Pokud chceme něco změnit na naší budoucnosti, máme to udělat dnes, protože jakmile zemřeme, bude už na jakoukoliv změnu pozdě. Proto také Šalomoun tvrdí, že „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“ (Kazatel 9,4) Zatím žijeme v tom „pozemském stanu“, jsme ve hříšném a smrtelném těle. Pokud toužíme, aby to vše, co je na nás a v nás smrtelné, bylo pohlceno životem, pak i dnes rádi přijdeme k Ježíši s prosbou o milost a dovolíme mu, aby v tom „převlékání“ smrtelného v nesmrtelné pokračoval. Nebojme se i dnes radovat z toho, že díky Boží milosti naši smrtelnost pohltí věčný život s Bohem. Vlastík Fürst
Existuje na toto téma mnoho protichůdných názorů. Je jasné, že všechny nemohou být pravdivé. Jako křesťané bychom měli brát vážně to, co nám o této věci zjevuje Bůh ve svém slově - Bibli. Naše chápání smrti a toho, co se děje při ní a po ní, závisí na našem pochopení podstaty člověka. Biblická zpráva nám říká, že člověk pochází z Božích rukou. Člověk se tedy nevyvinul v průběhu mnoha miliónů let z nižších forem života, ale byl stvořen k Božímu obrazu. Bible doslova uvádí, že „vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živou duší.“ Z tohoto vyplývá, že tělo + dech života = duše. Genesis 2,7 říká, že člověk se stal živou duší. Text nic neříká o tom, že člověk má nesmrtelnou duši, dokonce ani to, že má duši, ale že člověk je duší. Duše není nic, co existuje samostatně, nezávisle na těle. Co se tedy děje s člověkem po smrti? Bible ukazuje, že když člověk umírá, umírá celá bytost. Bůh nám říká, že svou podstatou jsme smrtelní. Protože jsme stvořené bytosti, nemáme v sobě zdroj života. Nesmrtelnost má jedině Bůh. Ježíš Kristus nazývá smrt spánkem. Tím naznačuje, že smrt neznamená definitivní konec všeho. Smrt nebude mít poslední slovo nad naším hrobem. Není to únik od zodpovědnosti, každého člověka Bůh jednou vzkřísí a ten se bude zodpovídat ze svých skutků. Písmo ukazuje, že člověk nedostává odplatu za své činy při smrti, ale až při vzkříšení. Nadějí věřících křesťanů je vzkříšení spravedlivých k životu. Vzkříšení budou prožívat všichni společně, všichni vykoupení dostanou nesmrtelnost současně. Věřit v odplatu bezprostředně po smrti znamená vlastně znevážit poslední soud. Jaký smysl má shromáždit všechny lidi z nebe i pekla, oznámit jim rozsudek a poslat je zpět tam, kde byli? Smyslem posledního soudu je, aby lidé dostali odplatu „každý podle svých skutků“, protože ji dosud nedostali. Nemůžeme věřit zároveň v nesmrtelnou duši i ve vzkříšení těla. jedno vylučuje druhé. Bible zdůrazňuje vzkříšení, protože o nesmrtelné duši nic neví. I když první smrt je smutná, těžká a nepříjemná, její realita v konečném důsledku upozorňuje na druhou smrt, která je věčná, a tím nás před ní varuje. Největší tragédií na tomto světě není zemřít, dokonce ani zemřít mladý. Pro Boha smrt není problémem. Největší tragédií je zemřít ve vztahu vzpoury a odboje proti Bohu, protože ve svobodném vesmíru Bůh respektuje toto rozhodnutí. Smrt nám připomíná, že nemáme život sami v sobě, ale že jsme závislí na Bohu. A on řekl: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (J 11,26) Naše nesmrtelnost je jedině v Kristu. V dalším studiu Bible si řekneme, co je okultismus, reinkarnace, proč v ní lidi věří a jak ji Bible odmítá.
„Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. … Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9,5-6+10)
😢😢😢😢❤❤❤ přála moc
Pokud chceme něco změnit na naší budoucnosti, máme to udělat dnes, protože jakmile zemřeme, bude už na jakoukoliv změnu pozdě. Proto také Šalomoun tvrdí, že „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“ (Kazatel 9,4)
Zatím žijeme v tom „pozemském stanu“, jsme ve hříšném a smrtelném těle. Pokud toužíme, aby to vše, co je na nás a v nás smrtelné, bylo pohlceno životem, pak i dnes rádi přijdeme k Ježíši s prosbou o milost a dovolíme mu, aby v tom „převlékání“ smrtelného v nesmrtelné pokračoval. Nebojme se i dnes radovat z toho, že díky Boží milosti naši smrtelnost pohltí věčný život s Bohem.
Vlastík Fürst
Existuje na toto téma mnoho protichůdných názorů. Je jasné, že všechny nemohou být pravdivé. Jako křesťané bychom měli brát vážně to, co nám o této věci zjevuje Bůh ve svém slově - Bibli. Naše chápání smrti a toho, co se děje při ní a po ní, závisí na našem pochopení podstaty člověka. Biblická zpráva nám říká, že člověk pochází z Božích rukou. Člověk se tedy nevyvinul v průběhu mnoha miliónů let z nižších forem života, ale byl stvořen k Božímu obrazu. Bible doslova uvádí, že „vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živou duší.“ Z tohoto vyplývá, že tělo + dech života = duše. Genesis 2,7 říká, že člověk se stal živou duší. Text nic neříká o tom, že člověk má nesmrtelnou duši, dokonce ani to, že má duši, ale že člověk je duší. Duše není nic, co existuje samostatně, nezávisle na těle.
Co se tedy děje s člověkem po smrti? Bible ukazuje, že když člověk umírá, umírá celá bytost. Bůh nám říká, že svou podstatou jsme smrtelní. Protože jsme stvořené bytosti, nemáme v sobě zdroj života. Nesmrtelnost má jedině Bůh. Ježíš Kristus nazývá smrt spánkem. Tím naznačuje, že smrt neznamená definitivní konec všeho. Smrt nebude mít poslední slovo nad naším hrobem. Není to únik od zodpovědnosti, každého člověka Bůh jednou vzkřísí a ten se bude zodpovídat ze svých skutků. Písmo ukazuje, že člověk nedostává odplatu za své činy při smrti, ale až při vzkříšení. Nadějí věřících křesťanů je vzkříšení spravedlivých k životu. Vzkříšení budou prožívat všichni společně, všichni vykoupení dostanou nesmrtelnost současně. Věřit v odplatu bezprostředně po smrti znamená vlastně znevážit poslední soud. Jaký smysl má shromáždit všechny lidi z nebe i pekla, oznámit jim rozsudek a poslat je zpět tam, kde byli? Smyslem posledního soudu je, aby lidé dostali odplatu „každý podle svých skutků“, protože ji dosud nedostali. Nemůžeme věřit zároveň v nesmrtelnou duši i ve vzkříšení těla. jedno vylučuje druhé. Bible zdůrazňuje vzkříšení, protože o nesmrtelné duši nic neví.
I když první smrt je smutná, těžká a nepříjemná, její realita v konečném důsledku upozorňuje na druhou smrt, která je věčná, a tím nás před ní varuje. Největší tragédií na tomto světě není zemřít, dokonce ani zemřít mladý. Pro Boha smrt není problémem. Největší tragédií je zemřít ve vztahu vzpoury a odboje proti Bohu, protože ve svobodném vesmíru Bůh respektuje toto rozhodnutí. Smrt nám připomíná, že nemáme život sami v sobě, ale že jsme závislí na Bohu. A on řekl: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (J 11,26) Naše nesmrtelnost je jedině v Kristu.
V dalším studiu Bible si řekneme, co je okultismus, reinkarnace, proč v ní lidi věří a jak ji Bible odmítá.
„Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. … Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“
(Kazatel 9,5-6+10)
❤😢