Dobrý den, Terezo, na to asi není úplně jednoduchá odpověď takhle ve zkratce, ale zkusím to:-) Kuba pleny opustil až kolem pěti let. Ne velkou stranu o rok později. Vysazovali jsme ho preventivně, vizualizovali mu tu činnost, motivovali ho odměnou, jásali, když se náhodou zadařilo. Ve školce dělali totéž. Dlouho to nešlo. A pak, když jsme to skoro vzdávali, k tomu prostě došel. Vnímám to tak, že k tomu dozrál jednak neurologicky a jednak prostě sám v sobě - děti s autismem novou věc udělají až ve chvíli, kdy jsou na ni stoprocentně připravené, až jsou si jisté. Takových průlomů se u nás dělo víc. Myslím, že u nás to tedy byla kombinace nácviku, motivace a jeho vlastního rozhodnutí a dozrání.
Děkuji Zuzko, tak dobrá zpráva, že k tomu Kuba došel. Já ještě nemám potrzenou diagnózu, ale už víme, že malý má určité social dissabilities, což jak jsem pochopila s autismem úzce souvisí. Budou ho zkoumat, tak uvidíme. Jsou mu čerstvě tři roky a nemluví, hluchý není. S nočníkem mívám horory, mám pocit, že chápe, co chci, ale jakmile vynucuji, tak se cukne a je konec. Ve školce se zaběhl dobře, ale i oni vidí, že něco není úplně v normě. Není to jednoduché, jsem od přírody dost netrpělivá osoba. Každopádně děkuji za Vaše rady a zato, že to nevzdáváte.
@@terezashepley2394 Dobrý den, mám dcerku které je už 10let a u nás funguje v některých situacích to, když má dcerka možnost volby...Co se týče nočníku - bylo to náročné (velký vzdor a afekty) a tak jsem zkusila pořídit sedátko na wc. Byla jsem mile překvapena, že chce dcerka na wc a né nočník :-) . Má dcerka mě neustále něco učí a tím se posouváme dál. Naučila mě i trpělivosti.
Dobrý den Zuzko, mohu se Vás zeptat, jak jste malého naučili na nočník?
Dobrý den, Terezo, na to asi není úplně jednoduchá odpověď takhle ve zkratce, ale zkusím to:-) Kuba pleny opustil až kolem pěti let. Ne velkou stranu o rok později. Vysazovali jsme ho preventivně, vizualizovali mu tu činnost, motivovali ho odměnou, jásali, když se náhodou zadařilo. Ve školce dělali totéž. Dlouho to nešlo. A pak, když jsme to skoro vzdávali, k tomu prostě došel. Vnímám to tak, že k tomu dozrál jednak neurologicky a jednak prostě sám v sobě - děti s autismem novou věc udělají až ve chvíli, kdy jsou na ni stoprocentně připravené, až jsou si jisté. Takových průlomů se u nás dělo víc. Myslím, že u nás to tedy byla kombinace nácviku, motivace a jeho vlastního rozhodnutí a dozrání.
Děkuji Zuzko, tak dobrá zpráva, že k tomu Kuba došel. Já ještě nemám potrzenou diagnózu, ale už víme, že malý má určité social dissabilities, což jak jsem pochopila s autismem úzce souvisí. Budou ho zkoumat, tak uvidíme. Jsou mu čerstvě tři roky a nemluví, hluchý není. S nočníkem mívám horory, mám pocit, že chápe, co chci, ale jakmile vynucuji, tak se cukne a je konec. Ve školce se zaběhl dobře, ale i oni vidí, že něco není úplně v normě. Není to jednoduché, jsem od přírody dost netrpělivá osoba. Každopádně děkuji za Vaše rady a zato, že to nevzdáváte.
@@terezashepley2394 Dobrý den, mám dcerku které je už 10let a u nás funguje v některých situacích to, když má dcerka možnost volby...Co se týče nočníku - bylo to náročné (velký vzdor a afekty) a tak jsem zkusila pořídit sedátko na wc. Byla jsem mile překvapena, že chce dcerka na wc a né nočník :-) . Má dcerka mě neustále něco učí a tím se posouváme dál. Naučila mě i trpělivosti.