Jak jsem napsal na Facebooku, když jsem tento rozhovor sdílel.. Doporučuji sledovat Adama Gebriana, pokud si chcete rozšířit znalost nejenom veřejného prostoru, ve kterém žijete, ale architektury jako takové podané pro nás lajky. *Nesmím opomenout skvělého moderátora Michaela Rozsypala.
2:24 Proboha. Co má ta otázka implikovat? Že nevadí, když se veřejné stavby (letiště v Berlíně, rekonstrukce Muzejního ostrova tamtéž, Labská filharmonie v Hamburku, nádraží ve Stuttgartu...) prodražují a protahují, protože u Karlova mostu a sv. Víta se taky neptáme po ceně a vážíme si jich (z odstupu stovek let) bez ohledu na náklady a dobu stavby? Opravdu, chtěl bych se znovu narodit jako architekt ve 21. století. Byl bych dokonale svobodný a neodpovědný. Ani bych se nemusel starat o technickou proveditelnost svých návrhů, na to jsou stavbyvedoucí, já bych jen dodával design (jako u Masaryčky). Autorská práva by mi zajišťovala ochranu nesrovnatelně větší s jinými obory. Z peněz daňových poplatníků bych si mohl nárokovat cokoli: "významná stavba přece něco stojí", nebo ne? Zatímco management kulturních institucí musí "s péčí řádného hospodáře" vykazovat každou kancelářskou sponku, já bych beztrestně překračoval rozpočet o 100 % i víc (jako u nového vstupu do muzeí na Muzejním ostrově). Mohl bych svůj revoluční design vnutit komukoli, protože každý kritik by byl umlčen co by konzerva a měšťák, který "nechápe kvality" mého projektu (jako u Mendlova náměstí v Brně). Navíc design trumfne všechno, takže kdyby si pěvci stěžovali, že v mém supermoderním koncertním sále je špatná akustika a oni nejsou slyšet, jen bych pokrčil rameny: "Viděli jste, na kolika fotkách moje filharmonie dominuje městu?" Dřív to tak nebylo. Otto Wagner dodržoval dodací lhůty NA DEN. Nepřekračoval rozpočet. Plečnik, který byl spíš dekoratér a designér než architekt, šetřil peníze, jak mohl, aby měl rezervu na estetizaci celých prostranství: ušetřil za dlažbu tím, že použil písek, a mohl si z ušetřených peněz dovolit sloupořadí. A tak dále. Celkem rozdíl oproti takovému Chipperfieldovi.
Technická poznámka: osobně snad neznám architekta, kterému by jeho autorská práva něco zaručila. Neříkám, že tomu tak nemůže být, jen že jsem se s tím snad nikdy osobně nesetkal. Možná Petr Franta vysoudil po dvaceti letech částečné odškodnění. Ale mockrát jsem se setkal s opakem. Výsměch těm právům a jejich naprosté nerespektování. Mimochodem, autorsky chráněné jsou myšlenky (tedy výkresy, chcete-li, stavba je v našem právním pojetí jejich pouhá rozmnoženina). A druhá technická poznámka: technická a povolovací komplexnost dnešních staveb je s těmi z před sto let naprosto neporovnatelná, je to úplně jiná disciplína, bez ohledu na to, že se nám mohou líbit mnohem méně.
Děkuji za reakci. Já samozřejmě nadsazuji a zhušťuji. Jde mi o to, že žádné jiné odvětví neprodukuje věci tak dobře chráněné autorským právem. Ve Francii není možné zveřejňovat fotky staveb mladších (myslím) 70 let. Osvětlení Eiffelovky je chráněné. V Belgii totéž s Atomiem. U nás pouhá silueta rozhledny na Ještědu. Jde prý o "reprodukci". Svědčí to o zásadním nepochopení rozdílu mezi reprodukovatelným a nereprodukovatelným uměním (na jedné straně např. knihy a nahrávky hudby, na druhé straně věci, které existují v jediném, jedinečném exempláři). Fotka budovy není totéž, co kopie architektonických plánů, podle kterých je postavena kopie stavby. A toto neporozumění svědčí o jakémsi privilegiu, jemuž se architektura těší. Není paradoxní, že je snazší zbourat budovu, než si ji po svém upravit bez souhlasu architekta? Není paradoxní, že obraz slavného mistra, který jsem koupil řekněme v aukci, můžu klidně dát dětem na přemalování (drastický příklad), ale na balkoně si nemůžu bez souhlasu vyměnit výplň zábradlí?@@agebrian
@@cioccolateriavenezianato je fakt naprostá teorie, nezlobte se. Tady upravíme cokoliv, kdykoliv, naprosto bez souhlasu architekta, absolutně nic vám za to nehrozí a 99,99 % u toho bude přesvědčeno, že je to tak naprosto správně, protože je to jejich dům a vůbec do toho nemá kdo co kecat. Už jen fakt, že by k tomu návrhu někdo mohl mít nějaká práva by pro ně byla informace, která by je vytočila k nepříčetnosti.
A ještě k tomu srovnání dnešních staveb a stavu před 100 lety: jistě, dnes jsou všechny procesy mnohem komplikovanější. Mně šlo ale spíš o tu ochotu veřejného zadavatele zkousnout jakékoli prodražení a jakékoli zdržení, zatímco v jiných oblastech veřejného života se na všem šetří a posílají se kontroly a dělají audity a všechno se vykazuje... Prostě mi nepřijde normální, aby daňový poplatník platil 130 milionů € (místo původních asi 65) za pouhý vstupní prostor na berlínském Muzejním ostrově a zároveň neměl žádnou možnost to ovlivnit. A to jsem milovník velkorysé architektury :-) @@agebrian
@@jiridvorak9381 Musej ventilovat svoje rebeství. Kde se berou? Jako těžká voda. Sou přirozeně v populaci, ale některý diskuse je koncentrujou jako filtr. Pak to může vypadat že jich je nepříjemně moc. Je to řešitelný tak, že se budu moct fluidně přepínat mezi bublinama a k nihilistům prostě nebudu chodit, ale tohle platformy ani netušej, natož aby nad tim přemejšlely :/
Přeceňovaný? Miluješ Trampa viď, Zemana Fica Orbána. Tvůj problém s nim je že je to optimista. A pesimisti nesnášej optimisty páč si připadaj ještě hůř.
@@ondrejhurka9669není jednoduché pohybovat se v Česku ve veřejném prostoru, kde o vás lidé konstantně lžou. Osobně jsem se za posledních 15 let v Česku podílel na vzniku asi 50 staveb, možná některé znáte: CAMP, Lasvit, Apartmány sv. Vavřinec, krematorium Věčná loviště, … chápu, třeba organizace soutěží, propojení architektů s investory, tvorbu zadání, konzultace, nazýváte ‘žvásty’ a vůbec nic to pro vás neznamená, ale je fakt dost smutný tenhle omezený pohled na svět potkávat. Mějte se pěkně.
Dobrý host!
Ja sa inak o architektúru vôbec nezaujímam, ale videá pána Gebriana si vždy rád pozriem.
Jak jsem napsal na Facebooku, když jsem tento rozhovor sdílel..
Doporučuji sledovat Adama Gebriana, pokud si chcete rozšířit znalost nejenom veřejného prostoru, ve kterém žijete, ale architektury jako takové podané pro nás lajky.
*Nesmím opomenout skvělého moderátora Michaela Rozsypala.
Podle titulku - hospoda ❤
kdyby existoval zákon, který by trestal znehodnocování veřejného prostoru, tak by v Praze nebylo dost katů, kteří by tresty vykonávali.
2:24 Proboha. Co má ta otázka implikovat? Že nevadí, když se veřejné stavby (letiště v Berlíně, rekonstrukce Muzejního ostrova tamtéž, Labská filharmonie v Hamburku, nádraží ve Stuttgartu...) prodražují a protahují, protože u Karlova mostu a sv. Víta se taky neptáme po ceně a vážíme si jich (z odstupu stovek let) bez ohledu na náklady a dobu stavby?
Opravdu, chtěl bych se znovu narodit jako architekt ve 21. století. Byl bych dokonale svobodný a neodpovědný. Ani bych se nemusel starat o technickou proveditelnost svých návrhů, na to jsou stavbyvedoucí, já bych jen dodával design (jako u Masaryčky). Autorská práva by mi zajišťovala ochranu nesrovnatelně větší s jinými obory. Z peněz daňových poplatníků bych si mohl nárokovat cokoli: "významná stavba přece něco stojí", nebo ne? Zatímco management kulturních institucí musí "s péčí řádného hospodáře" vykazovat každou kancelářskou sponku, já bych beztrestně překračoval rozpočet o 100 % i víc (jako u nového vstupu do muzeí na Muzejním ostrově). Mohl bych svůj revoluční design vnutit komukoli, protože každý kritik by byl umlčen co by konzerva a měšťák, který "nechápe kvality" mého projektu (jako u Mendlova náměstí v Brně). Navíc design trumfne všechno, takže kdyby si pěvci stěžovali, že v mém supermoderním koncertním sále je špatná akustika a oni nejsou slyšet, jen bych pokrčil rameny: "Viděli jste, na kolika fotkách moje filharmonie dominuje městu?"
Dřív to tak nebylo. Otto Wagner dodržoval dodací lhůty NA DEN. Nepřekračoval rozpočet. Plečnik, který byl spíš dekoratér a designér než architekt, šetřil peníze, jak mohl, aby měl rezervu na estetizaci celých prostranství: ušetřil za dlažbu tím, že použil písek, a mohl si z ušetřených peněz dovolit sloupořadí. A tak dále.
Celkem rozdíl oproti takovému Chipperfieldovi.
Technická poznámka: osobně snad neznám architekta, kterému by jeho autorská práva něco zaručila. Neříkám, že tomu tak nemůže být, jen že jsem se s tím snad nikdy osobně nesetkal. Možná Petr Franta vysoudil po dvaceti letech částečné odškodnění. Ale mockrát jsem se setkal s opakem. Výsměch těm právům a jejich naprosté nerespektování. Mimochodem, autorsky chráněné jsou myšlenky (tedy výkresy, chcete-li, stavba je v našem právním pojetí jejich pouhá rozmnoženina). A druhá technická poznámka: technická a povolovací komplexnost dnešních staveb je s těmi z před sto let naprosto neporovnatelná, je to úplně jiná disciplína, bez ohledu na to, že se nám mohou líbit mnohem méně.
Jen si tady třeba rozklikněte, jak taková dnešní stavba vypadá zevnitř: nlarchitects.wordpress.com/2014/03/12/bim-is-beautiful/
Děkuji za reakci. Já samozřejmě nadsazuji a zhušťuji. Jde mi o to, že žádné jiné odvětví neprodukuje věci tak dobře chráněné autorským právem. Ve Francii není možné zveřejňovat fotky staveb mladších (myslím) 70 let. Osvětlení Eiffelovky je chráněné. V Belgii totéž s Atomiem. U nás pouhá silueta rozhledny na Ještědu. Jde prý o "reprodukci". Svědčí to o zásadním nepochopení rozdílu mezi reprodukovatelným a nereprodukovatelným uměním (na jedné straně např. knihy a nahrávky hudby, na druhé straně věci, které existují v jediném, jedinečném exempláři). Fotka budovy není totéž, co kopie architektonických plánů, podle kterých je postavena kopie stavby. A toto neporozumění svědčí o jakémsi privilegiu, jemuž se architektura těší. Není paradoxní, že je snazší zbourat budovu, než si ji po svém upravit bez souhlasu architekta? Není paradoxní, že obraz slavného mistra, který jsem koupil řekněme v aukci, můžu klidně dát dětem na přemalování (drastický příklad), ale na balkoně si nemůžu bez souhlasu vyměnit výplň zábradlí?@@agebrian
@@cioccolateriavenezianato je fakt naprostá teorie, nezlobte se. Tady upravíme cokoliv, kdykoliv, naprosto bez souhlasu architekta, absolutně nic vám za to nehrozí a 99,99 % u toho bude přesvědčeno, že je to tak naprosto správně, protože je to jejich dům a vůbec do toho nemá kdo co kecat. Už jen fakt, že by k tomu návrhu někdo mohl mít nějaká práva by pro ně byla informace, která by je vytočila k nepříčetnosti.
A ještě k tomu srovnání dnešních staveb a stavu před 100 lety: jistě, dnes jsou všechny procesy mnohem komplikovanější. Mně šlo ale spíš o tu ochotu veřejného zadavatele zkousnout jakékoli prodražení a jakékoli zdržení, zatímco v jiných oblastech veřejného života se na všem šetří a posílají se kontroly a dělají audity a všechno se vykazuje... Prostě mi nepřijde normální, aby daňový poplatník platil 130 milionů € (místo původních asi 65) za pouhý vstupní prostor na berlínském Muzejním ostrově a zároveň neměl žádnou možnost to ovlivnit. A to jsem milovník velkorysé architektury :-) @@agebrian
Tyhle atributy veřejného prostoru měl v roce 2010 každý park v Taiyuanu, China. Tady mi pak civilizace dost chyběla :-D
Strašně přeceňovaný "odborník".
@@jiridvorak9381 Musej ventilovat svoje rebeství. Kde se berou? Jako těžká voda. Sou přirozeně v populaci, ale některý diskuse je koncentrujou jako filtr. Pak to může vypadat že jich je nepříjemně moc. Je to řešitelný tak, že se budu moct fluidně přepínat mezi bublinama a k nihilistům prostě nebudu chodit, ale tohle platformy ani netušej, natož aby nad tim přemejšlely :/
Přeceňovaný? Miluješ Trampa viď, Zemana Fica Orbána. Tvůj problém s nim je že je to optimista. A pesimisti nesnášej optimisty páč si připadaj ještě hůř.
pan adam ma co rict, ale co ty, synku...? prazdna hlava...?
@@jiridvorak9381gebria mel jen jeden projekt a ani ten nedopadl. Vážim si lidí, kteří něco vybudovavali a vytvořili a ne tech kteří o tom jen žvaní.
@@ondrejhurka9669není jednoduché pohybovat se v Česku ve veřejném prostoru, kde o vás lidé konstantně lžou. Osobně jsem se za posledních 15 let v Česku podílel na vzniku asi 50 staveb, možná některé znáte: CAMP, Lasvit, Apartmány sv. Vavřinec, krematorium Věčná loviště, … chápu, třeba organizace soutěží, propojení architektů s investory, tvorbu zadání, konzultace, nazýváte ‘žvásty’ a vůbec nic to pro vás neznamená, ale je fakt dost smutný tenhle omezený pohled na svět potkávat. Mějte se pěkně.