několik dní, měsíců a v některých případech i několik let. Nemusí se jednat pouze o domácnost, ale i osobní sklad či dokonce nákupní centrum. Phrogging si mnozí pletou se squattingem, ale mezi těmito dvěma nelegálními činnostmi jsou podstatné rozdíly.
Squter chce být sám a Phrogger si užívá a má rád přítomnost druhých
Někdy se stane, že když se rodina odstěhuje tak Phrogger jde za nimi ☺️
Říkala sem si, jestli to tu někdo napíše, protože tohle ví málokdo
33:11 Oprava: nebyl to Matěj, ale Patrikova přítelkyně.
Každopádně skvělé video i atmosféra. Vždycky potěší creepy content od tohoto dua
Čau Stejku :D tady se podělím o něco mého ( a jinak zase skvělé video :D)
Tento příběh se stal asi před 12 lety když jsem byl ještě malý. S máminou kámoškou jsme jeli na chatu společně s jejím synem a manželem. Tak nějak šly dny byla zábava a tak dále, takhle to šlo do 3 dne. v noci jsem se s mým starším bráchou vzbudil, podle bráchy bylo něco okolo půl druhé ráno a z ničeho nic začal foukat vítr i když jsme neměli otevřené okno. Po chvilce kdy přestal ten průvan zazvonil telefon, nikdo z nás se ho neodvážil zvednout. Pak to přestalo a mysleli jsme si s bráchou, že už to přestalo. Chtěli jsme jít pak v klidu spát, ale slyšeli jsme zvuky z kuchyně, byla to naše máma s její kámoškou. Když jsme se za nima šli podívat, řekli nám že Petr (manžel mámino kamárádky) zemřel. V budoucnu mi ještě máma řekla že se na zahradě oběsil.
Ahoj stejku, zkusím taky přispět jedním z mých několika zážitků, které si nedokážu logicky vysvětlit. Když mi bylo 9, byla jsem doma se zápalem plic. Každé ráno v 7 hodin mě mamka budila, abych si vzala prášky. Jednou v noci jsem se sama od sebe vzbudila, rozhlidla se po pokoji a řekla jsi, že je ještě asi brzo a budu spát dál. Měla jsem v té době patrovou postel a k ní dřevěné schůdky. Když jsem se otočila ke zdi, nešlo mi vůbec znovu zabrat. Když jsem najednou začala slyšet zvuky, které zněly přesně, jako když chodí někdo po koberci v pokoji. Zkusila jsem to ignorovat. Když po chvíli zvuky přestaly, doufala jsem, že se mi to jen zdálo. Najednou ale začaly praskat schody u žebříku, jakoby se někdo snažil vylézt za mnou nahoru. V tu chvíli už jsem byla úplně v šoku a i když jsem se mohla hýbat (případně zavolat na mamku nebo tak), čekala jsem co se stane. Postupně jsem cítila jak se vedle mě prohyba postel a něco si vedle mě lehá. Bylo to opravdu jako reálná osoba. Nakonec jsem na krku cítila tři krátké doteky, jako když se vás někdo dotkne prstami. Začala jsem brečet a až po chvíli co jsem se vzpamatovala, jsem zakricela na mamku. Ta věc co ležela vedle mě zmizela, hned co mamka přiběhla z druhé místnosti a rozsvítila. Nikdy v životě jsem nezažila něco podobného. Mamka to v tu dobu nebrala nějak extra vážně, ale když jsem ji to nedávno ve svých 20 říkala znovu, byla z toho docela vyděšená, prý hlavne proto, jak moc detailně si to pořád pamatuji.
Zdravím Stejku a Adame, rád bych taky přispěl s něčím, co se nám v bytě děje už v podstatě od doby, co jsem byl malej, a pokračuje to doteď.
Je mi 17 a pár prvních znamení o tom, že doma máme ducha, se objevovalo už když mi bylo kolem 6 let.
Mám staršího bratra, který ještě v té době bydlel s náma, a náš pes byl tehdy asi půl roční štěně. S bráchou jsme měli společný pokoj, a jeho počítačovej stůl byl hned vedle dveří, které vedou na chodbu, kde náš pes měl tehdy pelíšek. Tahle první "interakce", nebo jak to nazvat, se stala večer, kdy byli rodiče na nějakém večírku. Já spal a pes taky, mezitím co si bratr něco dělal na počítači. Vyrušilo ho náhlé štěkání z chodby, když se pes probudil a z ničeho nic vyděšeně štěkal do tmy. Bratr se ho snažil uklidnit, což se povedlo až po pár minutách. Řekli byste si, že to není nic divného, mohl třeba mít jen zlý sen, nebo něco.
No, ne. Další ráno se mamka s tátou probudili s tím, že jejich skříň byla dokořán otevřená, aniž by ji otevřel jeden z nich nebo brácha. Neměli pro to vysvětlení.
Čím jsem byl starší, tím divnější věci se mi v bytě děly. Většinou teda když jsem byl doma sám. Často jsem se probouzel uprostřed noci, pokaždé v ten stejný čas, klidně i třikrát týdně. Měl jsem vždycky pocit, jakože tu sám nejsem. Slýchal jsem i věci jako posunutí skleničky na kuchyňské lince mezitím, co jsem byl v pokoji, nebo podobné věci. Ale hlavní opakující se znak je ťukání. Skoro každý den, kdykoliv jsem sám doma, přes den nebo večer, se ozvou pokaždé dvě nebo tři zaklepání na tu skříň, co je v ložnici. Na tu samou skříň, která se před lety jakoby sama otevřela. Taky se mi někdy stává, že se probudím v noci a slyším kroky v mém pokoji (který je i zároveň obývák) a lehké prohnutí gauče, jako kdyby si na něj někdo sedal. A občas se i nějaké předměty v mém pokoji samy od sebe hýbou. Nedávno to byla zrovna fixa, která před mýma očima sama vyjela ze sady co mám vystavenou na poličce (ta sada fix je položená horizontálně, nevím jak to mám říct, sorry).
Celkově už jak já, tak mamka, tak ostatní lidi co někdy přijedou na návštěvu nebo přespání, jsme obeznámeni o tom, že tu ten duch je. Zvykl jsem si na něj, dokonce jsem mu dal i jméno, které používá i mamka, aby se tu s námi cítil líp. :D Pořád si opakuju to samý - očividně nám Manda (pan duch/paní duchová) ublížit buď nechce, nebo nemůže, protože je třeba moc slabý. Kdyby jo, tak už to podle mě dávno udělá. Ale i tak ho mám rád.
Kluci, líbí se mi váš přístup, jak se snažíte ty příběhy vysvětlit. Taky to vždy dělám, že hledám vysvětlení, které není nadpřirozené. Je to fajn. Škoda, že tak nejde vysvětlit úplně všechno. Chjo. Pár nepříjemných zážitků jsem měla, které vysvětlit nešly vůbec. A to prostě z hlavy nedostanete. Super video!!!!
Mám tu příběh z dětství. Občas mívám sny, co se dějou pak ve skutečnosti. Ale, bylo mi 8 let a bydleli jsem v uličce v Praze 6 - Dejvice. Přes ulici sme měli vietnamce, kam mamka chodila nakupovat, když něco potřebovala. Vždy když jsem šel do obchodu já, tak se mamka koukala ven z okna, ale toto byl den, co se mamka nekoukala. Bylo dopoledne, nějaký jarní den. Mamka vařila polévku a potřebovala cuketu, pórek a magi. Poslala mě věci koupit, tak jsem se oblékl a šel jsem. Mamka se tento den nekoukala a já v pohodě nakupoval. Zaplatil jsem nákup a vyšel jsem z obchodu. Náhle přede mnou zastavila žlutý, malý nákladní auto od škodovky. Stáhlo se okno a slyším jak muž se mě ptá, jestli nechci odvést domu, já odpověděl, že ne. Muž nastartoval a ujel kousek dál. Viděl jsem jak zastavila u malé holčičky a asi se ji taky ptal. Byl jsem vystrašený a běžel sem rychle domu. Zavolali jsme policii, ale auto nikde. Od té doby jsem holčinu neviděl a stejný model auta nám na střední dodával jídlo do automatů. Je to crazy, že je to skoro 12 let a stále si pamatuju model a barvu auta.
Ahoj kluci, taky se podělím o jednu historku.
Mám jednu opravdu temnou historku, která se mi stala, když jsem byl malý. Je to jediný strašidelný zážitek, který mám, a dodnes mě mrazí, když na něj vzpomínám.
Když jsem byl ještě dítě, jezdili jsme s tátou, mámou a sestrou k dědovi a babičce. Tehdy ještě bydleli ve starém domě, kde děda vyrůstal, než se přestěhovali do nového. Já a moje sestra jsme spali spolu v obýváku. Jednou v noci jsem začal slyšet hlasité rány ze sklepa. Probudil jsem sestru, a společně jsme se rozhodli zjistit, co se děje.
Když jsme přišli ke dveřím od sklepa, zjistili jsme, že se samy otvírají a bouchají, ale nebyl to průvan - bylo to něco mnohem děsivějšího. Dveře do sklepa, které bývaly vždy zamčené, byly tentokrát otevřené. Vzali jsme baterku a šli se podívat dolů. Bylo nám asi osm let a přiznávám, že jsme měli velký strach, ale zvědavost byla silnější.
Když jsme vešli do sklepa, všude bylo ticho a prázdno. Jenže pak se dveře za námi zavřely - a zamkly. Nemohli jsme se dostat ven. Najednou jsme začali slyšet jemný dívčí smích, občas jsem ho slyšel já, občas sestra. Některé věci, jako koště nebo pár dalších předmětů, se samy pohnuly nebo spadly. V té temné místnosti jsme zůstali asi dvacet minut, než nás děda přišel vysvobodit.
Když jsme se ráno vrátili nahoru, rodiče nás hrozně seřvali za to, že jsme šli do sklepa, kam jsme neměli. Děda totiž nechtěl, aby tam někdo chodil, a ten sklep byl pro nás zapovězené místo.
O několik let později, když už se moji prarodiče přestěhovali do nového domu, jsem se o té události s dědou bavil. Řekl mi, proč nikdy do toho sklepa nechodil. Když byl děda malý, měl sestru, která si s ním ve sklepě často hrála. Bylo to jejich oblíbené místo, kde trávili spoustu času. Jednoho dne ale dědova sestra při hře ve sklepě uklouzla na schodech, spadla a špatně narazila hlavou. Zlomila si vaz.
Děda a jeho rodiče ji hledali po domě celé dvě hodiny, než ji našli mrtvou na konci schodů, zkroucenou. Od té doby se děda sklepa bál a nikdy tam nechodil - měl z toho velké trauma. Do sklepa chodila jen babička, když bylo potřeba.
Děda mi řekl, že je možné, že ty dveře nezavřel nikdo jiný než jeho sestra, která si chtěla hrát své hry.
---
Ale k tomuhle příběhu mám i jednu teorii. Je možné že se náš někdo nebo něco snažilo nalákat do sklepa a pak nás tam uvěznit aby jsme si šli s ní hrát.
Doufám, že se ti moje historka líbí, a že se dostane do videa!
Před nějakou dobou jsme s mojí mámou a s našema kamarádama jeli na výlet do Tater. Rodiče nás během cesty na Slovensko upozorňovali, že v Tatrách žijí medvědi. Celý pobyt jsme se jich báli a taky si z toho dělali trochu prdel a vymýšleli jsme plány, co dělat když je potkame. Bydleli jsme v chatě ve které byly skrýté kamery. Výlet byl fajn, až na jedno ráno. Bylo nějak kolem 8:00 a ja jsem se pobudil v takovém nepříjemném světle, kdy nebylo uplně všechno vidět ale stíny byly hodně výrazné. Když jsem trochu pootevřel oči, viděl jsem před sebou stín, který byl tak 3 m velký. Tak jsem se lekl a snažil jsem se zavřít oči, abych to neviděl. Rázem se ozvalo velmi hluboké zabručení a já se v tý posteli málem posral, ale snažil jsem se zůstat v klidu aby se nic nestalo. Pak bylo tak minutu ticho a tak jsem otevřel oči znovu a stín byl pryč. Když se vzbudila celá chata, na zmiňovaných kamerách jsme zjistili, že to skutečně byl medvěd, který se chtěl jenom napápnout. Chodil nám po chatce, vzal nám odpadky, které byli venku a naštěstí se nikomu nic nestalo.
hustýýýý ale nechtěl bych to zažít
Prosím víc takových videích Stejku ❤❤❤
Super video moc díky za pokračování❤
Ahoj Stejku, miluju tvoje videa a ráda bych se taky podělila o jeden svůj příběh. Doufám, že se dostanu do videa. 🥰
S mámou věříme na sílu bylinek, šamany a tak, a od známých jsme dostaly tip na jednu babku bylinkářku nedaleko od nás, tak jsme jely jeden den ve třech ji navštívit. Já, moje máma a její nejlepší kamarádka, kterou mám ráda jako druhou mámu.
Paní nás jednu po druhé „analyzovala“ svými schopnostmi, u mámy i její kamarádky viděla relativně normální věci, že jim nefunguje lymfa, ledviny atd. Dala jim na to bylinky s receptem, a pak jsem přišla na řadu já.
Chvíli mě analyzovala, tiše, a divně jí o tom cukala hlava. Po chvíli promluvila: „Mně tam do té diagnostiky pořád někdo kecá.“ Všechny tři jsme si vyměnily vystrašené pohledy, a čekaly, co řekne dál.
„Je to muž. A je mrtvý,“ dodala po chvíli a máma hned vzpomněla na svého nevlastního otce, který nedávno zemřel.
„Ne, není to od vás, je to z otcovy strany, a je mrtvý už delší dobu.“ Máma tedy jmenovala tátova strejdu, ale on to taky nebyl. Jmenovala ještě dva příbuzné, ale stále se netrefila.
„Nezemřel přirozeně,“ byla další nápověda od babky bylinkářky. Mamka si s vypětím všech sil vzpomněla na vnuka bratrance mé babičky (můj bratranec přes dvě kolena, asi), který se z nešťastné lásky zabil skokem z mostu.
„To je on,“ prohlásila bylinkářka, což mě vyděsilo ještě víc, protože my dva jsme se nikdy nepotkali, ani jsem o něm nikdy neslyšela. Zemřel, když jsem byla malá, mohlo mi být tak 5 let (když jsme u ní byly poprvé, bylo mi 20, teď je mi 27).
Bylinkářka mi řekla, že jeho duše je od jeho smrti se mnou a chrání mě proti všemu, ale hlavně proti chlapcům, protože nechce, abych dopadla jako on, se zlomeným srdcem z nešťastné lásky. Řekla mi, jak ho mám „vymýtit“, abych ho poslala na odpočinek.
K onomu rituálu jsem se odhodlala až o asi měsíc později. Byla už noc, rodiče spali, bratr byl u přítelkyně. Zapálila jsem svíčku, posadila se do židle, naproti sobě jsem postavila prázdnou židli, zavřela oči, a vyzvala „bratránka“, aby se posadil. V tu chvíli se odnikud vznesl silný vítr, dveře byli zavřené, okno jen na větračku. Svíčka zhasla (to jsem vnímala i se zavřenýma očima), a po chvíli se zase rozhořela, a já věděla, že nejsem sama, ale neměla jsem odvahu otevřít oči, protože jsem se bála, co uvidím. Jeho přítomnost jsem vnímala velmi intenzivně, a i když bylo v pokoji teplo, cítila jsem chlad.
Chvíli jsem s ním mluvila, děkovala mu za jeho ochranu, říkala mu, že ho mám ráda já i celá rodina, ale už musí odejít na odpočinek, že už na světě nemá místo, protože ztratil své tělo. V místnosti se trochu oteplilo, což jsem brala jako znamení, že je připraven odejít.
Zavolala jsem archanděla Michaela a požádala ho, aby mého „bratránka“ odvedl sebou. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem další zdroj světla z místnosti, z druhé strany, než byla svíčka, kde bylo jen pootevřené okno, kudy anděl přišel. S úsměvem na rtech jsem „bratránka“ vyprovodila na odpočinek, a v mysli ho viděla, jak odchází k oknu, kde na něj čeká archanděl Michael. Než ale odešel, silně mě zamrazilo na levém rameni. Byla to jen chvíle, a já tušila, že se mě dotkl, a chtěl mi tak něco říct. Nejspíš mi chtěl popřát štěstí do budoucna, nevím.
Vzápětí opět zavál silný vítr, svíčka zhasla, a už se znovu nerozsvítila. Seděla jsem po tmě ještě asi 5 minut, abych měla jistotu, že je po všem, a až pak otevřela oči. Vše bylo normální, i teplota v pokoji, jen jsem se cítila lehčí, jako kdyby mi z ramen zmizela tíha celého světa.
Při další návštěvě bylinkářka řekla, že rituál byl úspěšný a žádný duch už na mě nesedí. 😅
Tento příběh mám z vyprávění od mámy. Když se toto stalo nebyl mi ani rok a neuměl jsem lézt což je docela důležité. Máma mě uspávala na chatě a během toho usnula, když se probudila nemohla mě nikde najít a pak jen slyšela můj smích v přízemí. Seběhla dolů a viděla mě jak se houpu na všech čtyřech a směju se do tmavého rohu pokoje. Hned jsme odjeli. Když jsme pozvali na chatu někoho kdo se o tyto věci zajímá tak prý v jednu chvíli vycítil 100 entit. Mám ještě pár příběhů které jse tam stali, ale to si nechám na příště.
Není to tak dávno, dříve jsem měl v pokoji takovou tu podložku pod židli k PC. Jednou když jsem šel spát jsem slyšel, zvuk, jakoby někdo/něco po té podložce chodilo. Jakoby dokola, takové rychlé kroky. Upozorňuju, v pokoji jsem byl sám. Byl jsem po dvanáctce unavený řešit nějakého ducha, tak jsem nahlas řekl, "Nikdo na to teď není zvědavý, ser na to". A okamžitě to přestalo :D
Asi bych to viděl na toho stínového pána, kterého občas vidím už od dětství :D I když je pravda, že ve snu jsem ho už dlouho neviděl
Ahoj, tvá strašidelná videa se mi hrozně líbí a tak jsem si řekla, proč se také nepodělit. Zkušeností mám více, tak snad nevadí, že to bude delší.
Občas se mi stává, že koutkem oka zahlédnu temnou siluetu, která náhle zmizí. Jako ale první zážitek, na který si vzpomínám byl v dětství, kdy mi bylo přibližně 5 let. Měla jsem pokoj s balkonem, které osvětlovala lampa z ulice a jedné noci mě něco přinutilo se na tyto dveře podívat. Přes zataženou záclonu bylo zřejmě vidět, že za nimi někdo stojí. Stín měl rohy a vypadal jako čert. Když jsem zavolala rodiče a oni přišli, odtáhli závěs a postava zmizela. Jediný další přístup na tento balkón vedl z vedlejšího pokoje, který patřil strýcovi a i když je vtipálek, nedokážu si představit, že by takto rychle zmizel.
Později jsme se odstěhovali do vlastního nově postaveného domu, kde jsme vždycky se sestrou měly obě pocit, že tam s námi někdo je. Občas vrzala podlaha nebo třeba schody. Pak se sestra od kartářky dozvěděla, že by tím duchem měl být někdo z naší rodiny. Pozemek patřil našemu pradědovi, který zemřel už hodně dávno. Slyšela jsem, že se někteří duchové na tomto místě zdržují, protože litují toho, jak se za života chovali a bojí se přejít na druhou stranu. Nezávisle na to jsem se od sousedky dozvěděla něco málo z jeho života, což mě o tomto tvrzení přesvědčilo. V domě jsem se ale nikdy necítila špatně, spíš jsem měla pocit bezpečí a že na nás někdo dohlíží. O několik měsíců později jsem se ovšem doma cítila sama, jako by tam něco chybělo. Později jsem se dozvěděla, že praděda odešel na druhou stranu.
Poslední zážitek o který se podělím se mi stal před necelým měsícem. Bylo krásně, a tak jsem se šla projít na nedalekou zříceninu hradu, kde jsem byla úplně sama. Bylo to v čase, kdy jsou všichni v práci. Zastavila jsem se až na jednom místě a skrze hlasovky jsem si povídala s kamarádkou. Po 15 minutách jsem si všimla, že můj mobil má jen 36% baterie. Byla jsem si jistá, že když jsem vycházela z domu, tak jsem měla přes 70%. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když mi baterie klesla pod 20% během 5 minut, tak jsem si vzpomněla na kluky z MadZone a to, jak občas nabízejí duchům, aby si trochu energie vzali a mohli se projevit. V tom momentě jsem se omluvila že ruším a že odcházím. S místem jsem se rozloučila a domů jsem došla se 4%. Z těchto věcí mám velký respekt a doufám, že mě domů nic nesledovalo.
Díky za skvělá videa a doufám, že jich ještě spoustu natočíš.
11:27 líbí se mně, jak napřed čteš můj příběh v mužským rodě, a pak v ženským 😂 A není to Ostrava ale Jižní Morava. Skoro 😁
Ale jsem mega rád že jsem se dostal do videa, nečekal jsem to že zrovna můj příběh se sem dostane, když jich je tam tuna, díky 💙
Jinak se mně toho stalo víc, různý stíny jsem viděl, krev na zemi a na schodech atp. to sem ani nebudu psát.
ALE, přídám ještě 1 příběh co jsem zažil: Pár let zpátky, myslim že tak 3-4 roky, jsem byl sám doma, večer, byla už tma, svítil mně jen monitor od PC a lampička na stole, a vedle sebe cca 3 metry daleko mám vchod do kuchyně a vedle do chodby. Měl jsem strašně nepříjemnej pocit, takovej neklidnej, jak kdyby mě někdo pozoroval. Podíval jsem se vedle sebe na psa, a ten ležel na zemi a koukal do té temné chodby, tak jsem vstal, šel k psovi a mluvil jsem na něj že co tam vidí atp. a že tam nic není a že se tam pudem podívat. Pes byl jako přibitej, ani se nehnul, tak jsme oba koukali do té tmy a najednou strašně studenej vzduch mně projel po pravé ruce. Tak jsem tu ruku zvedl, "zkontroloval" jsem pohybem ruky vzduch kolem sebe, všude kolem mě bylo teplo, jenom kolem mé pravé ruky v určité části byl ledovej.. Co jsem si neuvědomil v tu chvíli bylo, že přesně v ten den měl můj děda výročí smrti..
Ahoj Stejku, je mi 46, máme se ženou 14letou dceru, a přesně takové pocity máme (minuta 23:00)!! Vidí to, co my ne...a proto už jsme se dávno smířili s tím, že v našem bytě se občas objeví nějaká entita. Příhod mám fakt plno. Nedávno jsme třeba slavili v našem bytě narozeniny syna(17) a v křesle v obývacím pokoji vždy sedí moje maminka, takže babička našich dětí. No a po celou dobu oslavy jí za zády na opěradle toho křesla seděl náš kocour. Když oslava skončila, a všichni odešli, kocour z křesla seskočil a šli jsme návštěvu odprovodit ke dveřím... poté, když jsme se vrátili do obývacího pokoje uklidit, náš kocour opět seděl na opěradle křesla a mňoukal do prostoru kde se sedí!!No a dcera se podívala a s klidem řekla: ,, Máme tady další návštěvu, ale nebojte, je hodná, přišla se jen podívat,,🤣🤣 Křeslo jsme tedy nechali ve stejné poloze, uklidili místnost a mezitím entita, nebo co to bylo, zmizela!!! Takových podobných a i horších příběhů mám víc... možná se někdy odhodlám je sepsat😉
Kámooo ta hudba je strašná
Ahoj taky se podělím o svoje příběhy , já a moje mamka jsme dost citlivé na takové věci , jako jsou energie kolem nás atd.
Když jsem byla mladší tak jsem to více cítila a viděla. Dost často se mi stávalo ,když jsem šla spát, tak se mi sama zapínala televize se zrníčky (jak bylo dříve ) a jeden večer už to bylo vážně děsivé ,že jsem to vypojila ze zásuvky abych měla klid , a jak jsem to vypojila hned se na to zapla ta TV bez proudu.
Potom dost často jsem vídala bílé a černé postavy na schodech , po večerech jsem slyšela kroky po chodbě , a nebo když jsem byla stále s někým v mém pokoji tak pokaždé jsem cítila zimu a ledové dotyky , nebo jsem se stále probouzela na čas 3:15 .
Nevím co to mohlo být tehdy ale od té doby co jsme se odstěhovali tak už se mi nic takového nestalo .
Doufám že to je srozumitelný :)
Čauky, ráda se taky podělím o historku. Jednou se mi zdál sen, ve kterém jsem spala ve své posteli. Najednou jsem měla pocit, jakoby se mě něco snažilo stáhnout z postele. Podívala jsem se a byla tam černá postava. Ta věc mě stáhla z postele a já se neustále snažila bránit, ale nešlo to, táhlo mě to dál. Pak jsem se vzbudila a ležela v posteli. Uklidnila jsem se, že to byl jen sen a najednou mě to znovu stáhlo z postele. Jakmile mě to stáhlo, tak jsem se už naštěstí opravdu probudila. Sny ve snech se mi normálně zdávají, ale tohoto typu se mi už nikdy nezopakoval.
Taky se podělím o svůj příběh: Když mi byly tři roky, probudila jsem se dřív a šla jsem si pro pití. To jsem vypila a vracela jsem se do postele, když jsem pak míjela chodbu ke dveřím, náhodou jsem otočila hlavu směrem k východu z bytu, kde se (mohlo jít o mou dětskou představivost) formovala nějaká černá mlha, v níž se pak rozsvítili akorát dva červený kruhy (přibližně ve výšce očí), zaječela jsem a běžela k mamce do postele...
Teď se přesuneme do loňského jara, kdy jsem hlídala tátovi dům. Probudila jsem se (už bylo světlo), a najednou mi hlavou zazní něco jako: "Nezdálo se ti, že tu v noci někdo byl?", ozvala se strašná rána, křáply dveře a všechno se propadlo do tmy, pak se ty dveře pomalu otevřely a v tý tmě za nimi se opět objevily ty dva stejný rudý kruhy, v ten moment se u mě objevil i pocit podivného klidu. Dveře se potom opět zabouchly, ozvala se další hlasitá rána a bylo zase světlo, přičemž na hodinkách jsem měla ten stejnej čas.
Taky bych se ráda podělila o historku.
Asi před třemi lety jsem jela na křesťanský tábor. Každý večer jsme měli večerní program u táboráku, spát se chodilo po oddílech. Náš oddíl chodil spát v 22:00 hodin a ještě před tím, jsme si chodili dělat hygienu. V umývárkách jsme pak s holkama zaslechly výkřik z lesa, jako kdyby byl někdo posedlej ďáblem. Tak jsme šly do stanu a procházely kolem pěšiny která do lesa vedla. Snažily jsme se usnout ale výkřiky pokračovali asi do půlnoci. Ráno pak celý tábor spekuloval o tom, jak jedna z vedoucích našeho oddílu byla posedlá ďáblem. Vedoucí si však nic z toho nepamatovala.
já poslouchám ty příběhy a bum skočí tam reklama já se málem pochcal smíchy xD taková chill hudbička najednou xD
Stejku. Ako človek si mohol mať viacero životov. (Pri reinkarnáciach) Ak si bol v tých životoch veľmi mocná a inteligentná bytosť, tým je viac možné že si ich pametáš. Čize je možné že ako dieťa, (ako ja) si mal záblesky svojich minulích životoch.
Už od malička o sobě vím, že jsem na duše a energii citlivější, a jednoduše vycítím tyto energie a dokážu s nimi i komunikovat a vidím je, ale jednou se mi stalo něco, z čeho mám husinu doteď. Jednou jsme byli se školou v Norimberku v Německu na výletě. Jeden den jsme se šli podívat do muzea, ale když jsme do něj vešli, napřed mělo spodní patro, které bylo celé prázdné a teprve v dalším patře bylo muzeum samotné. Když jsem byl v té spodní místnosti, udělalo se mi zle, cítil jsem jak mi psychicky není dobře a pocitově jsem věděl, že se tam stalo něco hrozného. Šli jsme do další místnosti a já kámošovi řekl, že mám divný pocit z toho místa a jestli si o té budově a její historii něco nezjistí. Jak jsme vešli do muzea, na schodech mi v hlavě probliklo číslo 60, jakobych věděl, že tam zemřelo 60 lidí, ale neřešil jsem to a vymazal z hlavu. Jak jsme už byli v muzeu, kámoš si tam o té budově něco četl, potom zamnou přišel a říká „V této budově byla svatba, a zřítilo se tu schodiště..na 60 lidí..”
Přísahám v tu dobu jsem dostal mráz po zádech jako nikdy dřív..
Teď se mi při sledování tohohle videa také stalo něco podivného, stejně jako tomu klukovi v předešlém videu. V tom videu jsi říkal příběh, ve kterém nějaká maminka promluvila na ducha svého táty/dědi a ten ji pohladil po hlavě. Když jsem ten příběh slyšela, napadlo mě udělat skoro to samé. Před nějakou dobou mi umřela moje babička, kterou jsem měla moc ráda a napadlo mě, že na ni promluvím. Byla jsem v tu chvíli v pokoji sama a tak jsem s nejistotou v hlase na ni promluvila s pocitem, že se cokoliv, jako znamení že tam je, stane. Když jsem ji oslovila tak se náhle začali z topení ozývat divné zvuky, které nedokážu popsat, byli podobné bouchání, ale nebylo to přímo ono. Nevím co se stalo nebo jestli to vážně babička udělala, ale poté jsem jí poděkovala za znamení že tam se mnou je a topení přestalo vydávat zvuky. Díky babi za znamení, měla jsem tě moc ráda
To je normálka, topení občas lupne
Anooo, dalsia cast, tuto seriu milujem ♥ ♥
Vy 2 spolu jsou nejlepší videa
Dobra no cringe energie ❤
Ahoj taky bych se podělil o tři moje zážitky.
1. Když jsem byl malý tak jsem žil s rodinou v bytovce která byla za války několikrát vypálená, jednou jsem šel k zrcadlu a cítil jsem že na mě něco nebo někdo kouká, když jsem se otočil tak jsem viděl ohořelé nožičky dítěte, stáli tam a nic se nedělo, když jsem pak mrknuk tak to zmizelo a na podlaze byli matné černé fleky jako od uhlí.
2. Když jsem byl menší tak když jsme bydleli ještě s dědou, tak děda každou noc po půlnoci chodil do kuchyně si dát něco k jídlu a číst noviny, potom co děda zemřel a my tam dál bydleli tak od jeho smrti jsem měl každou noc halucinace a nemohl jsem spát. Vždy jsem viděl přes moje prosklené dveře na chodbu a viděl jsem v noci jak tam někdo prochází od dědovi ložnice do kuchyně, přestalo to až když jsme se přestěhovali.
3. Když mi bylo šestnáct tak jsme bydleli v bytě nad hospodou, (hodně často jsme se stěhovali, asi každý dva roky) ta hospoda byla dřív základní škola, a taky byla za kostelem takže pod tou hospodou byl hřbitov. Před naším bytem byla velká chodba která neměla světla, a já, mamka I ségra, vždy když jsme procházeli tak jsme měli divný pocit, jako by nás něco sledovalo, říkalo se že se tam oběsil jeden člověk. A mamka se bála tak zavolala knězi aby to tam šel posvětit, já byl v bytě a mám dvě kočky, když tam na tu chodbu přišel ten kněz a začal světit tak jedna moje kočka seděla u dveří od bytu a jen na ně zírala a nehýbala se, a ta druhá kočka běhala u dveří jako blázen. Když to ten kněz posvětil tak na té chodbě už byl klid a nebylo to tam tak děsivé.
Podělím se se svým příběhem. Když jsem byl malý, (zhruba 8 let), tak měl sen, ale ne jen tak ledajaký sen. Byl to sen s mým dědou, který už byl dlouho po smrti. Zdálo se mi jak je na našem dvoře a něco mi vysvětluje. Bylo to hezké a popravdě jsem si ten sen užíval, já jsem čupěl a děda klečel a něco mi ukazoval s takovým klidem. Na tomhle není nic zvláštního, ale to divné na tom všem je, že jsem svého dědu nikdy nezažil. Jak jsem se probudil byl jsem z toho tak zmatený, že jsem sám nevěděl jestli to byl sen, nebo jestli jsem dědu zažil. Nechtěl jsem s tím obtěžovat rodiče, takže jsem si to nechal pro sebe. Od té doby chodím pravidelně na dědy hrob a hrozně se mi stýská i přesto, že jsem svého dědu nikdy neviděl.
Stalo se mi to cca v 17 letech, kdy jsem chodil na střední. V tu dobu u mne v pokoji přespával také můj táta, protože se narodil můj bratr a táta trochu chrápe, takže musel spát v jiné místnosti aby ho neprobudil. Bylo okolo druhé hodiny ranní, když jsem se probudil. Dostal jsem z ničeho nic nepopsatelný strach a v mysli jsem najednou měl obrázek příšerné bytosti. Těžko bych vám to popisoval, protože mi přišlo jako by se ten obraz dynamicky proměňoval v čím dál děsivější kreaturu, když jsem na něj myslel. Ta kreatura se mi v hlavě vyjevila tak, že sedí na stromě před naším domem. Moc tomu nedodávalo ani to, že můj táta najednou z ničeho nic začal ze spánku jako sípat... jako když se člověk začne dusit. Jak jsem říkal, trochu se v tomto světě paranormálních jevů pohybuji (dopředu říkám, že ne ve světě ezo aby bylo jasno), takže jsem ihned začal odříkávat jisté afirmace a tím vyvolal energetické ochrany. Poté co jsem tyto ochrany vytvořil, tak se obraz z mojí hlavy vypařil (ale stále jsem měl husí kůži a dozníval ve mně pocit strachu). V ten samý moment, kdy jsem dokončil poslední ochranu, tak se můj táta probudil a šel zavřít okno (které směřuje právě do ulice, kde je ten strom). Zeptal jsem se ho, co se mu dělo ve snu? Táta mi začal popisovat konec jeho snu, ve kterém byl v nějaké stodole, kde byl přivázaný do řetězů a před ním stála postava v černé kápi, která ho bičovala řemenem. Díky těm řetězům se táta jakoby dusil. Potom se v tom snu zjevila obrovská zářící koule, která muže v kápi zahnala a v ten moment se táta probudil. Zajímavé je, že afirmace, kterou jsem použil na zahnání této bytosti, je právě o tom, že vytváříte světelnou kouli, která nebezpečnou entitu vyžene...
podělím se o můj příběh.Táta ma dům kterej je hodně starej a také už to něco zažilo.Táta mi říkal že v minulosti tam umřel někdo kvůli tomu že spadl z bálkonu když tam byl ples(cca 100 zpátky) a v patře kde ten bállkon je máme těd byt.Když jsem byla doma sama a hospoda byla zavřená tak jsem se koukala na televizy a můj pes vedle mě spal,jednou se mi zdálo že tam prošel černej stín a po celou dobu koukání na televizy se mi zdálo že někdo hejbe klikou.Když jsem jednou jen tak šla ze psem dolů aby si došel na záchod tak pes začal koukat do takové budůvky kde se topí a já odsud něco slyšela,v tu chvíli byla hospoda zavřená a já byla sama doma.Do ted jsem to nikomu neřekla(sorry za moji čj)
Když jsem byla malá, tak jsem měla takové období kdy jsem byla závislá na videích o paranormálnu. Kvůli tomu jsem pak moc nespávala. Můj mozek si ve snech přemítal věci z uplynulého dne včetně těch videí na které jsem koukala. Začala jsem poměrně často trpět lucidními sny a spánkovou paralýzou. Nevím přesně co z toho. Vysvětlím to.
Jednou v noci se mi stalo, že jsem se jakoby vzbudila, ale vlastně ne. Viděla jsem se jakoby ve VR (viděla jsem se 2×, mé tělo spalo, ale ve "snu" jsem byla vzhůru a seděla na posteli.). 😂 Koukala jsem po pokoji. A najednou se vedle postele začaly sypat knihy na zem jakoby odnikud ze vzduchu. Slyšela jsem i hlasy (asi Ďábla.) Usuzuji, že to byl ďábel, protože mamka s ním v dětství měla taky zkušenosti nebo jak to říct. Cosi ji tahalo za peřinu. (Ale nechci tu vytahovat rodinné tajemství. Možná stojí za zmínku fakt, že jsme křesťanská rodina, ale já tak úplně ne. Rozhodla jsem se jít jinou cestou. Tak jako okolo. 😊
[...]
Pak se mi třeba stalo to, že jsem zas slyšela ty hlasy, jak se mi vysmívají a to už jsem bohužel byla vzhůru. Rychle jsem se běžela schovat k mamce do postele (celou tu cestu jsem měla pocit, že mě něco pronásleduje) a spala jsem u ní.
Nebo jsem se vzbudila paralyzovaná a něco mě tahalo za vlasy a nemohla jsem dýchat. Nebo mě něco praštilo silně do břicha (když jsem se vzbudila, tak byla moje peřina pomačkaná úplně stejně jak "ve snu"). Myslela jsem, že umřu.
Ty nejhorší vzpomínky mám když jsem usnula na zádech. Vždycky jsem se vzbudila totálně propocená a strašně rychle jsem dýchala.
Už je to pár let co spím dobře. Přestala jsem se koukat na horory a paranormální videa a je to zas ok. Mrzí mě to, protože mě to fascinuje, ale musela jsem přestat. Od té chvíle ale neusnu v úplné tmě.
Prý pokud se vám něco takového děje, tady to snění, tak pomáhá se podívat na hodiny a uvědomit si, že je to "jen sen".
Jo a k tomu 1. příběhu bych řekla, že jsem největší hater zrcadel a tmy. 😂
Je to už skoro 2 roky od té doby co mi umřela teta. Bylo ráno a byli jsme posláni na návštěvu k mé tetě. Najednou někdo zaklepal na dveře a právě ta moje teta šla otevřít ty dveře a najednou zakřičela a už jej nebilo. Odvtedy ju nikdo nevidel
Dajte stejkovi lajk i odběr je super youtober
Pls natoč ďalší část🎉
tiež sa podelým o jednu príhodu. Keď mi bolo 10rokóv tak som bol na mojom prvom skautskom tábore ktorý trval cca 10dní. V noci sa vždy hrávala taká hra že ste mali v strede tábora vlajku a ostatný Skauti z iných táboróv ju mohli prísť ukrásť. A asi v predposledný deň tábora som sa rozhodol tiež strážiť vlajku ale sám.(vätšinou sa stráži vo dvojici). Strážil som od tretej rána do piatej.
a medzi tým som videl pár vecí. Stožiar bol v strede a okolo boli malé podsady a veľký jedálny stan. Asi po pól hodine som sa obzeral a zrazu za tým jedálnym stanom stála sivá silueta vysoká cca 2metre. Po pár sekundách čo som sa na ňu pozeral sa rýchlo otočila a zmizla za stanom. Potom som počul pár praskaní vetiev a niečo bolo v potoku. Keď sa už rozodnievalo tak som tú postavu videl bežať ďaleko od tábora nevyzerala že je oblečená a z príchodom slnka sa tá sivá silueta pomali menila na bielu kožu až kým som ju nestratil z dohľadu v lese. Nevedel som či to bol prepadlíč či niečo iné a tak isto som si nahováral že sa mi to len zdálo. No na ďalšiu noc som opäť počul zvuky a mal som pocit že ma niečo sleduje. A ak by to bol človek už by utekal k stožiari po vlajku lebo jedno malé dieťa by nebolo problém držať a ukrásť vlajku. Ďakujem ak budem vo videu.
Prosím, další pokračování. Tento styl kontentu s mýma oblíbenýma youtuberama mě velice baví. Proto děkuju že jste udělali pokračování.
Super video. Nejlepší youtuberská dvojka👍
Ahoj když tu tak poslouchám ty příběhy řekla jsem si že se o jeden podělím. Jakožto duchovně založený člověk jsem zvyklá na nějaké ty paranormální jevy. Tenhle mi však trochu vrtá hlavou, tak mě zajímá co si o tom myslíte. Před CCA měsícem jsem měla potíže se zdravím sebevědomím a nepomáhala mi ani návštěva psychologa. Zdál se mi sen u kterého si nepamatuji začátek. jediný co si pamatuji je že jsem se měla setkat s člověkem, který by mi mohl pomoct se sebevědomím. Pamatuji že jsem u něj byla se skupinou jiných dětí a měla jsem z něj dobrý pocit, cítila jsem takovou úlevu od starostí a viděla v něm sílu. Ten člověk vypadal na 21 let. Jsem si jistá že to byla duše člověka jménem Marek. Vím že se duše zesnulých chodí loučit se svými blízkými, jenže jeho jsem vůbec neznala, nikdy jsem ho neviděla a jsem si jistá že byl v mém snu bud těsně před smrtí, nebo po smrti. Vrtá mi tedy hlavou proč by se v mém snu objevila duše co mě nezná, zvláště když je pro ně náročný se objevit v něčím snu a co se mu asi stalo v jednadvaceti letech.
líbí se mi časy typu 3:54, mezitím já "píče za 6 minut budík" aneb vsadím se, že příšery se schovávají pod postelí pač se bojí podobných lidí co vstávají takhle ráno aby šli běhat.
při tomhle videu jsem se klepal strachem budu se klepat další měsíc a ještě týden neusnu.. kvalitní video. :)
Já mám taky jeden zajímavý příběh.
Jednou, když jsem byla menší a mamka nebyla doma, jsem šla do sprchy. Ale měla jsem takový nepříjemný pocit a proto sem dveře do koupelny nechala otevřené.
Na druhé straně zdi (NE přímo naproti sprše, ale kousek dál) máme zrcadlo, které když se z něj podívám ze sprchy, jde vidět na chodbu.
V jednu chvíli jsem se do něj podívala a a na chodbě jsem uviděla stín. Ten vycházel z mého pokoje.
Docela dobře jsem rozeznala mužský obličej, měl také na sobě jakýsi kabát s vysokým límcem.
Stinný muž prošel kolem koupelny, ale když jsem vyšla a prohledala celý byt, nikoho jsem nenašla.
Když jsem to druhý den řekla mamce jen se mi zasmála a řekla ať si nevymýšlím.
Chtěl bych se podělit o moje zážitky z dětství.
Byly mi asi 3 roky a v jednu dobu jsem vidíval dvou metrového kostlivce s červenou šálou okolo krku, měl takové jakoby staré zašedlé kosti, stál a jenom se mi díval do očí, stuhnul jsem a zachvíli začal volat na mámu, ta přiběhla a kostlivec najednou nikde.
Pak to najednou přestalo a já jsem na to úplně zapomněl, nedávno jsem si na to vzpoměl a zeptal se mámy jestli je to pravda a ona mi řekl že jo že se mi to dělo celkem často a že jsem z toho byl vždycky hrozně v prdeli, kdyby se mi to stalo teď tak bych se asi zabil.
Děkuji za super videa.
Ty s Vidrailem jste nejlepší dvojice co jsem snad viděl hrozně to baví😂
se třídou na školní přespávačce jsme se jednou vypravili na školní půdu, ten den byla mlha a venku pršelo, byla už tma a učitelku napadlo že nerozsvítí a rozdá nám místo toho jenom takové ty elektrické svíčky. Chodili jsme takhle po půdě a najednou mě ovál studený vánek. Když jsme se vrátili k vchodu na půdu měl jsem na triku bílý flek. Problém byl v tom že jsme chodili sami a na půdě nemáme bílé zdi. (doufám že se dostanu do videa :) )
Já taky jednu přidám: není to sice nic mega scary, ale není to něco příjemnýho. Máme tři venkovní kočky které někdy pustíme dovnitř. Naše jedna nejmenší a nejvíc blbounká kočička Tutinka je zvláštní. Třeba když pije tak si dá packu do vody nebo zahrabává jídlo jako kočkovitý šelmy. Už hodně krát se stalo, když sem si s Tůtou hrála, tak se začala dívat nahoru do schodů, prostě jen tak tam hledí s nastraženýma ušima a vykulenýma očima. Jedou sem to i natočila. JE to opravdu nepříjemný.
Před několika týdny mi zemřel dědeček. Zemřel ve středu ráno, když jsem byla ve škole. Zrovna jsem psala test z češtiny, když najednou jsem měla takový zvláštní pocit. Projel mi mráz po zádech a začala jsem se hrozně potit, ikdyž ve třídě byla teplota naprosto normální. Třeštila mně hlava a bylo mi prostě divně. Do konce hodiny jsem se nemohla vůbec soustředit na psaní toho testu. (také podle toho dopad)
Když jsem ale odpoledne přijela domů, tak mi táta sdělil, že ráno kolem půl deváté, dědeček zemřel. Mamce jsem pověděla, co se mi v ten moment ráno stalo a mamka mi řekla, že se jí stalo úplně to samé, projel ji mráz po zádech, potila se, motala se ji hlava a nemohla se soustředit. Dědeček byl totiž mamky táta, takže by dávalo smysl, že se děda přišel naposled rozloučit jen se svojí rodinou. Protože třeba mému tátovi se to nestalo nestalo.
Chtěl bych se podělit o můj příběh no který je i vtipný .Koukal jsem přesně na toto video strašidelných příběhů a usnul jsem ,ale poslouchal , bylo asi deset hodin a zrovna mi někdo volal a já stuhnul ,pak jsem viděl že mi volala mamka a já si oddechl.promiň za pravopisné chyby.Máš dobrý videa hlavně reakce na fyziho pokračuj dál.😂
team do 1 hodina 👇
😊
Kámo,teď to je hodina😅
Přesně
Hehe
Topka! Zlepšilo deň!!!
Yipppeee nove vid s moji fav dvojici 🎉 diky stejku!
Tady je jeden z mých creepy zážitků🖤🖤:
Já a kamarádka jsme měli hlídku na táboře mezi desátou a půlnocí. Všichni už spali bylo asi tak půl dvanáctý a kámoška si šla na záchod a říká mí že na ní mám mluvit protože má divný pocit. A tak jsem mlela kraviny tak dlouho než došla k záchodu. Seděla jsem tam sama a uslyšela zvuky kroků-říkám si pohoda to budou ovce v ohradě. Posvítím tam ale žádná ovce se nehýbe. Uslyším to znovu a tak si myslim že si ze mě dělá prdel nějaký vedoucí. Řeknu tedy ať toho nechaj že to neni vtipný. Pak to ale slyšim znovu a z nervozity pohodím vlasy. Ty se ale na několik vteřin zaseknou ve vzduchu a já začnu vnitřně vyšilovat sednu si a po nějaké chvilce řeknu prosím nech mě být. Najednou vidím jak od záchodů jde moje kamarádka s jedním vedoucím. Když dojdou až ke mě zjišťuji že něco není v pořádku. Moje kamarádka je celá vyklepaná, brečí a nemůža popadnout dech natož promluvit. Když se uklidní vedoucí nás tam nechá a ona mi povídá co se stalo: Prý vešla na záchod a když byla v kabince uslyšela kroky, řekla si že to bude nějaké děcko. Pak se ale ozval zvuk jako když nechty ťukáš do umyvadel. Po nějaké chvilce zavolá-Hej co tam děláš. Všechno stichne, ona vyjde ven a najednou slyší potichý zpěv malé holčičky, která zpívala něco o tom jak její děda měl jí rád. A ona se rozhlédla nikde nikdo ani v kabince a tak s hrůzou vyběhla ven a chytila panický záchvat. Na ten tábor příští rok zase jedu-říká se že tam je něco přes 11 entit, už vím kde by měla být jaká a dokonce vím i od vedoucích že mají i oni své příhody takže v tom nejsme samy. Hezky se vyspěte včer...Maky
23 minuta - já jsem jako malá zase věděla strašně moc o fyzice a mechanice, strašně jsem to všem furt říkala a vysvětlovala jim to, ale ve věku tak do desíti let... teď už si to ani nevybavím, ale byla to fyzika a mechanika na úrovni vysoký školy :D
8:00 Je teorie (která byla potvrzena)že kde je hodně krve a nenávisti může se tam z té krve a nenávisti vytvořit démon
yes přijdu ze školy a hned vyjde stejkovo video kámo nejlepší načasování
Taky bych se ráda podělila o svůj strašidelný příběh.
Před několika lety - bylo mi asi 11 - jsem měla nejlepší kamarádku. Její babička bydlela v domě, který je v lese a my si v něm udělali každá jeden domek a vždycky jsme si tam hráli a chodili jsme tam skoro každý víkend. Jenže jednou se stalo něco divného. Tentokrát jsme si tam vzaly i psa. Normálně jsme si tam zas hrály a zašly jsme trochu hlouběji do lesa, kde byl spadlý strom -řikaly jsme mu rozhledna, protože se na něj dalo vylést- když jsme byly už na něm na hoře slyšely jsme najednou kroky jak jdou v listí a mužské hlasy. Pes začal štěkat a my se rychle dostaly dolu. Najednou jsem v křoví zahlédla nohu v černých kalhotech a černé botě. Zařcala jsem a začaly jsme zdrhat. Rozeběhlo se to za námi, ale jak jsme byly v panice nechaly jsme tam toho psa. Zůstal stát na tom samém místě a pořád zíral do toho křoví. Běželi jsme nějakým houštím, ale ta věc za námi pořád nezastavovala. Dostaly jsme se na cestu a doběhly jsme k brance. Už to za námi neběželo, ale došlo nám, že tam pořád je ten pes. Pořád jsme slysely jeho štěkání, ale najdenou to přestalo. Vyděsily jsme se a i přes to, že za námi právě někdo běžel, jsme sebraly odvahu (já si vzala s sebou nůž a šla jsem první) a vráily jsme se na tu cestu. Stála tam tmavá postava, v černých kalhotech a černých botech. Horejšek jsem nerozeznala. Chvíly jsme tam jen tak stály a koukali na sebe. Potom jsme znovu utekly. Na zahradě toho domu se najednou objevil ten pes. Byl ledově klidný a chodil hrozně pomalu. Vešly jsme i s ním do vnitř a povídaly si o tom. Najednou jsem ale měla pocit, že nás někdo sleduje. Otočila jsem se a všimla si, že za oknem -ne přímo za oknem ale kousek od něj za plotem- stojí zas ta postava. Potom se ale najednou rozplynula. Byly jsme posraný a od té doby, dokud jsem tam nepřestala jezdit jsme tam vždycky viděli tyhle černé boty a slyšely tyhle kroky. Do teď nevím kdy to bylo ale občas nás i pronáslednovali i černé boty
čau Stejku a Adame. Také se podělím o zážitek, který trvá dodnes. Bydlíme na vesnici v rodinném domku v Krkonoších. Ve městě Jilemnice máme dědu, který stále žije a měli jsme tam spolu s ním i babičku, jenže zemřela v roce 2022 na covid. bylo to tragické a nikdo jsme nečekali, že by to mohlo takto dopadnout. No zhruba po půl roce od umrtí babičky se stala zvláštní věc. Ve tři hodiny ráno nám někdo zazvonil na zvonek. celý barák jsme vstali a šli se podívat. Nikdo nikde. venku panovalo ticho. nechápali jsme co to mělo znamenat. kdyby tam někdo byl, tak se před domem rozsvítí světlo na čidlo. to má dlouhou svítivost a my byly venku během chvíle. No neřešili jsme to a šli jsme spát. Další noc se stalo to samé. Zvonek zazvonil okolo třetí rano a nikdo nikde. to už nám bylo divné. Táta koupil fotopast a namířil to na vchodové dveře kde jsou i zvonky na které se zvoní. ty jsou celkem dva. Máme dvoupatrový domeček a vždy zvonil zvonek do horního patra kde jsme já, brácha, taťka a mamka. V přízemí Bydlí babička a děda (tátovi rodiče). no a babička z jilemnice byla maminka mojí mamky. i tohle nám přišlo zajímavé. vždy prostě zvonil náš zvonek. Poté co táta nainstaloval fotopast tak se to další noc zopakovalo. Na záznamu nikdo nebyl. Až táta, který vyšel ven poté co zvonek zazvonil. Následující noc se nic nestalo. Jenže během roku se to opakovalo mnohokrát a začalo to i přes den, k večeru, dopoledne.. prostě různě. Strašnej haluz. Ale tím to nekončí. Bratr pracuje u firmy Family market. (každej známe: ókrádáme rodinyy). jeho služební auto parkuje na příjezdové cestě před garáží. V garáži má kabel v elektrice a ten vede až do toho auta kde dává namrazit boxy ve kterých má mražené nanuky, jídlo atd. přes léto to takhle má. v zimě když mrzne tak to nedává.(později se vrátim k tomu proč to tu píši. Děda( tátův táta, ten bydlí s námi v domě) byl velký humorista. měl rád všelijaké vtipy a nebyla s ním nuda. Bohužel v roce 2023 umíral. když mohl ještě mluvit, tak jsme mu říkali: dědo, až tam budeš, tak přijď zazvonit na zvonek. Ale musíš desetkrát. né jako babička z jilemnice. "jo jo jo dám o sobě vědět" odpověděl děda. věděl že to bereme s klidem. Bohužel za tři dny zemřel. mluvil do poslední chvíle a pak v noci ve tři ráno zemřel. To byl říjen a venku se ochazovalo. Zvonek na který zvonila babička z jilemnice se již dlouho neozval. a to po celou dobu co byl na tom děda špatně. což bylo zhruba 14 dní. zvonek nic. jako by za ním babička přišla a sdělila mu, že už tam má místo. poté co děda zemřel tak se zvonek neozval. až na prosinec 2023. to zvonek vydal čtyři tony. a aby se tak stalo tak by ho někdo musel 2x zmáčknout. jenže my už to braly s klidem. Nikdo jsme ke dveřím nešel a sžili jsme se s tím. jenže abych navázal na bratra a jeho firemní auto: jak jsem psal. Byl nyní prosinec a tak auto nemusel zapojovat do elektriky. A teď to příjde: Byl víkend a auto v šest ráno začalo hrát tu tu melodii. hrálo to dobu. bratr spal a táta ho šel vzbudit ať si vypne auto. on rozespalý a nic nechápal. auto mezitím tu melodii zahrálo snad 10x (normální cyklus je že se ta melodie 2x zopakuje.) bratr otevřel hlavní vchodové dveře a auto uprostřed melodie najednou ztichlo..... Motor neběžel, auto nebylo zapojený v elektrice. Na to aby ta melodie hrála tak by musel mít klíčky v zapalování a otočené na první stupeň. jenže to auto tam jen stálo. nic víc.. dodnes z toho máme husí kůži.. Bratr to volal šéfovy a ten říkal že je nesmysl aby samo od sebe začalo hrát. Provedla se kontrola kabelů ( kdyby třeba kuna) ale nic se nenašlo.. vše fungovalo normálně.. no a co zvonek ? ten se během roku 2024 ozval snad jen 5x. prostě třeba jen jednou za měsíc.
Neumíme si tohle vše vysvětlit a proto když se něco stane tak řekneme: No jo. Děda nebo babička se přišly podívat.
A to by bylo asi vše od naší rodiny. jestli budu ve videu tak zdraví Koudelkovi . :)
u tohodle videa jsem posranej jak svině ale musím na to dál koukat. super video kluci
Ahoj Stejku, podělím se s tebou o můj příběh. Od malička jsem měla docela velkou představivost co se týče nadpřirozených věcí a bojím se oken. Zhruba v mých 14 letech jsem několik měsíců v kuse viděla v mém okně postavu vysokou asi 2 metry, opuchlého tlustého cápka v modrákách. Nejhorší stavy byly ale v koupelně kde jsem se nikdy necítila v bezpečí a kontrolovala každý šuplík a každý kout, jestli tam něco není. Naše koupelna je dlouhá a uprostřed je přepažena zdí. Na jedné straně je pračka a na druhé sprchový kout. Asi půl roku jsem se sprchovala ve vaně protože vždy když jsem byla zavřená ve spracháči jsem cítila že na druhé straně za zdí kde je pračka něco stojí. V mém pokoji jsem vždy slyšela škrábání do zdí a zažila jsem tam spoustu paralýz. Teď je mi 16 a konečně po dlouhé době mužů říct že tohle všechno ustalo.
Já mám taky jednu
Byl mi asi měsíc dva, jel jsem s mámou někam a táta byl doma v noci sám. Bydleli jsme v domě, který byl velmi temný a hned vedle lesa.
Táta si tu noc šel vzít tričko z obývaku, hrabal se v prádle a najendou se spustilo ''Ahoj, jsem tvůj kamarád'' táta úplně vyschízovanej posranej co to bylo.
V realitě to byla moje hračka takový ten mluvící pejsek od fisherprice.
Ahoj Stejku a Vidraile. Tak sa tu tiež podelím o svoj príbeh. Mal som asi 7 rokov, a už asi 2 roky vkuse sa mi skoro každú noc snívali nočné mory. Snívalo sa mi ako ma naháňa muž so sekerou, ako sa môj oco mení na príšeru a odkusuje mi hlavu, a ďalšie rôzne veci, ale každú noc iná. Spoločné to malo len jediné, a to, že som na konci toho sna vždy zomrel, a na to som sa obliaty studením potom zobudil. A ako asi chápete, na 7 ročného chlapca to je trošku veľa a bál som sa strašne chodiť spať, vždy som sa snažil vymyslieť dôvod, prečo by som mohol zostať hore dlhšie.
Jedno leto, keď sme šli na dovolenku do Bulharska, sme boli na trhoch so suvenírmi, a tam predávali lapače snov, tak malé, lacné, taká hlúpôstka. Mne sa podarilo rodičov presvedčiť, nech mi jeden kúpia, že sa mi to páči, a možno by mi to mohlo pomôcť so snami. A keď sme sa z dovolenky vrátili, a oco mi ho zavesil na lampu v izbe. Od toho momentu som úplne prestal mať sny. A pôsobí to až do dnes. Mám 17 rokov a síce ten lapač snov už nevlastním, ale mávam sny tak raz za rok, a som za to neskutočne vďačný, lebo také sny čo som mal ako dieťa by som ťažko zvládal aj dnes.
"Epicky legendární dvojice" 🗣️🔥🔥🔥
Když mi byl 1 rok, přestěhovali jsme se do rodinného domku. První patro bylo v rekonstrukci, tak jsme bydleli v druhém (kde byla babička). Jednou si rodiče všimli, že jsem koukala do prázdná a někomu mávala i když tam nikdo nebyl. Takhle se to opakovalo. Táta si myslel že mám jenom nějakého vymyšleného kamaráda, ale když jsem mávala říkala jsem přitom: "Pán, papapa." Poté jsme už bydleli v druhém patře, kde jsem měla postel hned u dveří pokoje. V pěti letech jsem toho "pána" viděla znova a hrozně jsem se lekla. Byl to jenom stín který byl strašně veliký, měl na sobě dlouhý plášť a klobouk. Vypadal jako detektiv. Když jsem to řekla mamce, řekla mi že jsem ho už viděla několik let před tím. Byla jsem dos*raná strachy.
Doufám že budu ve videu❤
Skvělé video❤🎉
Tak dík s tím zrcadlem....
Mám v ložnici mega zrcadlo které je součástí skříně....velice příjemné slyšet legendu o zrcadlu😂
U kluků z Madzone nebyl podrápaný Matěj, ale Patrikova přítelkyně tuším. Jinak děkuju za závislost na paranormálních videích, to jak jsi s nima byl na Housce mě dostalo a od té doby je musím sledovat. Samozřejmě, že né večer jinak bych srala maggi v kostkáchh a fakt se asi z bláznila. Ale sledovala jsem je celé těhotenství právě přes den, abych se nebála, že mě něco ožere nohy, když budu několikrát za noc běhat na wc, kvůli domu jak se dítě v břise mlelo a tlačilo mi na močák. Koukat na to v noci, tak bych nikam nechodila a asi by mi bylo jedno jestli bych si zadělala pod sebe, ale bylo by to mnohem menší riziko. 🤣🤣🤣🤣🤣
Tiež niečo mám. Poslednou dobou som mala pocit, že sa ma niekto dotýka. Nebol to ale iba jemný dotyk. Niekto so mnou dosť silno zatriasol alebo do mňa šťuchol. Najprv sa mi to dialo iba pred spaním takže som si povedala že to bude únavou a až tak som to neriešila. Keď som začala ale cítiť dotyky aj počas bežného dňa, bol to iný strach xd.
Ale neriešim. Podľa mna toho ducha iba otravovalo moje rozprávanie s plyšákom:DD
Alebo mu práveže prišlo ľúto že sa rozprávam s plyšákom tak chcel naviazať konverzáciu :D
Prajem dobrú noc každému nešťastníkovi ktorý si myslel že ho to nevystraší ale vystrašilo.🥰
27:55 muzu potvrdit
Zdravím kluci dnes se taky podělím jednou jsem byl celí den sám doma, máme kocoura a v ten den sme z kevinem ležely na gauči, nevěděl sem že leží vedle mě. V koupelně se rozsvítilo světlo a začalo tam něco hrabat, do zdi ,do skla atd. Řekl sem si ,,Jó to bude kóča" sáhl jsem na gauč že se roztáhnu a dotkl sem se Kevina tak sem si řekl kur.va a ani sem se nehl mimochodem bylo asi 19:něco nebo 20:něco
Díky za to že sto přečetl.
PS máme světla na pohib
Ahoj taky se podělím o historku. Tech historek mám hodně páč vnímám tyhle věci více než "normální lidé". Ted se mi to uz moc neděje ale i tak cítím tu energii a umím rozeznat jestli je ta energie dobrá nebo zlá.
Stalo se mi to kdyz mi bylo 6 let a do teď si to pamatuju jakoby to bylo včera.
Když jsem byla malá bála jsem se spát v pokojíčku sama. Pamatuju si že jsem se tam vždy cítila špatně takže jsem spala s mámou v její ložnici.
Jednu noc jsem se vzbudila a dveře od pokojíčku byli otevřené, koukla jsem se do pokoje a uviděla jsem na mé pochodové posteli černou postavu hlavy jak na mě kouká. Pamatuju si co jsem udělala rychle jsem se schovala pod deku a přimáčkla jsem se co nejvíce k mámě.
Ahoj,
Mám taky příběh.
Všechno tohle začalo před cca jedenácti lety. Tehdy jsem se léčila nejen s epilepsií ale byla mi diagnostikována schizofrenie. Tou dobou jsem měla hodně těžký období, a ukázal se u mě ,někdo, dokázala jsem ho vidět jen já. Nikdo jiný, byl to někdo, kdo patřil jen mě. Dělal mi společnost do doby, co mě pustili domů, ukazoval se u mě doma pokaždé na stejném místě. I ve dne tam byl jeho stín, vnímala jsem, cítila jsem jeho pozornost. Máme dům, okna na západ, takže sluníčko tam svítilo celkem dost. I když byl pokoj a stěna vyhřátá, místo kde on stál bylo ledový jak led. Pojmenovala jsem ho Conner.
Dělal mi společnost prakticky 24/7, jako kdyby mě hlídal. Když se můj zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem vysadila prášky, a byla schopná 'žít normálně' Conner zmizel. Když jsem jednou o něm říkala mámě, a popisovala jeho vzhled, ta se na mě podívala, a řekla, ať chvíli počkám. Přinesla mi rodinný album kde mi našla mého pra pra dědečka který pomáhal stavět dům, ve kterém teď žiju. Poznala jsem v něm svého 'opatrovníka' můj dědeček kterého jsem nikdy nepoznala na mě dával pozor, když mi bylo nejhůř.
Všem přeji dobrou chuť 😁
Taky tu něco mám. Mamka mi vyprávěla že když jsem byla malinká tak jsme chvíli byli u babičky v hájovně protože náš dům se stavěl. Jednoho dne jsem šla z obýváku do kuchyně za mamkou a podívala jsem se do chodby která vedla k venkovním dveřím, ukázala do prázdna a zeptala jsem se mamky kdo je ta paní co tam stojí.
A taky tu noc co umřela babička (2 roky zpět) tak na okno u ložnice rodičů někdo klepal. Máme mezi plotem a domem cca 3 metry a psa co nikoho dovnitř nepustí.
Já se taky podelím o svuj príbeh. Mel jsem strýčka který mne hrozne zbožňoval a já jeho taky. A on mi vždycky ríkal že si najdu úžasnou ženu a budu mít hezký deti. Bohužel zemrel drív, než sem si nejakou holku našel. když se mi pak narodil syn, jednou sem s ním večer porád otáčel do jednoho místa a já zrazu cítil jakoby se na nás nekdo díval, ale nemel sem strach. Tak sem se k tomu místu otočil čelem a v klidu sem rekl: Tak tohle je muj syn, líbí se ti? Ale teď už ho prosím nech usnout. Po chvíli ten zvlíštní pocit zmyzel a múj syn klidne usnul. Když sem to pak ríkal žene tak z toho byla ohromena i znepokojena zároveň. Nikdy
podelim se o jeden z nejvic divnych zazitku, ktere se mi staly. cca pred rokem jsem rano vstala, jako kazdy den a byla jsem sama doma. Vysla jsem z pokoje, ze pujdu na zachod a v chodbe jsem videla tatu jak se chysta do prace (do obliceje jsem mu nevidela, protoze stal celem ke dverim), pozdravila jsem ho a sla na zachod. Najednou bylo hrozne ticho a zavalil me takovy divny pocit. Vysla jsem a prosla cely byt, jestli uz odesel. Prislo mi to cele z nejakeho duvodu divne a tak jsem mu v zapeti zavolala. Zeptala jsem se ho jestli uz jel do prace a on mi rekl, ze odjel uz dve hodiny zpet. Zmrzla jsem na miste a vubec jsem nechapala na koho jsem mluvila. Asi mesic na to jsem videla video na internetu, kde se podobna situace dela nejake pani s jejim pritelem (pry se tato “entita” jmenuje mimic). Do ted nechapu co to presne bylo a co by se vubec delo kdybych k teto “postave” mluvila dale.
Nikdo mi to neveril az do ted. Tatovi se totiz stalo to same semnou. Videl me v noci stat v nasi chodbe i kdyz jsem spala ve svem pokoji.
Oba dva do ted nevime co to bylo, ale tata mi aspon zacal verit, ze je neco spatne.
3:30 to máš naprostou Stejku. Já měl babičku. Ona dostala mozkovou mrtvici. Takže skončila v nemocnici v umělém spánku. Tak jsem doufal, že se jí stav zlepší. Vyrazil jsem do lesa, abych si pročistil myšlenky. A úplně najednou jsem věděl, že již nežije. Za deset minut mi někdo volal. A chtěli mi to říct, ale já jim řekl, že už to vím.
Dekuji za "zlepšení nálady" takhle po večeru😁
miluju 18:00 já si teda pouštím videa z koncertu, ale jedině Dogstar a AC/DC. vždycky si u toho pobrečím. jakože vidět Keanu Reevese byl jeden z nejlepších momentů v mém životě. takže já se dívám na videa z koncertů, co mám v mobilu. taky jsou to ale jediné koncerty na které chodím. :DD
Ahoj, já vám tedy taky jednu řeknu. Stalo se to , když my byly asi dva roky. Zrovna jsme se nastěhovali do Ameriky, do sousedství. Hned asi druhý den jsme se dozvěděli, že ještě týden a půl před tím, než jsme se nastěhovali, naší staré sousedce umřel manžel (oba byli z Německa a neměli děti). Ještě ten týden co jsme přijeli a rodiče se to dozvěděli, jsem za nimi prý 2 dny po sobě v noci chodila s pláčem a s tím že nemůžu usnout, protože se na mě někdo kouká. Mamka z toho byla hotová a jelikož si to nepamatuju, protože jsem byla malá, tak mi to mamka řekla asi 2 měsíce zpátky. Teď si nic takového nedokážu představit.
Taky se podělím o jeden příběh. Když my byly cca 3 roky tak jsme se přestěhovaly do bytu který nikdo nechtěl a nabízen byl za levno. Když jsme zjistili proč tak nám přešel mráz po zádech. Před pár lety tam syn zabil svojí matku s babičkou.Každopádně od té doby co jsme se nastěhovaly tak jsem se často probouzel kolem 2-3 hodiny ráno. Vždy jsem přišel za mamkou a tátou do ložnice a řekl jsem : Mami tati ona je zase u mě v pokoji. Ptaly se mě : kdo tu je? A já řekl že tam je paní v šatech ale když tam přišli nikdo tam nebyl. Je mi 15 a i do dnes to přetrvává.
Taky se rád podělím o svůj příběh. Nedávno jsem se díval v posteli na UA-cam a zničeho nic jsem slyšel jak něco Kde po chodbě dlouhá asi 10 metrů. Nevěděl jsem co dělat, ale dostal jsem odvahu a vzal si s sebou taky besebolku a na chodbě nic rodiče ani brácha neboli doma doma. Šel jsem po schodech dolů a tam taky nic ani nikdo nebyl doteď nevím kdo nebo co to bylo.
Drůha scary věc co se mi stala asi ve tři hodiny ráno. Spím a zničeho nic se zbudím a vydím černou postavu. Dostali se mi do očí slzy a volal jsem na mamku ale nešlo to ani hýbat jsem se nemohl. Usnul jsem z vyčerpání a další týden jsem nemohl usnout.
26:15 přesně stejná věc se mi stala taky, psy jsou top ochránci
Můj táta byl hrobník. Od šesti let do dvanácti let jsem bydlel na hřbitově a můj pokoj měl výhled přímo na ten hřbitov. Tento dům byla k tomu přestavěná bývala márnice. Jelikož mi bylo 6 let, tak jsem neměl moc na výběr kde bydlet. Hned první den se mi stala zvláštní věc. Od táty jsem dostal rádio, ale takový to, kde je strašně moc tlačítek. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem něco mačkal, abych to rádio vůbec spustil. Když jsem šel spát, tak kolem jedné ráno to rádio začalo samo hrát. Nevěděl jsem, jestli je to z toho, že jsem tam omylem něco zmáčknul a nastavil něco a nebo tam vážně straší. Schoval jsem se pod deku a z ložnice slyším, jak táta křičí, ať ten krám vypnu. Nikdy v životě jsem neměl větší strach, než teď. Jít tam a vypnout to bylo vážně odvážný. Takových příběhů mám spoustu.
Tenhle příběh už byl
Tenhle příběh už byl
@@Zeewo44 Teď sem to řekl
@@NejsemRobot21tak to je super ale kdo se ptal a za druhé já se nikdy nedívám na ostatní odpovědi.
To už tady jednou říkal
ahoj Stejku taky jednu přidám je sice stará pamatuju si jí jako včera. ten den mi bylo deset a s mamkou a bráchou jsme se chystali na výlet. Brácha a máma se už obouvali a já si ještě v trezoru hledal můj malí kapesní nožík protože jsme jeli do lesa, když v tom jsem zahlédl v koutku mého oka temnou entitu... mávala na mě. rychle jsem se otočil ale entita tam pořád byla. chtěl jsem jít blíž ale brách prošel skrz ní jakoby nic a v tom se entita rozplynula. dnes už je to pár let a do teď jsem o tom nikomu neřekl.
Cestu na záchod z pokoje mám okolo zrcadla,děkuji dnes v noci bude trpět okno. 👍
2:01 já to znam spíš tak že se nesmíš klasicky o půlnoci (až myslím do tří do rána) koukat do zrcadla v neosvětlený místnostu, právě proto že je to portal. Ale ne že by se do tebe vtělilo to co je za zrcadlem jen tě to bude hauntit
Myslím že bych se mohl taky s vámi podělit... Bylo to tak šest měsíců zpátky... Měl sem zajímavý sen, byli sme s maminkou na pikniku, jako za mlada kdy maminka byla ještě zdravá a mohla chodit... Sen byl nádherný až neuvěřitelný, dokud sem se nevzbudil okolo půlnoci. Černá postava v rohu mého pokoje a pomalu se ke mne blížila, byl sem zamrzlý a nevěděl co ze strachu dělat, ale můj dech se teprve zastavil když postava mě chytila okolo krku, ale ihned potom zmizela... Den na to ve stejný čas sem se vzbudil k breku táty a babičky v obýváku, řekli mi ať si sednu a řekli mi, že mamka umřela kvůli zástavy dýchání (Spací apnoe) ve spánku, už je to půl roku a vždy co na to myslím mám totální mráz po zádech.
Taky sem dam jeden desivy pribeh. Kdyz mi byli tak 4 roky, tak jsem se jednou v noci probudil s pocitem, ze me nekdo sleduje. Docela dost me to vydesilo a proto jsem rychle dobehnul do postele k rodicum, ktery meli pokoj vedle. Rodice meli nad posteli stresni okno a naproti posteli zrdcalo, do ktereho kdyz se nekdo z postele kouknul, tak videl i na stresni okno. Chvili potom co jsem usnul v posteli kde spali rodice, tak jsem se opet probudil s pocitem, ze me neco sleduje. Horsi bylo, kdyz jsem se kouknul do zrcadla, videl jsem totiz jak na me z tresniho okna kouka nejaka cervena hlava velika jako normalni lidska. Kdyz jsem se pak otocil k tomu oknu, tak ta hlava pomalu posouvala dolu az uplne zmizela. Strasne jsem v tu chvili zacal brecet a trvalo to dost dlouho, nez me rodice dokazali uklidit. Do ted si nedokazu oduvodnit co to mohlo byt, ale dam zivot na to, ze jsem to opravdu videl, od te doby nespim u oken tak, aby na me bylo z nich videt a to jsem uz par mesicu dospely
Taky se podělím o storku .Já jsem skautka takže jezdím na různé vípravi .A jednou holkám(starším)spadla pantofel do sklepa.Ten sklep měl hliněnou podlahu vypadal spíš jako jeskyně.A já jako největší blázen jsem sem prostě sešla po dvanácti schodech dolů a vzala jsem tu pantofel a zakřičel jsem protože sranda ha ha .Ale najednou v zadu něco zašramotilo a jelikoš sem celkem odvážná taktem si jen zamumlal egzorcizmus a zasebe sem ukázala zdvižený prostředníček.Holká sem řekla že ten hluk sem spusobyla já. Egzorcizmy nás naučili právě na skautě kuli noční hře
Stejk a Vidrail.... MILUJU!
Tak přátelé také přidám dvě:
Jedna je s neteří která měla strašně moc ráda dědu (tátu).
Když nám táta odešel byly ji cca 3 roky. Hodně často byla u nás. Velmi ráda chodila do dílny která která je vedle ložnice. Když jsme se jí ptali co tam dělá. Odpovídala že si chodí hrát a povídat s dědou.
Druhá je o pár let starší, kdy jsem se na chatě (v lužních lesích) dost často v noci chodil čistit hlavu procházkou podél řeky směr Terezín. Ač ty lesy a kopce znám jako vlastní boty, tu noc jsem šel jen cca 3 kilometry za vesnici, když jsem ze svahu (který lemuje cestu několik kilometrů je zalesněný a cca v polovině je zlom jako kdyby po celé délce byla kdysi před lety cesta) zaslech zvuk který se dá popsat jako kombinace tuberického kašle, pláče kojence a jekotu. V první chvíli jsem zkoprněl. Otočil jsem se zpět na cesu do vesnice a ne zrovna pomalým krokem jsem vyrazil. Po chvíli mě zamrazilo znovu Když jsem zvuk slyšel znovu ze svahu ale stále na mé úrovni. Takto jsem ho zaslechl ještě 4X, naposled pár stovek metrů od prvního stavení ve vsi. Toto se dělo cca mezi 1 - 2 hodinou ranní.
Bude to už více než 15 let a stále mi při té vzpomínce běhá mráz po zádech.
epicka legendarni dvojce pokracujte( ;
Aj ja sa podelím o môj príbeh. Bolo to cca pred 3 rokmi v januári. U nás na dedine máme kostol za ktorým je les v ktorom je akoby piesočná jama. S mojou sesternicou sme sa jedného chladného januárového dňa vydali do toho lesa za kostolom, ja som sa rozhodol ísť do piesočnej jamy a všetko sme to točili na telefón. Na prvý pohľad tam nič také nebolo, no len čo sme zistili keď sme vyšli von z toho lesa prebehol nám mráz po chrbte. Pustili sme si video a v minúte ako som prišiel do piesočnej jamy sme počuli hlas malého dievčaťa čo mi hovorí "Ahoj" o nejaký čas neskôr povedalo " Nechceš sa ísť hrať na schovávačku?". Čo bolo ešte horšie, videli sme na videu postavu ktorá mala úplne čiernu tvár a biele oči, dlhé vlasy a tmavozelený kabát. So sesternicou sme ostali v šoku a v momente sme utekali od lesa. Už sme boli na ceste domov a presne nad nami zablikala niekoľko krát lampa. Rozbehli sme sa obidvaja domov. Ďalší deň sme išli na to isté miesto kde som nahral ten zvuk s kamarátkou ktorej som ukázal to video. Tá piesočná jama bola zasypaná listami a konármi. Bol to desivý zážitok a do teraz nevieme čo sa tam deje. Zažil som už viacero momentov pretože radi sme chodili na takéto miesta, ale tento moment mi ostal zapísaný v mojej pamäti. Nevieme čo to môže byť ale vieme že tu niečo je...
17:30 má cenu nahrávat koncerty na telefon, pak se to dá na UA-cam 😊
Tak teda taky jeden přihodím. Pracuju v nemocnici a byla jsem na noční, kolem jedné ráno jsem si šla odskočit a bylo po oddělení i po chodbách ticho, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku. Když jsem se vracela z wc tak jsem slyšela hluk na schodech vedoucích k nám a já jemně vyděšená jsem se šla podívat co to bylo, ale nic tam nebylo. Při návratu na oddělení jsem na konci chodby zahlédla siluetu která koukala mým směrem a pomalu šla ke mě. Lekla jsem se a utekla jsem za kolegyní, která se šla podívat, ale nic neviděla. Myslím, že ta silueta udělala ten hluk na schodech abych ji “ otevřela” a dostala se tak na oddělení. Je to už pár měsíců a už se mi to nestalo tak snad se to nebude opakovat.
Miluji vaši úžasnou dvojci ❤, ale příště bych se s ní radši smál než bál.