no, herce, zpěváky i spisovatele si režim hýčkal- proto, aby proti němu nebrojili, aby nenatáčeli a nehráli podvratné hry, aby nestrádali, aby na tom byli lépe než zbytek populace a užívali si tu výlučnost, a aby aby byli tedy loajální. Samozřejmě až na pár vyjímek, kteří naopak sloužili jako odstrašující exemplární případy. Ovšem režim si to uměl posychrovat: v každém divadelním souboru nebo filmovém štábu byli donašeči, stbáci... No, a ti, na koho se doneslo, že vedou nějaké podvratné řeči, tak ti nejen necestovali, ale v podstatě ani neměli kde hrát... Naďa Konvalinková byla v té době populární herečka, její tehdejší manžel Olda Kaiser také, myslím, že do Francie jezdili tenkrát skoro všichni populární herci a poměrně často, ale i do Itálie, samozřejmě do západního Německa... Mnozí ve Francii i studovali třeba B. Polívka, Troška, Lenka Filipová..., a to vůbec nemluvím o bardech typu Horníček, Werich... Něco, o čem se naprosté většině populace mohlo jenom zdát... Nejsem si jistý, jestli to platilo i pro herce z nějakých oblastních divadel, to docela pochybuju... Já to vlastně svým způsobem i chápu, že tam ty herce pouštěli - jednak přece jenom filmová tvorba často přinášela cenné devizy republice, ale také prestiž, no a jednak přece jen, aby přeci jen herci mohli tvárňovat věrně nějaké postavy z různých prostředí různých zemí, museli chtě nechtě aspoň čas od času nějak nasát tu autentickou atmosféru, vidět místní lidi, temperament, taky navštívit ty muzea a kluby či divadla, vidět ty francouzské herce, vidět různá show...Njn, režim to měl vymyšlené chytře, toho si vlastně můžeme všichnout u všech totalitních režimů... Je pravda, že jsem dost alergický na herce či baviče, kteří si ovšem po pádu režimu hráli na velké chudinky, nebo naopak na odbojné hrdiny, a vyprávějí o tom rádobyvtipné příběhy, přičemž nebyli ani jedno. Někteří raději mlčí, to je možná lepší...
KRÁÁÁÁSNÝÝÝÝÝÝ......děkuji.......
Za totáče si koupit jen tak vlak Praha Paříž? To musely mít dobrý konexe děvčata.
no, herce, zpěváky i spisovatele si režim hýčkal- proto, aby proti němu nebrojili, aby nenatáčeli a nehráli podvratné hry, aby nestrádali, aby na tom byli lépe než zbytek populace a užívali si tu výlučnost, a aby aby byli tedy loajální. Samozřejmě až na pár vyjímek, kteří naopak sloužili jako odstrašující exemplární případy. Ovšem režim si to uměl posychrovat: v každém divadelním souboru nebo filmovém štábu byli donašeči, stbáci... No, a ti, na koho se doneslo, že vedou nějaké podvratné řeči, tak ti nejen necestovali, ale v podstatě ani neměli kde hrát... Naďa Konvalinková byla v té době populární herečka, její tehdejší manžel Olda Kaiser také, myslím, že do Francie jezdili tenkrát skoro všichni populární herci a poměrně často, ale i do Itálie, samozřejmě do západního Německa... Mnozí ve Francii i studovali třeba B. Polívka, Troška, Lenka Filipová..., a to vůbec nemluvím o bardech typu Horníček, Werich... Něco, o čem se naprosté většině populace mohlo jenom zdát... Nejsem si jistý, jestli to platilo i pro herce z nějakých oblastních divadel, to docela pochybuju... Já to vlastně svým způsobem i chápu, že tam ty herce pouštěli - jednak přece jenom filmová tvorba často přinášela cenné devizy republice, ale také prestiž, no a jednak přece jen, aby přeci jen herci mohli tvárňovat věrně nějaké postavy z různých prostředí různých zemí, museli chtě nechtě aspoň čas od času nějak nasát tu autentickou atmosféru, vidět místní lidi, temperament, taky navštívit ty muzea a kluby či divadla, vidět ty francouzské herce, vidět různá show...Njn, režim to měl vymyšlené chytře, toho si vlastně můžeme všichnout u všech totalitních režimů... Je pravda, že jsem dost alergický na herce či baviče, kteří si ovšem po pádu režimu hráli na velké chudinky, nebo naopak na odbojné hrdiny, a vyprávějí o tom rádobyvtipné příběhy, přičemž nebyli ani jedno. Někteří raději mlčí, to je možná lepší...
Ve Francii studoval i Zdeněk Troška 😊👌@@ujfalusik1