Hana Zagorová, Stanislav Hložek a Petr Kotvald - Bílá Královna, Polibek, Kostky jsou vrženy (1984)

na plese ČST 1984 |
1, Bílá Královna
2, Polibek
3, Kostky jsou vrženy -
________________________________________________________________________
1- BÍLÁ KRÁLOVNA
Hrajem šachy - dáma D na B5,
černý jezdec přišel dámě vstříc,
v klubku pěšáků se cítí lépe,
ona ví, že chci jí dávno říct:
Má bílá královno,
přestaň chtít všem dávat mat,
černou a bílou barvu znáš,
kdy jak růže zčervenáš?
Hrajem šachy, já jsem zřídka vítěz,
říkáš - láska není volný styl,
býváš svéhlavá jak velký dítě,
výhra v lásce nemá být však cíl.
Má bílá královno,
přestaň chtít všem dávat mat,
černou a bílou barvu znáš,
kdy jak růže zčervenáš?
Stotisíckrát už přestal jsem hrát,
ale nechci to vzdát,
nechci to vzdát.
Hrajem šachy - dáma D na B5,
v hradbě figur se ti líbí žít,
to je velká chyba dívek v létě,
šachy do života nepatří.
Má bílá královno,
přestaň chtít všem dávat mat,
černou a bílou barvu znáš,
kdy jak růže zčervenáš?
Hrajem šachy místo hrátek v trávě,
místo mazlení se v proudu řek,
to je na co máme léta právě,
to je na co máme správný věk.
Má bílá královno,
přestaň chtít všem dávat mat,
černou a bílou barvu znáš,
kdy jak růže zčervenáš?
Stotisíckrát už přestal jsem hrát,
ale nechci to vzdát,
nechci to vzdát.
________________________________________________________________________
2- POLIBEK (PICCOLO AMORE)
Polibek, polibek
Polibek můj splácíš
Polibek, polibek
Polibek, dech ztrácíš
Polibek, polibek
Polibek učí tě mládnout
Hana Zagorová:
Líbání je krásné, zvláště tam
Kde soumrak padá
Líbám každý příběh
Třeba letmý, strašně ráda
A když někdy koukám
Jak mi hvězda z nebe letí
Řeknu, líbat
Stanislav Hložek:
Líbám aspoň v duchu
Každou dívku, což je bezva
Klidně vám to řeknu
Neboť totéž napsal Nezval
Na líbací večírek bych
Všechny krásky sezval...
Včetně hříbat
Á, polibek, polibek
Polibek patří láskám
Nejenom, nejenom
Nejenom superkráskám
Polibek, polibek
Polibek patří milujícím
Polibek, polibek
Polibek fandí kráse
Polibek, polibek
Polibek, to jen zdá se
Polibek, polibek
Polibek věčně věků snící
Petr Kotvald:
Já bych zlíbal holky
Co mají v očích pohled snivej
Snad...
Petr Kotvald:
Bych našel tu
Co po ní pátrám jako divej
Už...
Petr Kotvald:
Jsem jednu držel
Avšak ona řekla, zpívej...
Já se vzdálil
Hana Zagorová:
Je to krásné, když se
Právě včera dítě, zítra žena
Plačky brání v letní trávě
Dneska prvně políbená
Je to moudré, že ta louka
První lásky nerozfouká
Jejich jména
Polibek, polibek
Polibek fandí láskám
V oblacích, na mořích
Magnetofonních páskách
Polibek, polibek
Polibek, to je sázka láskou
Hana Zagorová:
Kdyby všechen vztek a vrásky
Co jich máme stále k mání
Vzaly všechny světa lásky
Do svých očí, do svých dlaní
Možná byl by jako nyní
A možná taky jiný k nepoznání
Hm, polibek, polibek
Polibek tvůj splácím
Polibek, polibek
Polibek, dech ztrácím
Polibek, polibek
Polibek dá práci zvládnout
Polibek, polibek
Polibek můj splácíš
Polibek, polibek
Polibek, dech ztrácíš
Polibek, polibek
Polibek učí tě mládnout
Polibek, polibek
Polibek patří láskám
Nejenom, nejenom
Nejenom superkráskám
Polibek, polibek
Polibek patří milujícím...
Source: Musixmatch
________________________________________________________________________
3- KOSTKY JSOU VRŽENY
Hudba: Ryszard Rynkowski / Marian Skolarski / Adam Lenard
Text: Hana Zagorová
Duet: Hana Zagorová / Stanislav Hložek / Petr Kotvald
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Už jsme tady právě včas, bouchla dvířka taxíku.
Jestli máte rádi nás, naše milé publikum,
věřte, to se pozná hned,
pak se můžem rozkrájet, každý z nás.
Když tě děsně bolí zub, šestka vlevo nahoře,
netvař se jak belzebub, nemáš nárok,
protože tihle dnes se přišli smát,
tak se koukej ovládat a to hned.
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Nevíš, jestli padneš vhod, ukaž nám, co dovedeš.
Ten se doma nepohod´, s tímhletím nic nesvedeš…
Prý je hlučný doprovod; ten chce čehý a ten hot,
a co s tím…
Když máš práci jako já, těžkou jako trápení,
když ti šance nadbíhá, co tvý týdny pozmění,
dej si deci na kuráž, ať tu ránu nezmeškáš u dveří.
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej...
#HanaZagorová #Czechia #Prague