SVATÝ MARTIN 11. 11.

Svatý Martin, biskup z Tours, žil ve 4. století. Již v deseti letech se chtěl stát poustevníkem, ale jeho otec, který byl vojákem, jej poslal v 15 letech do galské armády. Pro svou spolehlivost a odvahu se Martin stal brzy důstojníkem.
Legenda vypráví, že když jel v mrazivém dni do vojenského tábora v Amiensu, uviděl u brány polonahého žebráka. Martin u sebe neměl jídlo ani peníze, proto vzal svůj důstojnický plášť a mečem ho rozetnul na dvě poloviny, aby se žebrák mohl alespoň zahřát.
Příští noc spatřil Ježíše, oděného polovinou jeho pláště, jak mluví k andělům. „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“
Zanedlouho se nechal Martin pokřtít a odešel z armády. Dlouhá léta žil jako poustevník na malém ostrůvku Gallinara. Později, když se vrátil, zvolil ho lid biskupem v Tours. Byl nazýván biskupem chudých.
Svatý Martin je ochráncem vojáků a koní. Za patrona ho považovali podkováři, zbrojíři, krejčí, kloboučníci a mnoho dalších profesí.
Martinovo milosrdenství je v začínající době chladu, prázdnoty a opuštěnosti prozářením a útěchou. Proto se stále udržuje tradice na svatého Martina chodit temným večerem s lucerničkami nebo lampionky.
V dalším příběhu se praví, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupa ukrýval v huseníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily.
Od nepaměti se také na svatého Martina mohlo nalévat nové víno z podzimní sklizně.
Odtud vychází tradice pojídání husy a pití svatomartinského vína.
Čerpáno z knihy J. Krčka a R. Fučíkové „VÁNOCE - Putování do Betléma“.