Ja bych si hned vybrala žít na věky :D už jsem o tom polemizovala dřív, chtěla bych nejdřív pracovat a pak hodně cestovat a objevovat různé nové i staré věcy, zkusila bych různá povolání i jít studovat vejšku, asi bych měla občas odbobí blbec ale tak co, ale mohla bych napsat spousty knih a namalovat hromady obrazů :D já bych toho stihla, jenom bych to na věky chtěla začít třeba před 100 lety
Já bych určitě chtěla žít navěky! Viděla bych tolik věcí, zažila tolik nových věcí, tolik změn a časů! Třeba by se jednou našel i někdo, kdo by mě opravdu miloval... :-D a zamýšlela jsem se přesně nad toutéž otázkou, jakou jsme slyšeli i ve videu - co by potom se mnou bylo, kdyby skončil svět? Podle některých teorií je vesmír cyklický a po jeho smrti dojde k dalšímu velkému třesku a začne znovu, a tak pořád dokola a dokola, takže bych pak vlastně byla znovu na úplném začátku... kdybych viděla i to, co by bylo po konci světa, byl by to pro mě rozhodně další argument pro tuto možnost, i když pokud by vesmír cyklický nebyl, představa temné prázdnoty je opravdu děsivá - z toho ovšem vyplývá další otázka, a sice jestli bych ten svůj život mohla v takové nebo jiné chvíli ukončit sama, kdybych chtěla... bože, je to opravdu komplexní a zajímavé téma na celé eseje. Jinak by mě hrozně zajímalo, kdo byly ty dvě sympatické, blonďaté paní. :-) Vsadila bych se, že to musí být nějaké příbuzné Market, konkrétně ta vlevo je jako její starší verze, klidně bych to tipla na maminku... :-)
Já nevím, je mi sice 18, takže ještě míň jak vaše kategorie, ale já si hned vybrala Žít navěky. A nevím proč. Možná zcela sobecky kvůli možnostem apod, možná proto že aktuálně čtu Twilight tak se to tam řeší 🤣🤣🤣 každopádně video skvělé, asi si tu knížku přečtu, i když jsem to v plánu neměla. PS. 5 bodů za Gotta 🤣😂😂
Nedávno jsem četla knihu Konec. Postavy věděli přesně kdy umřou a byli z toho unavený (z neustálého užívání okamžiků). Při obou variantách by člověk trpěl. Ať už kvůli užívání okamžiků, nebo ztrátě blízkého člověka. Kdybych si měla vybrat, nechám vybrat někoho jiného, abych alespoň do uplynutí toho roku nevěděla, co mám vlastně zvolené. Nevědět je někdy o mnoho lepší.
Umírat hvězdy - to mě teda dostalo! :D Já nevím, je to složitá otázka. Chtěla bych něco mezi, ale to je vlastně jeden lidský život. Pokud bych se ale přece jen měla rozhodnout mezi těmito dvěmi možnostmi, brala bych jeden rok. Protože tohle je dobrá možnost, jak si života začít pořádně vážit.
Chtěla bych rok. Věčnost může být úžasná ale i neskutečně děsivá. Ano mohla bych si toho hodně přečíst, naučit se tolik nových věcí... Ale po chvilce bych těma informacema byla tak zahlcená že už bych na to neměla mozkovou kapacitu. Naše vnímání času by bylo úplně jiné, 50ti letý vztah by pro nás byl jako dvoutýdenní letní románek... Navíc představa že by někdo chtěl moji dlouhověkost zkoumat, dělat na mě pokusy či něco podobnýho je něco strašnýho... Předpokládám teda že by i naše tělo bylo věčný, otázkou teda je jak by to bylo s tím stárnutím... Nechtěla bych po konci vesmíru jen tak proplouvat ničím. (omlouvám se že to postrádá posloupnost)
Rok je málo, vždy se najde něco nového. A kolik let je navěky? Roky, století, tisíce letí.... 🤷 Znamená to, že nikdy nezemřeme, nebo rozhodneme o své smrti my. A když to vezmu podle fantasy knížek(seriálu) Tak hlavní hrdinové, byť se zdáli býti nesmrtelný, mohli zemřít. Ne na věk, různé civilizační nemoci, ale přece, mohli. Jestli věčnost znamená,toto tak proč ne? 👍
Já bych chtěla žít navěky. Strašně ráda bych viděla, jak lidstvo za ty roky pokročí. Navíc je toho tolik, kolik bych toho chtěla dokázat a na to jeden krátký lidský život nestačí. A nemyslím si, že by mi to zevšednělo, protože všechno se mění a nic by nezůstalo stejné. Potkávala bych nové lidi, zažívala nové zážitky. Takže žít navěky.
Tohle je těžký, ale tak těžký!! Jako máma si nedovedu představit vidět jen rok vyrůstat moji dceru, třeba kdyby už byla starší, ale kdyby .. kdyby.. A zase si nedovedu představit vidět ji vyrůstat a pak i umírat zatím co já bych tu pořád mohla být. Co kdyby ten rok byl nekonečný ? :D
I po dlouhém váhání vůbec nevím. Ale kdybych měla žít navěky tak alespoň přečtu všechny knihy které přečíst chci. Když jsi řekla že jsme taky viděli umírat hvězdy dostala jsem záchvat smíchu.
Rok je strašně málo! Jenom můj aktuální to-read list je tak na čtyři roky 😁 Pamatuju si, jak mi jako dítěti připadal rok jako strašně dlouhá doba, dneska už u spousty věcí říkám: Cože, jenom rok? A bude hůř 😉
Já bych si vybrala žít navěky.. první a asi největší důvod je ten, že se bojím smrti. Dalším důvodem je, že bych se bála toho, že nestihnu všechny věci, které stihnout chci. Je to nejspíš i z toho důvodu, že je mi teprve 22. Dost mladý věk a dost málo zážitků. Nejde mi o moc, jde mi o svojí osobu. Ovšem, vidět umírat své blízké s pocitem, že vy budete žít je opravdu těžké, ale byla bych ochotná tohle podstoupit.
Navěky jen s láskou mého života :D ale...to je jen romantická představa. Na věky bych nikomu nepřála se mnou žít. Každopádně. Za rok umřít je až moc pravděpodobné. Proto bych si vybrala navěky, protože bych nevěřila tomu, že je to možné a že můj život muže skončit kdykoliv si osud zamane. Je to srozumitelné ? :D
Po dlouhé době uvažování jsem došla k názoru, že po delší době našeho věcného života, bysme se stali tak moudrými, že by nám nikdo nebyl schopen porozumět a cítili bysme se proto velice osamoceně.
Já bych chtěl žít navěky! I když časem by se člověk nejspíš stal necitlivý k emocem nebo empatii, jak by všichni okolo umírali. Člověk co by žil navěky by získal lhostejnost časem ke smrti jiných.. Je také rozdíl žít "Navěky" jako že nestárnout a žít "Navěky" jako být nezranitelný.. Pokud by planeta zkončila a spadl bych do slunce co pak? :-D ( opékal bych špekáčky )
Já bych si nevybírala, buť bych to nechala na někom aby vybral za mě, nebo bych si vybrala z levé nebo pravé ruky a při tom se nedívala. Nechala bych to plavat, samozřejmě bych se v období toho roku snažila udělat věci, které bych chtěla zažít, ovšem nechtěla bych být ovlivňována časem. Nechtěla bych být pod tlakem. Nechala bych ho jít dál tak jak jde teď.
A druhá otázka....Jak by prožila svůj rok života. Přátele bych donutila mě nenávidět....donutila bych je, aby jsem jim nechyběla, aby si nejlépe nevšimli, že jsem zemřela. Možná by jsem se odstěhovala někam, kde bych chtěla zemřít. Rodině, která by o tom věděla, by jsem se snažila být oporou. Samozřejmě, že se tohle řekne lehko a hůř udělá, samozřejmě by jsem brečela. Samozřejmě by jsem litovala věcí, které jsem nestihla, ale tak co. Potom, co by jsem se s tím smířila, by jsem si asi poslechla všechny písničky které mám ráda, pustila pár filmů, a po těch hodinách, kdy by jsem byla unavená se nechala uspat. Bylo by to jako usnout u filmu...a už se nevzbudit. Ne, já nejsem depresivní člověk, přísahám, jsem ta co se nejvíc směje. Jen by prostě asi nezvládla ty slzy všech mích přátel, to objímání a taky "Neboj, ono se to všechno spraví."
3 роки тому
Navěky žít, jen kdyby mohli i moji nejbližší, to bych mohl přečíst vše co jsem kdy chtěl
"Chcel by si radšej žiť naveky alebo za rok zomrieť?" premýšlali nad tým obaja už nejakú tu dobu a teraz v tento chladný, pustý večer sa rozhodli. "Ja by som radšej žil naveky," priznal sa jeden z nich. Ten druhý mu venoval neveriaci pohľad a priznal sa zo svojím rozhdnutím. To, že jeho najlepší kamarát si vybral smrť ho zasiahlo. Najpr nahnevalo, potom sa pýtal sám seba prečo a nakoniec smútil. Rok čo jeho kamarát žil prešiel ako voda a on sa vinil za to, že s ním nestrávil viac času. Napokon však zabudol čo je to smútok zo straty, otupel. Roky sa vliekli a on sa neutiahol k ničomu inému ako k svojim myšlienkam a pýtal sa sám seba: "Keď sa svet zrúti do záhuby budem žiť aj naďalej alebo tam sa končí nekonečné?" Odpoveď mu dal sám čas. Videl ako všetko na svete mizne, ako sa stráca všetka hmota. Ostal už iba on, vedomie, ktoré plávalo ničotou. Keby si nebol vybral žiť naveky svet by nadobro zanikol. Teraz si však uvedomil, že ani ten najlepší spisovateľ menom Osud nemá nevyčerpateľnú studňu nových nápadov. Dej sa opakoval a on znovu videl ako sa svet tvorí. Alebo ho tvoril on? Bol tým čo kedysi nazýval Bohom?
No kdby mi někdo řekl že mi zbývá rok tak bych zbalila kufry a procestovala co nejvíc zemí,rozloučila se s lidmi které mám ráda. A docela blbě bych se vyrovnávala s tím že mám jenom rok a spoustu věcí nikdy nezažiju. Kdybych žila navěky tak by mi třeba manželství které trvalo 60 let přišlo jako vteřina. Neustále bych někoho pohříbívala. Takže bych se spíš zaměřila na kariéru a přetvoření světa.
Počkat to znamená že bych byla nesmrtelná? ( samozřejmě že jo ale dočtete to prosím) Protože kdybych někoho naštvala a chtěl mě zabít (nebo cokoli jiného, tohle bylo to první co mě napadlo ) tak by to nešlo? Co kdybych chytila nějakou smrtelnou nemoc z budoucna (a ještě by na ní nebyl lék) a ta nemoc by mě měla zabít tak by to nešlo? To bych pořád jen prožívala bolest a nikdy by to neskončilo? Nebo.....?
No, to je otázka. Byla by jsem sama - nesmrtelná? Protože kdyby ne, tak se mnou vsaďte o všechny mé knihy, že by jsem chodila po městě a místo na gay kluby by jsem narážela na "Nesmrtelné" kluby, chápete ne? Z nesmrtelných by se stala komunita jako každá jiná. A dost pravděpodobně by pro ně vznikly kurzy, školy, zájezdy. A pak je tu další otázka, která mě napadla teď. Byli by jsme schopni poznat, že jsme nesmrtelní dříve než za osmdesát let? Kdyby to šlo poznat lékařsky například v těhotenství, kolik takových dětí by se potratilo pro jejich vlastní dobro? A kolik takových dětí by se dalo k adopci právě pro "dospělé" nesmrtelné. Nesmrtelní by byli podle mě úplně nový druh s jinými pravidly. (Ha, právě jsem vymyslela knihu :D) A ještě jsou tu různé druhy nesmrtelnosti...Co kdyby nesmrtelné lidi prostě nešlo zabít. Tak by byli naše armáda, policie, hasiči. A nevadilo by jim to, protože neumřou. (Teda možná by jim to nevadilo) A co kdyby nesmrtelní šli zabít? Tak by život ukončili až by chtěli třeba asistovanou sebevraždou. Tohle je hrozně složitá otázka, holka. Ale ano, kdybych měla odpovědět jednoduše, tak se stanu nesmrtelnou. Mohla bych pomáhat a mohla by jsem tu být pro všechny mé přátele, aby neumřeli sami...
A co kdyby jsme zili naveky a propukl u nas alzheimer, nebo rakovina...zit naveky s bolesti rakoviny nebo zit naveky a vlastne si nic nepamatovat....nikde neni specifikovano ze by jsme zili naveky a byli zaroven zdravi
![Lp. Сердце Вселенной #60 РОЖДЕНИЕ ЛОЛОЛОШКИ [Финал] • Майнкрафт](http://i.ytimg.com/vi/YoR0pAV9FVQ/mqdefault.jpg)
Jasněže navěky. To bych totiž možná stihla dočíst všechny knížky z mýho seznamu :D
Ja bych si hned vybrala žít na věky :D už jsem o tom polemizovala dřív, chtěla bych nejdřív pracovat a pak hodně cestovat a objevovat různé nové i staré věcy, zkusila bych různá povolání i jít studovat vejšku, asi bych měla občas odbobí blbec ale tak co, ale mohla bych napsat spousty knih a namalovat hromady obrazů :D já bych toho stihla, jenom bych to na věky chtěla začít třeba před 100 lety
Na tuhle knihu se chystám a Vy jste mě výborně naladili 😘
Já bych určitě chtěla žít navěky! Viděla bych tolik věcí, zažila tolik nových věcí, tolik změn a časů! Třeba by se jednou našel i někdo, kdo by mě opravdu miloval... :-D a zamýšlela jsem se přesně nad toutéž otázkou, jakou jsme slyšeli i ve videu - co by potom se mnou bylo, kdyby skončil svět? Podle některých teorií je vesmír cyklický a po jeho smrti dojde k dalšímu velkému třesku a začne znovu, a tak pořád dokola a dokola, takže bych pak vlastně byla znovu na úplném začátku... kdybych viděla i to, co by bylo po konci světa, byl by to pro mě rozhodně další argument pro tuto možnost, i když pokud by vesmír cyklický nebyl, představa temné prázdnoty je opravdu děsivá - z toho ovšem vyplývá další otázka, a sice jestli bych ten svůj život mohla v takové nebo jiné chvíli ukončit sama, kdybych chtěla... bože, je to opravdu komplexní a zajímavé téma na celé eseje.
Jinak by mě hrozně zajímalo, kdo byly ty dvě sympatické, blonďaté paní. :-) Vsadila bych se, že to musí být nějaké příbuzné Market, konkrétně ta vlevo je jako její starší verze, klidně bych to tipla na maminku... :-)
Já nevím, je mi sice 18, takže ještě míň jak vaše kategorie, ale já si hned vybrala Žít navěky. A nevím proč. Možná zcela sobecky kvůli možnostem apod, možná proto že aktuálně čtu Twilight tak se to tam řeší 🤣🤣🤣 každopádně video skvělé, asi si tu knížku přečtu, i když jsem to v plánu neměla.
PS. 5 bodů za Gotta 🤣😂😂
Já bych žil na věky. Jinak ta Pavlova myšlenka se mi fakt hodně líbila.
Zajímavé video.
Nedávno jsem četla knihu Konec. Postavy věděli přesně kdy umřou a byli z toho unavený (z neustálého užívání okamžiků). Při obou variantách by člověk trpěl. Ať už kvůli užívání okamžiků, nebo ztrátě blízkého člověka. Kdybych si měla vybrat, nechám vybrat někoho jiného, abych alespoň do uplynutí toho roku nevěděla, co mám vlastně zvolené. Nevědět je někdy o mnoho lepší.
Umírat hvězdy - to mě teda dostalo! :D Já nevím, je to složitá otázka. Chtěla bych něco mezi, ale to je vlastně jeden lidský život. Pokud bych se ale přece jen měla rozhodnout mezi těmito dvěmi možnostmi, brala bych jeden rok. Protože tohle je dobrá možnost, jak si života začít pořádně vážit.
Chtěla bych rok. Věčnost může být úžasná ale i neskutečně děsivá. Ano mohla bych si toho hodně přečíst, naučit se tolik nových věcí... Ale po chvilce bych těma informacema byla tak zahlcená že už bych na to neměla mozkovou kapacitu. Naše vnímání času by bylo úplně jiné, 50ti letý vztah by pro nás byl jako dvoutýdenní letní románek... Navíc představa že by někdo chtěl moji dlouhověkost zkoumat, dělat na mě pokusy či něco podobnýho je něco strašnýho... Předpokládám teda že by i naše tělo bylo věčný, otázkou teda je jak by to bylo s tím stárnutím... Nechtěla bych po konci vesmíru jen tak proplouvat ničím. (omlouvám se že to postrádá posloupnost)
Rok je málo, vždy se najde něco nového.
A kolik let je navěky? Roky, století, tisíce letí.... 🤷
Znamená to, že nikdy nezemřeme, nebo rozhodneme o své smrti my.
A když to vezmu podle fantasy knížek(seriálu)
Tak hlavní hrdinové, byť se zdáli býti nesmrtelný, mohli zemřít. Ne na věk, různé civilizační nemoci, ale přece, mohli.
Jestli věčnost znamená,toto tak proč ne? 👍
Já bych chtěla žít navěky. Strašně ráda bych viděla, jak lidstvo za ty roky pokročí. Navíc je toho tolik, kolik bych toho chtěla dokázat a na to jeden krátký lidský život nestačí. A nemyslím si, že by mi to zevšednělo, protože všechno se mění a nic by nezůstalo stejné. Potkávala bych nové lidi, zažívala nové zážitky.
Takže žít navěky.
Tohle je těžký, ale tak těžký!!
Jako máma si nedovedu představit vidět jen rok vyrůstat moji dceru, třeba kdyby už byla starší, ale kdyby .. kdyby..
A zase si nedovedu představit vidět ji vyrůstat a pak i umírat zatím co já bych tu pořád mohla být.
Co kdyby ten rok byl nekonečný ? :D
a ještě teda :) video je opravdu krásně zpracované :) děkuju za něj :)
V tom videu jsou samí skvělí lidé 🥰💛 Jinak také bych asi radši za rok zemřela...
I po dlouhém váhání vůbec nevím. Ale kdybych měla žít navěky tak alespoň přečtu všechny knihy které přečíst chci. Když jsi řekla že jsme taky viděli umírat hvězdy dostala jsem záchvat smíchu.
Rok je strašně málo! Jenom můj aktuální to-read list je tak na čtyři roky 😁 Pamatuju si, jak mi jako dítěti připadal rok jako strašně dlouhá doba, dneska už u spousty věcí říkám: Cože, jenom rok? A bude hůř 😉
Krásné video🙏🏻❤️
Já bych si vybrala žít navěky.. první a asi největší důvod je ten, že se bojím smrti. Dalším důvodem je, že bych se bála toho, že nestihnu všechny věci, které stihnout chci. Je to nejspíš i z toho důvodu, že je mi teprve 22. Dost mladý věk a dost málo zážitků. Nejde mi o moc, jde mi o svojí osobu. Ovšem, vidět umírat své blízké s pocitem, že vy budete žít je opravdu těžké, ale byla bych ochotná tohle podstoupit.
Ja bych si vybrala žít na věky. Moje kamarádka si vybrala taky žít na věky... Tak bychom žily na věky společně :D
Skvělé video♥️
Navěky jen s láskou mého života :D ale...to je jen romantická představa. Na věky bych nikomu nepřála se mnou žít.
Každopádně. Za rok umřít je až moc pravděpodobné.
Proto bych si vybrala navěky, protože bych nevěřila tomu, že je to možné a že můj život muže skončit kdykoliv si osud zamane.
Je to srozumitelné ? :D
Po dlouhé době uvažování jsem došla k názoru, že po delší době našeho věcného života, bysme se stali tak moudrými, že by nám nikdo nebyl schopen porozumět a cítili bysme se proto velice osamoceně.
Navěky, mohla bych přečíst všechny knížky na světě 😅
Já bych chtěl žít navěky! I když časem by se člověk nejspíš stal necitlivý k emocem nebo empatii, jak by všichni okolo umírali. Člověk co by žil navěky by získal lhostejnost časem ke smrti jiných.. Je také rozdíl žít "Navěky" jako že nestárnout a žít "Navěky" jako být nezranitelný.. Pokud by planeta zkončila a spadl bych do slunce co pak? :-D ( opékal bych špekáčky )
Já bych si nevybírala, buť bych to nechala na někom aby vybral za mě, nebo bych si vybrala z levé nebo pravé ruky a při tom se nedívala. Nechala bych to plavat, samozřejmě bych se v období toho roku snažila udělat věci, které bych chtěla zažít, ovšem nechtěla bych být ovlivňována časem. Nechtěla bych být pod tlakem. Nechala bych ho jít dál tak jak jde teď.
A druhá otázka....Jak by prožila svůj rok života. Přátele bych donutila mě nenávidět....donutila bych je, aby jsem jim nechyběla, aby si nejlépe nevšimli, že jsem zemřela. Možná by jsem se odstěhovala někam, kde bych chtěla zemřít. Rodině, která by o tom věděla, by jsem se snažila být oporou. Samozřejmě, že se tohle řekne lehko a hůř udělá, samozřejmě by jsem brečela. Samozřejmě by jsem litovala věcí, které jsem nestihla, ale tak co. Potom, co by jsem se s tím smířila, by jsem si asi poslechla všechny písničky které mám ráda, pustila pár filmů, a po těch hodinách, kdy by jsem byla unavená se nechala uspat. Bylo by to jako usnout u filmu...a už se nevzbudit.
Ne, já nejsem depresivní člověk, přísahám, jsem ta co se nejvíc směje. Jen by prostě asi nezvládla ty slzy všech mích přátel, to objímání a taky "Neboj, ono se to všechno spraví."
Navěky žít, jen kdyby mohli i moji nejbližší, to bych mohl přečíst vše co jsem kdy chtěl
Market? Nemohlo by byt nejake videjko s tvojou maminkou?😇💓
"Chcel by si radšej žiť naveky alebo za rok zomrieť?" premýšlali nad tým obaja už nejakú tu dobu a teraz v tento chladný, pustý večer sa rozhodli. "Ja by som radšej žil naveky," priznal sa jeden z nich. Ten druhý mu venoval neveriaci pohľad a priznal sa zo svojím rozhdnutím. To, že jeho najlepší kamarát si vybral smrť ho zasiahlo. Najpr nahnevalo, potom sa pýtal sám seba prečo a nakoniec smútil. Rok čo jeho kamarát žil prešiel ako voda a on sa vinil za to, že s ním nestrávil viac času. Napokon však zabudol čo je to smútok zo straty, otupel. Roky sa vliekli a on sa neutiahol k ničomu inému ako k svojim myšlienkam a pýtal sa sám seba: "Keď sa svet zrúti do záhuby budem žiť aj naďalej alebo tam sa končí nekonečné?" Odpoveď mu dal sám čas. Videl ako všetko na svete mizne, ako sa stráca všetka hmota. Ostal už iba on, vedomie, ktoré plávalo ničotou. Keby si nebol vybral žiť naveky svet by nadobro zanikol. Teraz si však uvedomil, že ani ten najlepší spisovateľ menom Osud nemá nevyčerpateľnú studňu nových nápadov. Dej sa opakoval a on znovu videl ako sa svet tvorí. Alebo ho tvoril on? Bol tým čo kedysi nazýval Bohom?
Ja chci žít navěky! VŠECHNY KNIHY PŘEČTU JÁ! A NAUČÍM SE JAPONSKY! A UWÍÍ 😍😇
No kdby mi někdo řekl že mi zbývá rok tak bych zbalila kufry a procestovala co nejvíc zemí,rozloučila se s lidmi které mám ráda. A docela blbě bych se vyrovnávala s tím že mám jenom rok a spoustu věcí nikdy nezažiju. Kdybych žila navěky tak by mi třeba manželství které trvalo 60 let přišlo jako vteřina. Neustále bych někoho pohříbívala. Takže bych se spíš zaměřila na kariéru a přetvoření světa.
Počkat to znamená že bych byla nesmrtelná? ( samozřejmě že jo ale dočtete to prosím) Protože kdybych někoho naštvala a chtěl mě zabít (nebo cokoli jiného, tohle bylo to první co mě napadlo ) tak by to nešlo? Co kdybych chytila nějakou smrtelnou nemoc z budoucna (a ještě by na ní nebyl lék) a ta nemoc by mě měla zabít tak by to nešlo? To bych pořád jen prožívala bolest a nikdy by to neskončilo? Nebo.....?
Je super, jak nad tím uvažuješ :-D
Já bych si vybrala žít navěky jen kdybych měla spoustu peněz a mohla bych cestovat, chodit na akce atd... Abych se nenudila
První 💜 miluju vaše videa
No, to je otázka. Byla by jsem sama - nesmrtelná? Protože kdyby ne, tak se mnou vsaďte o všechny mé knihy, že by jsem chodila po městě a místo na gay kluby by jsem narážela na "Nesmrtelné" kluby, chápete ne? Z nesmrtelných by se stala komunita jako každá jiná. A dost pravděpodobně by pro ně vznikly kurzy, školy, zájezdy. A pak je tu další otázka, která mě napadla teď. Byli by jsme schopni poznat, že jsme nesmrtelní dříve než za osmdesát let? Kdyby to šlo poznat lékařsky například v těhotenství, kolik takových dětí by se potratilo pro jejich vlastní dobro? A kolik takových dětí by se dalo k adopci právě pro "dospělé" nesmrtelné. Nesmrtelní by byli podle mě úplně nový druh s jinými pravidly. (Ha, právě jsem vymyslela knihu :D) A ještě jsou tu různé druhy nesmrtelnosti...Co kdyby nesmrtelné lidi prostě nešlo zabít. Tak by byli naše armáda, policie, hasiči. A nevadilo by jim to, protože neumřou. (Teda možná by jim to nevadilo) A co kdyby nesmrtelní šli zabít? Tak by život ukončili až by chtěli třeba asistovanou sebevraždou. Tohle je hrozně složitá otázka, holka.
Ale ano, kdybych měla odpovědět jednoduše, tak se stanu nesmrtelnou. Mohla bych pomáhat a mohla by jsem tu být pro všechny mé přátele, aby neumřeli sami...
To byla tvoje maminka?
Premiéra Markétiny maminky na našem kanále! :-) Je skvělá.
Ano, byla 😃 je to dost poznat
@@marmarillee jooo, jste jako dvojčata!😃 napřed jsem myslela, že mluvíš ty. Je moc sympatická a tohle video je prostě úžasné!
A co kdyby jsme zili naveky a propukl u nas alzheimer, nebo rakovina...zit naveky s bolesti rakoviny nebo zit naveky a vlastne si nic nepamatovat....nikde neni specifikovano ze by jsme zili naveky a byli zaroven zdravi