Karel Jaromír Erben - Záhořovo lože 🎵🎵 rocková verze klasické básně ze sbírky Kytice (#52)

🎵🎵 Hudební báseň č. 52/100 🎵🎵
🎵🎵 Oficiální playlist seriálu: • Hudební básně (oficiál... 🎵🎵 Kanál: / @petr-esterka
🎵🎵 TEXT a bližší informace o básni a autorovi...
Karel Jaromír Erben - Záhořovo lože (zkráceno se zachováním původních veršů)
I
Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou -
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Poutníče neznámý v hábitě šerém,
s tím křížem v ruce na dlouhé holi
a s tím růžencem - kdo jsi ty koli,
kam se ubíráš nyní podvečerem?
Mládenče pěkný, nechoď za noci,
možné-li, budem rádi ku pomoci.
Nic neslyší, neví, ani oko zvedne,
a tam již zachází v chrastině jedné.
II
Daleké pole, široké pole,
a dřevo štíhlé stojí na vrchole.
Jen malá příčka svrchu přidělána
rozpjatý obraz Krista Pána.
Tam na východě nebeská je brána,
a kdo dobře činí, čáka jemu dána,
Ale na západě jsou pekelná vrata,
tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá.
Tu na tom pahorku leže na kolenou
náš mladý poutník v ranním světla kmitu,
okolo kříže ruku otočenou,
vroucně objímá dřevo beze citu.
Tvář jako stěna, pohledění ledné,
ale v srdci plamen zhoubný, divoký,
náhle se poutník ze země zvedne
a k západu rychlé zaměří kroky.
III
Stojí, stojí skála v hlubokém lese,
a na té skále dub velikán pne se.
A hle, pod tím dubem na mechovém loži,
čí je ta postava veliká, hrozná?
Zvíře, či člověk v medvědí koži?
Sotva kdo člověka v tom stvoření pozná!
Kdo přichází cestou? - V hábitě mládenec,
kříž maje v ruce, za pasem růženec! -
Utec, mládenče, obrať se zpátky!
Život tě lidský i beztoho krátký...
„Stůj, červe, kdo jsi, kam tě cesta vede?“
Zastavil se poutník, zvedna líce bledé:
„Jsem zatracenec,“ odpovídá tiše -
„do pekla cesta má, do satanské říše!“
„Pustím tě, červe, ale to chci míti:
přisahej, že potom věrně mi povíš,
co v pekle uvidíš a čeho se dovíš.“
I vztýčil se poutník, a vysoko zdviže
hůl svou poutnickou se znamením kříže:
„Přisahám na kříže svatého slávu,
že ti z pekla věrnou přinesu zprávu!“
IV
Minula zima, sníh na horách taje,
v údolích povodeň od sněhu a deště;
jeřáb se vrací z dalekého kraje:
avšak náš poutník nepřichází ještě.
Lesní muž pod dubem z vysokého stanu
škaredě pohlíží v západní stranu.
„Jen jednoho jsem na slovo vsadil,
jen toho jednoho - a ten mne zradil!“
„Ó nezradil tebe!“ - ozval se týmž časem
podle muže poutník povýšeným hlasem;
a z jeho bledé, ušlechtilé tváře
jako by planula slunečná záře.
„Tuto seď a slyš! Pověsti hrůzy
zvěstuji tobě po pekelné chůzi.“
Vypravuje poutník, co v pekle spatřil,
a kterak se život s věčnou smrtí sbratřil.
Vypravuje poutník, jak znamením kříže
přinutil Satana, pekelné kníže,
rozkázati ďáblu, strůjci klamu zlého,
aby zase vrátil krví psanou blánu.
Rozlítil se Satan a v zlosti své velí:
„Uvrzte jeho v lože Záhořovo!“
„V lože Záhořovo? V Záhořovo lože?“ -
volá v uděšení muž divý v lese.
„Lože Záhořovo! - Záhoř je to jméno,
od matky mé mě často vysloveno.
Však pověz mi ty - ty sluho boží,
co čeká Záhoře na pekelném loži?“
„Spravedliva jest pomsty boží ruka,
leč ukryto věčné jeho usouzení:
neznámáť mi sice tvá pekelná muka,
ale tvých zločinů nic menší není.“
Takto muž lesní. Poražen tou zvěstí
řve a svíjí se, bije v hlavu pěstí:
„Smiluj se, pomoz, pomoz, muži boží,
nedej mi dospěti k pekelnému loži!“
„Tu kleč přede svědkem svých hrozných činů,
kleč ve dne v noci, ukrutný zlosynu!
Tu kleč a čekej - až se v jedné době
z milosti boží vrátím zase k tobě.“
A Záhoř klečí, prosit nepřestává -
ale na poutníka darmo očekává,
ten nepřichází, nevrací se k němu.
Bůh budiž milostiv muži kajícnému!
V
Devadesáte let přeletělo světem;
mnoho se zvrátilo zatím od té chvíle:
kdo onoho času býval nemluvnětem,
jest nyní starcem, do hrobu se chýle.
Habrovým stínem hlubokého lesa
shrbený stařeček, v ruce berlu nesa,
berlu biskupskou, věkem již se třesa,
a pěkný mládenec, ten jej podepírá.
„Záhoři, Záhoři, pokoj budiž tobě:
pokoj ti přináším v poslední své době!
Propusť mne nyní již, jakož i já tebe:
a ducha nechť vezmou andělové z nebe!“
„Amen!― dí Záhoř. A v tom okamžení
sesul se ve skrovnou prachu hromádku;
a jen ostružina na holém kamení
zůstala státi, jemu na památku.
Zároveň i stařec mrtev na zem klesá -
pouť jeho pozemská již dokonána! -
I zůstal mládenec sám uprostřed lesa,
by ještě vykonal vůli svého pána.
Leč nad hlavou jeho té samé chvíle
vznášejí se dvě holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhůru,
až i se vznesly k andělskému kůru.
Karel Jaromír Erben byl významný český historik, právník, archivář, spisovatel, básník a překladatel se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně a zemřel 21. listopadu 1870 v Praze. Byl sběratelem českých lidových písní a pohádek a patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození.
________________________________________________________________
@petr-esterka #hudebnibasne #hudebnibasen
SW: Clipchamp, Suno, Audacity, Ideogram, CorelDraw, Photoshop