Paní Lucie ,moc vám děkuji za inspirující rozhovor.Já jsem vždy cvičila,ale pak jsem měla práci,kdy jsem opravdu neměla sílu chodit cvičit.Pracovala jsem v nemocnici na 12ti hodinových směnách a bylo nás málo sestřiček na celé oddělení plus s přibývajícím věkem,mě drtili noční směny.Onemocněl mi můj tatínek a já jsem dala výpověď,chtěla jsem s ním a celou rodinou strávit jeho poslední dny.Strávit bez stresu,ale užít si ho ještě a bylo to mé nejlepší,ale nejsložitější rozhodnutí,poslechl jsem vnitřní hlas.Táta mi odešel a od té doby cvičím.Je mi 50 let a začala jsem v 35.Pro mě je to důležité ani snad né kvůli mé fyzické kondici,ale k té mentální.Ráda vás sleduji a přeji vám jen vše dobré.❤
Dievčatá ste úžasné, inšpirujúce. Držím obom palce,nech sa vám darí. ❤❤
Paní Lucie ,moc vám děkuji za inspirující rozhovor.Já jsem vždy cvičila,ale pak jsem měla práci,kdy jsem opravdu neměla sílu chodit cvičit.Pracovala jsem v nemocnici na 12ti hodinových směnách a bylo nás málo sestřiček na celé oddělení plus s přibývajícím věkem,mě drtili noční směny.Onemocněl mi můj tatínek a já jsem dala výpověď,chtěla jsem s ním a celou rodinou strávit jeho poslední dny.Strávit bez stresu,ale užít si ho ještě a bylo to mé nejlepší,ale nejsložitější rozhodnutí,poslechl jsem vnitřní hlas.Táta mi odešel a od té doby cvičím.Je mi 50 let a začala jsem v 35.Pro mě je to důležité ani snad né kvůli mé fyzické kondici,ale k té mentální.Ráda vás sleduji a přeji vám jen vše dobré.❤
Krásný a dojemný rozhovor 😊