„V psychóze se vám rozpadne zažitý náhled na svět,“ říká peer terapeut Kamil Rain
Вставка
- Опубліковано 21 сер 2024
- Hosty podcastu jsou Slavomíra Pukanová a Kamil Rain. Oba hosty spojuje působení v destigmatizační Iniciativě Na rovinu.
Slavomíra Pukanová studovala na Fakultě humanitních věd Univezity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Od roku 2018 pracuje v Národním ústavu duševního zdraví, a to ve výzkumném programu Veřejné duševní zdraví, jako koordinátorka aktivit projektu Destigmatizace (Iniciativa Na rovinu) a vedoucí pracovní skupiny Prevence a výzkum stigmatu. Tématu boje proti stigmatu duševních onemocnění a osvětě v oblasti duševního zdraví se Slavomíra Pukanová věnuje od roku 2010, kdy začala působit v neziskové organizaci Fokus Praha. Pracovní zkušenosti má i z oblasti vzdělávání a marketingu v komerční sféře. V současné době je také členkou Správní rady Fokusu Praha.
Kamil Rain je peer terapeut, sociální pracovník, lektor Zotavení a Sebepéče, regionální specialista destigmatizační Iniciativy Na rovinu v Praze. Pracoval v prvním peer klubu nás, který vznikl v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Ve spolupráci s lékaři, terapeuty a ergoterapeuty vedl v Bohnicích řadu aktivit pro klienty, ať již se jednalo o besedy, vernisáže a workshopy, nebo každodenní peer terapii. Je členem pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví České republiky pro zakotvení pozice peer konzultanta v naší legislativě. Kamil Rain je člověkem se zkušeností s těžkými formami duševního onemocnění, který hledá a nachází efektivní způsoby, jak žít běžný život.
V úvodu podcastu se dozvíte více o projevech a zvládání jednoho z psychotických onemocnění, s nímž má peer terapeut Kamil Rain osobní zkušenost. Nahlédneme také do práce peer konzultantů, včetně míst, na nichž peeři nejčastěji pomáhají druhým. Otevřeme i téma používání pojmů jako zotavení, úzdrava, léčba nebo doléčení. Jádrem rozhovoru je ovšem identifikace příčin, vedoucích ke stigmatizaci lidí s duševním onemocněním, včetně dopadů stigmatizace na kvalitu běžného života. V podcastu se dotkneme také problematiky předčasných úmrtí u lidí s duševním onemocněním, která nejsou důsledkem sebevražedného jednání. A závěrem budeme hledat odpověď na otázku, komu a zda vůbec přiznat zkušenost s duševním onemocněním.
Odkazy:
Iniciativa NA ROVINU
narovinu.net
Manuál práv lidí se zkušeností s duševním onemocněním
narovinu.org/w...
Duševní zdraví a životní styl
narovinu.net/w...
Mediaguide
narovinu.net/w...
Příběhy naděje
narovinu.net/p...
Peer Klub Psychiatrické nemocnice Bohnice
divadlo.bohnic...
Mám to o sobě říct? Jak se vypořádat se stigmatem duševní nemoci, Anita Hubner, Nakladatelství Portál, 2022
obchod.portal....
Partneři podcastu:
VIATRIS
NAKLADATELSTVÍ PORTÁL
ESET, PSYCHOTERAPEUTICKÁ A PSYCHOSOMATICKÁ KLINIKA
Použitá videa:
Sociální psychiatrie
• Forget about films!
![[UA] Team Vitality проти NAVI | IEM Cologne 2024](http://i.ytimg.com/vi/wttO1zVRTC0/mqdefault.jpg)
Konecne niekto s osobnou skusenostou ktory pozoruje tu chorobu a vie o tom rozpravat 👍
Veľká vďaka za odvahu, otvorenosť, úprimnosť, veľmi poučné, osvetové informácie a šírenie destigmatizácie. Skutočná vďaka zo srdca.
Děkujeme 💚
Moc děkuji za tento rozhovor. 🙏
Je velmi uklidňující slyšet od někoho jiného prožitky, které sám prožívám a v jistém smyslu si potvrdit, že nejsem jediný "blázen" na tomto světě.
Maskování svého vnitřního stavu, jak bylo řečeno ze začátku, je velký problém. Bohužel to dělám doteď a nechtěl bych. Pro mě (a nejspíš všechny trpící) je to v jistých situacích jediná možná cesta, jak přežít bez úhony. Nasadit si masku "pohodáře" je velmi efektivní a relativně jednoduché, neboť lidé vnímají raději hezké věci a ty škaredé jim unikají. Neustále raději některým známým, kamarádům i členům rodiny nastavuji tuto masku a je to přesně z důvodů nechtěné pozornosti. V první řadě je velmi těžké až nemožné popsat slovy co se ve mě odehrává, jak se cítím, aby to druzí alespoň trošičku vstřebali. Vím, že běžný člověk, který nemá potuchu o psychických problémech není schopen a ani nemůže pochopit co se ve mě odehrává a nemám jim to za zlé. Ale většina má potřebu dávat dobré rady různého typu, které vůbec nepomáhají a v mém případě ještě zvyšují úzkost a proto se raději tvářím v pohodě. Ve stavu vnitřního pekla vám nepomůže slyšet:
Najdi si něco co tě baví (hele mě nebaví život, natož cokoli jiného)
Nebuď negativní, jednou to samo přejde (ne, samo to rozhodně nepřejde)
Jak to, že nemůžeš ani vstát z postele, prostě vstaň a začni něco dělat (je úmorné si plně uvědomovat svůj stav a nemožnost ho sám změnit)
Proč si nezajdeš mezi lidi, to ti pomůže. (nechci vůbec nikoho vidět, děsí mě sociální kontakt s lidmi)
Bohužel tato přetvářka má i své stinné stránky. Když nedám svému okolí vědět, že je se mnou něco špatně, nemůže to poznat a případně zajistit pomoc. Já osobně jsem to úspěšně skrýval několik let. Až do doby, kdy mé okolí zaregistrovalo destruktivní dopady mého stavu a pak teprve začali zkoumat co se to proboha děje. Popravdě bych bez jejich pomoci skončil asi u hrobníka, což jsem se chystal několikrát udělat.
Po více než roce mám snad úspěšně nastavenou medikaci (nebral jsem pravidelně prášky, samovolně je vysazoval, měnil dávkování atd.) a jsem schopen docházet i na terapii a vlastně začít od začátku dávat dokupy svůj život o který jsem z velké části přišel. Ale jsem za to neskutečně rád. Je to dřina a rozhodně to není lehké, ale věřím, že to za to stojí. Beru to jako znovuzrození se vším všudy. A jako malé dítě se učí jak žít v tomto světě, tak i já se začínám učit jako to dítě, jak vlastně žít alespoň trochu normální život. Jsem rád, že se mi naštěstí nerozpadla rodina, nezkolabovala má živnost a děti mají zase tátu a manželka partnera. Ale dokud jsem stále na cestě zotavení, tak to znamená, že jsem z ní nesešel!
Převelice děkuji, že existuje tento projekt a věřím, že bude nápomocen nejen ostatním trpícím a jejich blízkým, ale i veřejnosti v pochopení duševních problémů.
Již dříve jsem zvažoval o peerství a po tomto rozhovoru jsem se utvrdil, že každá pomoc je velmi důležitá a užitečná. Proto se vydám tímto směrem, abych pomáhal druhým a v důsledku i sobě.
P. Jozef VEĽKÁ VĎAKA za Vaše slová 🙏🙏🙏🤗🥰, nie je jednoduché ich verejne napísať...a o ich žití, to nebudem komentovať už vôbec...
VĎAKA a prajem Vám úprimne všetko dobré, buďte ŠŤASTNÝ, ZDRAVÝ A MILOVANÝ 🙏🤗😊
S tím necháváním si pocitů pro sebe to dobře znám. Neřeším svůj problém klinicky, ale vím, o čem píšete. Já to mám tak, že když řeknu nahlas, jak mi je, okamžitě se mi přitíží, bez ohledu na to, zda jde o depresi nebo o obyčejnou rýmu, takže o pocity, týkající se zdravotního stavu duše i těla se nedělím.
Neskutečně povzbuzující rozhovor! Evidentně potřebuji potkat víc takových lidí kolem sebe, kteří přinášejí naději... Děkuji moc! Co se týče diskriminace psychiatrických pacientů, tak ta je obrovská, setkávám se s ní denně na každém kroku. Snažím se aktivně vystupovat proti stigmatizaci, a je to lepší než před 10 lety, ale pořád je to strašné... :-(
díky za tohle.opravdu.
Byla jsem několik let těžce závislá na benzodiazepinech a marihuaně. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla s tím přestat, tak odvykací stav byl velmi podobný schizofrenii. Trpěla jsem jak zvíře, ale postupně to přestávalo a nyní jsem čistá jak tělem tak duší❤ Měla jsem pocit, že zešílím, bála jsem se, že ztratím kontrolu nad svým chováním, neskutečný strach. Nyní vím, že si se mnou hrála vlastní mysl, abych se opět snížila k závislostem, od kterých jsem definitivně ustoupila. Nechala jsem se u vyšetřit na schizofrenii ale ani na MR mi nic nenašli. Vše byly “jen” abstinencni příznaky a mé panické ataky, které vlivem abstaku byly výrazně intenzivnější. Jak moc jsem se tehdy obávala psychózy, tak má hlava hledala vše, co mě v ni utvrzovalo. Ale zvládla jsem ten boj a do pár měsíců byl klid❤ Už v životě bych neklesla k takovým hnusným zavislostem. Lidská mysl dovede být mocnou čarodějkou!!!
Uzasne video a pomoc pre ludi, ktori to potrebuju, nie len nemocnicne, ale aj hlavne v sukromnom zivote.❤❤❤
Tento rozhovor je perfektní! Je fakt pro každého!
Děkujeme!
Tak tento rozhovor zostane v mojej mysli aj v mojom srdci zrejme velmi dho, ba dufam, ze uz natrvalo... a hoci sa sama vo vseobecnosti povazujem za respektujuceho cloveka, niekolko krat pocas pocuvania ma ovladlo dojatie i zahanbenie z vlastnej nepokory. Dakujem Vam za to. Hovory o duši - Život za zdi odvadzaju skvelu pracu. DAKUJEM
Moc Vám děkujeme! 💚
"Nesmějeme se proto, že jsme šťastní,
ale jsme šťastní, protože se smějeme."
👍
Výborné poučné, hezky jste to vedl a dobře jste si spolu sedli. Děkujeme Děkujeme
Děkujeme Vám 💚!
Vážení hosté,pane Rain,popsal jste úžasně mé pocity.Nikdy bych to tak popsat nezvládla.Slova,která plynou z Vašich úst jsou naprosto totožná. Děkuji za to,tahle vyjadřovací schopnost mi chybí.
Děkujeme!
To co děláte je důležité
zajímavé, děkujeme👍
👍
dekuju za rozhovor 💚
Bravo 🦋🦋🦋🦋
Něco k těm slovům... Docela mě zajímá, proč se psychiatrické nemocnici říká nemocnice. Možná se mýlím, ale mám dojem, že to bývaly léčebny. To mi dává smysl, lidi tam byli proto, aby se léčili. Nemocnice ve mně vzbuzuje dojem, že jde o barák plný NEmocných, čili BEZmocných lidí. Určitě se najde dost těch, kteří řeknou, že tady řeším blbosti, že název zařízení je jenom forma, že podstatný je obsah. Mně to ale tak nepodstatné nepřipadá.
Důvod přejmenování léčeben je v zásadě velmi jednoduchý. Stál za ním požadavek ředitelů psychiatrických léčeben směrem k Ministerstvu zdravotnictví ČR, které jim v roce 2013 vyšlo vstříc. A to kvůli stigmatizující zátěži pojmu "psychiatrická léčebna". Jde nejspíše o stejný či podobný důvod, který vedl kdysi k přejmenování ústavů pro choromyslné na léčebny. Některá lůžková zařízení si ale léčebnu v názvu ponechala, jako např. ve Šterneberku. A podle nás tím nijak netrpí ani péče o pacienty, ani personál. Navíc psychiatrická nemocnice by měla oproti léčebně poskytovat primárně akutní péči a nikoliv doléčovací, což je velké samostatné téma - viz www.idnes.cz/zpravy/domaci/psychiatricke-lecebny-zmeni-nazvy-budou-z-nich-nemocnice.A130314_151932_domaci_hv
Díky, už jsem si ohledně toho něco vyhledala. Co se týká té stigmatizace, mnohem víc stigmatizující než slovo léčebna mi připadá slovo nemocnice, ale to nebudu pitvat, píšu o tom v příspěvku, na který jste odpověděl. Díky za rychlou reakci 🌻.
Myslím, že tak trochu řešíte blbosti...
Ať se čemukoliv říká jakkoliv (třeba i vznešeně a nádherně), tak podstatné je to, co a jak se v onom domě odehrává...
Na názvosloví nezáleží.
❤🙏❤️🤗❤️🙏❤️
Skvělé a poučné povídání, ale člověk aby mohl více porozumět, je třeba vidět své vzorce chování (své vlastní dispozice- vrozené), ze kterých tyto potíže vychází. Už o tom dávno mluvit Karl Gustav Jung - dotýkal se toho, ale my je dnes dokážeme již přesně přečíst - vrozené vzorce chování, ze kterých potíže, každého jiné vycházejí.
Píšete, že MY je dokážeme přečíst. Kdo je dokáže přečíst? Kdo je to MY? Například já to nedokážu.
Je zajímavé, že dnešní společnost ještě pořád není připravena na to pochopit, že psychicky nemocní lidé jsou v podstatě naprosto normální. Mnohokrát mnohem inteligentnější a empatičtější než ti kteří o sobě tvrdí že jsou zdraví. Proto asi taky nejsou schopni unést tuto dobu a stresy. Sama trpím úzkostnou a depresivní poruchou a PTSD a vím jaké je těžké se začlenit do společnosti která se na vás dívá jako na "nenormálního". Přesto existují lidé se stejnými problémy nebo podobnými a ti tohle chápou a za ty jsem vděčná.
Měla bych ještě dotaz na rozdíl mezi psychózou, paranoidní poruchou osobnosti a psychopatií, respektive narcistickou poruchou.
Psychóza je stavem, kdy se zásadně mění náš vztah k realitě. Může se projevovat poruchami vnímání (halucinace, bludy) nebo emotivity, kdy člověk reaguje nepřiměřeně dané situaci (smích, kdy k němu není zjevný důvod apod.). Psychotické projevy mohou být způsobeny řadou chorob, počínaje duševními, přes nádorová onemocnění mozku, až po účinky některých léků, návykových látek, včetně alkoholu. Zajímavé je, že u disponovaných jedinců může psychózu vyvolat extrémní psychická zátěž.
Charakteristiku paranoidní nebo narcistické poruchy osobnosti najdete v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN): mkn10.uzis.cz/prohlizec/F60.0. O poruchách osobnosti jsme též natočili dvě videa: ua-cam.com/video/6b5QIb018ys/v-deo.htmlsi=Jhp3bgwH_V5ayaPP a ua-cam.com/video/y3uUv6Fp2rI/v-deo.htmlsi=s0_uAnFzwX1TKlw4.
A konečně psychopatie je zastaralé pojmenovaní všech poruch osobnosti, kdy se od sebe ještě jednotlivé poruchy neodlišovaly. Dnes je termín psychopatie psychiatry používán velmi vzácně. Stala se z něj v podstatě urážka.
Dobrý den. A čím je potom tedy terapie? Léčbou nebo zotavením?? Děkuji.
Dobrý den, psychoterapie může být, a u nás nejčastěji bývá, nástrojem léčby. Ale pomáhá také při zotavení nebo u seberozvoje.
Mám diagnozu schizoafektivní porucha osobnosti, léky neberu dlouhodobě, do léčebny se nevracím, chodím už několik let na psychoterapii, momentálně trpím úzkostmi, nutnost brát antipsychotika beru jen jako názor - za mě to nutnost není
Vždy jde o věc individuálního posouzení konkrétního odborníka a příp. dohody s pacientem.
1:26:03