„Neměli bychom ředit význam pojmu trauma,“ říká světově uznávaná expertka na léčbu traumat J. Fisher
Вставка
- Опубліковано 8 жов 2024
- Pozvání do podcastu přijala klinická psycholožka a psychoterapeutka Janina Fisher, která je světově uznávanou expertkou na léčbu psychického traumatu. Pracovala na Lékařské fakultě Harvardovy univerzity a dodnes je v úzkém pracovním kontaktu s psychiatrem a výzkumníkem Bessel Van der Kolkem, autorem světového bestselleru Tělo sčítá rány. Janina Fisher je též členkou poradního sboru Nadace pro výzkum traumatu, autorkou tří knih a lektorkou kurzů pro psychoterapeuty z celého světa.
Psychická traumata v nás mohou zanechat následky, přetrvávající desítky let. Až do konce devadesátých let se soudilo, že při práci s traumatem pomáhá, pokud o něm opakovaně hovoříme. Lidé, kteří trauma prožili ale popisují něco jiného. Opakované líčení traumatických zážitků totiž často vede ke zhoršení jejich psychického stavu. S Janinou Fisher v podcastu hovoříme právě o změně práce s traumatem, podobně jako o její knize Překonávání traumatu, kterou věnovala lidem s traumatem, hledajícím cestu z labyrintu psychické bolesti.
Odkazy:
Webové stránky Janiny Fisher
janinafisher.com/
Překonávání traumatu, Fisher J., Nakladatelství Portál, 2023
obchod.portal....
@ZIVOTZAZDI
Krásný den, pane Janíčku, děkuji Vám za další přínosný rozhovor Hovorů o duši. Významné téma traumatu s uznávanou expertkou Janinou Fisher, kterou se Vám podařilo oslovit do Vašeho pořadu, je obdivuhodné. Trauma prožívané v dětství ovlivňuje další život a je třeba hodně osobního úsilí, lásky blízkých a především vhodné terapie a dobrého terapeuta, jak se stát šťastným člověkem a zvládat úzkosti, případně deprese. Prožité trauma si mnoho zasažených neuvědomuje, tím je léčba následků těžší. Děkuji také za odkaz na potřebnou knihu J. Fisher Překonávání traumatu!
Zdravím Vás a děkuji za rozhovor. Poslední dobou se bojím vyslovit slovo trauma neboť mám pocit, že se z toho stala taková " móda " nebo jak to říct. Nějak mi přijde, že za trauma se v poslední době považuje třeba i nepříjemný zážitek, nepříjemná zkušenost a každý druhý má trauma. Jenže je trauma a trauma - velký rozdíl mezi jednorázovým a dlouhodobým traumatem. Moje zkušenost je, že projevy mého traumatu byly označeny za projevy HPO... například...od.ranneho dětství problém s mluvením.....s nikým jsem nemluvila a následovaly tresty....a přitom jsem mluvit chtěla, ale nešlo to. Školka, škola,. lidé cizí a známí... nešlo mi mluvit i když jsem moc chtěla mluvit. A odborníci moje nemluvení vždy braly jako manipulaci nebo schválnost a byla jsem označena za nespolupracující... sebepoškozování zase bylo poutání pozornosti atd atd a jsem vděčná, že jsem měla to štěstí, že ve 40 letech....do té doby nespočet hospitalizací, zkoušení terapii, vždy bylo na jedno brko. A já chtěla mluvit, moc, trápilo mě to neskutečně moc.... až ve 40 letech jsem narazila na klinickou psycholožku a poprvé v životě někdo bere vážně moji neschopnost mluvit, která trvá do teď.....a poprvé v životě mi někdo řekne, že trauma a zajímá se, věří mi, že to nedělám schválně.... poprvé někdo vysloví trauma, disociace, nedává mi to za vinu a ...po 5 letech v terapii začínám rozmotávat co se to vše děje, dělo a začínám trochu rozumět a věřit, že to co se mi občas děje, není moje vina a že je to projev traumatu a že jinak reaguji na stres apod. že to není moje vina, že nemluvím...a vlastně výhra je už to, že dokážu být sama s druhým (psycholožka)v místnosti a i když nejde mluvit, nejde se skoro pohnout, nejde nic...i to je v pořádku.
Nedůvěra k lékařům a strach mi ale život komplikují dále....ale mám psycholožkou, která mi věří.
Jen mám strach, že je už pozdě na změnu....
Zdravíme Vás též, a podle toho, co píšete, ke změně již dochází. Třeba tím, že docházíte na terapii a vnitřní zranění řešíte. Ať je Vám lépe!
Ďakujem za podnetný rozhovor, presne k tomu som som sa prepracovala,že potrebujem mať súcit sama k sebe, ale netušila som ako na to...knihu si objednám a ešte raz veľká vďaka 🙂❤🙏
Najít soucit k sobě je nesmírně důležité. A je třeba postupovat trpělivě a nenechat se odradit tím, že se změny neprojeví rychle 💚.
Nezbývá, než si přát, aby takových odborníků/odbornic bylo co nejvíce. Děkuji za hodnotný rozhovor. Oběma 👍
Vím o čem pí. doktora mluví, táhne se to se mnou celý život 😢
Díky za rozhovor. Nechcete nahrát i verzi bez překladu? Ten překlad se špatně poslouchá.
Zkusíme upravit i anglickou verzi. Děkujeme za zpětnou vazbu.
Zdravím pane Janičku úžasně silný a emotivní fakty nabitý.
U některých částí jsem i brečela, už vím , že to je taky lék a odkrývá to hluboké traumata v nás.,které si člověk musí zpracovat.
Můžu ještě věděti,jak má člověk vůbec přijmout a zpracovat to, že když uz ví kde jsou problémy,tak nejbližší rodina, která mě od mala zrtaumatizovala ikdyz byť někdy asi i nevědomě,a neni schopná to byť jen uznat ,jak moc mi ubližovali svým chováním ke mě jak strýcové tety a hlavně Mama,jak se mám na to dívat teď ve 44 , když člověk tu bolest stale v sobě má, teď bohužel i více nemocí, teď už navíc s toho, že dotyční nevidí na svém předchozím chování žádnou chybu, hlavně mama
💚
Dobrý den, prostřednictvím psychoterapeutické léčby traumatu lze výrazně zmírnit úzkosti, depresivní propady a další duševní trápení, které si kvůli traumatu neseme životem. Doporučujeme Vám kontaktovat některého z psychoterapeutů, kteří prošli vzdělávacím programem v Českém institutu
pro psychotraumatologii
a EMDR: www.emdr.cz/terapeuti
Klasika. Matka narcistka. Ako moja. No nič od nej človek nedostane. Emdr nie je veľmi vhodné na komplexnú traumu len selektivne malé traumy. Ako hovorila Fisher proste prijať všetky časti seba so sucitom. Keďže súcit od iných človek nemal musí to vykonať sám sebe za rodičov.
@@hb7182 EMDR je jen nástrojem, resp. jednou z řady metod. Odkazujeme na seznam psychoterapeutů, z nichž se většina soustřeďuje na práci s psychickým traumatem.
Zdravím Veroniko, pred 40-tkou mi začalo dochádzať, že môj život je nič moc, ťažký vzťah s mamou a otec tiež kapitola sama o sebe, zdravie sa ozývalo, v práci vzťahy nič moc.Cez opakované terapie som si postupne uvoľňovala svoj hnev, bolesť a uvoľnilo sa to aj vo vzťahu s mamou aj otcom. Lebo ked tam už nie je tá bolesť, tak rodičov vnímam inak, cítim sa v tom inak v pohode, nečakám, ani by som sa nedočkala že si rodič prizná chybu. Môj život je po pár rokoch úplne o niečom inom, aj psychicky, aj zdravotne aj rodinné vzťahy. Držím palce, treba si nájsť to čo pomôže...Určite sa to dá, mám vlastnú skúsenosť na sebe samej.