Pár poznámek. Předně, není od věci vědět kterými svorkami leze z multimetru proud a kterými to měří napětí. Typický příklad, potřebujeme ustříhnout kus odporového drátu na daný odpor. Proudové stačí dát na konce toho drátu, přičemž jedna napěťová se dá na konec a druhou se jede po drátu a hledá místo. S těmi proudovými netřeba hýbat. Pokud má člověk kelviny, tak pochopitelně jede přímo po drátu, ale pokud ne, pak tohle je snadný postup. Pochopitelně jde dát na konce drátu i napěťové a jet proudovými, voltmetr má obrovský vstupní odpor, nicméně já raději tahám tu napěťovou, zvláště když se měří nějakým větším proudem, protože protékající proud způsobí rovnoměrné zahřátí drátu a tím pádem to necestuje tepelným driftem z dohřívání při změně polohy svorek. Každopádně ty svorky nemusí jít do stejného místa, to je to podstatné. Tedy pokud člověk ví co dělá. Tady trochu odbočím, odporové dráty jsou dvojího druhu, jedním z nich je Fechral/Kanthal, což je materiál, který je dobře tepelně odolný, takže dokáže pálit relativně velké výkony, nicméně jeho odpor nemálo cestuje s teplotou. Druhá varianta je konstantan, který tepelně (a tím pádem výkonově) odolný není, zato ale velice dobře drží odpor ve vztahu k teplotě. Čili z Fechralu se dělají různé srážecí rezistory, odporníky k maření výkonu atd., kdežto z konstantanu se dělají bočníky a podobné věci. Je důležité vědět co člověk kupuje. Prostě měření malých odporů souvisí s výrobou bočníků, alternativně rezistorů na maření výkonu. Proud, kterým se měří, je docela kritický. Totiž. Příliš velký proud znamená výkonové zatížení měřené součástky, tím pádem její ohřátí a tepelný drift naměřené hodnoty. Malý proud ale znamená malý úbytek, no a v tento moment se dostáváme do kategorie slabých stejnosměrných signálů, které občas nedokáží prostřelit pasivaci některých materiálů, navíc jak se stykují různé materiály na sebe, vznikají termočlánky, jejichž napětí nemusí být vzhledem k měřené hodnotě zanedbatelné. Některé multimetry mění proud s rozsahem. V tom uváděném příkladě bych použila poloviční proud, což by mi umožnilo zůstat v mV rozsahu a vyrazila bych z toho multimetru o jedno místo víc. Použít jako zdroj proudu laboratorní zdroj pochopitelně možné je, ale problémem může být přesnost. Záleží co od toho člověk požaduje. Já na toto spíše používám kalibrátor, tedy pokud mi stačí rozsahy. 1A ze svého kalibrátoru nedostanu, ale mnohé přístroje tyto rozsahy umí. On i jednoduchý a levný kalibrátor je dobrá pomůcka, protože rázem máte místo 1mA na rezistoru 20mA, takže máte i 20× větší snímané napětí a můžete tím zase nějak dobře trefovat rozsahy multimetru, přičemž 0-20mA má kdejaký levný procesní kalibrátor, neb to je klasická proudová smyčka. Když mi rozsahy nestačí, používám k tomu účelu umělou zátěž. Zapojení je jednoduché, nějaký zdroj připojený na měřený rezistor s umělou zátěží v serii. A voltmetr na měřeném rezistoru. Podstatné je, že v tomto zapojení řídí proud nikoliv laboratorní zdroj (ten se proudově nastaví na maximum aby do toho pokud možno nekecal), ale umělá zátěž, která bývá obvykle daleko přesnější. Pokud má člověk přesný zdroj, pak je lepší ho použít, problém je v tom, že ho člověk většinou nemá. BTW to horko dnes, to je teda „něco“. Ráno jsem se klepala zimou, neb v místnosti 18°C a zvenku šla oknem zima, teď tady mám 27°C, ale přes den bylo víc, extra venku, protože vystrčit hlavu z okna bylo jak vrazit ji do trouby. A toto to prosím předvede za den. Je mi z toho na umření…
Ďakujeme.
Pár poznámek. Předně, není od věci vědět kterými svorkami leze z multimetru proud a kterými to měří napětí. Typický příklad, potřebujeme ustříhnout kus odporového drátu na daný odpor. Proudové stačí dát na konce toho drátu, přičemž jedna napěťová se dá na konec a druhou se jede po drátu a hledá místo. S těmi proudovými netřeba hýbat. Pokud má člověk kelviny, tak pochopitelně jede přímo po drátu, ale pokud ne, pak tohle je snadný postup. Pochopitelně jde dát na konce drátu i napěťové a jet proudovými, voltmetr má obrovský vstupní odpor, nicméně já raději tahám tu napěťovou, zvláště když se měří nějakým větším proudem, protože protékající proud způsobí rovnoměrné zahřátí drátu a tím pádem to necestuje tepelným driftem z dohřívání při změně polohy svorek. Každopádně ty svorky nemusí jít do stejného místa, to je to podstatné. Tedy pokud člověk ví co dělá.
Tady trochu odbočím, odporové dráty jsou dvojího druhu, jedním z nich je Fechral/Kanthal, což je materiál, který je dobře tepelně odolný, takže dokáže pálit relativně velké výkony, nicméně jeho odpor nemálo cestuje s teplotou. Druhá varianta je konstantan, který tepelně (a tím pádem výkonově) odolný není, zato ale velice dobře drží odpor ve vztahu k teplotě. Čili z Fechralu se dělají různé srážecí rezistory, odporníky k maření výkonu atd., kdežto z konstantanu se dělají bočníky a podobné věci. Je důležité vědět co člověk kupuje. Prostě měření malých odporů souvisí s výrobou bočníků, alternativně rezistorů na maření výkonu.
Proud, kterým se měří, je docela kritický. Totiž. Příliš velký proud znamená výkonové zatížení měřené součástky, tím pádem její ohřátí a tepelný drift naměřené hodnoty. Malý proud ale znamená malý úbytek, no a v tento moment se dostáváme do kategorie slabých stejnosměrných signálů, které občas nedokáží prostřelit pasivaci některých materiálů, navíc jak se stykují různé materiály na sebe, vznikají termočlánky, jejichž napětí nemusí být vzhledem k měřené hodnotě zanedbatelné. Některé multimetry mění proud s rozsahem.
V tom uváděném příkladě bych použila poloviční proud, což by mi umožnilo zůstat v mV rozsahu a vyrazila bych z toho multimetru o jedno místo víc. Použít jako zdroj proudu laboratorní zdroj pochopitelně možné je, ale problémem může být přesnost. Záleží co od toho člověk požaduje. Já na toto spíše používám kalibrátor, tedy pokud mi stačí rozsahy. 1A ze svého kalibrátoru nedostanu, ale mnohé přístroje tyto rozsahy umí. On i jednoduchý a levný kalibrátor je dobrá pomůcka, protože rázem máte místo 1mA na rezistoru 20mA, takže máte i 20× větší snímané napětí a můžete tím zase nějak dobře trefovat rozsahy multimetru, přičemž 0-20mA má kdejaký levný procesní kalibrátor, neb to je klasická proudová smyčka. Když mi rozsahy nestačí, používám k tomu účelu umělou zátěž. Zapojení je jednoduché, nějaký zdroj připojený na měřený rezistor s umělou zátěží v serii. A voltmetr na měřeném rezistoru. Podstatné je, že v tomto zapojení řídí proud nikoliv laboratorní zdroj (ten se proudově nastaví na maximum aby do toho pokud možno nekecal), ale umělá zátěž, která bývá obvykle daleko přesnější. Pokud má člověk přesný zdroj, pak je lepší ho použít, problém je v tom, že ho člověk většinou nemá.
BTW to horko dnes, to je teda „něco“. Ráno jsem se klepala zimou, neb v místnosti 18°C a zvenku šla oknem zima, teď tady mám 27°C, ale přes den bylo víc, extra venku, protože vystrčit hlavu z okna bylo jak vrazit ji do trouby. A toto to prosím předvede za den. Je mi z toho na umření…
Ahoj. Pekny video Palo, diky :-)
Dobrý den Mam Obvod A aj schemu a sučiastky, ale je to v Angličtine?Viete to zaspajkovat je to lahky obvod,ak ano Budem vám vďačný.
Jsem si říkal, že se to tomu odporu moc líbit nebude. 😀 Jinak super video a přeji hezký den.
Este mal 4.5W rezervu, kedze sa na nom vytapalo len 460mW😄
Ahoj
Super
video!
no dneska bylo 33-34 stupňů, a zítra bude prý až 36 😮
Dneskaj bolo az 36 v zamkoch