Mám z tohohle videa pocit, že matikáři mají jednu podobnou vlastnost. Shazovat studenty. To jsem poslouchala celou střední školu…”jak to nemůžete chápat” …”vždyť je to úplně triviální” … “a učíš se vůbec? Jak můžeš mít zase za 4” JO UČÍM SE!!!! Ale prostě to nechápu 😤 já osobně bych se do školy asi nevrátila.. ba naopak mi vyhovuje práce. Udělám si práci a po ni mám své volno, neležím 4 hodiny ve stresu v knížkách a nešprtám se ( a to podotýkám, že jsem byla docela dobrý a pilný student). Soucítím s tebou Leničko… je vidět, že tam, kde jsi teď, ti to svědčí a ačkoli tě to jistě poznamenalo, i tak jsi skvělý člověk 😊
Souhlas, oba moji synove maji takoveto osoby presne. U starsiho nyni tretak gympl jsme se jako rodice spojili a podali podnet k vedeni, profesorka dosla na schuzky a mela nas na haku, nikdo se neovazil cokoli rict, mluvila, chodila za zady rodici a mlela si svou. Totalni manipulatorka, porucha osobnosti! Jednu tridu kosi z matiky a druhou zase z fyziky a nikdo nic nezmuze?!!
U mě tohle bylo ještě i v tělocviku. Nešlo mi nikdy nic. Nevyšplhala jsem na tyč v 1. třídě - za 5! Nikdy jsem neměla samý jedničky, ani v 1. třídě, vždycky tam byla dvojka z tělocviku. 5 ze 6 učitelů mě šikanovali. Jedna učitelka to dohnala dokonce až tam, že zfalšovala reparát z tělocviku. Celý to na mě nahrála, připravila mi nějaký disciplíny, nechala mě psát test... až potom jsem zjistila, že to doopravdy žádnej reparát nebyl a jen se po mně prostě vozila. Psycho fakt!
Taky mi to hrozně připomnělo moji matikářku... Sice to není takový extrém, protože není naše třídní, ale myslím, že jinak by toho byla schopná... Vůbec žádná empatie, schazování lidí, kterým to nejde, veřejné bavení se o důvěrných informacích studentů, zesměšňování před celou třídou a ještě si myslí, jak je dobrá učitelka... Před každou hodinou mám strach, ale naštěstí to nedošlo tak daleko a máme ve třídě skvělý kolektiv, tskže v tom nemusím být sama, ale dokážu si to velmi dobře představit a z videa je mi poměrně smutno a těžko. Někteří lidé by opravdu neměli učit (zvlášť, když je jejich motivace vybíjet si svoje mindráky terorizovávím studentů) Díky za sdílení tvého příběhu
Mnoho let jsem si myslela, že učitele a lékaři mají poslání a jsou lepší lidé, než ostatní. Dnes už vím, že těch s posláním je málo. Ostatní jsou stejní, jako my všichni. Dobří a nebo špatní. Jen je trochu rozdíl v tom, že my obyčejní lidé nemáme takovou moc zničit lidem život. Smutné. Měla jsi Lenko smůlu. ♥️ No nevadí. Vyhrabala jsi se z toho dobře. 🍓
Jasně chápu 👍 někdo prostě má vlohy na humanitní předměty a obory, dějepis, filozofie, přírodopis, literatura a někdo má buňky na pragmatický obory.Matematika algebra, geometrie,fyzika, chemie, jaderná fyzika atd.A to by měl profesor/ka na škole širšího zaměření nebo gymnázia zohlednit.A vidět to, když je student dobrej v humanitních oborech tak ho vyloženě nedtrtit na přírodně pragmatických předmětech jako je matika nebo fyzika a umožnit mu projití třeba za dobrou nebo dostatečnou, ale to musím dodat, že profesor musí také vidět od studenta nějakou snahu o zlepšení se v oboru.
Upřímně… úplně mě tohle video dostalo. Mám podobné zkušenosti z gymplu, také šikana/pomlouvaní od učitelů, učení bez jakéhokoliv smyslu a výsledku, neustálé problémy s absencí kvůli nehezkým onemocněním… je smutné slyšet, že naše české školy takto naprosto ničí lidi. Momentálně studuji IB v Dánsku a mám pocit, že mi to zachránilo fyzické i psychické zdraví. Rozdíl v systému a lidech je opravdu znát. Někteří lidé v českém školství by se měli nad sebou opravdu zamyslet a nereflektovat své vnitřní problémy na lidech, kterým mají naopak něco předat a připravit je do života.
Objevilo se mi toto video v nabídce, tak jsem si shlídla při přípravě snídaně. Vůbec Vás neznám, vidím Váš kanál poprvé, ale celý video jsem probrečela. Moc hezky mluvíte a je mi fakt hrozně líto, čím jste si prošla. Myslela jsem, že toto se dělo jen za mých dob za socialismu a že dneska už to tak není. Je vidět, že stále jsou pedagogové, kteří si chodí do svého zaměstnání honit ego a vybíjet vlastní frustrace a je to skoro neuvěřitelný, že po tomto někdo může se sebou žít. Děcka samozřejmě jsou někdy taky dárečci, ale dohnat někoho k celoživotní nemoci a nemít svědomí, to je na přesdržku. Paní matikářce nepřeji nic zého, stačí jí popřát, aby ji život jednou nastavil zrcadlo a uvědomila si, co napáchala a nejen Vám. Karma je zákon, kterýmu se nevyhne. Dávám Vám like a přeji krásné dny👍🌞♥
Bohužel to tak není, rozhodující jsou jen znalosti a tak často tito odborníci jsou jen a pouze technici v oboru. Nelze jim to vyčítat, asi sami neměli v životě jinou zkušenost a tak svůj životní emocionální chlad předávají dále.
Lenka, zo začiatku som mala pocit akoby si hovorila o mne. Ten isty pribeh. Bola som na gympli, išli mi humanitne predmety, jazyky a matematika dosť pokulhavala. Nech som sa snažila akokoľvek a trávila hodiny a hodiny na doručovaní, kde mi všetko perfektne išlo, dostávala som zlé známky a profesorka si neodpustila hlúpe komentáre, ktoré ma mnohokrát ranili. Vraj sa neučím a pri tabuli som zasa márnila jej časom, lebo som nebola dosť rýchla. Pamätám sa na moment, kedy som prvýkrát dostala z písomky jednotku. Deň predtým som bola na doučovaní a zo známky som bola nadšená. Namiesto pochvaly, profesorka utrusila poznámku, že som aj tak určite opisovala. Dehonestujúce, nevhodné, nepriemerané. Myslím, že podobných príbehov je viac a veľmi ma bolí, že mladí ľudia za takýto prístup trpia nie len fyzicky, ale aj psychicky. Verím, že chyba je v systéme a je na čase prekopať to, ako sa veci v škole učíme a hlavne to, kto nás ich učí. Lenka, ďakujem za zdieľanie tohto príbehu, chcelo to skutočne odvahu! Prajem veľa šťastia.
Moc hezké video, sama jsem si prošla podobným stresem (ne až tak velkým teda) a můžu říct, že Vás chápu. Ono chodit do školy, když se vám chce zvracet (v mém případě) jen z toho, že tam jdete, každý den brečet, že tam prostě musíte, bojíte se těch učitelů, to na vás prostě nějakou stopu zanechá, ať chcete nebo ne. Pro mě tady ti "lidi" nikdy nebyli nějakýma respektovanýma osobama, nikdy jsem je ani nebrala jako autority, ale jako chyby v systému. I když jsem si prožívala šikanu a můj psychický stav se hodně zhoršil, tak jsem přežila těch neuvěřitelných 8 let na gymplu. Nenáviděla jsem to tam, nechtěla jsem tam a po tom co jsem odmaturovala a dostala vysvědčení, tak jsem se s nikým ani nerozloučila. Momentálně je mi 19 a studuju pedagogiku, protože po tomto všem jsem se rozhodla, že to chci změnit a chci udělat rozdíl a nabídnout dětem pomocnou ruku, a popřípadě nahradit tady ten odpad, který by se vůbec do školství neměl dostat. Empatie je šíleně důležitá a jestli chce někdo shazovat malý děti a zvyšovat si na nich ego, tak to je dost chabej a měl by okamžitě navštívit odbornou pomoc, bohužel se to ale stále děje. Tímto Vám přeju hodně štěstí a hlavně zdraví, snad se Vám bude dařit. Tohle video pro mě moc znamenalo.
Ďakujeme za toto video Leni!❤ učitelia na strednej škole a všeobecne školský systém či už na strednej alebo na základnej je kapitola sama o sebe. Nerada spomínam na strednú školu, NIKDY by som sa tam už nevrátila, som rada, že je to za mnou. To vyhrážanie učiteľov na takmer každej jednej hodine, ich prístup k vysvetľovaniu učiva a ich ponižujúce poznámky pred celou triedou, je niečo čo som si v tej chvíli neuvedomovala. Každý deň mi bolo špatne z vačšiny predmetov, ale myslela som si, že je to takto správne, že takýto prístup k študentom je bežný, nikto to vtedy neriešil, brali sme to ako niečo čo musíme "pretrpieť". Bežné to asi je, ale vůbec nie normálne. Najhoršie na tom je to, že práve tí učitelia nás presviedčali o tom, že tento prístup je "normálny" a my sme tomu tupo verili (predsalen, čo zmože 16 ročný človek). Aj my sme mali starého tučného matikára (postrach školy) ktorý po nás vrieskal tak, že sme sa každú hodinu báli že dostane infarkt, vysmieval sa nám pred tabuľou, a hodnotenie zadával podľa toho či poznal našich starých rodičov.. Aj keď som matiku vedela, tým, že nepoznal mojho dedka, vždy som mala 3 :))) .... osobne si myslím, že aj práve takéto situácie v nás tvoria bloky, ktoré nás časom v živote hodne ovplyvňujú...
Je mi 21. Střední byly zatím mimo školky :D nejslepší roky života, co se nějakýho klidu týče. Šikanu jsem zažila na základce. Ty děcka mě totálně zničily. Brečela jsem jak ve škole tak doma. Doslova jsem se bála ráno do té školy vůbec jít. Doma i ve školce na mě všichni byli hodní, doma jsem byla milovaná. A pak jsem pořádně narazila hlavou do zdi s nástupem na základku. Nebudu všechno popisovat, ale stala se mi stejná věc s tím testem jako tobě. Všichni z čj diktátu dostali 1-2, a já dostala 3, učitelka ke všemu řekla, že kdo dostal hůř jak 2 tak by se měl nad sebou zamyslet. Všichni vyzvídali co jsem dostala a já řekla že 1, protože je to moje věc a nechtěla jsem ten posměch. Oni mi to nevěřili takže za mnou přišla jedna holka. Najednou byla hrozně miloučká a říkala jak se jí můžu svěřit, že to nikomu neřekne. V moment co jsem to řekla se doslova otočila na patě a šla zpět za děckama do třídy. Když jsem se vrátila tvářili se doslova jak kdybych jim zabila rodiče. Co jim po tom bylo? Tohle byl ten nejslabší odvar. Nikomu jsem nic neudělala, vždycky jsem byla tichá holka co držela hubu a krok, protože jsem tak měla víc klid, jediné co, tak se všichni ostatní už znali ze školky, jenže na tu já chodila do Brna. Díky nim mám nulový sebevědomí, neustále se shazuju, nechodím na žádné párty, nechodím s děckama do hospody a já nevím co. Bojím se. Snažím se s tím bojovat, těm bastardům s prominutím to nedaruju, pokroky jsou ale mohlo by to být lepší. Jsem ráda že jsem se naučila tzv. "mámvpičismus", celkem mi to pomáhá na veřejnosti, kdy jsem se cítila trapně kvůli každé hlouposti. Rozumím čím sis prošla a přeji ti mnoho sil❤
@@Useruseruseruser77893 Nz :D já si prostě vždycky řeknu, omlouvám se za výraz, seru na to. Prostě fakt si to v hlavě říct takto rázně, a fakt se mi pak líp dýchá, když neřeším každou chujovinu co si možná o mě někdo myslí, nebo když se mi stane nějakej trapas. Nasrat prostě :D co mi je do lidí co mě neznaj.
Já to taky znám.. je mi 31 let, takže je to už dlouho co jsem ze základky pryč, ale taky to bylo peklo... cítila jsem se hloupá a ošklivá, protože to mi říkali, bez kamarádek, věř, že se za pár let na to budeš dívat úplně jinak, přetvoříš to na svou sílu🧡Je fajn si uvědomit, že ty děti co ti tohle dělali mají taky své slabosti... není dobré se chtít mstí nebo přát zlé, neklesej na jejich úroveň. Něco jim na tobě vadilo, asi to bylo něco co tě dělá výjimečnou. 🧡🧚♀️🦋Já se od té doby hodně změnila a nabrala sebevědomí a krásu a zjistila, že je to o tom jak si to nastavím v mysli, nejkrásnější je totiž člověk co je svůj. 🧡🦋
ale taky jsem se naučila totální ignoraci když mě šikanoval třeba učitel a nebo děti. Koukala jsem na jedno místo a myslela si o učitelce své a vůbec ji neodpovídala, to ji hrozně rozčilovalo😁, že jsem se nedala zlomit. Lepší totiž být neposlušná a svá, než systémový beránek co nemá vlastní názor a ubližuje druhým. 🙏🤍
Ahoj Leni, moc bych chtěla poděkovat za tohle video které si pro nás natočila. Určitě pro tebe nebylo jednoduché tohle všechno říct, říct to nám. Musela jsi nasbírat hodně odvahy tohle to je všechno říct. Měla jsem co dělat chvilkama neplakala a je mi to strašně líto. Posílám hodně sil, zlepšení zdravotního stavu, hlavně hodně lásky a štěstí. Děkuji!
Děkuji za sdílení tvého příběhu, Leni. 😊 Jsem ráda, že se o těchto onemocněních střev a jejich vzniku víc hovoří. 💜 Stres je zřejmě společný a významný faktor, který za tím stojí. 😕 Narůstající počet nemocných to jen dokazuje. Věřím, že kdybych žila někde na venkově v ústraní a nenarazila na žádný velký stresový faktor, tak by mě ta nemoc nedostihla. 😏
Krásné a upřímné video. Chápu čím sis prošla. Já mám za sebou maloměstskou základku, ze které mám trauma do teď. Učitelů jsem se tam bála. Naše třídní si adoptovala romského chlapce, který s námi chodil do třídy a zlobil. Prostě si dala před tabuli židli, přehla si ho přes nohy a řezala ho před námi na holý zadek páskem. A takových historek mám stovky. Dokonce byla jednou reportáž z mojí ZŠ na ČT1 v Černých ovcích. To už jsem byla pár let pryč. Dopadlo to dost podobně jako v tvém případě - učitelé a ředitelka drží spolu, hájili se navzájem. Jediné, co jde udělat, dát své dítě na jinou školu, což taky hodně rodičů udělalo i z mé třídy tenkrát odešlo dost spolužáků jinam. Vydržela jsem celých 9 let, tenkrát jsem netušila, že jinde bych se mohla mít líp. Střední už byla lepší, ale pořád u mě přetrvával strach z učitelů a předchozí trauma. Celou základku a střední jsem měla pravidelně minimálně 1x ročně angínu. Od chvíle, co jsem pryč, pracuju a svůj život si řídím podlé svého, jsem už nikdy angínu neměla. Byl to můj psychosomatický projev potlačeným emocí. Jsem ráda za nás obě, že už víme a už je dobře. :)
90 percent ludi ma problem s matematikou a ja niesom vynimkou. Moj nazor je,ze matematikari absolutne nevedia vysvetlovat a nechapu ako je mozne,ze ludia to nechapu. Myslim si,ze vsetci su schopni naucit sa matematiku, problem je,ze ti matikari nemaju schpnost to podat tak, aby to deti vedeli.
My třeba na střední měli učitelku z matiky, fyziky a chemie, byla naopak moc fajn a třeba několik nás potřebovalo (v té době nepovinnou) maturitu z matematiky, protože jsme chtěli na technickou VŠ bez přijímaček a ona nás na to zvládla extra naučit (musela si to celé nachystat narychlo navíc). Je to prostě o lidech jako všude.
Súhlasím , zväčša sú to ľudia , ktorí nedokážu pochopit , že nie všetci sú ako oni , sú ľudia , ktorí viac inklinujú k jazykom a exaktne vedy sú im nie blízke . To ale neznamená , že sú hlúpi a ked majú šťastie na dobrého učiteľa , tak zvládnu a pochopia učivo tiež .Všimla som si napríklad , ze ti ktorí sú dobrí v predmetoch ako mat , fyz , chemia , nemajú radi spoločenské vedy . učiť sa niečo naspamäť ( báseň ) im príde ako zbytočnosť . Jednoducho sú dva typy ľudí . To , že niekto je dobrý v matematike ešte neznamená , že ju vie aj vysvetlit .
Jsi neuvěřitelně odvážná❤ momentálně jsem v posledním ročníku gymnázia a já i někteří moji spolužáci si místo vzdělání odnášíme zdravotní problémy. Teprve až v posledních pár letech si uvědomuji, že jsem svůj zdravotní stav měla dávat na první místo.
Děkuji za tak otevřené video. Já milovala školu, ať už základku či střední. Hlavně proto, že to byl únik z domova. Zažila jsem pár krušných okamžiků, protože to, že jsem byla chudá, mi někteří spolužáci dávali sežrat. Naštěstí většina dnů byla krásná. Myslím, že to bylo tím, že jsem nikdy neukázala, že mi to ubližuje a taky, že jsem ukázala, že jsem jiná, než si mysleli, no jo dítě na dědině a předsudky, kterým děti uvěřily od svých rodičů. Jo děti, jsou někdy kruté. Naštěstí většina z nich byla zralá a chtěli si udělat obrázek sami a nedali na pomluvy.
Tohle video me dostalo, protoze jsem zazila skoro presne to, co rikas, akorat mi to zpusobilo jine onemocneni. Peru se s tim do ted, mnoho let po odchodu z gymplu a zpetne nechapu, ze mi nikdo nepomohl.. byla jsem dite. Je mi to vsechno moc lito. Dekuju za sdileni a mrzi me, ze sis prosla takovyma vecma. ❤️🩹
Zdravím, nikdy v životě jsem nic nekomentovala ale nevím asi proto, ze už mám ted dvě dcery, tak mě to nutí. Prošla jsem si úplně tím samým co vy. Přechod prazacky na menší město Dobříš, v 12 letech. Šikana od spolužáků a naprostá ignorace od učitelů, kteří ne všichni byly kolikrát iniciátorem šikany. Výsměchu. Doma samozřejmě matka pro ránu nesla daleko, když můj prospěch šel najednou dolu. Nestarala se. Byla jsem na to sama ale tez jsem brecela za rohem nikdy ne před nikým. Bolesti břicha atd, začala jsem být slušně anorekticka a až na můj popud jednou u doktorky kde jsem se svěřila, ze jsem hubenejsi víc a víc, tak se rozjela vyšetření v nemocní motol. Matka nic neresila. Zjištěna crohnova choroba od 12let ale řešena až od 15let. 3roky mě v tom matka nechala ve škole, a ve stavu neprospivajiciho dítěte. Byla jsem tak ve stresu jako dítě, ze do ted mám neskutečnou zlost. Má matka gradovala až teda do mých 20let(závislost na práškách na spani) několik sanitek atd. Proste ja ted nepochopím jak někteří rodice a školy jsou totálně zle prostředí. Je mi 32 let a do ted cítím kolikrát zpětné to období a nyní mám dvě malé holcicky a nikdy nedovolím by se dělo to co vám, mě nebo jinym. Budu schopna vseho. Dnešní doba je opravdu jeden velký šok. Je krasny, ze jste otevřené otom mluvila. Spouste vaši sledujicim ať maminkam či detem se otevřou oči a budou jednat nebo předcházet , víc si všímat.
Ahoj Leni, já mám za sebou dětství, že jsem většinu vzpomínek taky raději vytěsnila z hlavy. Hlavně období základní školy druhého stupně, kdy pro mě byl stres, jít domů i do školy. Moje tělo mi přestalo poslouchat, nastal kolotoč doktorů až jsem skončila na psychiatrii. Tím, že jsem vše v sobě držela, neměla s kým se o tom co zažívám bavit ,tak se projevilo fyzicky. No, na devátou třídu jsem přestoupila na jinou školu. Tam kde jsem byla ,to učitelé věděli kde jsem toho půl roku byla a prý že tu informaci mezi děti nepustí a co se stalo, samozřejmě že ji pustili. A doneslo se mi, jak si dělali srandu na můj účet jaký jsem blázen. Je jedno jestli vám dělají peklo dospělí nebo děti, obojí má následky. Ve 33 letech mi byla zjištěna celiakie. A problémy, které ji doprovázejí jsem měla mnoho let a doma z toho měli srandu a já se venku o tom styděla mluvit i v lékárně , které jsem střídala k vůli lékům na průjem jsem potom už I tvrdila,že to není pro mě až potom co mi tam jedna paní řekla, jestli je to dlouhodobého rázu, tak bych to neměla podceňovat a to mi už potom utkvelo v hlavě až jsem to po čase řešit musela a začala. Když jsem si šla vyslechnout výsledky krve ,tak všichni byli v šoku jak je možný, že ráno vstanu z postele a funguju celý den,že jiní by z té postele nevylezli. U nás v rodu tuto nemoc nikdo neměl, tak si myslím, že jsem si to vytvořila taky díky té psychické zátěži v které jsem roky žila. Omlouvám se za můj pravopis, ale mě to nikdy nešlo. Ač jsem sama na syna a je to náročný, ale nedopustim, aby si někdy zažil něco z toho co já, ať je to hlad, ať je to šikana...... cokoliv, vždy se za něj postavím a řešit to budu. Jako teď, máme problém se skolkou, musím s ním k psychologovi a podle toho mu budu řešit změnu školky. Ale co, ať nám život dá jakékoliv komplikace do cesty ,řešení bývá, jen to zvládnout a je třeba stále věřit, že bude dobře a myslet pozitivně a hlavně mít někoho s kým si pokecat když je třeba a nedržet to v sobě. 🍀
❤️❤️❤️❤️❤ jako matku dcery, která si prochází něčím podobným s vámi velmi soucítím a fandím vám a všem, kteřil musí procházet našim školstvím; co si neuvědujeme, že tento systém vychovává úředníky, soudce, další učitele, lékaře a oni často tuto aroganci a ponižování přenesli do svého života.
Uplně náhodou jsem narazila na tvoje video, mnoho lidi netuší jaký stres to způsobil. Ale paradoxně největší stres nemusí být situace ale ta druha osoba, jako třeba u tebe..... I já jsem si prošla kolonoskopii a tímto kolečkem. Mám pocit, že jsem kvůli tomu ztratila dva roky života, zhubla a pak ze strachu pořadně jedla :D a přibrala . A asi díky tomu jsem tam kde sem. člověka to změní navždy. A nejhorší jsou bublinkové nápoje :D ikdyž už nedržím přísnou dietu tak perlivým minerálkám se vyhýbám.
Celú základku som zažívala peklo zo strany učiteľov aj žiakov. Už od začiatku ma spolužiaci šikanovali a to sa ťahalo celú základku. Nikto to neriešil, vraj si to nemám všímať. Bývala som často chorá a kvôli šikane som sa škole často vyhýbala. Bola som celkom v poriadku žiačka, kým neprišlo na predmety ktoré treba vysvetliť, takže hlavne matematika. Našťastie som mala učiteľa ktorý bol ochotný prebrať so mnou učivo ktoré som vymeškala. To sa zmenilo v 7. triede keď som dostala novú učiteľku. Nebola ochotná mi nič vysvetliť, ponižovala ma pred spolužiakmi, kričala atď, kým som nedostala z toho panický záchvat. Každý deň som išla do školy z extrémnymi úzkosťami, škole som sa začala vyhýbať takmer úplne. V 8. triede som ostala na individuálnom pláne. Z matematiky som ledva prechádzala, úplne mi to ničilo motiváciu sa v niečom vôbec snažiť. To isté sme mali zo slovenčinárkou, kričala, nadávala nám. Tú som však tak vážne nebrala pretože som zo slovenčinou také problémi nemala. Teraz som na strednej, študujem fotografiu. Ten prístup je úplne iný. Úzkosti skoro vôbec nemám, mám dobrý priemer, vyzerá to že pôjdem aj na vysokú. Školstvo, hlavne u nás na Slovensku a v Česku je príšerne. Ten prístup je niekedy fakt extrém a som rada že som sa z toho dostala preč. Prajem veľa šťastia tým, ktorý si niečím takým prechádzajú. Je to strašné.
Já měla na ekonomce podobnou učitelku! Propadala skoro celá třída, někteří se začali Matiky vyhýbat, a chodili sedět do šatny a pak si psali omluvenky. Me bylo taky 16 a zvracela sem každé ráno v den, kdy byla matika. V dny pololetních zkoušel atd sem zvracela a chodila na wc několik dni. Naštěstí po roku otěhotněla a odešla. S novou učitelkou sme měli všichni najednou 1,2,3 a všichni sme se na hodiny těšili
Ach gympl…. každodenní ranní nevolnosti, občasné zvracení, nechápající rodiče co “vyvádím”. Fuj. Hnusné období. Také jsem se z gymplu motořila několik let poté. Díky za tvé sdílení. Jako rodiče musíme naše děti chránit a nemyslet si, že učitel je bůh…. je spoustu skvělých učitelů, ale také spoustu magorů a je třeba dítě pozorovat a vnímat a věřit mu.
Chtěl bych být teď vedle tebe a obejmout tě. Jsem otec 20 letého syna, kterému tuto nemoc diagnostikovali letos na jaře (2024). A člověk se začne ptát, co je toho příčinou. Na střední škole prožíval děs a hrůzu, samotu, atd. Učitelé nebyly špatní, tím směrem nikoho neobviňuji. Ale školský systém jako takový, kdy se učí zbytečnosti a nesmysly. Syn tři roky skutečně trpěl ve školní lavici. A dnes má Crohna. Nejraději bych žaloval stát, že podporuje školní systém do kterého nekompromisně nahážeme všechny mladé lidské bytosti a nemilosrdně je budem tvarovat do budoucího "otroka". Jsme na začátku veškerého poznávání jak se s touto nemocí vypořádat. Jsme velmi naladěni na přírodní způsoby, ale syn má bolesti a doktor mu řekl, že aby se bolesti zbavil musí podstoupit biologickou léčbu. Mrzí mě, že ač je to velmi závažná nemoc, moc se o ni neví, nejsou jednoznačné postupy, řeknou vám, že je to nevyléčitelné. A tak přemýšlím jak zorganizovat lidi, kteří si tím prošli, jejich zkušenosti, výhry a prohry. Děkuji ti Leňulko za sdílení této nemoci. A prosím "nestyď se" mluvit více podrobně o průběhu nemoci. Vždyť tady tě poslouchají lidé, kteří mají pochopení !! Přeji ti pohodu, lásku a ZDRAVÍ 🙂.
Zažila jsem si něco podobného. Matematikařka, zároveň výchovná poradkyně, mě týrala celé 4 roky. Ponižování před tabulí, ponižování po nepovedeném i povedeném testu. Nejlepší bylo, když mi řekla, že v životě to nikam nedotáhnu. Ve společenských vědách, v jazycích atd. jsem měla výborné známky. Takže bylo jasné, že problém nebude v tom, že bych byla úplně blbá. Před každou hodinou jsem zvracela, potila se, třásla se. Jako sladká tečka na závěr bylo, když jsme ji na poslední rok dostali i z fyziky. Z 1 jsem šla na 4. Znova už bych to zažít nechtěla. A je mi líto všech čím si tímto museli projít. I po těch letech když někde slyším slovo triviální, chce se mi zvracet.
Děkuji za tohle video 🙏💐 Ač je to citlivé téma.. Pro některé hodně inspirativní bojovat se "strašákama" A nebát se říct co se děje.. Je důležité mluvit o takových věcech ❣️ Tobě přeju v životě klid, štěstí, pochopení, lásku - tu už máš ❤ a hlavně pevné zdraví 💐 Máme Tě tu rádi ❤ Děkujeme 🙏
💞 Ja jsem introvert a nikdy jsem nezapadala do žádného kolektivu, ani ted v praci moc ne. I když jsem měla vždy nulové sebevědomí, tak mě všichni pro mou uzavrenost považovali za namyslenou krávu a podle toho se ke mně chovali. Ale teda takhle hrozne jsem to ve škole nemela, i kdyz tercem urciteho stupne sikany jsem hlavne na zakladce byla, jen to nastesti nikdy neprerostlo v nic extremniho. Jen urazky a blbe kecy nonstop. Šikanu od učitelů jsem v takové míře naštěstí take nezažila, jen naše třídní ve třetí a čtvrté třídě byla na mě lehce vysazena. Mám od ni dodnes obří jizvu na koleni, jak mi dávala na telaku podporu při preskoku přes kozu a mela na ruce masivní prsten, kterým mi rozrizla celé koleno a jedine na co se pak zmohla bylo, že řekla třídě jeste s usmeskem, že tady aspoň vidi, proc si mají sundavat prstýnky a řetízky před telakem. Ani se mi neomluvila a neřešila to, dokud to s ni nezačala řešit moje máma. Tak to pak jo, to měla máslo na hlavě, protože to nenapsala ani do knihy úrazu. Ovsem moje mamka mi vyprávěla příběh z její střední (60.leta), kdy její spolužačka měla přesně stejný problem jako ty: učitel si na ni zasedl a začal ji ponizovat, ona umela všechno úplně super výborně, ale před ním nebyla schopna říct ani slovo, takže sama koule. A on ji cim dále tím víc ponizoval. Bohužel někteří lidé by fakt učit neměli, že někdo umí skvělé matiku ještě neznamená, že je i skvělý pedagog.
No ta učitelka by měla nést zodpovědnost , za tvé koleno.Ja patřím mezi ty co bych klidně při potkání v dospělosti jí řekla jakou mi nechala památku a zda se hodlá omluvit.A to jen proto , aby si uvědomila , že nejsem ta co si nechá vše líbit a zapomíná .
Lenicko je mi moc lito,co jste prožívala,,ani se mi to nechce věřit ze něco takového je možné,vidím ze jste silná mlada žena,přeji vám ať už se potkáváte jen s dobrými lidmi a žijete spokojeny život,preji vám jen to nejlepší
Leni vy už jste odvážná silná bytost ,,, věřím, že ještě o vás hodně uslyšíme ,,,v tom dobrém a podpořite spousty lidí na celém světě . Proto se to mělo stát ,, neboť jste ta rovná čestná žena , velkého silného ducha a ten příběh a nemoc vás paradoxně povznesla hodně vysoko . Myslím, že se pohybujete ve vyšších vibracích ,v tak mladém věku ,,,, tím váš život bude rozhodně v plném vědomí . Na muže si dáte pozor a vztahy budou láskyplné ❤
Nenahodnou nahodou mi youtube zobrazil Vase video. V prvom rade klubuk dolu, ono taky pobyt v pekle nie kazdy zvladne. Vy ste to podla mna dala s graciou ale z vlastnej skusenosti viem , ze to vobec nie je lahke no cloveka to velmi kvalitne zoceli. Podla mojho nazoru by vsetci ucitelia mali chodit pravidelne na psychotesty, pretoze urcita cast tam vobec nema co robit a nepustil by som ich ani ku kravam. Dakujem za super video, zelam Vam v zivote hlavne zdravie a vsetko len to najlepsie a mozno sa nase cesty niekedy niekde stretnu. Urcite sa Vam o tom nehovorilo lahko ale zrejme dnes viac nez inokedy potrebuju ludia vidiet a pocut take pribehy.
Leni,jsem ráda,že teď jste v pohodě.Nechápu učitelku,co Vám způsobila takové trauma,malé holce,proč?No karma je zdarma,musí se jí to jednou vrátit.Nemoc má můj vnouček od 12let,jsem z toho moc smutná,kéž se najde lék a vyléčí tuto nemoc!Přeji si ať jste co nejvíc v pohodě,klidu,šťastná,prostě bez stresu,vím,že tohle je momentálně jediné co potřebujete,aby Vám bylo dobře!Držím palečky!Moc zdravim i Kalouška,mějte se krásně!Zdenča
Ahoj Leni, děkuji za toto video ❤️ úplně sem se vcítila do tvých slov. Dcera si nejdříve prošla hroznou šikanou od spolužačky. Prospívala s vyznamenáním, dokud v dalším ročníku neměla na matematiku jiného učitele ( zástupce ). Najednou čtyřky pětky, strach a hrozný stres z každého testu a zkoušení. Dospělo to tak daleko, že se bojí chodit po ulici a mezi lidi. Tohle vše s tak veselou holkou zamávalo, že je z ní uzlíček nervů, uzavřený do sebe. Samozřejmě to intenzivně řešíme, a nemůžeme se dočkat až dochodí tento rok. Je neskutečný, kolik tu čtu podobných komentářů 😥Držím ti moc palce, aby se ti zdravotní stav zlepšil 🍀🍀❤️
Milá Leni, tohle video...i když se normálně k ničemu nevyjadřuji, tohle bylo snad celé o mně. Ale s tím rozdílem, že mně se tohle dělo na základní škole. Nebyla to sice žádná profesorka, doktorka..ale obyč ucitelka matiky/fyziky. Která je mimochodem taktěž nyní zástupkyně. 4 roky na ZŠ, kdy permanentně byla z její strany šikana, pak se k tomu přidaly i spolužáci...a narážky typu, ona nemluví, vystojíš tady důlek, je zkařiknutá, nepřihlásí se, divná..v tělocviku, jak jsem neschopná, nic neumím..já měla stejné nervy jako ty, u mě to tedy vyvrcholilo sebepožkozováním. V 18letech zjištěna Celiakie, kdy byl spouštěčem stres, totálně odrovnané zažívání, plus se k tomu přidaly poruchy příjmu potravy. Po základce jsem šla na střední, kde ze začatku taktéž nějaké narážky, protože když si v sobě zafixujete to, že jste jiní, nemluvíte apod..i když to tak není, potom se vše obrátilo..učitelé na SŠ byli zlatí, potom jsem dokončila i VŠ, Mgr., kde jsem nabyla sebevědomí a měla kolem sebe lidi, kteří se nepovyšovali a chápali mě..tři čtrvťě základky šlo na gympl, já byla hrozně pomalá, nechtěla jsem chodit do školy, každou neděli jsem přemýšlela, jak si ublížit, jak onemocnět....teprve, v péči psychiatra/psychologa, jsem se dostala z nejhoršího, každopádně za cenu autoimunitních onemocnění, depresí, úzkostí, emoční nestability, a léků.. protože v tom věku 12-15 let jsem prakticky jen přežívala .. teď mi je 27, mám přítele, malého syna a nechápu, jelikož sama pracuji ve školství, jak takové osoby bez empatie můžou zde pracovat. Stejně tak, jak si někdo, komu se říká výchovný poradce, může chovat tak arogantně a povýšeně. Kéž by si to, tito lidé přečetly..ale myslím si, že tento typ lidí je tak mimo, že by ještě obvinili nás, co si to jako vymýšlíme a proč tedy byl problém jen u nás, ne u ostatních...považuji za strašně důležité dělat osvětu o duševním zdraví...nedávno jsem tu učitelku viděla, nestojí mi za jediné slovo, stejně jako ti spolužáci, kteří se nade mě povyšovali a smáli se nad jejíma poznámkama. Ale věřím v karmu ❤
Velice zajímavá zkušenost, ale hlavně dnešní nadhled. Myslím, že se to snažila dobře zpracovat. Důležité jít dál životem bez pocitu nenávisti, zloby. Byla to velká životní lekce. A ti, co ubližovali v ní byli učiteli doslova i přeneseně. Podobné zkušenosti mohou přijít i v jiných vztazích jako je partnerství. Důležité je pochopit situaci, najít sebelásku a nenechat si dál ubližovat a z takového vztahu odejít. Za životního partnera si můžeme hodně sami. Za třídního na gymnáziu je to asi opravdu rána osudu. Důležité je pochopit, že druhého my nezměníme a radši odejit jakkoliv to může být bolestné. Důležité je odpustit - oni se chovají tak ne kvůli nám, ale kvůli tomu, jak je naučila jejich životní situace a nevědí a ani nikdy nemusí pochopit, že ubližuji a zraňují. Odpuštění je pak hlavně důležité pro nás samotné. Samozřejmě být konfrontován takovou životní výzvou v 15 nebo 16 letech, kdy mladý člověk teprve dospívá, je hodně silná káva.
Uplne je mi z toho videa smutno, co se nekterym detem stava/lo s uciteli na skole. Nejhorsi je, ze to vzdy odnese zdravi a ja tez mela z dlouhodobeho stresu problem se strevy, ale nastesti ne takovy jako tato nemoc :-/. Achjooo. Je skvele, ze jste toto video natocila a ze tim treba nekomu pomuzete. Drzim Vam moc palce, aby Vam v zivote bylo uz jen dobre a ze to nejhorsi uz mate za sebou ❤
Tu první část komentáře budu dělat, že jsem nečetla, jinak propadnu depresím. Ale ten zbytek mě objal tak, jako kdybys stála vedle mě❤️ Strašně se na Tebe těším!!!❤️
Ahoj Leni ❤ dekuji za video a za to, ze jsi o tom promluvila ❤ Sikanu jsem taky zazila na zakladce, a to ze strany spoluzaku. Byly to nejhorsi roky meho zivota, bala jsem se chodit do skoly, kazdy vecer jsem se vzdycky zhroutila z toho, ze tam musim chodit. Pritom uceni mi vzdycky slo, byla jsem jednickarka a na to jedine jsem se ve skole tesila. O prestavkach jsem chodila na zachody, abych nebyla ve tride. Bohuzel, dlouho jsem si to nechavala pro sebe, protoze jsem se to bala rict nasim, ani nevim proc, mozna aby nebyli zklamani nebo smutni. Dozvedeli se to az pak od jedne ucitelky, ke ktere jsem jednou s placem prisla do kabinetu a ktera me vyslechla. Asi to bylo z toho stresu, ale skoncila jsem pak v nemocnici na kapackach, zacalo me totiz hrozne pobolivat bricho a ani doktori nevedeli co mi je, tak si me tam nechali. Nic mi nastesti nenasli, ale z te doby jsem si odnesla ranu na me psychice. Mam problem verit lidem, sverovat se jim a navazovat kamaradstvi. Jsem trosku placha, protoze si lidi proste nechci poustet k sobe bliz.
Já jsem taky velmi špatně snášela střední školu, jsem ráda, že už si to nebudu muset nikdy zopakovat. Jsi silná žena a to, že si to celé zvládla překonat, jen ukazuje tvé vítězství nad nimi.
Leni, vidím toto video až dnes, mám z toho slzy v očích.. doufám že všichni tito lidé kteří ti tak strašně ublížili se dnes alespoň stydí .. musím přidat že i já jsem Měla velmi Krušné roky na gymplu.. a mám z toho velmi špatné vzpomínky .. mnoho učitelů je úplně mimo a v dnešní době kdy jsou dobře ohodnocení doufám že jsou kompetentní Měj se krásně .. moc ti fandím ❤
Ahoj Leničko🥺 v prvom rade ti posielam jedno veľké virtuálne objatie 🤗🥰 si silná žena a obdivujem ťa, že dokážeš rozprávať o takýchto citlivých veciach.🥺 Ja som si tiež na strednej škole prešla šikanou. Dlho som si to nechcela pripustiť sama pred sebou. Nešla mi informatika a tiež som namiesto “pomôžem ti?” dostávala od spolužiakov len výsmech. A čo je ešte horšie učiteľka sa pridala na ich stranu namiesto toho aby ich usmernila. Na maturite sa ma spýtala či bude mať vôbec čo opravovať. Keď prišli výsledky z maturity tak niektorí spolužiaci len netrpezlivo a zlomyseľne čakali na môj výsledok. Dala som to na dvojku a na výške som vymyslela také vzorce v Exceli, že to posadilo na zadok chlapca, ktorému som pomáhala s bakalárkou a aj jeho školiteľku.😎 Tiež som si tých otrasných ľudí všade zablokovala a už ich nikdy v živote nechcem vidieť.🤢 Na konci druhého ročníka sme si mali čistiť lavice a ja som si priniesla taký strojček aby mi to uľahčilo prácu a oni si ma natáčali a dávali to na sociálne siete. Neskôr tieto videá pustili na stužkovej a totálne ma ponížili pred učiteľmi aj rodičmi iných deciek. Samozrejme slovo kyberšikana bolo v tom čase ešte v plienkach a ja som nemala odvahu brániť sa. Našťastie to obdobie prehrmelo bez ujmy na zdraví🙏🏻 vďaka Bohu✨ Pozitívum je, že mi tá škola dala kvalitné vzdelanie v oblasti ekonómie a účtovníctva 📚💸📊📈 Prajem veľa veľa síl a hlavne ZDRAVIA💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖
Ahoj Leni, jsem ráda že už to máš za sebou... Obdivuju jak jsi to překonala, a že o tom takhle mluvíš přede všemi. 💪🏻 Mně přijde, že škola je jako loterie - pro někoho super, pro někoho totální peklo, no bohužel se od školních let většinou odvíjí celý následující život a i osobnost. Už jen tím, jak je člověk dítě/teenager, je citlivý i na celkem normální situace a každé slovo, nedej bože když se ti do cesty postaví takováhle megera 👹🤕 Přeju hodně sil do budoucna a ať se ti daří 😄✨
Zažila jsem si taky šikanu s učitelem minulý rok v prváku na střední, bylo to pro mě hodně špatné, neměla jsem v nikom podporu ani doma a ani u spolužáků, byla jsem na všechno sama nepomohl mi nikdo a asi v dubnu jsem to začala řešit, no a co si člověk tak může myslet, tak nakonec to bylo jen proti mě, že jsem tu učitelku křivě obvinila, poštvávala učitele proti mě, zlikvidovala celý ročník..., no a teď mám kvůli šikaně dlouhodobé trávicí a psychické problémy . Držím vám palce, ať je vám dobře a hlavně nejste v tom sama, děje se to také některým lidem na světě.
Já mám zase zmíněnou celiakii. Rozjela se mi v předškolním věku, možná ještě před školkou. Nejspíš bylo spouštěčem to, že jsem vyrůstala uprostřed domácího násilí, jehož terčem jsem byla já. Všichni včetně doktorky odmítali moje problémy poslouchat a řešit, byla jsem za hypochondra a tu co nechce jíst (logicky, když mi po všem bylo zle a měla jsem bolesti) takže jsem si je ve svých 22letech musela vyřešit sama po tom, co jsem půl roku vkuse nebyla bolestí schopná už ani chodit, musela jsem si sama vybojovat diagnózu a nakonec se mě ujala největší kapacita na tohle onemocnění, která v ČR byla, jelikož zdravotnický systém jako obvykle totálně selhal a odmítal propustit že si ty problémy fakt nevymýšlím (ono úplně stačilo podívat se v jakém jsem stavu a že ani nevydržím stát, tenkrát jsem nechápala, jak jsem dokázala dojít na zastávku a pak k doktorovi). Kromě domácího násilí mě šikanovali na ZŠ, matika byla vždycky peklo (opět až v dospělosti jsem si sama musela zařídit PPP kde jsem dostala papír na těžkou dyskalkulii a neustálou možnost mít u sebe kalkulačku), stejně tak fyzika a tělocvik, z poslední střední se mě snažila vyštípat jedna učitelka, která vůbec neučila nás a nějak v té době začaly ty největší zdravotní problémy. Jinak souhlasím, problemy by se měly řešit, ne od nich utíkat, já považuji za svou morální povinnost psát přinejmenším stížnosti na lidi ze systému, kteří se neumějí chovat, porušují práva ostatních atd. za svoje dítě se budu rvát jako lvice a nikdy se k němu nebudu chovat tak jako se chovali ke mně.
Díky bohu tenhle problém nemám, ani nevím jak jsem na toto video narazila, ale zaujalo mě to asi z pohledu zdravotníka. Přeji moc sil a hlavně co nejpevnější zdraví ! 🍀
Soucítím. Doufám, že nevadí, když se podělím i o svou zkušenost s šikanou ze strany učitelky. Já jsem si na gymplu prožil dost brutální šikanou ze strany učitelky francouzštiny a úplně mě to změnilo, totálně mě to zničilo hlavně psychicky, moje osobnost se otočila o 180°. Když jsme se s rodiči snažili bojovat, tak to bylo ještě horší. Pomalu mě chtěla nechat propadnout, takže jsem pak na chodil za jinou učitelkou francouzštiny z jiného gymplu, nesl jsem tam slohovky i všechny písemky a ona byla úplně zděšená tím, jak neférově hodnocení dostávám. Jako debil jsem se musel učit x stránek textu zpaměti, který jsem jí musel předříkat a ona si ještě stěžovala, že toho textu bylo málo a začala se mě ptát na nějaký věci, kterým jsem vůbec v tý francouzštině nerozuměl. Jednou mě dokonce rozbrečela u takovýho "ústního zkoušení". Potom učit se ze dne na den přes 200 slovíček a ještě jestli je to mužský nebo ženský rod, abychom z toho pak psali písemku. Takže pravidelně před každou fráninou, to byly doma stresy, to bylo pravidelné vyprazdňování žaludku jícnovou cestou, nemohl jsem spát, celý den jsem se klepal strachy... Když jsem se vrátil po 2 měsících s černým kašlem asi týden před státní maturitou do školy, tak mě nechala dělat ještě komisionálky z francouzštiny :D Takže ve výsledku z celýho předmětu jsem měl úplný hovno, francouzsky neumím vůbec nic, protože všechno jsem se šrotil jak kretén zpaměti, abych to pak mohl vypustit. Od tý doby mám nechuť k celýmu francouzskýmu jazyku a dlouho jsem nemohl ten jazyk vůbec slyšet, protože mi vyletěla úzkost. Teď teda studuju medicínu na antidepresivech a anxiolyticích, protože nejen, že jsem se pomalu psychicky skládal před každou zkouškou, ale i před blbou 10 minutovou prezentací (a to jsem kdysi dělal divadlo).
Leni zahlédla jsem toto video s pláčem.dnes mám 40letou dceru už je to pryč,ale prožila jsem s ní taky peklo,začala se mi pocuravat ve 4 třídě nevěděla jsem proč až přes psycholozku když jsme přišli na to které dny se to stává a bylo to vždy když měla němčinu, tak jsem začala pátrat co se děje, a hle nemčinař takže jsem udělala krátký proces, křičela jsem na té škole, a zakázala jsem učitelovi ju učit,a udělala jsem dobře začala ju učit jiná učitelka,holka se srovnala a v další třídě měla jedničku z němčiny jsem ráda že jsem tomu všemu zabránila,učitel měl tendenci se mi mstít mladšímu synovi,tak jsem tam znovu šla a pohrozila jsem že napíšu na min.školstvi a od té doby se to zlepšilo, dnes jak si na to vzpomenu je mi zle,jsem to hodně zkrátila ale bylo to peklo.preju vám hodne zdraví a moc na to nevpominejte jinak se vám pritizi, mám vás moc ráda a pořád vás sleduji❤❤❤🤗🤗🤗
Dobrý večer Leni, tohle video mě zaujalo svým nadpisem,protože Chronovu chorobu má i můj bratr. Už se s ní trápí 32 let. Tenkrát mu bylo 19 a studoval na VŠ. Byl to veselý, v pohodě kluk,který rád sportoval a ze dne na den se mu život obrátil naruby. Tenkrát se o té nemoci tolik nevědělo a v Ostravě odkud jsme ho i zbytečně operovali. Až v Praze zjistili,že má Chron. Je to se zdravím u něj jako na houpačce,protože při bolestech co už tolik let má to zasahuje i do jeho psychiky. Ale oženil se,má 2 už dospělé děti a snaží se s tím poprat. Co se týče matikářky,tak já na střední měla štěstí, ta naše byla zlatá. Přesto, že matiku ráda nemám. Moc Vám držím palce ať se Vám daří a máte u Chronovy choroby stále ty lepší dny. Máte ode mě odběr a like. Opatrujte se, Marcela❤️😊
😥😢😭 Už mám 50 rokov, ale spomienky na niektorých učiteľov veľmi podobné, aj zdravotné problémy so zažívaním, ktoré zmizli, keď som ukončila strednú školu... Raz som sa zastala samej seba a požiadala o komisionálne skúšky; bola som označená ako drzá...😊 Môjmu synovi sme menili školu 3-krát... Dcéra mala skvelých učiteľov :) a som na ňu hrdá, že sa vie zastať hocikoho, keď cíti krivdu... Povolaných učiteľov je žiaľ stále málo; svetlým výnimkám patrí veľká VĎAKA 🙏❤ Lenka, ste moja hrdinka 🥰 Prajem Vám všetko dobré ❤️❤️❤️
Oceňuji, že o tom mluvíš a hlavně je dobře, že si se z toho vyhrabala. Nic méně já na Příbrami taky studuji a mohu jen říci, že takových učitelů je celkově docela dost, já sama od prváku bojuji s angličtinářkou.
Leni, výborné video a hodně silný příběh. Připomnělo mi to problémy mého syna s cukrovkou na základní škole. Taky tam byla jedna učitelka - výchovná poradkyně. Přeji hodně zdraví.
Na tohle video jsem narazila náhodou a jsem za to ráda. Je skvělé, že si o tom promluvila a hlavně, že si takové náročné období ve svém životě zvládla a snad to už bude jenom dobré. Téma školství a učitelů mě poslední dobou docela vytáčí. Už jsem asi studentem moc dlouho 😅. Teď mám poslední rok na vysoké, takže zkušeností s chováním pedagogů mám opravdu mnoho. Já měla díky bohu zlatou střední. Ráda na ní vzpomínám a ano něco mě tam pak už taky štvalo, ale jinak to bylo bezva. Fajn kolektiv a i většina učitelů. Poznala jsem tam dvě naprosto perfektní učitelky, které milovali to co dělají a šlo to extrémně poznat na té výuce. Já jsem měla vždy problém s angličtinou a díky učitelce na střední jsem zvládla odmaturovat. Naprosto úžasná žena, bohužel to nejde říct o všech. Zažila jsem opravdu mnoho učitelů a většina z nich je průměrná, takže dají se přežít. Ti co dělají čest svému povolání, tak těch je tak málo, že je to jak hledat jehlu v kupce sena. Spousta kantorů však využívá svou moc a nevím co si chtějí dokázat, ale chovají se k těm studentům jako ke kusu ho*** ..... smutné... Můj přítel měl na střední problém taky se svým třídním a taky s matikou jako ty. Jak říkáš chodil na doučování skvěle to spočítal, ale při testu měl stejně čtyřku. Mě hlavně mrzí to, že často vedení školy o tom ví, že ten učitel takový je. Častokrát si i stěžují rodiče, ale stejně s tím nic neudělají a ten učitel si vesele učí dál. Vy jako student za šikanu dostanete minimálně důtku a když je šikana ze strany učitele, tak on co? Nic... nebo povýšení ... výsměch.... celý systém je špatně. Díky bohu, že někteří lidé to vidí a vznikají i jiné alternativy škol, kde je ten přístup jiný.
Ještě bych dodala, že mi přijde absurdní se tady v patnácti letech (a více) dovolovat o to jestli můžu jít na záchod. My na střední to měli prostě tak, že když si potřeboval tak si vstal a šel. A jinak co se týče šikany ze stran učitele, tak ve třetí třídě jsem zažila, jak se učitel může chovat. Jedna učitelka si na mě zasedla, protože mi ten předmět nešel a byla to tragédie. Moje máma to teda řešila, ale on ten rodič s tím nic moc nezmůže.... naštěstí pak odešla na mateřskou, tak pak už byl klid
Ja ďakujem. Ďakujem za to, že niekto to mal podobne ako ja. Že si to dokázala takto povedať. Krásne a narovinu. Šikana je. A je veľakrát aj od dospelích ľudí. Kľudne aj od pedagógov, ktorý by mali byť výchovný poradcovia. Som o niečo staršia ako ty. No kedysi v 90 rokoch sa to neriešilo. Prakticky vôbec. Lebo učiteľ bol akási forma poloboha s cigaretou v ruke. Aspoň u nás. Kedysi za našej éry učitelia bežne aj fajčili vonku pred školami, v kabinetoch a keď ti niečo hovorili,enormne páchli. A šermovali ti pred očami dymovou clonou. 😆No proste haluz. A moja logika mi nedávala zažívať a pobrať takúto realitu. Že učiteľ je len obyčajný človek, ktorý veľa vecí nepobral. Ani ľudsky,ani logicky. Boli to a sú to mnohí chybný ľudia. Niektorí učia do dnes a majú posty riaditeľov,či zástupcov škôl. 🧠?🙈Do dnes si kladiem otázku ako sa dá vzhliadnuť k niekomu, kto má skutočne horšie morálne sklony ako ty? To sa nedalo. A deti boli tiež v mnohom zákerné zamindrákované bytosti. Kde ich strachy pramenili zo zlej výchovy.A nedokázali prejaviť,či povedať svoje názory. Ale ani si spolužiaka v mnohom zastať. Dnes čo viem , sú z niektorých ľudia bez názoru a bez hrdosti. Lenže ja som to neriešila psychológom,ale prácou. Predsa to boli roky 90te. A tam by to bolo totožné zo smrťou. Už od 15 rokov som teda popri škole pracovala,mala som letnú a zimnú brigádu a tým pádom som neriešila už nikdy viac,, nejaké " dobré, či zlé známky. Rodičom to bolo viac-menej jedno,lebo vedeli, že si už dokážem v tej dobe dosť na seba zarobiť a od maturity, po ktorej som hneď išla do práce som už nikdy viac neriešila nič nepodstatné. A známky podstatné nie sú v živote pre človeka. Keďže som po maturite odišla hneď do zahraničia k moru. Na vysokej škole neskôr som mala takmer čisté jednotky, takže som sa na nej prípadne aj veľakrát nudila. Robila som si ju popri materskej ako ,, srandu navyše ".😆👍Lebo podmienky sa zmenili. A dneska:,, ak má moja 13 r.dcéra nejaký problém zo šikanou v škole,tak sama chodím do školy osobne ako na hodiny klavíra.🤗 Riešim dané veci, dupem po zastaranom systéme, lebo sa musí zmeniť. Vyhľadávam podnety na zmenu, oslovujem úrady, psychologické poradne. Stres zabíja. A školstvo stále vyžaduje rovnaké podmienky pre všetky deti . Aj keď sú iné,inak nadané,tak neskôr prechádzajú sekciou. Tá selekcia zo strán pedagógov je zlá voľba. Lebo je dieťa iné, má iné zvyky,iné náboženstvo, iný vkus, inak sa správa. Nie dobre,nie zle. Inak. Neexistuje v 21.storočí,že systém vývoja ľudského ducha a duše stojí na stupnici od 1 po 5. Kde ,keď napriklad dieťa trpí disgrafiou,,že si pletie xy rokov písmenká/ a určitá škola to berie za lenivosť a nedôslednosť. Ja ti napíšem jednu jedinú vetu za všetko. 🍀,,Ak škola nedokáže v dieťati vzbudiť génia, nie je problém v dieťati,ale v systéme školstva. Nie v človeku,ale v pedagogickej rade." 🍂👌
@@lenickabre Děkuji, Crohnovu nemoc mám už 4 roky, teď jsem v klidové fázi a mám za sebou už dva typy diety , užívám léky, příští rok maturuji, tak doufám, že to zdravotně zvládnu.
Leničko, jste statečná. Také bych mohla vyprávět kam až mě dostala škola a nejen ta. Pro člověka s Aspergerovým syndromem a pár přidruženými problémy, jako je třeba dyskalkulie byla škola skutečné peklo, navíc ještě v časech před změnou režimu... Bohužel z aspergera se nevyroste a tak se s problémy potýkám denně všude. Ale úplně všude. Z toho mám sbírku autoimunitních nemocí. Takže mám vcelku dobrou představu jakým peklem jste si prošla a co Vaše nemoc obnáší. Aspoň takhle na dálku Vás objímám a musím říct, že jsem tuze moc ráda, že jsem na Vás na YT natrefila a pouštím si Vás k práci. Děkuji, že jste a za to, jaká jste. Mám radost, když vidím mladé lidi, co mají hodnoty nastavené tak, jako Vy. Zdraví Vás také mých 5 kočiček (všechno kočky z ulice) a fenečka Maruška
Ahoj. Vďaka za tvoju úprimnosť, cítim s tebou. Ja mam celkovo problém s ľudmi a hlavne autoritami. Prešiel som si inou (nepríjemnou) cestou na školách ako ty, ale to asi preto, že som chlap a väčšinou v chlapskom kolektíve. Teraz sa snažím žiť čo najviac nezávislo na systéme. Často žartovne vravím, že treba ísť preč z tejto planéty. 😀🖖👍
Ahoj, také sem si hned všiml, že máš Lenko východní rysy, resp. nedokázal sem to specifikovat ale v jednom z videí FAQ si to řekla a mě se spojili nitky v hlavě. Každopádně jsi velmi sympatická a inteligentní. Je na tobě něco zvláštního co se týče celkového dojmu, taky to neumím popsat ale je to příjemný. Osobně zem jménem Rusko a vše s tím spojené odjakživa nesnáším a válka to jen podtrhla ale u tebe to asi překonám, protože mě vyprávění nejvíce o Švédsku hodně baví a utvářím si tím názor, který si samozřejmě ověřuji z více zdrojů. Také sem byl ten co Švédsko viděl v těch největších superlativech v IKEA sem pracoval a čuchl ke kultuře, která se tam držela a byla spojena (decentně) se životem jaký je ve Švédsku a zpětně mi i došlo proč sem tam skončil. Ale z těch pozitiv si mě dostala :-D Jen tak dál.
Ahoj Leni, vůbec tě neznám, nesledovala jsem tě, narazila jsem na tebe právě teď. Tak moc soucítím s každým slovem od špatného kolektivu po hospitalizaci (více méně) se střevama, jen kvůli psychice. Došlo to strašně moc daleko. Dodělala jsem to do konce prváku, abych měla alespoň dohnane a uzavřené známky kvůli hodnocení a padala jsem odtamtud (gympl). Přešla jsem na jiný obor, jsem teprve rok pryč, pořád to má na moji psychice následky, ale pracuju na sobě a jsem teď tak spokojená tam, kde jsem. Jedu sice znovu od prváku (kvůli odborným předmětům), ale jsem konečně zdravá psychicky, fyzicky se na tom bohužel dost podepsalo. DĚKUJU!! Za tohle video, vidím alespoň, že na to zdaleka nejsem sama, musí nás být neskutečně moc. Jsi odvážná, že o tom mluvíš
Leničko děkuji ti za zveřejnění tvého povídání,také si nesu ze školních lavic trauma,jsem ročník 78,kdy tělesné tresty ve škole byly normální,ve 3-4 třídě jsme měli magor učitelku,triskala nás rákoskou ,ječela atd ..já před hodinami bolesti břicha,zvracení,nikdo tomu nevěnoval pozornost.v dospělosti se mi vyvinuly úzkosti,paniky zkoncila jsem na antidepresiva.Uspesne je léčím...ale původ je ze školy...také příběh na dlouhou trať.Jsi úžasná,když bych tě potkala v Cechach,asi bych tě běžela obejmout🤗.
Ahoj Leni, jsi statečná, že o tom dokážeš mluvit na veřejnosti. Já trpěla šikanou od spolužáků na ZŠ od 7.-9. tř. Bylo to něco hrozného, učitelé mi chtěli pomoci tím,abych přešla do jiné třídy, ale říkala jsem si, že by to nakonec dopadlo stejně, neb jsme se povětšinou znali celý ročník a i kluci z jiných tříd na mě pokřikovali a častovali nejapnymi poznámkami. Od té doby jsem se sebevědomím v háji, ano, i teď, v mém dospělém věku a s dětmi se stále bojím toho, co na to či ono řekne okolí... Aspoň v jednom jsou ty soc sítě dobré: lidi s dobrým srdcem a úmyslem šíří povědomí o všem možném a chtějí, aby se stejně špatné zkušenosti neopakovaly.
Psychosomatika, taky trávení, taky během střední školy, taky mi vlastně neměl kdo pomoct. Taky to zašlo neskutečně daleko a taky jsem někdy překvapená, že tu ještě jsem, když si na to vzpomenu.
Hezký den Leni, od první třídy jsem bojovala s matematikou (omylem mne zařadili do matematické třídy). Měla jsem štěstí, že matikáři na základní škole, později na gymnáziu měli pochopení pro někoho, komu to musí vysvětlit třikrát než to konečně pochopí. Vystudovala jsem normálně VŠ, porodila dceru, které jsem zařídila hned v první třídě matematické procvičování, protože je po mně….Držím Vám palce a je dobře o tomhle mluvit, protože to může pomoci ostatním dětem i učitelům!
Vždy som hovorila , že mi pripomínate moju dcéru. Ona má teraz 28 rokov. A ako počúvam je tu ďalšia " vec " čo máte spoločné s mojou dcérou. Ona úuuuplne presne to isté zažívala na strednej škole s profesorkou angličtiny. Presne to isté pred každou vyučovacou hodinou 😢. Aj keď odpovedala tak isto ako jej spolužiačka vždy 4 alebo 5. Nechcela ju pripustiť ani k maturite😢. Našťastie v komisii boli aj " normálny profesori a nakoniec zmaturovala na 2. Teraz chodíme spolu po dovolenkách a všade sa anglicky dohovorí .
@@ketrindesign2298 určite som to riešila , bolo som aj v škole za riaditeľkou. Je to dlhý príbeh. Nechcela som to všetko rozpisovať. Len som napísala naznačila , že sme mali rovnaký problém .
To je sileny… Jak tady ctu vsechny ty pribehy, tak je mi uplne zle z toho, jak bezna vec to je..😣 A ve finale to vidite! Dcera sikulka odmaturovala za 2 a v realnym zivote anglicky krasne funguje! Opravdu jsou nekdy ti ucitele uplne na palici, jak tady nekdo zminoval v komentarich- meli by pravidelne chodit na psychotesty🙏🏽
Po shlédnutí tohoto videa mě začalo bolet břicho. Bohužel jsem se vrátila ve vzpomínkách do mých školních let kde jsem prožila to samé. Jenom jsem neměla tu podporu rodiny jako ty, Lenko, a nikdo mě z té školy neodvedl. Taky mám autoimunitní onemocnění.
Bylo to jednoznačně nejhorší období v mém životě. Jenom zázrakem to u mě neskončilo tragicky, ale u jiných ano. Myslela jsem si, že je to dávno zapomenutý úkaz minulé doby, ale není. Šikana se ve školních i pracovních kolektivech děje pořád. V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi. Tak mě napadá, jestli by se tohle téma mělo otevřít v parlamentu.
@@evaimpey9092 Bohužiaľ to nikto riešiť nebude. To je realita. Väčšinu Politikov zaujíma iba moc a peniaze. Ale bol by som rád keby sa stal zázrak a naša spoločnosť sa menila k lepšiemu.
Já jsem měla na střední to samý, přesně matika a účetnictví. Matikarka si na mne zasedla a přesně ty samé řeči při zkoušení u tabule mi dala příklad z látky,kterou jsme ještě nebrali. Když se spolužáci ozvali, řekla, že inteligentní člověk by to vypočítal. Věčně čtyřky, pětky. Přitom na základce jsem patřila k těm nejlepším ve třídě. Jinak já měla aspoň dobrý spolužáky. To co říkáš,je o to ještě horší, takové lidi mít kolem sebe. Jsi strašně statečná, žes vydržela.
Moje roky na střední škole taky nebyly zrovna moc šťastné a upřímně se divím, možná i trochu závidím lidem. kteří mají na střední školu krásné vzpomínky. Já měla též problém s matikou, skoro před každou hodinou mi bývalo špatně, hrůzu jsem měla z testů, kdy kolikrát jsem nenapsala ani slovo, neboť jsem měla úplný výmaz..a to jsem chodila na doučko od ZŠ, ale stejný problém, jak říkáš, doma jsem vše spočítala a ve škole jsem nebyla schopná. Dělala jsem i reparát ve druháku a bylo to peklo. K tomu kolektiv taky nebyl nic moc, nikdy jsem nezapadala a holky uměly být pěkně zlý a pomlouvaly :( Hned první otázka kdy jsem nastoupila už do rozjetého kolektivu bylo zda jsem ještě panna, zda kouřím a piju. Čuměla jsem jak puk😒 Dřív jsem se za to styděla a připadala jsem si mimo, ostatní mě měli za slušnačku a tím, že jsem byla celkem chytrá si i myslely, že jsem šprt🙄 Teď už by mi bylo líto těch holek a pěkně bych je setřela..ale když je člověku 17 vidí to zcela jinak. Štěstí, že jsem tam měla hodně skvělou kamarádku a s ní to bylo mnohem více snesitelné a mám díky ní i mnoho hezkých vzpomínek. Z Tvého příběhu je mi strašně smutno😔 Jsi silná, že si to zvládla a nedala ses! Ale je dost smutn, když máš následky na celý život kvůli bezcitné babě, která z toho nemá ani žádný trest, přiznání viny apod. Přeji ti ať už je zdraví jen a jen lepší ❤ Já osobně už bych se na střední ani na základku nikdy nevrátila, ta byla ještě i mnohem horší😞
Oj,já mám těžké trauma z gymplu z Angliny,rozumím ti❤ jsem o moc starší,ale furt si to nesu. Čím víc sem se učila,tím více mě nevyvolávala, strachy a psychika... I pres aupair před čtvrtakem a na stužkovem večírku mi sdělila, ať to zvládneme. A přesto nechala mě jedinou ze třídy rupnout 😢😢😢😢😢 kamarádka byla přítomna u maturit a dosvědčila,že to nebylo na pětku! A ze třídy nikdo se mnou nezůstala po maturitě a já se tam úplně sesypala a jen plakala a shazovala se! Přesto jsem vystudovala inženýra...Bohu díky,za to,jsem velmi vděčná.😊 Ale co mě moc mrzí,že jsem tohle nečekala,když mě připustili k maturitě a nebyla jsem v zámku na předávání maturitních vysvědčení 😢😢😢😢 v tento den jsem umývala okna , bylo mi téměř 20 let a nikdo ani třídní neděli další kroky,nemluvili se mnou ani s rodiči....😢😢😮😢😢trauma! Ta angličtinařka se rozvědla, byla jiného vyznání než co učila na škole, a přesto že měla dceru , rozvedla se a žije s ženou! Učitelé mohou moc ublížit! Spousta by neměla učit.😢❤ Teď mě mrzí,že jsem na gymplu zůstala. Tolik tolik traumat a nabouraná psychika úplně ,a to jsem hypersenzitivní a třídní z maturity dělal od prvního dne 1.rocniku humbuk. 😢 Šílené! 😢chtěla jsem dokázat,že gympl je super, a už bych tam nešla. Zklamal mě! Zasedla si ještě na jednu spolužačku, která přešla z jiné střední ale ne z gymplu a dělala maturitu z francouzštiny a odmaturovala! A já si na francouzštinu nevěřila,ale teď vím,že to byla chyba, maturitu z Fr bych měla nejhůř za 3. Angličtinu jsem měla ráda na základní škole a patřila jsem mezi pár nejlepších. Takový je život. Držte se. Výsledky nás nemohou ovlivnit. Buďte hrdí sami na sebe uvnitř. Držte se!❤ A mějte se radi❤😊
Tyjo tak me prave docvaklo, ze autoimunitni kozni onemocneni, ktery mam dodneska od svych 12 let (dnes je mi 37), bude zrejme ze stresu z 8- letyho gymplu, kam jsem v 11 letech prisla a okamzite zacala zazivat kazdodenni silenej stres.. Ke konci - po 8 letech jsem uz byla cela olezla vyrazkou a mela silny deprese.. Az ted pri poslouchai tvyho pribehu mi to vsechno do sebe zapadlo.... UFFFFF! Dekuju za tvoje sdileni, myslim, ze nebudu jedina, komu pomuze "otevrit oci"-
Zdravím,Lenko, já jsem na střední taky měla paní profesorku z Matfisu. Někteří lidi by neměli učit.Taky si moje máma něco o mně musela vyslechnout. Ale máma věděla svoje. Moje mamka taky učila,ale uměla jednat s lidmi. Učit je poslání. Jste moc fajn. Jste silná žena. Opatrujte se 😊
ahoj, taky jsem na střední měla s matematikou podobný problém. letos jsem maturovala, taky na gymplu a také jsem z matematiky měla velký strach. na základce jsem měla samé jedničky a když jsem v prváku měla z matematiky (a taky z fyziky, ale tam se pak situace zlepšila) na vysvědčení čtverec, bylo to docela bolestný rozčarování, jelikož jsem chodila i na doučování, kde jsem vždycky látku chápala a příklady úspěšně počítala. v půlce druháku přišel covid a prakticky do konce třeťáku jsme byli na distanční výuce, která mi moc nesedla, jelikož jsem byla ve špatném psychickém stavu a to, že jsem nikam nemohla a v jednu chvíli ani nemohla vidět své kamarády přes okres, mi akorát přitěžovalo, ale zrovna matematika mi v tomhle maximálně vyhovovala, protože jsme nepsali testy. maturitní ročník už jsme celý odchodili prezenčně a prakticky měsíc před maturitou mělo 20 z 30 lidí průměr na čtyřku nebo pětku. psali jsme i takovou "petici", ale dostalo se nám akorát výsměchu i od vedení. už na základce jsem měla jistě psychické obtíže, které se mi dost zhoršily právě s nástupem do prváku, ve druháku už to bylo tak neúnosné, že jsem musela nastoupit k odborníkovi. podobnýho magora jsme měli na angličtinu, i když ta mě bavila a šla mi o dost víc, myslím si, že osoba, která nás učila jazyk, si na nás občas léčila svoje mindráky a taky se mi párkrát stalo, že jsem před hodinami angličtiny brečela ze strachu - u maturity mi ale paradoxně maximálně pomohla a podržela mě - prý nás připravovali na dril, který je pak na vejšce, přitom tam teď jsem a je to daleko víc pohodové, nikoho tam nezajímáš a všechno si děláš podle sebe, nikdo na tebe netlačí. celkově na gympl a na dětství vzpomínám v dobrém a chybí mi to, ale jsou věci, u kterých jsem vážně ráda, že je mám za sebou:-)
Lenko, klidně zveřejní jméno školy i učitelky at si ostatní můžou dát pozor, to je pobuzel šikana která se děje na hodně školách.l a je považována za normální. Podle mě autoimunitní onemocnění je možné uzdravit uvolněním emoční ho náboje z těchto situaci které jsi zažila
Ahoj Leni, jsem trochu starší paní,už jsem toho zažila hodně,ale máš můj obdiv,svěřit se s takovým trápením,to chce velkou odvahu...Já byla spíše třídní šašek,učila jsem se na kadeřnici,tam je strašně moc chemie,ale já jí prakticky neuměla,naše první učitelka chemie šla na mateřskou a vystřídala jí učitelka,která prožila v horách lavinu,strašně jí to poznamenalo jak tělesně,tak duševně (občas prostě zdrhla z vyučování..).Takže jsem hned na začátku spadla s prospěchem na čtyřku a hrozilo mi,že mě vyrazí ze školy..Tenkrát mě dostalo,když profesor , co nás učil chemii si mě zavolal a u tabule se smál tomu,že vlastně vůbec neumím...Začala jsem se doslova dřít tu hnusnou chemii,učila jsem se i v noci..V tu dobu jsem pořád brečela nervy na pochodu.Pak jsme psali písemku a já dostala první jedničku.😊Byla to pro mě naprostá euforie..Pak už to bylo celkem dobrý..Doma jsem to sice neměla tak dobrý jako ty,ale to už je o něčem jiném...Přeju ti ze srdce jen dobré,klid,pohodu a ráda dávám lajčík a sledování...🦋🦋🦋🦋🦋
Zdravím Leničko, jakobych poslouchala samu sebe. Je mi 28. A zažila jsem šílený přístup na střední i vysoké, ze strany matikářů. Na střední jsem byla terč naší matikářky. Bohužel vše začalo nevinně, kdy si mí rodiče za mými zády stěžovali dopisem do školy na vysokou úroveň a přístup v daném předmětu. Já o tom nevěděla. Mysleli to se mnou dobře, byli nešťastní z mých výsledků, které se zhoršovaly, přestože jsem byla typ, který se učil dobře. Ze všech ostatních předmětů za jedna, nebo za dva. A to včetně fyziky a chemie. Jen matematika s odřenýma ušima za čtyři a hrozby reparátů. Do naší střední školy přešli studenti z matičního gymnázia, kteří se rozhodly naučit konkrétnímu oboru, nebo protože pro ně bylo gymnázium náročné. Ale zkrátka lidi, kteří uměli. Ironie, i oni měli problém v matematice. Po konci střední jsem zjistila, že dcera naší matikářky učila na jednom z olomouckých gymnázií a podklady pro výuku poskytovala své matce. Naší učitelce na střední škole - řemeslné obory. Po dobu studia mě doučovali spolužáci z onoho gymnázia a vždy jsme se divili, že probíráme v daný čas stejnou látku. Moje zdraví je i po těch letech ve špatném stavu. Střední jsem prozvracela a vznikla spousta dalších komplikací. Naprosto soucítím s vámi. Vysoká škola byla druhý extrém.
No tyvole - pardon. Ale to je úlet! Opravdu si tady nad čtením komentářů a příběhů ostatních říkám, jestli dobře vidím... Masakr. Jak může učitelka na střední škole, řemeslně zaměřené, učit stejnou matematiku jako na matematicky zaměřeném gymplu? To se mi fakt snad jen zdá. Jak by řekl Otík, Kristova noho, kupředu. A teror i na vysoký? To je taky strašný.. achjo Jinak k tomu, že matika pomalu na propadnutí a zbytek vyznamenání- to byla ta moje druhá střední škola😂 Bizár😂
Ahoj Leni, super video jako vždy. Určitě je dobře, že si s tím šla ven, protože tam venku je spousta lidí, kteří na střední trpí a nebo trpěli. Mně všichni vždy říkali, že střední bude super a že to je nejlepší část života. Pro mě to rozhodně tak nebylo. Neprošla jsem si sice žádným peklem, jako ty, ale i tak na to období nevzpomínám ráda a pamatuju si , že jsem vždy odpočítávala týdny do prázdnin. Je dobře, že už máš to nejhorší za sebou. Drž se 😊
Leni tvůj příběh mě upřímně hodně zasáhnul, o to víc si vážím na jaké SŠ jsem já studovala, nemůžu si stěžovat snad na nic, teď mám dceru v prvním ročníku na OA a jsem opět mile překvapená jak se tam učitelé chovají ( jsou max do 40let ) Dcera tam chodí ráda a i známky má celkem fajn, takto by to mělo být naprosto všude. Na základní škole, byl podobný matikář, mě teda neučil, ale spoustě dětem opravdu spoustě nadával a mám pocit, že se to prostě neřesilo, bylo to přesně tak jak to měli tvoje rodiče, učitel má vždy pravdu😪 držím palce, ať nemoc zůstane v té fázi co je teď. Dávám hned odběr 😍
Také jsem si vytrpela na ucnaku.. Ted po spoustě letech už mi nevadí jaký byli spolužáci ale myslím že to nejhorší co v našich srdcích zůstane(trápí) je to že, nám učitele nikdy nevěřili. Ačkoliv cokoli byla pravda pravdouci.. Ponižování od dospelich lidi kteří měli být příkladem. O základní škole ani nemluvím. Zemřel mi otec, bylo mi 9 let. Přešla jsem na jinou školu.. ,, kamaradka'' mi řekla : jsi sračka protoze ti chcipnul otec. Tohle bylo pro mě horší než šikana ze strany lidí protože jsem trpěla těžkým atopickým exemem. Teď je ze mě šťastná dospělá žena. Bohužel nebo naštěstí to v nás zanechá smutek..který nám ale dodává obrovskou sílu neustále bojovat ❤️❤️
Ahoj Lenicko, nejsem ten typ co by se kdy zabýval komentovat cokoliv na YT. U tvého vyprávění mi tekly slzy😢. Je mi to v prve radě hrozné líto, protože léta na základní a střední škole jsou pro človíčka, jak říkáš, velmi citlivé. Šikana totiž nemusí být nutné od učitele, nýbrž od spolužáků a ta dokáže být snad ještě horší 😢 (já to zažila). Byla jsem šprtka a co měla rovnátka a par kilo navic😅, asi dobry terč. Jsi neuvěřitelně silná, ze o tom dokážeš takto mluvit. Strasne ti fandím. Sleduji te už víc než rok na YT i na insta. I přes to všechno jsi krasna a sebevědomá žena. Jsem rada ze mas teď to lepsi období co se tyče nemoci, udržuj si v klid v mysli a vše bude dobre i do budoucna❤❤❤😊
Ahoj Leničko, jsi skvělá. Moc hezky o tom povídáš. Já mám diagnostikovanou celiakii a čekám na další vyšetření, zda není spojeno s Crohnem nebo UK. A právě deprese se s celiakií také krásně doplňují. Mě letos diagnostikovali vážnou formu celiakie a mne to vlastně povzbudilo, protože jsem konečně odhalil, kde je problém. Vím to z vlastní zkušeností. Přesně, jak popisuješ. A šikana je také hrůza. Já to měl na základní škole. Totální peklo. Já měl zase trauma z dějepisu. Dodnes se mi o tom zdá. Takový pedagog vlastně vypěstuje odpor k tomu předmětu. Fandím Ti a jsi moc milá.♥ Je dobré, že to říkáš veřejně. Alespoň si uvědomíme, že jsme to nezažívali sami. ♥ Takové učitele bychom měli zavřít. Oni si neuvědomují, že způsobují trauma. A pak je povýší na zástupce. To je jak před 40 lety.
Strašně moc mi to připomíná mě… šla jsem na střední kvůli tomu, že byla blízko a znala jsem tam lidi. A první den matika.. přišla matikářka a veděla jsem hned, že bude problém. Vlastně opravdu velmi podobný případ. V pololetí za 4, i když jsem se učila furt a doma jsem to spočítala… bohužel na konci roku za 5. Mamka se mě také tenkrát zastala a školu jsem opustila a dokonce jsme se i odstěhovali. Též jsem měla asi od 16 střevní problémy, hodně bolestivé, až na omdlení. Nikdo mi nikdy neřekl, co mi je. Neměla jsem to asi tak hrozné, jako ty, ale dělo se to. Teď mě to potká naštěstí jen výjimečně. Takže moc dobře chápu, čím sis musela projít a jaké to bylo. Ta naše matikářka byla neuvěřitelná mrcha, horší jsem asi nezažila 🙈 naštěstí to nebyla třídní 🙏🏼
Leničko, mám pocit, že všechny zkoušky, co jsem takhle zažila a zažívám, vždycky něco přinesly a samozřejmě každá něco jiného a nebo pořád to samé dokola, dokud to nepřijmu a nepochopím. Sama jsem si prošla hodně lety šikany, pak přechod na jinou školu , ale do kolektivu jsem nikdy nezaplula, ono teď když to vidím, ani se nedívím, ti lidi byli úplně jinde než já a neměli jsme nic společného, vlastně asi můžu být ráda, ale tehdy, pro tu 16 letou holku to bylo proste fakt težké, jak sama ve videu několikrát říkáš... Doma jsem měla peklo, otec mlátil mamku, často nás obě, já jakž takž zvládala gympl, prarodiče se k nám s mamkou otočili zády, ať jední, tak i ti druzí a to jsem za nima já osobně (a sama) šla a řekla co se nám děje...teď zpětně si říkám, jaci slaboši to jsou, že měli jedinou vnučku a dceru a zachovali se takhle, tohle já osobně nikdy nepochopím, nemohla bych se chovat jako lidský odpad a takhle srabácky odmítnout někoho, kdo je mi blízký a mám ho ráda. Sama vlastně nechápu, že jsem to tehdy zvládla...pak přišel toxický vztah, to byla třešnička na dortu. Všem, co zvládli težké chvíle, klobouk dolů, jsme všichni fakt hrdinové a pokud ještě i dobrými lidmi, vyhráli jsme na plné čáře...fakt :) Ještě mě napadá, nemáš pocit, že tě ty težké věci naučily pokoře? Já asi jo..zajímá mě tvůj pohled. Měj se krásně
Viem, že otázka bola na autorku videa. Ale píšem za seba. Mňa moje životné skúsenosti, väčšinou negatívne, doviedli k túžbe po absolútnej slobode a nezávislosti. Ale to je tiež nereálne. 😀🖖👍
Děvenko moje zlatá, to jste si teda užila.Ale! Jste osobnost,cílevědomá a inteligentní.Hlavně buďte opatrná na své zdraví,dbejte na dietu.Koukněte i na léčbu jídlem. Víte, na střední škole ani v zaměstnání si nikdo nevybírá lidi kolem sebe, zkrátka je hozen do jámy lvové a ukaž se... Až když člověk opustí to školní prostředí, tak se stane sám sebou a konečně sám řídí svůj život .Taky jsem byla a jsem člověk,který si umí vždy sám poradit, neptá se jiných a koná...Jo tomu předchází mnoho slz a skřípot zubů.Leničko,jste osobnost,nezávislá,druzí budou spíš od vás chtít rady .Ale naučte se taky říkat ne ať vás to nezničí. Buďte zdravá, ať tu zanecháte výraznou stopu,jasnou a láskyplnou. To vám přeje stará...no, babka,nebudem si nic nalhávat.😄
Ahoj Leni, trpím ulcerozní kolitidou. Zajeté vzorce z dětství, několik depresivních období v době dospívání (smrt prarodičů) a věčné ponižování "na tohle nemáš, zůstaň v klidu kde jsi, nevyčnívej" a mnoho dalšího, se minulý rok během dokončování VŠ proměnili v akutní bolesti břicha, problémy s trávením. Ano, máme to i dědičné, sestra má Crohna, ale věřím že právě psychika zde hrála nejvíc roli, jak u sestry tak u mě. Děkuji ti za video, nikdy nedopustím, aby si tohle zažilo moje dítě. Posílám ti lásku a sílu
Přesně... Ty nervy to rozjedou.. Kdo ví, jestli by to jinak nebylo někde uspaný a nemuselo se to vůbec nijak rozjet.. Ale tak, asi to tak mělo být, z nějakýho důvody jsme si prošly tím, čím jsme měly a jak čtu to, co ti bylo říkáno, tak v tom jsi taky nebyla sama... To je prostě ta výchova tý generace našich rodičů, kteří sami neznali nic jiného od jejich rodičů a nevěděli, že to jde i jinak.. O tom jsem u sebe taky přesvědčena! Děkuju, já Tobě taky❤️❤️❤️
@@lenickabre Máš větší vnitřní sílu než si myslíš. ♐🌹🌹🌹 Já jsem introvertní samotář. Obdivuju takového veselého, sympatického extroverta! 😇😇😇🌹🌹🌹 Libí se mi jak miluješ zvířata. Psy, pandy atp. ♐🌹🌹🌹🔥🔥🔥
Hezký den Leni, krásné video, je těžké o téhle nemoci mluvit. Já sice jednu střední školu vystudovala, ale můj sen byla zdravotní škola, na kterou jsem se dostala, říkala jsem si super budu mít dvě školy. Akorát jsem dostala třídní učitelku mladou cca mohla být tak o 5 let starší než já, jak říkáš, měla jsem jí na víc předmětech. Bohužel byla na mě zasedlá, zkoušela mě každou hodinu, každý den, užívala si toho, když jsem něco nevěděla, přešlo to do takové míry, že stres, nervy a i když jsem se učila na daný test nebo hodinu, vždy si našla něco co bylo špatně. Řešila jsem to i se zástupkyní ředitelky, nebo i s více učiteli. Bohužel dodělala jsem první rok a ukončila studium. A když jsem zjistila, že druhý ročník už tam nebude, tak bylo pozdě. Pár měsíců na to i propukla nemoc UC. Takže stres dělá hodně. UC mám od roku 2016 a naštěstí musím zaklepat, jsem celou dobu v remisi a doufám, že ještě nějaký čas budu. Přeji i Vám Leni hodně sil, klidný stav nemoci , zdraví je nejdůležitější. :) ♥
Úplně Té chápu....prožila jsem to podobné. V rodině jsem moc oporu nemela a sebevědomí mi maturita vzala. Vždy jsem trpěla,že čím víc jsem se učila, dala mi 4-5! Což si pamatuji, protože jsem v ten moment rozdávala sešity. Na to, že jsem měla na základní škole samé jedničky a v 9., třídě dvě dvojxk a stále sem reprezentovala školu v Americe, sportovní gymnastice, pinpongu a plavání .... V prvaku na střední jsem měla 9 dvojek (ta angličtinařka mi dala dvojku,ať mi nepokazí vyznamenání,ale že ať se vyvolam z Prahy,a já jsem nevěděla kdy, odkládala sem to, a myslim si,že když jsem se nechala vyvolat,tak mě nevyvolala a asi od té doby si na mě zasedla, anebo jsem to stále odkládala) a třídní mi přál,ať na konci mám vyznamenáni a to se vše úplně zhroutili. Velkou roli hrál i krátký vztah od prosince v prvaku s maturantem. A tam jsem vlastně se přestala učit a rozchod v 16ti za 2,5 měsíce mě úplně rozhodil...😢❤
Ahoj Leni, konečně jsem měla čas se podívat na tvé video a moc ti děkuju. Dodalo mi to odvahu se podělit i s mým příběhem🙏🏻 zažila jsem něco podobného, jen jsem byla mladší. Na základce jsme ve třetí třidě dostali novou třídní a byla zároveń naší matikářkou. Učitelka, která dřív rýsovala u prkna domy, takže vše viděla od oka. Ty tři roky jsem s ní ještě nějak přežila, ale peklo nastalo na druhém stupni, kdy nám zůstala jen na matiku. Tehdy vše začalo. Dřív na mojí základce pracovala jako zástupkyně moje babička, ale když jsem byla v té páté třídě zemřela a ona se mi začala mstít za vše, s čím se s babičkou nepohodla. I kdybych se snažila sebevíc, nikdy by mi nedala lepší známku jak čtyřku, vypozorovala, že mě znérvózňovalo, když mi při písemce stála za zády. Nejhorší bylo, že ve fyzice jsem ty stejný příklady spočítala, ale tady ne. Jen kvůli ni. Různě proti celý třídě poštvávala děcka a tahle ženská, byla výchovná poradkyně. Celý roky byly peklo, jezdila jsem do školy každý den ve stresu. Dokonce když jsme byli v devítce, řešili jsme s ní kam chceme na střední a já řekla ten obor a ona mi tenkrát před celou třídou řekla: no když si myslíš, že na to máš, ale pochybuju o tom. Moje tělo to už nedávalo. Psychika byla na nule, sebevědomí v háji. Ke konci devítky jsem na sobě začala pociťovat určitý problémy - začalo mi bejt špatně když jsem pila mléko, jedla jogurt. A ano, po pár týdnech to celé vyustilo - začala mi vadit laktoza. Intolerance, ano není to nic hroznýho, naštěstí, jelikož jsem si to uvědomila. Trvalo mi skoro 3roky, než jsem se dala nějak dopořádku a něco s laktozou dokazala sníst bez problému, ale už nikdy se toho nezabvím. S jakýmkoliv větším stresem - a že jich je, hlavně kvůli velkým testům se mi to zhorší a pokrok, který mi trval rok je za týden v háji. Naštěstí už na střední jsem měla/mám skvělé učitele. Ale trauma z témhle mám už navždy. A bohužel vím, že nejsem jediná a že jsem neskončila zdaleka nejhůř. Nikdy jsem nepochopila, co z toho ta ženská měla.
Zdravím Lenko, díky za sdílení příběhu. Jen se mi tím potvrdilo, že můj abnormální stres ve škole a poté i v zaměstnání mi na zdraví dolehl podobně, jen o pár let později. Úplně jsem se vžil do vyprávěného příběhu. Přeji co nejvíce pohodových dnů 😉
Jsem rád, že jsem si Váš příběh vyposlechl. Plánuji vytvořit velice podobné video jen s tím rozdílem, že já nemám crohnovou chorobu, ale trpím PTSD. Taky jsem měl na střední škole peklo avšak narozdíl od vás bych si troufl říci, že za některé věci si rozhodně můžu sám, ale v tu danou chvíli (někdy v 2015-16) mi nezbývalo nic jiného udělat. Chvílemi působíte, jako byste chtěla někoho zabít (což se nedivím, máte můj obdiv, že jste to vydržela) protože to mám velice podobně. Co mě těší je, že jste se jako člověk posunula a jste tam, kde si přejete být kdežto mě to semlelo. Peklo jsem si zažíval na obchodní akademii mezi holkama. Už je to skoro 9 let a stále mě to pronásleduje. Ani pomoc psychologů ani terapeuta moc nezabrala.
Ahojky Leni,my máme v práci vedoucího který každému o každém něco říká ale tomu co to má říct to neřekne, prostě hnus,tohle se nedělá ☹️ vám držím palce ✊ bude to ok 😀😏
Ahoj Leni. Narazil jsem na tebe úplně náhodou při skládání puzzlí. Děkuji ti za tohle video, a klanim se ti za to, jak jsi to vsechno zvládla. Střední škola je jedno z nejhorších období pro teenagera. Pro mě taky. Kvůli své orientaci se se mnou bavily jen tři holky ze třídy a ostatní se smáli a ukazovali si na mě. Tretak a ctvrtak byl ve znamení chození za školu a s tím spojené problémy. Nikdy na to nezapomenu. Naštěstí jsem školu dodělal a potom jsem si sel za svým snem a to stát se kadernikem. Sen se splnil a už 13 let dělám to co mě naplňuje a živí a baví. Přeju ti hodně štěstí, lásku a hlavně zdraví!
Mám hodně podobný příběh, ale ze základní školy. Problém bylo, že určitá šikana pramenila od spolužáků a určitá od několika učitelů. Teď už si prostě myslím, že to bylo tím že jsem byla slabý článek a nebojovala za sebe a jim se to hodilo, protože mě neměl nikdo rád. Myslím, že bych v životě byla úplně jinde kdyby se to řešilo nebo kdyby to takhle nebylo..chodila jsem za školu, neměla jsem rodiče co by mi pomohli nebo kterým bych se mohla svěřit, tudíž jsem v tom byla roky a nechalo to na mě neskutečné následky. Mrzí mě, že jsi tím musela projít..jak jsi o tom mluvila bylo to jako bych slyšela sebe.
Ahoj Leni, tohle je velmi silný příběh. Celé tvé vyprávění mě tak dojalo, až mi ukáply slzy. Moc mě mrzí, co sis musela prožít, ale jsi silná a úžasná žena. Obdivuji tě za to, kde jsi dnes. Jsi pro mě velkou inspirací. Posílám lásku a sluníčko 😘❤
Mám z tohohle videa pocit, že matikáři mají jednu podobnou vlastnost. Shazovat studenty. To jsem poslouchala celou střední školu…”jak to nemůžete chápat” …”vždyť je to úplně triviální” … “a učíš se vůbec? Jak můžeš mít zase za 4” JO UČÍM SE!!!! Ale prostě to nechápu 😤 já osobně bych se do školy asi nevrátila.. ba naopak mi vyhovuje práce. Udělám si práci a po ni mám své volno, neležím 4 hodiny ve stresu v knížkách a nešprtám se ( a to podotýkám, že jsem byla docela dobrý a pilný student). Soucítím s tebou Leničko… je vidět, že tam, kde jsi teď, ti to svědčí a ačkoli tě to jistě poznamenalo, i tak jsi skvělý člověk 😊
JO! Přesně!!!
Já taky už ne, ani za zlatý prase!
Oo moc děkuju❤️❤️
Souhlas, oba moji synove maji takoveto osoby presne. U starsiho nyni tretak gympl jsme se jako rodice spojili a podali podnet k vedeni, profesorka dosla na schuzky a mela nas na haku, nikdo se neovazil cokoli rict, mluvila, chodila za zady rodici a mlela si svou. Totalni manipulatorka, porucha osobnosti! Jednu tridu kosi z matiky a druhou zase z fyziky a nikdo nic nezmuze?!!
U mě tohle bylo ještě i v tělocviku. Nešlo mi nikdy nic. Nevyšplhala jsem na tyč v 1. třídě - za 5! Nikdy jsem neměla samý jedničky, ani v 1. třídě, vždycky tam byla dvojka z tělocviku. 5 ze 6 učitelů mě šikanovali. Jedna učitelka to dohnala dokonce až tam, že zfalšovala reparát z tělocviku. Celý to na mě nahrála, připravila mi nějaký disciplíny, nechala mě psát test... až potom jsem zjistila, že to doopravdy žádnej reparát nebyl a jen se po mně prostě vozila. Psycho fakt!
G3
Taky mi to hrozně připomnělo moji matikářku...
Sice to není takový extrém, protože není naše třídní, ale myslím, že jinak by toho byla schopná...
Vůbec žádná empatie, schazování lidí, kterým to nejde, veřejné bavení se o důvěrných informacích studentů, zesměšňování před celou třídou a ještě si myslí, jak je dobrá učitelka...
Před každou hodinou mám strach, ale naštěstí to nedošlo tak daleko a máme ve třídě skvělý kolektiv, tskže v tom nemusím být sama, ale dokážu si to velmi dobře představit a z videa je mi poměrně smutno a těžko.
Někteří lidé by opravdu neměli učit (zvlášť, když je jejich motivace vybíjet si svoje mindráky terorizovávím studentů)
Díky za sdílení tvého příběhu
Mnoho let jsem si myslela, že učitele a lékaři mají poslání a jsou lepší lidé, než ostatní. Dnes už vím, že těch s posláním je málo. Ostatní jsou stejní, jako my všichni. Dobří a nebo špatní. Jen je trochu rozdíl v tom, že my obyčejní lidé nemáme takovou moc zničit lidem život. Smutné. Měla jsi Lenko smůlu. ♥️ No nevadí. Vyhrabala jsi se z toho dobře. 🍓
Presne! Ja jsem to mela v hlave nastaveny stejne! A prd😅
Ano..
Moc dekuju!
Líbí se mi vtip: Když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, tak mám strach jít k doktorovi. 😂
@evafeberova3827 😂😂😂😂😂😂😂😂tak to tooop
Jasně chápu 👍 někdo prostě má vlohy na humanitní předměty a obory, dějepis, filozofie, přírodopis, literatura a někdo má buňky na pragmatický obory.Matematika algebra, geometrie,fyzika, chemie, jaderná fyzika atd.A to by měl profesor/ka na škole širšího zaměření nebo gymnázia zohlednit.A vidět to, když je student dobrej v humanitních oborech tak ho vyloženě nedtrtit na přírodně pragmatických předmětech jako je matika nebo fyzika a umožnit mu projití třeba za dobrou nebo dostatečnou, ale to musím dodat, že profesor musí také vidět od studenta nějakou snahu o zlepšení se v oboru.
Upřímně… úplně mě tohle video dostalo. Mám podobné zkušenosti z gymplu, také šikana/pomlouvaní od učitelů, učení bez jakéhokoliv smyslu a výsledku, neustálé problémy s absencí kvůli nehezkým onemocněním… je smutné slyšet, že naše české školy takto naprosto ničí lidi. Momentálně studuji IB v Dánsku a mám pocit, že mi to zachránilo fyzické i psychické zdraví. Rozdíl v systému a lidech je opravdu znát. Někteří lidé v českém školství by se měli nad sebou opravdu zamyslet a nereflektovat své vnitřní problémy na lidech, kterým mají naopak něco předat a připravit je do života.
Objevilo se mi toto video v nabídce, tak jsem si shlídla při přípravě snídaně. Vůbec Vás neznám, vidím Váš kanál poprvé, ale celý video jsem probrečela. Moc hezky mluvíte a je mi fakt hrozně líto, čím jste si prošla. Myslela jsem, že toto se dělo jen za mých dob za socialismu a že dneska už to tak není. Je vidět, že stále jsou pedagogové, kteří si chodí do svého zaměstnání honit ego a vybíjet vlastní frustrace a je to skoro neuvěřitelný, že po tomto někdo může se sebou žít. Děcka samozřejmě jsou někdy taky dárečci, ale dohnat někoho k celoživotní nemoci a nemít svědomí, to je na přesdržku. Paní matikářce nepřeji nic zého, stačí jí popřát, aby ji život jednou nastavil zrcadlo a uvědomila si, co napáchala a nejen Vám. Karma je zákon, kterýmu se nevyhne. Dávám Vám like a přeji krásné dny👍🌞♥
Profesím , které pracují s lidmi - sestřičky , učitelé , ošetřovatelky atd. by měli při nástupu do zaměstnání dělat nějaké EQ testy .
Souhlasim🙏🏽
Ja myslim ze by kazdy, kdo dela nejak s vic lidma mel dostat zakladni psychotest...zda je normalni
To bych ráda viděla v praxi, když už jich je tak nedostatek 😀
Naivní.
Velice silný příběh. Jste statečná a přeji Vám hodně zdraví a pohodu.❤❤❤❤❤
Bohužel to tak není, rozhodující jsou jen znalosti a tak často tito odborníci jsou jen a pouze technici v oboru. Nelze jim to vyčítat, asi sami neměli v životě jinou zkušenost a tak svůj životní emocionální chlad předávají dále.
Lenka, zo začiatku som mala pocit akoby si hovorila o mne. Ten isty pribeh. Bola som na gympli, išli mi humanitne predmety, jazyky a matematika dosť pokulhavala. Nech som sa snažila akokoľvek a trávila hodiny a hodiny na doručovaní, kde mi všetko perfektne išlo, dostávala som zlé známky a profesorka si neodpustila hlúpe komentáre, ktoré ma mnohokrát ranili. Vraj sa neučím a pri tabuli som zasa márnila jej časom, lebo som nebola dosť rýchla. Pamätám sa na moment, kedy som prvýkrát dostala z písomky jednotku. Deň predtým som bola na doučovaní a zo známky som bola nadšená. Namiesto pochvaly, profesorka utrusila poznámku, že som aj tak určite opisovala. Dehonestujúce, nevhodné, nepriemerané. Myslím, že podobných príbehov je viac a veľmi ma bolí, že mladí ľudia za takýto prístup trpia nie len fyzicky, ale aj psychicky. Verím, že chyba je v systéme a je na čase prekopať to, ako sa veci v škole učíme a hlavne to, kto nás ich učí. Lenka, ďakujem za zdieľanie tohto príbehu, chcelo to skutočne odvahu! Prajem veľa šťastia.
Moc hezké video, sama jsem si prošla podobným stresem (ne až tak velkým teda) a můžu říct, že Vás chápu. Ono chodit do školy, když se vám chce zvracet (v mém případě) jen z toho, že tam jdete, každý den brečet, že tam prostě musíte, bojíte se těch učitelů, to na vás prostě nějakou stopu zanechá, ať chcete nebo ne. Pro mě tady ti "lidi" nikdy nebyli nějakýma respektovanýma osobama, nikdy jsem je ani nebrala jako autority, ale jako chyby v systému. I když jsem si prožívala šikanu a můj psychický stav se hodně zhoršil, tak jsem přežila těch neuvěřitelných 8 let na gymplu. Nenáviděla jsem to tam, nechtěla jsem tam a po tom co jsem odmaturovala a dostala vysvědčení, tak jsem se s nikým ani nerozloučila.
Momentálně je mi 19 a studuju pedagogiku, protože po tomto všem jsem se rozhodla, že to chci změnit a chci udělat rozdíl a nabídnout dětem pomocnou ruku, a popřípadě nahradit tady ten odpad, který by se vůbec do školství neměl dostat. Empatie je šíleně důležitá a jestli chce někdo shazovat malý děti a zvyšovat si na nich ego, tak to je dost chabej a měl by okamžitě navštívit odbornou pomoc, bohužel se to ale stále děje.
Tímto Vám přeju hodně štěstí a hlavně zdraví, snad se Vám bude dařit. Tohle video pro mě moc znamenalo.
Ďakujeme za toto video Leni!❤ učitelia na strednej škole a všeobecne školský systém či už na strednej alebo na základnej je kapitola sama o sebe. Nerada spomínam na strednú školu, NIKDY by som sa tam už nevrátila, som rada, že je to za mnou. To vyhrážanie učiteľov na takmer každej jednej hodine, ich prístup k vysvetľovaniu učiva a ich ponižujúce poznámky pred celou triedou, je niečo čo som si v tej chvíli neuvedomovala. Každý deň mi bolo špatne z vačšiny predmetov, ale myslela som si, že je to takto správne, že takýto prístup k študentom je bežný, nikto to vtedy neriešil, brali sme to ako niečo čo musíme "pretrpieť". Bežné to asi je, ale vůbec nie normálne. Najhoršie na tom je to, že práve tí učitelia nás presviedčali o tom, že tento prístup je "normálny" a my sme tomu tupo verili (predsalen, čo zmože 16 ročný človek). Aj my sme mali starého tučného matikára (postrach školy) ktorý po nás vrieskal tak, že sme sa každú hodinu báli že dostane infarkt, vysmieval sa nám pred tabuľou, a hodnotenie zadával podľa toho či poznal našich starých rodičov.. Aj keď som matiku vedela, tým, že nepoznal mojho dedka, vždy som mala 3 :))) .... osobne si myslím, že aj práve takéto situácie v nás tvoria bloky, ktoré nás časom v živote hodne ovplyvňujú...
Máš dar poutavého vyprávění, díky za zajímavé video
Dekuji❤️
Je mi 21. Střední byly zatím mimo školky :D nejslepší roky života, co se nějakýho klidu týče. Šikanu jsem zažila na základce. Ty děcka mě totálně zničily. Brečela jsem jak ve škole tak doma. Doslova jsem se bála ráno do té školy vůbec jít. Doma i ve školce na mě všichni byli hodní, doma jsem byla milovaná. A pak jsem pořádně narazila hlavou do zdi s nástupem na základku. Nebudu všechno popisovat, ale stala se mi stejná věc s tím testem jako tobě. Všichni z čj diktátu dostali 1-2, a já dostala 3, učitelka ke všemu řekla, že kdo dostal hůř jak 2 tak by se měl nad sebou zamyslet. Všichni vyzvídali co jsem dostala a já řekla že 1, protože je to moje věc a nechtěla jsem ten posměch. Oni mi to nevěřili takže za mnou přišla jedna holka. Najednou byla hrozně miloučká a říkala jak se jí můžu svěřit, že to nikomu neřekne. V moment co jsem to řekla se doslova otočila na patě a šla zpět za děckama do třídy. Když jsem se vrátila tvářili se doslova jak kdybych jim zabila rodiče. Co jim po tom bylo? Tohle byl ten nejslabší odvar.
Nikomu jsem nic neudělala, vždycky jsem byla tichá holka co držela hubu a krok, protože jsem tak měla víc klid, jediné co, tak se všichni ostatní už znali ze školky, jenže na tu já chodila do Brna.
Díky nim mám nulový sebevědomí, neustále se shazuju, nechodím na žádné párty, nechodím s děckama do hospody a já nevím co. Bojím se.
Snažím se s tím bojovat, těm bastardům s prominutím to nedaruju, pokroky jsou ale mohlo by to být lepší. Jsem ráda že jsem se naučila tzv. "mámvpičismus", celkem mi to pomáhá na veřejnosti, kdy jsem se cítila trapně kvůli každé hlouposti.
Rozumím čím sis prošla a přeji ti mnoho sil❤
@@Useruseruseruser77893 Nz :D já si prostě vždycky řeknu, omlouvám se za výraz, seru na to. Prostě fakt si to v hlavě říct takto rázně, a fakt se mi pak líp dýchá, když neřeším každou chujovinu co si možná o mě někdo myslí, nebo když se mi stane nějakej trapas. Nasrat prostě :D co mi je do lidí co mě neznaj.
Já to taky znám.. je mi 31 let, takže je to už dlouho co jsem ze základky pryč, ale taky to bylo peklo... cítila jsem se hloupá a ošklivá, protože to mi říkali, bez kamarádek, věř, že se za pár let na to budeš dívat úplně jinak, přetvoříš to na svou sílu🧡Je fajn si uvědomit, že ty děti co ti tohle dělali mají taky své slabosti... není dobré se chtít mstí nebo přát zlé, neklesej na jejich úroveň. Něco jim na tobě vadilo, asi to bylo něco co tě dělá výjimečnou. 🧡🧚♀️🦋Já se od té doby hodně změnila a nabrala sebevědomí a krásu a zjistila, že je to o tom jak si to nastavím v mysli, nejkrásnější je totiž člověk co je svůj. 🧡🦋
ale taky jsem se naučila totální ignoraci když mě šikanoval třeba učitel a nebo děti. Koukala jsem na jedno místo a myslela si o učitelce své a vůbec ji neodpovídala, to ji hrozně rozčilovalo😁, že jsem se nedala zlomit. Lepší totiž být neposlušná a svá, než systémový beránek co nemá vlastní názor a ubližuje druhým. 🙏🤍
@@Karlitka8 To já se bohužel naučila až později. Na základce mě rozčilovali tak dlouho dokud sem nevybuchla nebo se nerozbrečela🙃
Ahoj Leni, moc bych chtěla poděkovat za tohle video které si pro nás natočila. Určitě pro tebe nebylo jednoduché tohle všechno říct, říct to nám. Musela jsi nasbírat hodně odvahy tohle to je všechno říct. Měla jsem co dělat chvilkama neplakala a je mi to strašně líto. Posílám hodně sil, zlepšení zdravotního stavu, hlavně hodně lásky a štěstí. Děkuji!
Děkuji za sdílení tvého příběhu, Leni. 😊 Jsem ráda, že se o těchto onemocněních střev a jejich vzniku víc hovoří. 💜 Stres je zřejmě společný a významný faktor, který za tím stojí. 😕 Narůstající počet nemocných to jen dokazuje. Věřím, že kdybych žila někde na venkově v ústraní a nenarazila na žádný velký stresový faktor, tak by mě ta nemoc nedostihla. 😏
Krásné a upřímné video. Chápu čím sis prošla. Já mám za sebou maloměstskou základku, ze které mám trauma do teď. Učitelů jsem se tam bála. Naše třídní si adoptovala romského chlapce, který s námi chodil do třídy a zlobil. Prostě si dala před tabuli židli, přehla si ho přes nohy a řezala ho před námi na holý zadek páskem. A takových historek mám stovky. Dokonce byla jednou reportáž z mojí ZŠ na ČT1 v Černých ovcích. To už jsem byla pár let pryč. Dopadlo to dost podobně jako v tvém případě - učitelé a ředitelka drží spolu, hájili se navzájem. Jediné, co jde udělat, dát své dítě na jinou školu, což taky hodně rodičů udělalo i z mé třídy tenkrát odešlo dost spolužáků jinam. Vydržela jsem celých 9 let, tenkrát jsem netušila, že jinde bych se mohla mít líp.
Střední už byla lepší, ale pořád u mě přetrvával strach z učitelů a předchozí trauma. Celou základku a střední jsem měla pravidelně minimálně 1x ročně angínu. Od chvíle, co jsem pryč, pracuju a svůj život si řídím podlé svého, jsem už nikdy angínu neměla. Byl to můj psychosomatický projev potlačeným emocí. Jsem ráda za nás obě, že už víme a už je dobře. :)
90 percent ludi ma problem s matematikou a ja niesom vynimkou. Moj nazor je,ze matematikari absolutne nevedia vysvetlovat a nechapu ako je mozne,ze ludia to nechapu. Myslim si,ze vsetci su schopni naucit sa matematiku, problem je,ze ti matikari nemaju schpnost to podat tak, aby to deti vedeli.
To je věc druhá, no. Souhlasím!
Súhlas.
My třeba na střední měli učitelku z matiky, fyziky a chemie, byla naopak moc fajn a třeba několik nás potřebovalo (v té době nepovinnou) maturitu z matematiky, protože jsme chtěli na technickou VŠ bez přijímaček a ona nás na to zvládla extra naučit (musela si to celé nachystat narychlo navíc). Je to prostě o lidech jako všude.
Súhlasím , zväčša sú to ľudia , ktorí nedokážu pochopit , že nie všetci sú ako oni , sú ľudia , ktorí viac inklinujú k jazykom a exaktne vedy sú im nie blízke . To ale neznamená , že sú hlúpi a ked majú šťastie na dobrého učiteľa , tak zvládnu a pochopia učivo tiež .Všimla som si napríklad , ze ti ktorí sú dobrí v predmetoch ako mat , fyz , chemia , nemajú radi spoločenské vedy . učiť sa niečo naspamäť ( báseň ) im príde ako zbytočnosť . Jednoducho sú dva typy ľudí . To , že niekto je dobrý v matematike ešte neznamená , že ju vie aj vysvetlit .
Jsi neuvěřitelně odvážná❤ momentálně jsem v posledním ročníku gymnázia a já i někteří moji spolužáci si místo vzdělání odnášíme zdravotní problémy. Teprve až v posledních pár letech si uvědomuji, že jsem svůj zdravotní stav měla dávat na první místo.
Achjo😣😣 Moc na Tebe i na ostatni myslim!❤️❤️ A dekuju Ti❤️
Děkuji za tak otevřené video. Já milovala školu, ať už základku či střední. Hlavně proto, že to byl únik z domova. Zažila jsem pár krušných okamžiků, protože to, že jsem byla chudá, mi někteří spolužáci dávali sežrat. Naštěstí většina dnů byla krásná. Myslím, že to bylo tím, že jsem nikdy neukázala, že mi to ubližuje a taky, že jsem ukázala, že jsem jiná, než si mysleli, no jo dítě na dědině a předsudky, kterým děti uvěřily od svých rodičů. Jo děti, jsou někdy kruté. Naštěstí většina z nich byla zralá a chtěli si udělat obrázek sami a nedali na pomluvy.
Tohle video me dostalo, protoze jsem zazila skoro presne to, co rikas, akorat mi to zpusobilo jine onemocneni. Peru se s tim do ted, mnoho let po odchodu z gymplu a zpetne nechapu, ze mi nikdo nepomohl.. byla jsem dite. Je mi to vsechno moc lito. Dekuju za sdileni a mrzi me, ze sis prosla takovyma vecma. ❤️🩹
Zdravím, nikdy v životě jsem nic nekomentovala ale nevím asi proto, ze už mám ted dvě dcery, tak mě to nutí. Prošla jsem si úplně tím samým co vy. Přechod prazacky na menší město Dobříš, v 12 letech. Šikana od spolužáků a naprostá ignorace od učitelů, kteří ne všichni byly kolikrát iniciátorem šikany. Výsměchu. Doma samozřejmě matka pro ránu nesla daleko, když můj prospěch šel najednou dolu. Nestarala se. Byla jsem na to sama ale tez jsem brecela za rohem nikdy ne před nikým. Bolesti břicha atd, začala jsem být slušně anorekticka a až na můj popud jednou u doktorky kde jsem se svěřila, ze jsem hubenejsi víc a víc, tak se rozjela vyšetření v nemocní motol. Matka nic neresila. Zjištěna crohnova choroba od 12let ale řešena až od 15let. 3roky mě v tom matka nechala ve škole, a ve stavu neprospivajiciho dítěte. Byla jsem tak ve stresu jako dítě, ze do ted mám neskutečnou zlost. Má matka gradovala až teda do mých 20let(závislost na práškách na spani) několik sanitek atd. Proste ja ted nepochopím jak někteří rodice a školy jsou totálně zle prostředí. Je mi 32 let a do ted cítím kolikrát zpětné to období a nyní mám dvě malé holcicky a nikdy nedovolím by se dělo to co vám, mě nebo jinym. Budu schopna vseho. Dnešní doba je opravdu jeden velký šok. Je krasny, ze jste otevřené otom mluvila. Spouste vaši sledujicim ať maminkam či detem se otevřou oči a budou jednat nebo předcházet , víc si všímat.
Ahoj Leni, já mám za sebou dětství, že jsem většinu vzpomínek taky raději vytěsnila z hlavy. Hlavně období základní školy druhého stupně, kdy pro mě byl stres, jít domů i do školy. Moje tělo mi přestalo poslouchat, nastal kolotoč doktorů až jsem skončila na psychiatrii. Tím, že jsem vše v sobě držela, neměla s kým se o tom co zažívám bavit ,tak se projevilo fyzicky. No, na devátou třídu jsem přestoupila na jinou školu. Tam kde jsem byla ,to učitelé věděli kde jsem toho půl roku byla a prý že tu informaci mezi děti nepustí a co se stalo, samozřejmě že ji pustili. A doneslo se mi, jak si dělali srandu na můj účet jaký jsem blázen. Je jedno jestli vám dělají peklo dospělí nebo děti, obojí má následky. Ve 33 letech mi byla zjištěna celiakie. A problémy, které ji doprovázejí jsem měla mnoho let a doma z toho měli srandu a já se venku o tom styděla mluvit i v lékárně , které jsem střídala k vůli lékům na průjem jsem potom už I tvrdila,že to není pro mě až potom co mi tam jedna paní řekla, jestli je to dlouhodobého rázu, tak bych to neměla podceňovat a to mi už potom utkvelo v hlavě až jsem to po čase řešit musela a začala. Když jsem si šla vyslechnout výsledky krve ,tak všichni byli v šoku jak je možný, že ráno vstanu z postele a funguju celý den,že jiní by z té postele nevylezli. U nás v rodu tuto nemoc nikdo neměl, tak si myslím, že jsem si to vytvořila taky díky té psychické zátěži v které jsem roky žila. Omlouvám se za můj pravopis, ale mě to nikdy nešlo. Ač jsem sama na syna a je to náročný, ale nedopustim, aby si někdy zažil něco z toho co já, ať je to hlad, ať je to šikana...... cokoliv, vždy se za něj postavím a řešit to budu. Jako teď, máme problém se skolkou, musím s ním k psychologovi a podle toho mu budu řešit změnu školky. Ale co, ať nám život dá jakékoliv komplikace do cesty ,řešení bývá, jen to zvládnout a je třeba stále věřit, že bude dobře a myslet pozitivně a hlavně mít někoho s kým si pokecat když je třeba a nedržet to v sobě. 🍀
Z😢
Je super, že o tom dokážeš takhle krásně srozumitelně mluvit❤.
❤️❤️
Ahoj Leni, tvé videa jsem objevila před 14 dny. Obdiv za tvou otevřenost. ❤
❤️❤️❤️❤️❤ jako matku dcery, která si prochází něčím podobným s vámi velmi soucítím a fandím vám a všem, kteřil musí procházet našim školstvím; co si neuvědujeme, že tento systém vychovává úředníky, soudce, další učitele, lékaře a oni často tuto aroganci a ponižování přenesli do svého života.
Uplně náhodou jsem narazila na tvoje video, mnoho lidi netuší jaký stres to způsobil. Ale paradoxně největší stres nemusí být situace ale ta druha osoba, jako třeba u tebe..... I já jsem si prošla kolonoskopii a tímto kolečkem. Mám pocit, že jsem kvůli tomu ztratila dva roky života, zhubla a pak ze strachu pořadně jedla :D a přibrala . A asi díky tomu jsem tam kde sem. člověka to změní navždy. A nejhorší jsou bublinkové nápoje :D ikdyž už nedržím přísnou dietu tak perlivým minerálkám se vyhýbám.
Celú základku som zažívala peklo zo strany učiteľov aj žiakov. Už od začiatku ma spolužiaci šikanovali a to sa ťahalo celú základku. Nikto to neriešil, vraj si to nemám všímať. Bývala som často chorá a kvôli šikane som sa škole často vyhýbala. Bola som celkom v poriadku žiačka, kým neprišlo na predmety ktoré treba vysvetliť, takže hlavne matematika. Našťastie som mala učiteľa ktorý bol ochotný prebrať so mnou učivo ktoré som vymeškala. To sa zmenilo v 7. triede keď som dostala novú učiteľku. Nebola ochotná mi nič vysvetliť, ponižovala ma pred spolužiakmi, kričala atď, kým som nedostala z toho panický záchvat. Každý deň som išla do školy z extrémnymi úzkosťami, škole som sa začala vyhýbať takmer úplne. V 8. triede som ostala na individuálnom pláne. Z matematiky som ledva prechádzala, úplne mi to ničilo motiváciu sa v niečom vôbec snažiť. To isté sme mali zo slovenčinárkou, kričala, nadávala nám. Tú som však tak vážne nebrala pretože som zo slovenčinou také problémi nemala. Teraz som na strednej, študujem fotografiu. Ten prístup je úplne iný. Úzkosti skoro vôbec nemám, mám dobrý priemer, vyzerá to že pôjdem aj na vysokú. Školstvo, hlavne u nás na Slovensku a v Česku je príšerne. Ten prístup je niekedy fakt extrém a som rada že som sa z toho dostala preč. Prajem veľa šťastia tým, ktorý si niečím takým prechádzajú. Je to strašné.
Já měla na ekonomce podobnou učitelku! Propadala skoro celá třída, někteří se začali Matiky vyhýbat, a chodili sedět do šatny a pak si psali omluvenky. Me bylo taky 16 a zvracela sem každé ráno v den, kdy byla matika. V dny pololetních zkoušel atd sem zvracela a chodila na wc několik dni. Naštěstí po roku otěhotněla a odešla. S novou učitelkou sme měli všichni najednou 1,2,3 a všichni sme se na hodiny těšili
Děkuji za toto video, určitě pomůže nejednomu člověku. Nemažte ho, prosím. Máte můj obdiv, opravdu smekám. Přeji vám už jen krásný pohodový život. 🌹
Ach gympl…. každodenní ranní nevolnosti, občasné zvracení, nechápající rodiče co “vyvádím”. Fuj. Hnusné období. Také jsem se z gymplu motořila několik let poté. Díky za tvé sdílení. Jako rodiče musíme naše děti chránit a nemyslet si, že učitel je bůh…. je spoustu skvělých učitelů, ale také spoustu magorů a je třeba dítě pozorovat a vnímat a věřit mu.
Jo..😣🙁
Ano, ano, ano!!
Dekuju❤️
Chtěl bych být teď vedle tebe a obejmout tě. Jsem otec 20 letého syna, kterému tuto nemoc diagnostikovali letos na jaře (2024). A člověk se začne ptát, co je toho příčinou. Na střední škole prožíval děs a hrůzu, samotu, atd. Učitelé nebyly špatní, tím směrem nikoho neobviňuji. Ale školský systém jako takový, kdy se učí zbytečnosti a nesmysly. Syn tři roky skutečně trpěl ve školní lavici. A dnes má Crohna. Nejraději bych žaloval stát, že podporuje školní systém do kterého nekompromisně nahážeme všechny mladé lidské bytosti a nemilosrdně je budem tvarovat do budoucího "otroka". Jsme na začátku veškerého poznávání jak se s touto nemocí vypořádat. Jsme velmi naladěni na přírodní způsoby, ale syn má bolesti a doktor mu řekl, že aby se bolesti zbavil musí podstoupit biologickou léčbu. Mrzí mě, že ač je to velmi závažná nemoc, moc se o ni neví, nejsou jednoznačné postupy, řeknou vám, že je to nevyléčitelné. A tak přemýšlím jak zorganizovat lidi, kteří si tím prošli, jejich zkušenosti, výhry a prohry. Děkuji ti Leňulko za sdílení této nemoci. A prosím "nestyď se" mluvit více podrobně o průběhu nemoci. Vždyť tady tě poslouchají lidé, kteří mají pochopení !! Přeji ti pohodu, lásku a ZDRAVÍ 🙂.
Zažila jsem si něco podobného. Matematikařka, zároveň výchovná poradkyně, mě týrala celé 4 roky. Ponižování před tabulí, ponižování po nepovedeném i povedeném testu. Nejlepší bylo, když mi řekla, že v životě to nikam nedotáhnu.
Ve společenských vědách, v jazycích atd. jsem měla výborné známky. Takže bylo jasné, že problém nebude v tom, že bych byla úplně blbá.
Před každou hodinou jsem zvracela, potila se, třásla se.
Jako sladká tečka na závěr bylo, když jsme ji na poslední rok dostali i z fyziky. Z 1 jsem šla na 4.
Znova už bych to zažít nechtěla. A je mi líto všech čím si tímto museli projít.
I po těch letech když někde slyším slovo triviální, chce se mi zvracet.
Děkuji za tohle video 🙏💐 Ač je to citlivé téma.. Pro některé hodně inspirativní bojovat se "strašákama" A nebát se říct co se děje.. Je důležité mluvit o takových věcech ❣️ Tobě přeju v životě klid, štěstí, pochopení, lásku - tu už máš ❤ a hlavně pevné zdraví 💐 Máme Tě tu rádi ❤ Děkujeme 🙏
💞 Ja jsem introvert a nikdy jsem nezapadala do žádného kolektivu, ani ted v praci moc ne. I když jsem měla vždy nulové sebevědomí, tak mě všichni pro mou uzavrenost považovali za namyslenou krávu a podle toho se ke mně chovali. Ale teda takhle hrozne jsem to ve škole nemela, i kdyz tercem urciteho stupne sikany jsem hlavne na zakladce byla, jen to nastesti nikdy neprerostlo v nic extremniho. Jen urazky a blbe kecy nonstop. Šikanu od učitelů jsem v takové míře naštěstí take nezažila, jen naše třídní ve třetí a čtvrté třídě byla na mě lehce vysazena. Mám od ni dodnes obří jizvu na koleni, jak mi dávala na telaku podporu při preskoku přes kozu a mela na ruce masivní prsten, kterým mi rozrizla celé koleno a jedine na co se pak zmohla bylo, že řekla třídě jeste s usmeskem, že tady aspoň vidi, proc si mají sundavat prstýnky a řetízky před telakem. Ani se mi neomluvila a neřešila to, dokud to s ni nezačala řešit moje máma. Tak to pak jo, to měla máslo na hlavě, protože to nenapsala ani do knihy úrazu. Ovsem moje mamka mi vyprávěla příběh z její střední (60.leta), kdy její spolužačka měla přesně stejný problem jako ty: učitel si na ni zasedl a začal ji ponizovat, ona umela všechno úplně super výborně, ale před ním nebyla schopna říct ani slovo, takže sama koule. A on ji cim dále tím víc ponizoval. Bohužel někteří lidé by fakt učit neměli, že někdo umí skvělé matiku ještě neznamená, že je i skvělý pedagog.
No ta učitelka by měla nést zodpovědnost , za tvé koleno.Ja patřím mezi ty co bych klidně při potkání v dospělosti jí řekla jakou mi nechala památku a zda se hodlá omluvit.A to jen proto , aby si uvědomila , že nejsem ta co si nechá vše líbit a zapomíná .
Lenicko je mi moc lito,co jste prožívala,,ani se mi to nechce věřit ze něco takového je možné,vidím ze jste silná mlada žena,přeji vám ať už se potkáváte jen s dobrými lidmi a žijete spokojeny život,preji vám jen to nejlepší
Leni vy už jste odvážná silná bytost ,,, věřím, že ještě o vás hodně uslyšíme ,,,v tom dobrém a podpořite spousty lidí na celém světě . Proto se to mělo stát ,, neboť jste ta rovná čestná žena , velkého silného ducha a ten příběh a nemoc vás paradoxně povznesla hodně vysoko . Myslím, že se pohybujete ve vyšších vibracích ,v tak mladém věku ,,,, tím váš život bude rozhodně v plném vědomí . Na muže si dáte pozor a vztahy budou láskyplné ❤
Nenahodnou nahodou mi youtube zobrazil Vase video. V prvom rade klubuk dolu, ono taky pobyt v pekle nie kazdy zvladne. Vy ste to podla mna dala s graciou ale z vlastnej skusenosti viem , ze to vobec nie je lahke no cloveka to velmi kvalitne zoceli. Podla mojho nazoru by vsetci ucitelia mali chodit pravidelne na psychotesty, pretoze urcita cast tam vobec nema co robit a nepustil by som ich ani ku kravam. Dakujem za super video, zelam Vam v zivote hlavne zdravie a vsetko len to najlepsie a mozno sa nase cesty niekedy niekde stretnu. Urcite sa Vam o tom nehovorilo lahko ale zrejme dnes viac nez inokedy potrebuju ludia vidiet a pocut take pribehy.
Leni,jsem ráda,že teď jste v pohodě.Nechápu učitelku,co Vám způsobila takové trauma,malé holce,proč?No karma je zdarma,musí se jí to jednou vrátit.Nemoc má můj vnouček od 12let,jsem z toho moc smutná,kéž se najde lék a vyléčí tuto nemoc!Přeji si ať jste co nejvíc v pohodě,klidu,šťastná,prostě bez stresu,vím,že tohle je momentálně jediné co potřebujete,aby Vám bylo dobře!Držím palečky!Moc zdravim i Kalouška,mějte se krásně!Zdenča
Ahoj Leni, děkuji za toto video ❤️ úplně sem se vcítila do tvých slov. Dcera si nejdříve prošla hroznou šikanou od spolužačky. Prospívala s vyznamenáním, dokud v dalším ročníku neměla na matematiku jiného učitele ( zástupce ). Najednou čtyřky pětky, strach a hrozný stres z každého testu a zkoušení. Dospělo to tak daleko, že se bojí chodit po ulici a mezi lidi. Tohle vše s tak veselou holkou zamávalo, že je z ní uzlíček nervů, uzavřený do sebe. Samozřejmě to intenzivně řešíme, a nemůžeme se dočkat až dochodí tento rok. Je neskutečný, kolik tu čtu podobných komentářů 😥Držím ti moc palce, aby se ti zdravotní stav zlepšil 🍀🍀❤️
Prežívala som toto isté ...ako som už aj minule písala keď ťa počúvam ako keby som počúvala seba.Dakujem za tvorbu len tak ďalej❤️♥️
Milá Leni, tohle video...i když se normálně k ničemu nevyjadřuji, tohle bylo snad celé o mně. Ale s tím rozdílem, že mně se tohle dělo na základní škole. Nebyla to sice žádná profesorka, doktorka..ale obyč ucitelka matiky/fyziky. Která je mimochodem taktěž nyní zástupkyně. 4 roky na ZŠ, kdy permanentně byla z její strany šikana, pak se k tomu přidaly i spolužáci...a narážky typu, ona nemluví, vystojíš tady důlek, je zkařiknutá, nepřihlásí se, divná..v tělocviku, jak jsem neschopná, nic neumím..já měla stejné nervy jako ty, u mě to tedy vyvrcholilo sebepožkozováním. V 18letech zjištěna Celiakie, kdy byl spouštěčem stres, totálně odrovnané zažívání, plus se k tomu přidaly poruchy příjmu potravy. Po základce jsem šla na střední, kde ze začatku taktéž nějaké narážky, protože když si v sobě zafixujete to, že jste jiní, nemluvíte apod..i když to tak není, potom se vše obrátilo..učitelé na SŠ byli zlatí, potom jsem dokončila i VŠ, Mgr., kde jsem nabyla sebevědomí a měla kolem sebe lidi, kteří se nepovyšovali a chápali mě..tři čtrvťě základky šlo na gympl, já byla hrozně pomalá, nechtěla jsem chodit do školy, každou neděli jsem přemýšlela, jak si ublížit, jak onemocnět....teprve, v péči psychiatra/psychologa, jsem se dostala z nejhoršího, každopádně za cenu autoimunitních onemocnění, depresí, úzkostí, emoční nestability, a léků.. protože v tom věku 12-15 let jsem prakticky jen přežívala .. teď mi je 27, mám přítele, malého syna a nechápu, jelikož sama pracuji ve školství, jak takové osoby bez empatie můžou zde pracovat. Stejně tak, jak si někdo, komu se říká výchovný poradce, může chovat tak arogantně a povýšeně. Kéž by si to, tito lidé přečetly..ale myslím si, že tento typ lidí je tak mimo, že by ještě obvinili nás, co si to jako vymýšlíme a proč tedy byl problém jen u nás, ne u ostatních...považuji za strašně důležité dělat osvětu o duševním zdraví...nedávno jsem tu učitelku viděla, nestojí mi za jediné slovo, stejně jako ti spolužáci, kteří se nade mě povyšovali a smáli se nad jejíma poznámkama. Ale věřím v karmu ❤
Velice zajímavá zkušenost, ale hlavně dnešní nadhled. Myslím, že se to snažila dobře zpracovat. Důležité jít dál životem bez pocitu nenávisti, zloby. Byla to velká životní lekce. A ti, co ubližovali v ní byli učiteli doslova i přeneseně. Podobné zkušenosti mohou přijít i v jiných vztazích jako je partnerství. Důležité je pochopit situaci, najít sebelásku a nenechat si dál ubližovat a z takového vztahu odejít. Za životního partnera si můžeme hodně sami. Za třídního na gymnáziu je to asi opravdu rána osudu. Důležité je pochopit, že druhého my nezměníme a radši odejit jakkoliv to může být bolestné. Důležité je odpustit - oni se chovají tak ne kvůli nám, ale kvůli tomu, jak je naučila jejich životní situace a nevědí a ani nikdy nemusí pochopit, že ubližuji a zraňují. Odpuštění je pak hlavně důležité pro nás samotné. Samozřejmě být konfrontován takovou životní výzvou v 15 nebo 16 letech, kdy mladý člověk teprve dospívá, je hodně silná káva.
Uplne je mi z toho videa smutno, co se nekterym detem stava/lo s uciteli na skole. Nejhorsi je, ze to vzdy odnese zdravi a ja tez mela z dlouhodobeho stresu problem se strevy, ale nastesti ne takovy jako tato nemoc :-/. Achjooo. Je skvele, ze jste toto video natocila a ze tim treba nekomu pomuzete. Drzim Vam moc palce, aby Vam v zivote bylo uz jen dobre a ze to nejhorsi uz mate za sebou ❤
Nebudu tu po zbytek tvého života,ale po zbytek toho mého tě budu milovat a chránit,posílám pusu,miláčku muj,tvoje teta.
Tu první část komentáře budu dělat, že jsem nečetla, jinak propadnu depresím. Ale ten zbytek mě objal tak, jako kdybys stála vedle mě❤️ Strašně se na Tebe těším!!!❤️
Ahoj Leni ❤ dekuji za video a za to, ze jsi o tom promluvila ❤ Sikanu jsem taky zazila na zakladce, a to ze strany spoluzaku. Byly to nejhorsi roky meho zivota, bala jsem se chodit do skoly, kazdy vecer jsem se vzdycky zhroutila z toho, ze tam musim chodit. Pritom uceni mi vzdycky slo, byla jsem jednickarka a na to jedine jsem se ve skole tesila. O prestavkach jsem chodila na zachody, abych nebyla ve tride. Bohuzel, dlouho jsem si to nechavala pro sebe, protoze jsem se to bala rict nasim, ani nevim proc, mozna aby nebyli zklamani nebo smutni. Dozvedeli se to az pak od jedne ucitelky, ke ktere jsem jednou s placem prisla do kabinetu a ktera me vyslechla.
Asi to bylo z toho stresu, ale skoncila jsem pak v nemocnici na kapackach, zacalo me totiz hrozne pobolivat bricho a ani doktori nevedeli co mi je, tak si me tam nechali. Nic mi nastesti nenasli, ale z te doby jsem si odnesla ranu na me psychice. Mam problem verit lidem, sverovat se jim a navazovat kamaradstvi. Jsem trosku placha, protoze si lidi proste nechci poustet k sobe bliz.
Tj mi líto , krásné video ,croh je Leni z 85% dědičná nemoc ,má ji synovec ,rodiče jsou zdraví ,ale babička ..Hodně zdraví
Já jsem taky velmi špatně snášela střední školu, jsem ráda, že už si to nebudu muset nikdy zopakovat. Jsi silná žena a to, že si to celé zvládla překonat, jen ukazuje tvé vítězství nad nimi.
děkuju za podporu!❤️❤️
Leni, vidím toto video až dnes, mám z toho slzy v očích.. doufám že všichni tito lidé kteří ti tak strašně ublížili se dnes alespoň stydí .. musím přidat že i já jsem
Měla velmi Krušné roky na gymplu.. a mám z toho velmi špatné vzpomínky .. mnoho učitelů je úplně mimo a v dnešní době kdy jsou dobře ohodnocení doufám že jsou kompetentní
Měj se krásně .. moc ti fandím ❤
Ahoj Leničko🥺 v prvom rade ti posielam jedno veľké virtuálne objatie 🤗🥰 si silná žena a obdivujem ťa, že dokážeš rozprávať o takýchto citlivých veciach.🥺
Ja som si tiež na strednej škole prešla šikanou. Dlho som si to nechcela pripustiť sama pred sebou. Nešla mi informatika a tiež som namiesto “pomôžem ti?” dostávala od spolužiakov len výsmech. A čo je ešte horšie učiteľka sa pridala na ich stranu namiesto toho aby ich usmernila. Na maturite sa ma spýtala či bude mať vôbec čo opravovať. Keď prišli výsledky z maturity tak niektorí spolužiaci len netrpezlivo a zlomyseľne čakali na môj výsledok. Dala som to na dvojku a na výške som vymyslela také vzorce v Exceli, že to posadilo na zadok chlapca, ktorému som pomáhala s bakalárkou a aj jeho školiteľku.😎
Tiež som si tých otrasných ľudí všade zablokovala a už ich nikdy v živote nechcem vidieť.🤢
Na konci druhého ročníka sme si mali čistiť lavice a ja som si priniesla taký strojček aby mi to uľahčilo prácu a oni si ma natáčali a dávali to na sociálne siete. Neskôr tieto videá pustili na stužkovej a totálne ma ponížili pred učiteľmi aj rodičmi iných deciek. Samozrejme slovo kyberšikana bolo v tom čase ešte v plienkach a ja som nemala odvahu brániť sa.
Našťastie to obdobie prehrmelo bez ujmy na zdraví🙏🏻 vďaka Bohu✨
Pozitívum je, že mi tá škola dala kvalitné vzdelanie v oblasti ekonómie a účtovníctva 📚💸📊📈
Prajem veľa veľa síl a hlavne ZDRAVIA💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖
Krásní prybjech tleskám vám držím palec děkuji za vipravjeni mnoho štěstí do života 😘💗💗💗
Dekujeme❤️
Ahoj Leni, jsem ráda že už to máš za sebou... Obdivuju jak jsi to překonala, a že o tom takhle mluvíš přede všemi. 💪🏻
Mně přijde, že škola je jako loterie - pro někoho super, pro někoho totální peklo, no bohužel se od školních let většinou odvíjí celý následující život a i osobnost. Už jen tím, jak je člověk dítě/teenager, je citlivý i na celkem normální situace a každé slovo, nedej bože když se ti do cesty postaví takováhle megera 👹🤕 Přeju hodně sil do budoucna a ať se ti daří 😄✨
Zažila jsem si taky šikanu s učitelem minulý rok v prváku na střední, bylo to pro mě hodně špatné, neměla jsem v nikom podporu ani doma a ani u spolužáků, byla jsem na všechno sama nepomohl mi nikdo a asi v dubnu jsem to začala řešit, no a co si člověk tak může myslet, tak nakonec to bylo jen proti mě, že jsem tu učitelku křivě obvinila, poštvávala učitele proti mě, zlikvidovala celý ročník..., no a teď mám kvůli šikaně dlouhodobé trávicí a psychické problémy . Držím vám palce, ať je vám dobře a hlavně nejste v tom sama, děje se to také některým lidem na světě.
Já mám zase zmíněnou celiakii. Rozjela se mi v předškolním věku, možná ještě před školkou. Nejspíš bylo spouštěčem to, že jsem vyrůstala uprostřed domácího násilí, jehož terčem jsem byla já. Všichni včetně doktorky odmítali moje problémy poslouchat a řešit, byla jsem za hypochondra a tu co nechce jíst (logicky, když mi po všem bylo zle a měla jsem bolesti) takže jsem si je ve svých 22letech musela vyřešit sama po tom, co jsem půl roku vkuse nebyla bolestí schopná už ani chodit, musela jsem si sama vybojovat diagnózu a nakonec se mě ujala největší kapacita na tohle onemocnění, která v ČR byla, jelikož zdravotnický systém jako obvykle totálně selhal a odmítal propustit že si ty problémy fakt nevymýšlím (ono úplně stačilo podívat se v jakém jsem stavu a že ani nevydržím stát, tenkrát jsem nechápala, jak jsem dokázala dojít na zastávku a pak k doktorovi). Kromě domácího násilí mě šikanovali na ZŠ, matika byla vždycky peklo (opět až v dospělosti jsem si sama musela zařídit PPP kde jsem dostala papír na těžkou dyskalkulii a neustálou možnost mít u sebe kalkulačku), stejně tak fyzika a tělocvik, z poslední střední se mě snažila vyštípat jedna učitelka, která vůbec neučila nás a nějak v té době začaly ty největší zdravotní problémy. Jinak souhlasím, problemy by se měly řešit, ne od nich utíkat, já považuji za svou morální povinnost psát přinejmenším stížnosti na lidi ze systému, kteří se neumějí chovat, porušují práva ostatních atd. za svoje dítě se budu rvát jako lvice a nikdy se k němu nebudu chovat tak jako se chovali ke mně.
Díky bohu tenhle problém nemám, ani nevím jak jsem na toto video narazila, ale zaujalo mě to asi z pohledu zdravotníka. Přeji moc sil a hlavně co nejpevnější zdraví ! 🍀
Soucítím. Doufám, že nevadí, když se podělím i o svou zkušenost s šikanou ze strany učitelky.
Já jsem si na gymplu prožil dost brutální šikanou ze strany učitelky francouzštiny a úplně mě to změnilo, totálně mě to zničilo hlavně psychicky, moje osobnost se otočila o 180°.
Když jsme se s rodiči snažili bojovat, tak to bylo ještě horší. Pomalu mě chtěla nechat propadnout, takže jsem pak na chodil za jinou učitelkou francouzštiny z jiného gymplu, nesl jsem tam slohovky i všechny písemky a ona byla úplně zděšená tím, jak neférově hodnocení dostávám. Jako debil jsem se musel učit x stránek textu zpaměti, který jsem jí musel předříkat a ona si ještě stěžovala, že toho textu bylo málo a začala se mě ptát na nějaký věci, kterým jsem vůbec v tý francouzštině nerozuměl. Jednou mě dokonce rozbrečela u takovýho "ústního zkoušení". Potom učit se ze dne na den přes 200 slovíček a ještě jestli je to mužský nebo ženský rod, abychom z toho pak psali písemku. Takže pravidelně před každou fráninou, to byly doma stresy, to bylo pravidelné vyprazdňování žaludku jícnovou cestou, nemohl jsem spát, celý den jsem se klepal strachy... Když jsem se vrátil po 2 měsících s černým kašlem asi týden před státní maturitou do školy, tak mě nechala dělat ještě komisionálky z francouzštiny :D
Takže ve výsledku z celýho předmětu jsem měl úplný hovno, francouzsky neumím vůbec nic, protože všechno jsem se šrotil jak kretén zpaměti, abych to pak mohl vypustit. Od tý doby mám nechuť k celýmu francouzskýmu jazyku a dlouho jsem nemohl ten jazyk vůbec slyšet, protože mi vyletěla úzkost.
Teď teda studuju medicínu na antidepresivech a anxiolyticích, protože nejen, že jsem se pomalu psychicky skládal před každou zkouškou, ale i před blbou 10 minutovou prezentací (a to jsem kdysi dělal divadlo).
Leni zahlédla jsem toto video s pláčem.dnes mám 40letou dceru už je to pryč,ale prožila jsem s ní taky peklo,začala se mi pocuravat ve 4 třídě nevěděla jsem proč až přes psycholozku když jsme přišli na to které dny se to stává a bylo to vždy když měla němčinu, tak jsem začala pátrat co se děje, a hle nemčinař takže jsem udělala krátký proces, křičela jsem na té škole, a zakázala jsem učitelovi ju učit,a udělala jsem dobře začala ju učit jiná učitelka,holka se srovnala a v další třídě měla jedničku z němčiny jsem ráda že jsem tomu všemu zabránila,učitel měl tendenci se mi mstít mladšímu synovi,tak jsem tam znovu šla a pohrozila jsem že napíšu na min.školstvi a od té doby se to zlepšilo, dnes jak si na to vzpomenu je mi zle,jsem to hodně zkrátila ale bylo to peklo.preju vám hodne zdraví a moc na to nevpominejte jinak se vám pritizi, mám vás moc ráda a pořád vás sleduji❤❤❤🤗🤗🤗
Ivanko, jste boží!!!❤️❤️ Takhle na ně!!
Moc Vám děkuju za podporu, jste zlatá❤️❤️
Dobrý večer Leni, tohle video mě zaujalo svým nadpisem,protože Chronovu chorobu má i můj bratr. Už se s ní trápí 32 let. Tenkrát mu bylo 19 a studoval na VŠ. Byl to veselý, v pohodě kluk,který rád sportoval a ze dne na den se mu život obrátil naruby. Tenkrát se o té nemoci tolik nevědělo a v Ostravě odkud jsme ho i zbytečně operovali. Až v Praze zjistili,že má Chron. Je to se zdravím u něj jako na houpačce,protože při bolestech co už tolik let má to zasahuje i do jeho psychiky. Ale oženil se,má 2 už dospělé děti a snaží se s tím poprat. Co se týče matikářky,tak já na střední měla štěstí, ta naše byla zlatá. Přesto, že matiku ráda nemám. Moc Vám držím palce ať se Vám daří a máte u Chronovy choroby stále ty lepší dny. Máte ode mě odběr a like. Opatrujte se, Marcela❤️😊
😥😢😭 Už mám 50 rokov, ale spomienky na niektorých učiteľov veľmi podobné, aj zdravotné problémy so zažívaním, ktoré zmizli, keď som ukončila strednú školu...
Raz som sa zastala samej seba a požiadala o komisionálne skúšky; bola som označená ako drzá...😊
Môjmu synovi sme menili školu 3-krát... Dcéra mala skvelých učiteľov :) a som na ňu hrdá, že sa vie zastať hocikoho, keď cíti krivdu...
Povolaných učiteľov je žiaľ stále málo; svetlým výnimkám patrí veľká VĎAKA 🙏❤
Lenka, ste moja hrdinka 🥰 Prajem Vám všetko dobré
❤️❤️❤️
Oceňuji, že o tom mluvíš a hlavně je dobře, že si se z toho vyhrabala. Nic méně já na Příbrami taky studuji a mohu jen říci, že takových učitelů je celkově docela dost, já sama od prváku bojuji s angličtinářkou.
Leni, výborné video a hodně silný příběh. Připomnělo mi to problémy mého syna s cukrovkou na základní škole. Taky tam byla jedna učitelka - výchovná poradkyně. Přeji hodně zdraví.
😣😣😣 Já jsem úplně konsternovaná z toho, kolik lidí a dětí má podobnou zkušenost.. Je mi z toho dost úzko💔
Děkuji.. I Vašemu synovi a celé rodině❤️🩹
Na tohle video jsem narazila náhodou a jsem za to ráda. Je skvělé, že si o tom promluvila a hlavně, že si takové náročné období ve svém životě zvládla a snad to už bude jenom dobré. Téma školství a učitelů mě poslední dobou docela vytáčí. Už jsem asi studentem moc dlouho 😅. Teď mám poslední rok na vysoké, takže zkušeností s chováním pedagogů mám opravdu mnoho. Já měla díky bohu zlatou střední. Ráda na ní vzpomínám a ano něco mě tam pak už taky štvalo, ale jinak to bylo bezva. Fajn kolektiv a i většina učitelů. Poznala jsem tam dvě naprosto perfektní učitelky, které milovali to co dělají a šlo to extrémně poznat na té výuce. Já jsem měla vždy problém s angličtinou a díky učitelce na střední jsem zvládla odmaturovat. Naprosto úžasná žena, bohužel to nejde říct o všech. Zažila jsem opravdu mnoho učitelů a většina z nich je průměrná, takže dají se přežít. Ti co dělají čest svému povolání, tak těch je tak málo, že je to jak hledat jehlu v kupce sena. Spousta kantorů však využívá svou moc a nevím co si chtějí dokázat, ale chovají se k těm studentům jako ke kusu ho*** ..... smutné... Můj přítel měl na střední problém taky se svým třídním a taky s matikou jako ty. Jak říkáš chodil na doučování skvěle to spočítal, ale při testu měl stejně čtyřku. Mě hlavně mrzí to, že často vedení školy o tom ví, že ten učitel takový je. Častokrát si i stěžují rodiče, ale stejně s tím nic neudělají a ten učitel si vesele učí dál. Vy jako student za šikanu dostanete minimálně důtku a když je šikana ze strany učitele, tak on co? Nic... nebo povýšení ... výsměch.... celý systém je špatně. Díky bohu, že někteří lidé to vidí a vznikají i jiné alternativy škol, kde je ten přístup jiný.
Ještě bych dodala, že mi přijde absurdní se tady v patnácti letech (a více) dovolovat o to jestli můžu jít na záchod. My na střední to měli prostě tak, že když si potřeboval tak si vstal a šel. A jinak co se týče šikany ze stran učitele, tak ve třetí třídě jsem zažila, jak se učitel může chovat. Jedna učitelka si na mě zasedla, protože mi ten předmět nešel a byla to tragédie. Moje máma to teda řešila, ale on ten rodič s tím nic moc nezmůže.... naštěstí pak odešla na mateřskou, tak pak už byl klid
Ja ďakujem. Ďakujem za to, že niekto to mal podobne ako ja. Že si to dokázala takto povedať. Krásne a narovinu. Šikana je. A je veľakrát aj od dospelích ľudí. Kľudne aj od pedagógov, ktorý by mali byť výchovný poradcovia. Som o niečo staršia ako ty. No kedysi v 90 rokoch sa to neriešilo. Prakticky vôbec. Lebo učiteľ bol akási forma poloboha s cigaretou v ruke. Aspoň u nás. Kedysi za našej éry učitelia bežne aj fajčili vonku pred školami, v kabinetoch a keď ti niečo hovorili,enormne páchli. A šermovali ti pred očami dymovou clonou. 😆No proste haluz. A moja logika mi nedávala zažívať a pobrať takúto realitu. Že učiteľ je len obyčajný človek, ktorý veľa vecí nepobral. Ani ľudsky,ani logicky. Boli to a sú to mnohí chybný ľudia. Niektorí učia do dnes a majú posty riaditeľov,či zástupcov škôl. 🧠?🙈Do dnes si kladiem otázku ako sa dá vzhliadnuť k niekomu, kto má skutočne horšie morálne sklony ako ty? To sa nedalo. A deti boli tiež v mnohom zákerné zamindrákované bytosti. Kde ich strachy pramenili zo zlej výchovy.A nedokázali prejaviť,či povedať svoje názory. Ale ani si spolužiaka v mnohom zastať. Dnes čo viem , sú z niektorých ľudia bez názoru a bez hrdosti. Lenže ja som to neriešila psychológom,ale prácou. Predsa to boli roky 90te. A tam by to bolo totožné zo smrťou. Už od 15 rokov som teda popri škole pracovala,mala som letnú a zimnú brigádu a tým pádom som neriešila už nikdy viac,, nejaké " dobré, či zlé známky. Rodičom to bolo viac-menej jedno,lebo vedeli, že si už dokážem v tej dobe dosť na seba zarobiť a od maturity, po ktorej som hneď išla do práce som už nikdy viac neriešila nič nepodstatné. A známky podstatné nie sú v živote pre človeka. Keďže som po maturite odišla hneď do zahraničia k moru. Na vysokej škole neskôr som mala takmer čisté jednotky, takže som sa na nej prípadne aj veľakrát nudila. Robila som si ju popri materskej ako ,, srandu navyše ".😆👍Lebo podmienky sa zmenili. A dneska:,, ak má moja 13 r.dcéra nejaký problém zo šikanou v škole,tak sama chodím do školy osobne ako na hodiny klavíra.🤗 Riešim dané veci, dupem po zastaranom systéme, lebo sa musí zmeniť. Vyhľadávam podnety na zmenu, oslovujem úrady, psychologické poradne. Stres zabíja. A školstvo stále vyžaduje rovnaké podmienky pre všetky deti . Aj keď sú iné,inak nadané,tak neskôr prechádzajú sekciou. Tá selekcia zo strán pedagógov je zlá voľba. Lebo je dieťa iné, má iné zvyky,iné náboženstvo, iný vkus, inak sa správa. Nie dobre,nie zle. Inak. Neexistuje v 21.storočí,že systém vývoja ľudského ducha a duše stojí na stupnici od 1 po 5. Kde ,keď napriklad dieťa trpí disgrafiou,,že si pletie xy rokov písmenká/ a určitá škola to berie za lenivosť a nedôslednosť. Ja ti napíšem jednu jedinú vetu za všetko.
🍀,,Ak škola nedokáže v dieťati vzbudiť génia, nie je problém v dieťati,ale v systéme školstva. Nie v človeku,ale v pedagogickej rade." 🍂👌
Ahoj Leni, Já mám taky Crohnovu chorobu, tak vím o čem mluvíš, Přeju ti hodně zdraví.
tak to přesně víš o čem mluvím😣❤️ Děkuju! I já Tobě!❤️
@@lenickabre Děkuji, Crohnovu nemoc mám už 4 roky, teď jsem v klidové fázi a mám za sebou už dva typy diety
, užívám léky, příští rok maturuji, tak doufám, že to zdravotně zvládnu.
Leničko, jste statečná.
Také bych mohla vyprávět kam až mě dostala škola a nejen ta. Pro člověka s Aspergerovým syndromem a pár přidruženými problémy, jako je třeba dyskalkulie byla škola skutečné peklo, navíc ještě v časech před změnou režimu... Bohužel z aspergera se nevyroste a tak se s problémy potýkám denně všude. Ale úplně všude. Z toho mám sbírku autoimunitních nemocí. Takže mám vcelku dobrou představu jakým peklem jste si prošla a co Vaše nemoc obnáší.
Aspoň takhle na dálku Vás objímám a musím říct, že jsem tuze moc ráda, že jsem na Vás na YT natrefila a pouštím si Vás k práci. Děkuji, že jste a za to, jaká jste. Mám radost, když vidím mladé lidi, co mají hodnoty nastavené tak, jako Vy. Zdraví Vás také mých 5 kočiček (všechno kočky z ulice) a fenečka Maruška
😣😣😣 achjo… Posilam velky objeti!❤️A moc dekuji za podporu a krasny slova❤️❤️
Ahoj. Vďaka za tvoju úprimnosť, cítim s tebou. Ja mam celkovo problém s ľudmi a hlavne autoritami. Prešiel som si inou (nepríjemnou) cestou na školách ako ty, ale to asi preto, že som chlap a väčšinou v chlapskom kolektíve. Teraz sa snažím žiť čo najviac nezávislo na systéme. Často žartovne vravím, že treba ísť preč z tejto planéty. 😀🖖👍
Ahoj, také sem si hned všiml, že máš Lenko východní rysy, resp. nedokázal sem to specifikovat ale v jednom z videí FAQ si to řekla a mě se spojili nitky v hlavě. Každopádně jsi velmi sympatická a inteligentní. Je na tobě něco zvláštního co se týče celkového dojmu, taky to neumím popsat ale je to příjemný. Osobně zem jménem Rusko a vše s tím spojené odjakživa nesnáším a válka to jen podtrhla ale u tebe to asi překonám, protože mě vyprávění nejvíce o Švédsku hodně baví a utvářím si tím názor, který si samozřejmě ověřuji z více zdrojů. Také sem byl ten co Švédsko viděl v těch největších superlativech v IKEA sem pracoval a čuchl ke kultuře, která se tam držela a byla spojena (decentně) se životem jaký je ve Švédsku a zpětně mi i došlo proč sem tam skončil. Ale z těch pozitiv si mě dostala :-D Jen tak dál.
Ahoj Leni, vůbec tě neznám, nesledovala jsem tě, narazila jsem na tebe právě teď. Tak moc soucítím s každým slovem od špatného kolektivu po hospitalizaci (více méně) se střevama, jen kvůli psychice. Došlo to strašně moc daleko. Dodělala jsem to do konce prváku, abych měla alespoň dohnane a uzavřené známky kvůli hodnocení a padala jsem odtamtud (gympl). Přešla jsem na jiný obor, jsem teprve rok pryč, pořád to má na moji psychice následky, ale pracuju na sobě a jsem teď tak spokojená tam, kde jsem. Jedu sice znovu od prváku (kvůli odborným předmětům), ale jsem konečně zdravá psychicky, fyzicky se na tom bohužel dost podepsalo. DĚKUJU!! Za tohle video, vidím alespoň, že na to zdaleka nejsem sama, musí nás být neskutečně moc. Jsi odvážná, že o tom mluvíš
Leničko děkuji ti za zveřejnění tvého povídání,také si nesu ze školních lavic trauma,jsem ročník 78,kdy tělesné tresty ve škole byly normální,ve 3-4 třídě jsme měli magor učitelku,triskala nás rákoskou ,ječela atd ..já před hodinami bolesti břicha,zvracení,nikdo tomu nevěnoval pozornost.v dospělosti se mi vyvinuly úzkosti,paniky zkoncila jsem na antidepresiva.Uspesne je léčím...ale původ je ze školy...také příběh na dlouhou trať.Jsi úžasná,když bych tě potkala v Cechach,asi bych tě běžela obejmout🤗.
Ahoj Leni, jsi statečná, že o tom dokážeš mluvit na veřejnosti. Já trpěla šikanou od spolužáků na ZŠ od 7.-9. tř. Bylo to něco hrozného, učitelé mi chtěli pomoci tím,abych přešla do jiné třídy, ale říkala jsem si, že by to nakonec dopadlo stejně, neb jsme se povětšinou znali celý ročník a i kluci z jiných tříd na mě pokřikovali a častovali nejapnymi poznámkami. Od té doby jsem se sebevědomím v háji, ano, i teď, v mém dospělém věku a s dětmi se stále bojím toho, co na to či ono řekne okolí... Aspoň v jednom jsou ty soc
sítě dobré: lidi s dobrým srdcem a úmyslem šíří povědomí o všem možném a chtějí, aby se stejně špatné zkušenosti neopakovaly.
Psychosomatika, taky trávení, taky během střední školy, taky mi vlastně neměl kdo pomoct. Taky to zašlo neskutečně daleko a taky jsem někdy překvapená, že tu ještě jsem, když si na to vzpomenu.
Hezký den Leni, od první třídy jsem bojovala s matematikou (omylem mne zařadili do matematické třídy). Měla jsem štěstí, že matikáři na základní škole, později na gymnáziu měli pochopení pro někoho, komu to musí vysvětlit třikrát než to konečně pochopí. Vystudovala jsem normálně VŠ, porodila dceru, které jsem zařídila hned v první třídě matematické procvičování, protože je po mně….Držím Vám palce a je dobře o tomhle mluvit, protože to může pomoci ostatním dětem i učitelům!
Vždy som hovorila , že mi pripomínate moju dcéru. Ona má teraz 28 rokov. A ako počúvam je tu ďalšia " vec " čo máte spoločné s mojou dcérou. Ona úuuuplne presne to isté zažívala na strednej škole s profesorkou angličtiny. Presne to isté pred každou vyučovacou hodinou 😢. Aj keď odpovedala tak isto ako jej spolužiačka vždy 4 alebo 5. Nechcela ju pripustiť ani k maturite😢. Našťastie v komisii boli aj " normálny profesori a nakoniec zmaturovala na 2. Teraz chodíme spolu po dovolenkách a všade sa anglicky dohovorí .
Prečo ste to neriešila? Vy ste matka
@@ketrindesign2298 určite som to riešila , bolo som aj v škole za riaditeľkou. Je to dlhý príbeh. Nechcela som to všetko rozpisovať. Len som napísala naznačila , že sme mali rovnaký problém .
@@ketrindesign2298 a nemôžete hneď usúdiť podľa tých pár viet , či som to riešila , alebo neriešila.
To je sileny… Jak tady ctu vsechny ty pribehy, tak je mi uplne zle z toho, jak bezna vec to je..😣 A ve finale to vidite! Dcera sikulka odmaturovala za 2 a v realnym zivote anglicky krasne funguje!
Opravdu jsou nekdy ti ucitele uplne na palici, jak tady nekdo zminoval v komentarich- meli by pravidelne chodit na psychotesty🙏🏽
❤️
Po shlédnutí tohoto videa mě začalo bolet břicho. Bohužel jsem se vrátila ve vzpomínkách do mých školních let kde jsem prožila to samé. Jenom jsem neměla tu podporu rodiny jako ty, Lenko, a nikdo mě z té školy neodvedl. Taky mám autoimunitní onemocnění.
😔😔😔 to je mi MOC líto, Evi
Bylo to jednoznačně nejhorší období v mém životě. Jenom zázrakem to u mě neskončilo tragicky, ale u jiných ano.
Myslela jsem si, že je to dávno zapomenutý úkaz minulé doby, ale není. Šikana se ve školních i pracovních kolektivech děje pořád.
V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi.
Tak mě napadá, jestli by se tohle téma mělo otevřít v parlamentu.
@@evaimpey9092 Bohužiaľ to nikto riešiť nebude. To je realita. Väčšinu Politikov zaujíma iba moc a peniaze. Ale bol by som rád keby sa stal zázrak a naša spoločnosť sa menila k lepšiemu.
Já jsem měla na střední to samý, přesně matika a účetnictví. Matikarka si na mne zasedla a přesně ty samé řeči při zkoušení u tabule mi dala příklad z látky,kterou jsme ještě nebrali. Když se spolužáci ozvali, řekla, že inteligentní člověk by to vypočítal. Věčně čtyřky, pětky. Přitom na základce jsem patřila k těm nejlepším ve třídě. Jinak já měla aspoň dobrý spolužáky. To co říkáš,je o to ještě horší, takové lidi mít kolem sebe. Jsi strašně statečná, žes vydržela.
Moje roky na střední škole taky nebyly zrovna moc šťastné a upřímně se divím, možná i trochu závidím lidem. kteří mají na střední školu krásné vzpomínky. Já měla též problém s matikou, skoro před každou hodinou mi bývalo špatně, hrůzu jsem měla z testů, kdy kolikrát jsem nenapsala ani slovo, neboť jsem měla úplný výmaz..a to jsem chodila na doučko od ZŠ, ale stejný problém, jak říkáš, doma jsem vše spočítala a ve škole jsem nebyla schopná. Dělala jsem i reparát ve druháku a bylo to peklo. K tomu kolektiv taky nebyl nic moc, nikdy jsem nezapadala a holky uměly být pěkně zlý a pomlouvaly :( Hned první otázka kdy jsem nastoupila už do rozjetého kolektivu bylo zda jsem ještě panna, zda kouřím a piju. Čuměla jsem jak puk😒 Dřív jsem se za to styděla a připadala jsem si mimo, ostatní mě měli za slušnačku a tím, že jsem byla celkem chytrá si i myslely, že jsem šprt🙄 Teď už by mi bylo líto těch holek a pěkně bych je setřela..ale když je člověku 17 vidí to zcela jinak. Štěstí, že jsem tam měla hodně skvělou kamarádku a s ní to bylo mnohem více snesitelné a mám díky ní i mnoho hezkých vzpomínek.
Z Tvého příběhu je mi strašně smutno😔 Jsi silná, že si to zvládla a nedala ses! Ale je dost smutn, když máš následky na celý život kvůli bezcitné babě, která z toho nemá ani žádný trest, přiznání viny apod. Přeji ti ať už je zdraví jen a jen lepší
❤
Já osobně už bych se na střední ani na základku nikdy nevrátila, ta byla ještě i mnohem horší😞
Oj,já mám těžké trauma z gymplu z Angliny,rozumím ti❤ jsem o moc starší,ale furt si to nesu. Čím víc sem se učila,tím více mě nevyvolávala, strachy a psychika... I pres aupair před čtvrtakem a na stužkovem večírku mi sdělila, ať to zvládneme. A přesto nechala mě jedinou ze třídy rupnout 😢😢😢😢😢 kamarádka byla přítomna u maturit a dosvědčila,že to nebylo na pětku! A ze třídy nikdo se mnou nezůstala po maturitě a já se tam úplně sesypala a jen plakala a shazovala se! Přesto jsem vystudovala inženýra...Bohu díky,za to,jsem velmi vděčná.😊 Ale co mě moc mrzí,že jsem tohle nečekala,když mě připustili k maturitě a nebyla jsem v zámku na předávání maturitních vysvědčení 😢😢😢😢 v tento den jsem umývala okna , bylo mi téměř 20 let a nikdo ani třídní neděli další kroky,nemluvili se mnou ani s rodiči....😢😢😮😢😢trauma! Ta angličtinařka se rozvědla, byla jiného vyznání než co učila na škole, a přesto že měla dceru , rozvedla se a žije s ženou! Učitelé mohou moc ublížit! Spousta by neměla učit.😢❤ Teď mě mrzí,že jsem na gymplu zůstala. Tolik tolik traumat a nabouraná psychika úplně ,a to jsem hypersenzitivní a třídní z maturity dělal od prvního dne 1.rocniku humbuk. 😢 Šílené! 😢chtěla jsem dokázat,že gympl je super, a už bych tam nešla. Zklamal mě! Zasedla si ještě na jednu spolužačku, která přešla z jiné střední ale ne z gymplu a dělala maturitu z francouzštiny a odmaturovala! A já si na francouzštinu nevěřila,ale teď vím,že to byla chyba, maturitu z Fr bych měla nejhůř za 3. Angličtinu jsem měla ráda na základní škole a patřila jsem mezi pár nejlepších. Takový je život. Držte se. Výsledky nás nemohou ovlivnit. Buďte hrdí sami na sebe uvnitř. Držte se!❤ A mějte se radi❤😊
Tyjo tak me prave docvaklo, ze autoimunitni kozni onemocneni, ktery mam dodneska od svych 12 let (dnes je mi 37), bude zrejme ze stresu z 8- letyho gymplu, kam jsem v 11 letech prisla a okamzite zacala zazivat kazdodenni silenej stres.. Ke konci - po 8 letech jsem uz byla cela olezla vyrazkou a mela silny deprese.. Az ted pri poslouchai tvyho pribehu mi to vsechno do sebe zapadlo.... UFFFFF! Dekuju za tvoje sdileni, myslim, ze nebudu jedina, komu pomuze "otevrit oci"-
Zdravím,Lenko, já jsem na střední taky měla paní profesorku z Matfisu. Někteří lidi by neměli učit.Taky si moje máma něco o mně musela vyslechnout. Ale máma věděla svoje. Moje mamka taky učila,ale uměla jednat s lidmi. Učit je poslání. Jste moc fajn. Jste silná žena. Opatrujte se 😊
ahoj, taky jsem na střední měla s matematikou podobný problém. letos jsem maturovala, taky na gymplu a také jsem z matematiky měla velký strach. na základce jsem měla samé jedničky a když jsem v prváku měla z matematiky (a taky z fyziky, ale tam se pak situace zlepšila) na vysvědčení čtverec, bylo to docela bolestný rozčarování, jelikož jsem chodila i na doučování, kde jsem vždycky látku chápala a příklady úspěšně počítala. v půlce druháku přišel covid a prakticky do konce třeťáku jsme byli na distanční výuce, která mi moc nesedla, jelikož jsem byla ve špatném psychickém stavu a to, že jsem nikam nemohla a v jednu chvíli ani nemohla vidět své kamarády přes okres, mi akorát přitěžovalo, ale zrovna matematika mi v tomhle maximálně vyhovovala, protože jsme nepsali testy. maturitní ročník už jsme celý odchodili prezenčně a prakticky měsíc před maturitou mělo 20 z 30 lidí průměr na čtyřku nebo pětku. psali jsme i takovou "petici", ale dostalo se nám akorát výsměchu i od vedení. už na základce jsem měla jistě psychické obtíže, které se mi dost zhoršily právě s nástupem do prváku, ve druháku už to bylo tak neúnosné, že jsem musela nastoupit k odborníkovi. podobnýho magora jsme měli na angličtinu, i když ta mě bavila a šla mi o dost víc, myslím si, že osoba, která nás učila jazyk, si na nás občas léčila svoje mindráky a taky se mi párkrát stalo, že jsem před hodinami angličtiny brečela ze strachu - u maturity mi ale paradoxně maximálně pomohla a podržela mě - prý nás připravovali na dril, který je pak na vejšce, přitom tam teď jsem a je to daleko víc pohodové, nikoho tam nezajímáš a všechno si děláš podle sebe, nikdo na tebe netlačí. celkově na gympl a na dětství vzpomínám v dobrém a chybí mi to, ale jsou věci, u kterých jsem vážně ráda, že je mám za sebou:-)
Lenko, klidně zveřejní jméno školy i učitelky at si ostatní můžou dát pozor, to je pobuzel šikana která se děje na hodně školách.l a je považována za normální. Podle mě autoimunitní onemocnění je možné uzdravit uvolněním emoční ho náboje z těchto situaci které jsi zažila
Ahoj Leni, jsem trochu starší paní,už jsem toho zažila hodně,ale máš můj obdiv,svěřit se s takovým trápením,to chce velkou odvahu...Já byla spíše třídní šašek,učila jsem se na kadeřnici,tam je strašně moc chemie,ale já jí prakticky neuměla,naše první učitelka chemie šla na mateřskou a vystřídala jí učitelka,která prožila v horách lavinu,strašně jí to poznamenalo jak tělesně,tak duševně (občas prostě zdrhla z vyučování..).Takže jsem hned na začátku spadla s prospěchem na čtyřku a hrozilo mi,že mě vyrazí ze školy..Tenkrát mě dostalo,když profesor , co nás učil chemii si mě zavolal a u tabule se smál tomu,že vlastně vůbec neumím...Začala jsem se doslova dřít tu hnusnou chemii,učila jsem se i v noci..V tu dobu jsem pořád brečela nervy na pochodu.Pak jsme psali písemku a já dostala první jedničku.😊Byla to pro mě naprostá euforie..Pak už to bylo celkem dobrý..Doma jsem to sice neměla tak dobrý jako ty,ale to už je o něčem jiném...Přeju ti ze srdce jen dobré,klid,pohodu a ráda dávám lajčík a sledování...🦋🦋🦋🦋🦋
Zdravím Leničko, jakobych poslouchala samu sebe. Je mi 28. A zažila jsem šílený přístup na střední i vysoké, ze strany matikářů. Na střední jsem byla terč naší matikářky. Bohužel vše začalo nevinně, kdy si mí rodiče za mými zády stěžovali dopisem do školy na vysokou úroveň a přístup v daném předmětu. Já o tom nevěděla. Mysleli to se mnou dobře, byli nešťastní z mých výsledků, které se zhoršovaly, přestože jsem byla typ, který se učil dobře. Ze všech ostatních předmětů za jedna, nebo za dva. A to včetně fyziky a chemie. Jen matematika s odřenýma ušima za čtyři a hrozby reparátů. Do naší střední školy přešli studenti z matičního gymnázia, kteří se rozhodly naučit konkrétnímu oboru, nebo protože pro ně bylo gymnázium náročné. Ale zkrátka lidi, kteří uměli. Ironie, i oni měli problém v matematice. Po konci střední jsem zjistila, že dcera naší matikářky učila na jednom z olomouckých gymnázií a podklady pro výuku poskytovala své matce. Naší učitelce na střední škole - řemeslné obory. Po dobu studia mě doučovali spolužáci z onoho gymnázia a vždy jsme se divili, že probíráme v daný čas stejnou látku. Moje zdraví je i po těch letech ve špatném stavu. Střední jsem prozvracela a vznikla spousta dalších komplikací. Naprosto soucítím s vámi. Vysoká škola byla druhý extrém.
No tyvole - pardon. Ale to je úlet! Opravdu si tady nad čtením komentářů a příběhů ostatních říkám, jestli dobře vidím... Masakr. Jak může učitelka na střední škole, řemeslně zaměřené, učit stejnou matematiku jako na matematicky zaměřeném gymplu? To se mi fakt snad jen zdá. Jak by řekl Otík, Kristova noho, kupředu.
A teror i na vysoký? To je taky strašný.. achjo
Jinak k tomu, že matika pomalu na propadnutí a zbytek vyznamenání- to byla ta moje druhá střední škola😂 Bizár😂
Ahoj Leni, super video jako vždy. Určitě je dobře, že si s tím šla ven, protože tam venku je spousta lidí, kteří na střední trpí a nebo trpěli.
Mně všichni vždy říkali, že střední bude super a že to je nejlepší část života. Pro mě to rozhodně tak nebylo. Neprošla jsem si sice žádným peklem, jako ty, ale i tak na to období nevzpomínám ráda a pamatuju si , že jsem vždy odpočítávala týdny do prázdnin.
Je dobře, že už máš to nejhorší za sebou. Drž se 😊
Leni tvůj příběh mě upřímně hodně zasáhnul, o to víc si vážím na jaké SŠ jsem já studovala, nemůžu si stěžovat snad na nic, teď mám dceru v prvním ročníku na OA a jsem opět mile překvapená jak se tam učitelé chovají ( jsou max do 40let ) Dcera tam chodí ráda a i známky má celkem fajn, takto by to mělo být naprosto všude. Na základní škole, byl podobný matikář, mě teda neučil, ale spoustě dětem opravdu spoustě nadával a mám pocit, že se to prostě neřesilo, bylo to přesně tak jak to měli tvoje rodiče, učitel má vždy pravdu😪 držím palce, ať nemoc zůstane v té fázi co je teď. Dávám hned odběr 😍
Leni, moc děkujeme za upřímné video. Jste dobrá, jak jste to zvládla a kam jste to dotáhla! 👏 Klobouk dolů a díky za Vás! 🤍
Také jsem si vytrpela na ucnaku.. Ted po spoustě letech už mi nevadí jaký byli spolužáci ale myslím že to nejhorší co v našich srdcích zůstane(trápí) je to že, nám učitele nikdy nevěřili. Ačkoliv cokoli byla pravda pravdouci.. Ponižování od dospelich lidi kteří měli být příkladem.
O základní škole ani nemluvím. Zemřel mi otec, bylo mi 9 let. Přešla jsem na jinou školu.. ,, kamaradka'' mi řekla : jsi sračka protoze ti chcipnul otec. Tohle bylo pro mě horší než šikana ze strany lidí protože jsem trpěla těžkým atopickým exemem.
Teď je ze mě šťastná dospělá žena. Bohužel nebo naštěstí to v nás zanechá smutek..který nám ale dodává obrovskou sílu neustále bojovat ❤️❤️
Ahoj Lenicko, nejsem ten typ co by se kdy zabýval komentovat cokoliv na YT. U tvého vyprávění mi tekly slzy😢. Je mi to v prve radě hrozné líto, protože léta na základní a střední škole jsou pro človíčka, jak říkáš, velmi citlivé. Šikana totiž nemusí být nutné od učitele, nýbrž od spolužáků a ta dokáže být snad ještě horší 😢 (já to zažila). Byla jsem šprtka a co měla rovnátka a par kilo navic😅, asi dobry terč. Jsi neuvěřitelně silná, ze o tom dokážeš takto mluvit. Strasne ti fandím. Sleduji te už víc než rok na YT i na insta. I přes to všechno jsi krasna a sebevědomá žena. Jsem rada ze mas teď to lepsi období co se tyče nemoci, udržuj si v klid v mysli a vše bude dobre i do budoucna❤❤❤😊
Ahoj Leničko, jsi skvělá. Moc hezky o tom povídáš. Já mám diagnostikovanou celiakii a čekám na další vyšetření, zda není spojeno s Crohnem nebo UK. A právě deprese se s celiakií také krásně doplňují. Mě letos diagnostikovali vážnou formu celiakie a mne to vlastně povzbudilo, protože jsem konečně odhalil, kde je problém. Vím to z vlastní zkušeností. Přesně, jak popisuješ. A šikana je také hrůza. Já to měl na základní škole. Totální peklo. Já měl zase trauma z dějepisu. Dodnes se mi o tom zdá. Takový pedagog vlastně vypěstuje odpor k tomu předmětu. Fandím Ti a jsi moc milá.♥ Je dobré, že to říkáš veřejně. Alespoň si uvědomíme, že jsme to nezažívali sami. ♥ Takové učitele bychom měli zavřít. Oni si neuvědomují, že způsobují trauma. A pak je povýší na zástupce. To je jak před 40 lety.
Strašně moc mi to připomíná mě… šla jsem na střední kvůli tomu, že byla blízko a znala jsem tam lidi. A první den matika.. přišla matikářka a veděla jsem hned, že bude problém. Vlastně opravdu velmi podobný případ. V pololetí za 4, i když jsem se učila furt a doma jsem to spočítala… bohužel na konci roku za 5. Mamka se mě také tenkrát zastala a školu jsem opustila a dokonce jsme se i odstěhovali. Též jsem měla asi od 16 střevní problémy, hodně bolestivé, až na omdlení. Nikdo mi nikdy neřekl, co mi je. Neměla jsem to asi tak hrozné, jako ty, ale dělo se to. Teď mě to potká naštěstí jen výjimečně. Takže moc dobře chápu, čím sis musela projít a jaké to bylo. Ta naše matikářka byla neuvěřitelná mrcha, horší jsem asi nezažila 🙈 naštěstí to nebyla třídní 🙏🏼
Leničko, mám pocit, že všechny zkoušky, co jsem takhle zažila a zažívám, vždycky něco přinesly a samozřejmě každá něco jiného a nebo pořád to samé dokola, dokud to nepřijmu a nepochopím. Sama jsem si prošla hodně lety šikany, pak přechod na jinou školu , ale do kolektivu jsem nikdy nezaplula, ono teď když to vidím, ani se nedívím, ti lidi byli úplně jinde než já a neměli jsme nic společného, vlastně asi můžu být ráda, ale tehdy, pro tu 16 letou holku to bylo proste fakt težké, jak sama ve videu několikrát říkáš... Doma jsem měla peklo, otec mlátil mamku, často nás obě, já jakž takž zvládala gympl, prarodiče se k nám s mamkou otočili zády, ať jední, tak i ti druzí a to jsem za nima já osobně (a sama) šla a řekla co se nám děje...teď zpětně si říkám, jaci slaboši to jsou, že měli jedinou vnučku a dceru a zachovali se takhle, tohle já osobně nikdy nepochopím, nemohla bych se chovat jako lidský odpad a takhle srabácky odmítnout někoho, kdo je mi blízký a mám ho ráda. Sama vlastně nechápu, že jsem to tehdy zvládla...pak přišel toxický vztah, to byla třešnička na dortu. Všem, co zvládli težké chvíle, klobouk dolů, jsme všichni fakt hrdinové a pokud ještě i dobrými lidmi, vyhráli jsme na plné čáře...fakt :) Ještě mě napadá, nemáš pocit, že tě ty težké věci naučily pokoře? Já asi jo..zajímá mě tvůj pohled. Měj se krásně
Viem, že otázka bola na autorku videa. Ale píšem za seba. Mňa moje životné skúsenosti, väčšinou negatívne, doviedli k túžbe po absolútnej slobode a nezávislosti. Ale to je tiež nereálne. 😀🖖👍
Děvenko moje zlatá, to jste si teda užila.Ale! Jste osobnost,cílevědomá a inteligentní.Hlavně buďte opatrná na své zdraví,dbejte na dietu.Koukněte i na léčbu jídlem.
Víte, na střední škole ani v zaměstnání si nikdo nevybírá lidi kolem sebe, zkrátka je hozen do jámy lvové a ukaž se...
Až když člověk opustí to školní prostředí, tak se stane sám sebou a konečně sám řídí svůj život .Taky jsem byla a jsem člověk,který si umí vždy sám poradit, neptá se jiných a koná...Jo tomu předchází mnoho slz a skřípot zubů.Leničko,jste osobnost,nezávislá,druzí budou spíš od vás chtít rady .Ale naučte se taky říkat ne ať vás to nezničí.
Buďte zdravá, ať tu zanecháte výraznou stopu,jasnou a láskyplnou.
To vám přeje stará...no, babka,nebudem si nic nalhávat.😄
Ahoj Leni,
trpím ulcerozní kolitidou. Zajeté vzorce z dětství, několik depresivních období v době dospívání (smrt prarodičů) a věčné ponižování "na tohle nemáš, zůstaň v klidu kde jsi, nevyčnívej" a mnoho dalšího, se minulý rok během dokončování VŠ proměnili v akutní bolesti břicha, problémy s trávením. Ano, máme to i dědičné, sestra má Crohna, ale věřím že právě psychika zde hrála nejvíc roli, jak u sestry tak u mě. Děkuji ti za video, nikdy nedopustím, aby si tohle zažilo moje dítě. Posílám ti lásku a sílu
Přesně... Ty nervy to rozjedou.. Kdo ví, jestli by to jinak nebylo někde uspaný a nemuselo se to vůbec nijak rozjet.. Ale tak, asi to tak mělo být, z nějakýho důvody jsme si prošly tím, čím jsme měly a jak čtu to, co ti bylo říkáno, tak v tom jsi taky nebyla sama... To je prostě ta výchova tý generace našich rodičů, kteří sami neznali nic jiného od jejich rodičů a nevěděli, že to jde i jinak..
O tom jsem u sebe taky přesvědčena! Děkuju, já Tobě taky❤️❤️❤️
Leničko, jsi úžasná, úžasná! 🌹🌹🌹 Obdivuju tě! 🌹🌹🌹😇😇😇
❤️❤️Jsi moc hodnej!!
@@lenickabre Máš větší vnitřní sílu než si myslíš. ♐🌹🌹🌹 Já jsem introvertní samotář. Obdivuju takového veselého, sympatického extroverta! 😇😇😇🌹🌹🌹 Libí se mi jak miluješ zvířata. Psy, pandy atp. ♐🌹🌹🌹🔥🔥🔥
❤️
Hezký den Leni, krásné video, je těžké o téhle nemoci mluvit. Já sice jednu střední školu vystudovala, ale můj sen byla zdravotní škola, na kterou jsem se dostala, říkala jsem si super budu mít dvě školy. Akorát jsem dostala třídní učitelku mladou cca mohla být tak o 5 let starší než já, jak říkáš, měla jsem jí na víc předmětech. Bohužel byla na mě zasedlá, zkoušela mě každou hodinu, každý den, užívala si toho, když jsem něco nevěděla, přešlo to do takové míry, že stres, nervy a i když jsem se učila na daný test nebo hodinu, vždy si našla něco co bylo špatně. Řešila jsem to i se zástupkyní ředitelky, nebo i s více učiteli. Bohužel dodělala jsem první rok a ukončila studium. A když jsem zjistila, že druhý ročník už tam nebude, tak bylo pozdě. Pár měsíců na to i propukla nemoc UC. Takže stres dělá hodně. UC mám od roku 2016 a naštěstí musím zaklepat, jsem celou dobu v remisi a doufám, že ještě nějaký čas budu. Přeji i Vám Leni hodně sil, klidný stav nemoci , zdraví je nejdůležitější. :) ♥
Úplně Té chápu....prožila jsem to podobné. V rodině jsem moc oporu nemela a sebevědomí mi maturita vzala. Vždy jsem trpěla,že čím víc jsem se učila, dala mi 4-5! Což si pamatuji, protože jsem v ten moment rozdávala sešity. Na to, že jsem měla na základní škole samé jedničky a v 9., třídě dvě dvojxk a stále sem reprezentovala školu v Americe, sportovní gymnastice, pinpongu a plavání .... V prvaku na střední jsem měla 9 dvojek (ta angličtinařka mi dala dvojku,ať mi nepokazí vyznamenání,ale že ať se vyvolam z Prahy,a já jsem nevěděla kdy, odkládala sem to, a myslim si,že když jsem se nechala vyvolat,tak mě nevyvolala a asi od té doby si na mě zasedla, anebo jsem to stále odkládala) a třídní mi přál,ať na konci mám vyznamenáni a to se vše úplně zhroutili. Velkou roli hrál i krátký vztah od prosince v prvaku s maturantem. A tam jsem vlastně se přestala učit a rozchod v 16ti za 2,5 měsíce mě úplně rozhodil...😢❤
Ahoj Leni, konečně jsem měla čas se podívat na tvé video a moc ti děkuju. Dodalo mi to odvahu se podělit i s mým příběhem🙏🏻 zažila jsem něco podobného, jen jsem byla mladší. Na základce jsme ve třetí třidě dostali novou třídní a byla zároveń naší matikářkou. Učitelka, která dřív rýsovala u prkna domy, takže vše viděla od oka. Ty tři roky jsem s ní ještě nějak přežila, ale peklo nastalo na druhém stupni, kdy nám zůstala jen na matiku. Tehdy vše začalo. Dřív na mojí základce pracovala jako zástupkyně moje babička, ale když jsem byla v té páté třídě zemřela a ona se mi začala mstít za vše, s čím se s babičkou nepohodla. I kdybych se snažila sebevíc, nikdy by mi nedala lepší známku jak čtyřku, vypozorovala, že mě znérvózňovalo, když mi při písemce stála za zády. Nejhorší bylo, že ve fyzice jsem ty stejný příklady spočítala, ale tady ne. Jen kvůli ni. Různě proti celý třídě poštvávala děcka a tahle ženská, byla výchovná poradkyně. Celý roky byly peklo, jezdila jsem do školy každý den ve stresu. Dokonce když jsme byli v devítce, řešili jsme s ní kam chceme na střední a já řekla ten obor a ona mi tenkrát před celou třídou řekla: no když si myslíš, že na to máš, ale pochybuju o tom. Moje tělo to už nedávalo. Psychika byla na nule, sebevědomí v háji. Ke konci devítky jsem na sobě začala pociťovat určitý problémy - začalo mi bejt špatně když jsem pila mléko, jedla jogurt. A ano, po pár týdnech to celé vyustilo - začala mi vadit laktoza. Intolerance, ano není to nic hroznýho, naštěstí, jelikož jsem si to uvědomila. Trvalo mi skoro 3roky, než jsem se dala nějak dopořádku a něco s laktozou dokazala sníst bez problému, ale už nikdy se toho nezabvím. S jakýmkoliv větším stresem - a že jich je, hlavně kvůli velkým testům se mi to zhorší a pokrok, který mi trval rok je za týden v háji. Naštěstí už na střední jsem měla/mám skvělé učitele. Ale trauma z témhle mám už navždy. A bohužel vím, že nejsem jediná a že jsem neskončila zdaleka nejhůř. Nikdy jsem nepochopila, co z toho ta ženská měla.
Zdravím Lenko, díky za sdílení příběhu. Jen se mi tím potvrdilo, že můj abnormální stres ve škole a poté i v zaměstnání mi na zdraví dolehl podobně, jen o pár let později. Úplně jsem se vžil do vyprávěného příběhu. Přeji co nejvíce pohodových dnů 😉
No vůbec bych se tomu nedivila..
Děkuji! I já Vám! :))
Jsem rád, že jsem si Váš příběh vyposlechl. Plánuji vytvořit velice podobné video jen s tím rozdílem, že já nemám crohnovou chorobu, ale trpím PTSD. Taky jsem měl na střední škole peklo avšak narozdíl od vás bych si troufl říci, že za některé věci si rozhodně můžu sám, ale v tu danou chvíli (někdy v 2015-16) mi nezbývalo nic jiného udělat. Chvílemi působíte, jako byste chtěla někoho zabít (což se nedivím, máte můj obdiv, že jste to vydržela) protože to mám velice podobně. Co mě těší je, že jste se jako člověk posunula a jste tam, kde si přejete být kdežto mě to semlelo. Peklo jsem si zažíval na obchodní akademii mezi holkama. Už je to skoro 9 let a stále mě to pronásleduje. Ani pomoc psychologů ani terapeuta moc nezabrala.
Jsi silná osobnost, obdivuju tě! 🌹🌹🌹🥲🥲🥲
Děkuju❤️❤️
@@lenickabre Jsi jako sluníčko, úžasná ženská. Taková skvělá holka si musí žít jako v bavlnce! 😇😇😇🌹🌹🌹♐
Ahojky Leni,my máme v práci vedoucího který každému o každém něco říká ale tomu co to má říct to neřekne, prostě hnus,tohle se nedělá ☹️ vám držím palce ✊ bude to ok 😀😏
Ahoj Leni. Narazil jsem na tebe úplně náhodou při skládání puzzlí. Děkuji ti za tohle video, a klanim se ti za to, jak jsi to vsechno zvládla. Střední škola je jedno z nejhorších období pro teenagera. Pro mě taky. Kvůli své orientaci se se mnou bavily jen tři holky ze třídy a ostatní se smáli a ukazovali si na mě. Tretak a ctvrtak byl ve znamení chození za školu a s tím spojené problémy. Nikdy na to nezapomenu. Naštěstí jsem školu dodělal a potom jsem si sel za svým snem a to stát se kadernikem. Sen se splnil a už 13 let dělám to co mě naplňuje a živí a baví. Přeju ti hodně štěstí, lásku a hlavně zdraví!
Mám hodně podobný příběh, ale ze základní školy. Problém bylo, že určitá šikana pramenila od spolužáků a určitá od několika učitelů. Teď už si prostě myslím, že to bylo tím že jsem byla slabý článek a nebojovala za sebe a jim se to hodilo, protože mě neměl nikdo rád. Myslím, že bych v životě byla úplně jinde kdyby se to řešilo nebo kdyby to takhle nebylo..chodila jsem za školu, neměla jsem rodiče co by mi pomohli nebo kterým bych se mohla svěřit, tudíž jsem v tom byla roky a nechalo to na mě neskutečné následky. Mrzí mě, že jsi tím musela projít..jak jsi o tom mluvila bylo to jako bych slyšela sebe.
Najhoršie je nemať podporu u blízkych ľudí.
Ahoj Leni, tohle je velmi silný příběh. Celé tvé vyprávění mě tak dojalo, až mi ukáply slzy. Moc mě mrzí, co sis musela prožít, ale jsi silná a úžasná žena. Obdivuji tě za to, kde jsi dnes. Jsi pro mě velkou inspirací. Posílám lásku a sluníčko 😘❤