„Zdendovy závody jsme měli jako výlety,“ vzpomíná Zdeněk Štybar st. Jak se těší do Tábora?

Je to konec, se kterým nepočítal ani sám Zdeněk Štybar. „Já jsem končit ještě nechtěl,“ říká v rozhovorech, které teď poskytuje i zástupům světových médií. Jenže to přišlo a smířit se s tím musí i jeho táta, který ho vedl v úplných cyklistických začátcích. Dodnes má Zdeněk Štybar starší doma vystavené synovo úplně první kolo a vzpomíná, jak poprvé vyjeli do zahraničí, kde hned vyhrál. Nebo na to, jaký netradiční trénink si vymysleli. Je to sice malá místnost, ale připadáte si v ní jako v muzeu Marca Pantaniho či dalších velkých cyklistických jmen. Tolik pohárů, trofejí, medailí a dalších artefaktů… Prostě téměř všechny ceny, co kdy Zdeněk Štybar už od žáčků vyhrál, mají jeho rodiče vystaveny a úhledně srovnány v policích. A jeho táta Zdeněk Štybar st. nám je ukazuje s patřičnou hrdostí. „Asi nejvíc si cením kostek z Paříž-Roubaix. Škoda jen, že nemáme tu největší,“ prozrazuje deníku Sport.