Adriana Kábová: Po smrti svého dítěte jsem se rozhodla pohřebnictví v Čechách změnit
Вставка
- Опубліковано 27 бер 2024
- Adriana Kábová je antropoložka a pohřební průvodkyně. Už během zkoumání indonéských kultur se dostala na tradiční pohřby, při kterých se obětují zvířata. „Přestože mé téma původně nebylo pohřebnictví, v Indonésii jsem se účastnila pohřbů v první řadě,“ popisuje. Po vlastní zkušenosti s úmrtím miminka se rozhodla změnit pohřebnictví v České republice a stala se pohřební průvodkyní. Co všechno tato práce obnáší? A jak se dokázala vyrovnat se ztrátou dítěte?
Článek: radiozurnal.rozhlas.cz/po-biz...
Poslouchejte jako podcast v mobilní aplikaci mujRozhlas rozhl.as/mujRozhlasAplikace
Webové stránky Radiožurnálu: radiozurnal.rozhlas.cz/
Facebook: / radiozurnal
Twitter: / radiozurnal1
Instagram: / radiozurnal
Moc povedený rozhovor, je skvělé, že se o tom mluví. 👏 Lepší moderátorku než Lucii si na tahle citlivá témata snad ani nelze přát.
Moc těžký prožitek,moc empatická, inteligentní žena,těžké téma,které ale k životu patří.Dekuji Vám za rozhovor.Hodne štěstí ❤️
Děkuji Vám paní Kábová! Váš smutný příběh nakonec přispěje pozitivní změně a to je úžasné. Když jsem před 9 lety pohřbívala tatínka, potřebovala bych přesně takový citlivý přístup, který jsem - ač majitelka ústavu byla sestřenice mého táty - nedostala. Prostě RUTINA, ŠEĎ a falešné levné kulisy, včetně výrazů pracovníků. Pouze smutek, zmar a prachy, to je víceméně vše co mohu s pohřební službou spojit.
"Třešničkou" bylo, když jsem si během sjednávání potřebovala odskočit na WC, pro zákazníky žádné nebylo, tak mě pustili na to pro zaměstnance a urny se zemřelými byly poskládány všude kolem dveří toalety a v chodbičce před ním. Něco šokujícího!
Děkuji. Více takových rozhovorů o tak důležitém životním tématu jako je smrt. Díky, Tomáš
Děkuji za rozhovor, je dobré otvírat toto téma, protože smrt a vše kolem ní je u nás stále hodně tabu. A někdy z neznalosti se ublíží, třeba dítěti, které je od všeho úplně odstřiženo, ale i dítě se potřebuje s blízkým člověkem rozloučit a je důležité citlivé ho rozloučením provést.
Velký repekt oběma dámám 👋👋👋
Dobrý den Lucie mám moc rada vás pořad . Moc dobře se poslouchate . 😊😊I výběr hostů vždy potěší . At se daří 😊
Empatická, citlivá a sympatická paní. I moje dcera se rozhodla dělat průvodce na pohřbech po negativní zkušenosti....
Skvělý rozhovor, moc děkuji. Vnímavá a citlivá paní.
Lucinko, rozhovory s hosty vedete skvěle. Moc ráda vás posloucham. Přeji vše dobré. 👍👍👍
Děkuji za tenhle rozhovor. Také bych ráda byla přítomna obřadu v krematoriu. Přineslo by mi to úlevu. Moje maminka odešla před 2 měsíci.
Takže jste neměli obřad? A proč?
@@janlala6599 Nebylo to možné.
✨🤝🌿
15:10 proč normálně neřekne, odkud je její muž? Proč to zase tají? Jaky to ma smysl? Ve které kultuře je tabu mluvit o úmrtí novorozence? To by mě docela zajímalo.
15:47 já mám ZEMŘELÉHO Timmyho - další divná věc. Ta ženská asi zažila bolestný šok a pořád to mrtvé miminko nepustila a pořád o něm mluví, že ho má. Bolest člověka umí úplně vyšinout rozum.
Právě že to má velmi dobře zpracováno - každý má v systému své jediné a jedinečné místo, které mu patří, ať žije, či nikoliv, takže právě tím, že mrtvé miminko má své přiznané místo, mohla jej pustit.
@@hanafojtikova7995 asi vyšinutost z bolesti. Ale už to neřešme, je toho tam víc
Vadí mě, ze na samém začátku vůbec nerekla, co úřednice v pohřební službě udělala špatně. Zajímá me to mnohem vic, nez nesmyslné indonéské pohřby, kde se zabíjí psi a buvoly. To je naopak úplně nesmyslná, zbytečná informace a docela se v tom vyžívá, asi je skrytý sadista.
Běžně nekomentujiu, ale pokusím se vám to trochu vysvětlit. To, že to nemá zpracované je pouze váš úhel pohledu, který je velmi omezený. Naopak to, že o tomto tématu mluví, že miminku dala jméno, nezapřela ho, to je jasný signál že je to dobře zpracované. Mluvím z vlastní zkušenosti...
@@KarolinaMoravcova-jr2wz nějak se mi to nezdá. Já přece vůbec neřeším, že dala mrtvému dítěti jméno. Mě připadá divný, že o něm mluví jakože ho má, když ho nemá. Mě přijde divný, že skoro vůbec neřekla, co udělala pohřební služba za chybu. Jistě - vybafnout na ní, že si má na miminko přinést smuteční černý oděv, to už divné bylo. Taková věc se asi běžně neprodává. A to bylo všechno, co pohřební služba udělala špatně, či toho bylo víc? Místo tam, nevím proč, asi ji to zaujalo, líčí debilní pohřby v Indonésii. Jako koho to zajímá? Nic, kamarád dělá v pohřební službě, tak se ho zeptám, jak se tohle řeší. A pak si udělám obrázek sám co asi je špatně. Mě když se nečekaně uprostřed horkého léta oběsil táta, tak policajti projevili víc lidského citu, než ty dva trapný funebráci, kteří soustrast pouze špatně předstírali. To kamarádovi to jde určitě líp, protože to je přirozeně citlivý a hluboce chápavý člověk. Určitě nemusí nic předstírat.
U nas se zvirata, ktera po pohrebni hostine lide jedi, zabijeji na jatkach. To, ze oni na to koukaji je zkratka jiny zvyk. Co je lepsi?
Moje zkušenost je z roku 1976,v půl páté mi praskla voda,v 9hodin se dcerka narodila, další ráno po vizite kolem desáté si mně zavolala paní doktorka na chodbu a oznámila mi, že dítě žilo 12hodin, vrozená srdeční vada, vrátila jsem se na pokoj,kde ostatních pět maminek kojilo svoje děti, přišla sestra, zavázala mi bílým pruhem látky prsa,dala injekci,aby se mi zastavila tvorba mléka.Po pár hodinách někdo přišel,abych podepsala, že souhlasím se zpopelnenim tělíčka.Zadna možnost pohřbu,nic,zaplatit složenku,v devatenácti letech hrozná zkušenost.Po návratu domů přišly na ,,kontrolu" dvě zdravotní sestry, které mi řekly ať sem ráda, že zemřela,s tou diagnózou prý život nic moc.Dva roky jsem nemohla vidět kočárek, aniž bych to neobrečela.Po dvou letech se mi konečně podařilo znovu otěhotnět a narodil se zdravý chlapeček.Nepamatuji, že by v téhle době dělal někdo takto malým dětem pohřeb.Taková byla doba...
Třeba to poslání pro obleček je... no, nevýslovné.