Je zajímavý , jak dneska Kocáb v rozhovoru říká, že se zpětně, když to vidí ze záznamu, "nediví" , že to bolševik nevydejchával. Je to stovky let repete - Rodiče pochopíme (pokud pochopíme :-) ) až časem. To už tu většinou nejsou a už se jich nemůžeme zeptat a třeba by jsme se na něco ještě zeptat chtěli. Těší mne, že, Kocáb má nadhled ještě dnes. Pokud si dá člověk tu práci a nastuduje tu či onu dobu, tak se dá spousta věcí pochopit. Z té či oné strany. Z médií to samozřejmě nastudovat nejde, tam jsou i dnes názory, možná ještě více než dříve. Z historických pramenů už to jde líp. Ale je to fuška a asi to musí i člověka bavit, jinak ho to zmůže a ne povznese. Ten údiv, že je všechno ale úplně jinak, než si člověk myslel nebo v médiích slyšel je ale větší síla než drogy. Žádná droga nedá takovou odpoutanost, takový rozlet, takovou jízdu, než zjištění, že , jak říká třeba Shakespeare, se mění kulisy ale ne hra. Ale to prozření trvá roky a mezitím se herci i publikum střídají a tak je na tomhle světě "veselo". Tenhle svět není pravdivý ani lživý, ani zlý nebo hodný, ale je třeba v NĚČEM rychlejší a v něčem pomalejší , jak kdy, jak kde , jak kdo. Někdo je v tom samém utrápený, jiný otrávený. Jak to rozsoudit? Mohu tvrdit, že "pravdu" mám já a basta. Ale pohledem do historie i té nedávné je právě vidět, že to drhne. Už před sto lety byla krize z nadvýroby, NE z nedostatku. To ještě Krýzl ani možná nežil. Jeden by řekl, že hlad bude z neúrody a ne z nadvýroby. Je zajímavé, jak podstatné věci úplně míjíme. Víš, chleba není, protože je nadvýroba. Ale když půjdeš do války, tak chleba dostaneš. On sice na bojišti neroste, ale to neřeš. Až válka vyřešila vleklou krizi. Za mne divnej lék, ale lidi si ho žádají. Řeknu to jinak, já jsem jako mladík šel samozřejmě radši na Kocába nebo na Mišíka. Myslel jsem si, jako mnoho jiných, že problémy jsou vyřešeny. Jazzové nadšení dvacátých let si to myslelo také. Tu paralelu dělám dnes. Kdyby mi tehdy cestou na Kocába nebo Mišíka potkal "Krýzl" a říkal mi, to, co teď sám píšu, tak by se mi asi rozskočila hlava, protože vědomí, že svět venku není v pořádku, by bylo pro mne prostě nepřípustné. Přesně jak to říká Nietzsche - smrtící pravda. Takže se nedivím, že je dnes mládež na prášky, pokud tenhle stav neřeší. My jsme to přežili s pomocí alkoholu, bigbítu a smysluplné činnosti. Každopádně pro nás nebyla válka tím správným či oprávněným řešením. Před sto lety ale byla a dnes je to podobné. Skoro to vypadá, že mír chtěli v (nových) dějinách jen hipí. Štvali tím tehdejší rodiče a teď zas pro změnu děti. Bůh nebo čert ví, jak takové věci viděl Krýzl. My měli jiné starosti, než on. Havel to pojmenoval tehdy trefně, když říkal, že je to hodně špatné, když se vrchnost bojí (už) i (jen) bigbítu. Nepřátelé byli jinde a tímhle vrchnost akorát ztrácela čas, energii a v podstatě se vlamovala do otevřených dveří. A ještě jedna věc v té době byla zajímavá. Poslouchali jsme Hlas Ameriky a tam nám říkali, že si Ameriku idealizujeme. Něco takového jsme čekali od Rudého Práva :-) a ne od VoA. A to jak hovoří o Mickově 10km běhání je také úžasné, také to mění zaběhané pohledy...
Super dokument 👌🤝
Super doba. Leč komouš vládnul. Ale super.
Je zajímavý , jak dneska Kocáb v rozhovoru říká, že se zpětně, když to vidí ze záznamu, "nediví" , že to bolševik nevydejchával. Je to stovky let repete - Rodiče pochopíme (pokud pochopíme :-) ) až časem. To už tu většinou nejsou a už se jich nemůžeme zeptat a třeba by jsme se na něco ještě zeptat chtěli. Těší mne, že, Kocáb má nadhled ještě dnes.
Pokud si dá člověk tu práci a nastuduje tu či onu dobu, tak se dá spousta věcí pochopit. Z té či oné strany. Z médií to samozřejmě nastudovat nejde, tam jsou i dnes názory, možná ještě více než dříve. Z historických pramenů už to jde líp. Ale je to fuška a asi to musí i člověka bavit, jinak ho to zmůže a ne povznese.
Ten údiv, že je všechno ale úplně jinak, než si člověk myslel nebo v médiích slyšel je ale větší síla než drogy. Žádná droga nedá takovou odpoutanost, takový rozlet, takovou jízdu, než zjištění, že , jak říká třeba Shakespeare, se mění kulisy ale ne hra. Ale to prozření trvá roky a mezitím se herci i publikum střídají a tak je na tomhle světě "veselo".
Tenhle svět není pravdivý ani lživý, ani zlý nebo hodný, ale je třeba v NĚČEM rychlejší a v něčem pomalejší , jak kdy, jak kde , jak kdo. Někdo je v tom samém utrápený, jiný otrávený. Jak to rozsoudit? Mohu tvrdit, že "pravdu" mám já a basta. Ale pohledem do historie i té nedávné je právě vidět, že to drhne.
Už před sto lety byla krize z nadvýroby, NE z nedostatku. To ještě Krýzl ani možná nežil. Jeden by řekl, že hlad bude z neúrody a ne z nadvýroby. Je zajímavé, jak podstatné věci úplně míjíme. Víš, chleba není, protože je nadvýroba. Ale když půjdeš do války, tak chleba dostaneš. On sice na bojišti neroste, ale to neřeš. Až válka vyřešila vleklou krizi. Za mne divnej lék, ale lidi si ho žádají.
Řeknu to jinak, já jsem jako mladík šel samozřejmě radši na Kocába nebo na Mišíka. Myslel jsem si, jako mnoho jiných, že problémy jsou vyřešeny. Jazzové nadšení dvacátých let si to myslelo také. Tu paralelu dělám dnes. Kdyby mi tehdy cestou na Kocába nebo Mišíka potkal "Krýzl" a říkal mi, to, co teď sám píšu, tak by se mi asi rozskočila hlava, protože vědomí, že svět venku není v pořádku, by bylo pro mne prostě nepřípustné. Přesně jak to říká Nietzsche - smrtící pravda.
Takže se nedivím, že je dnes mládež na prášky, pokud tenhle stav neřeší. My jsme to přežili s pomocí alkoholu, bigbítu a smysluplné činnosti. Každopádně pro nás nebyla válka tím správným či oprávněným řešením. Před sto lety ale byla a dnes je to podobné. Skoro to vypadá, že mír chtěli v (nových) dějinách jen hipí. Štvali tím tehdejší rodiče a teď zas pro změnu děti. Bůh nebo čert ví, jak takové věci viděl Krýzl. My měli jiné starosti, než on. Havel to pojmenoval tehdy trefně, když říkal, že je to hodně špatné, když se vrchnost bojí (už) i (jen) bigbítu. Nepřátelé byli jinde a tímhle vrchnost akorát ztrácela čas, energii a v podstatě se vlamovala do otevřených dveří.
A ještě jedna věc v té době byla zajímavá. Poslouchali jsme Hlas Ameriky a tam nám říkali, že si Ameriku idealizujeme. Něco takového jsme čekali od Rudého Práva :-) a ne od VoA. A to jak hovoří o Mickově 10km běhání je také úžasné, také to mění zaběhané pohledy...
👍👍👍‼️ Děkujeme ‼️🙏🇨🇿🐺
;-))