Ejecución por garrote vil - poprava garotou
Když hrdí Španělé kdysi vysvětlovali nově dosazenému králi Josefu I. Bonapartovi místní zvyklosti, neopomněli se zmínit o způsobu trestu smrti.
Naše garota messire, je velmi důmyslný nástroj. Stačí dvakrát otočit šroubem a v mžiku jste na onom světě. A bez krve! Je lepší než gilotina. Tu může ovládat i malé dítě. Stačí zatáhnout za páku a o zbytek se postará gravitace. Jedna poprava je jako druhá. Naprosto nudné!
Kdežto poprava garotou je umění. Je pokaždé jiná, originální. Závisí na dvou protichůdných a proměnných faktorech. Je to souboj mezi silou a šikovností kata a statností a odolností odsouzence.
Divák se jde podívat na popravu. Ale netuší, zda odsouzenec zemře okamžitě nebo až po půlhodinové agónii. Ocení výkon zručného popravčího nebo bude urážet toho nešikovného?
A víte messire, že odsouzenec nezemře dříve, pokud mu neupadne křížek, který mu před popravou dal kněz? Pokud se to nestane, musí mu ho odstranit ze sevřených rukou sám kat.
A také vězte, že garota třináctkrát použitá musí být vyměněna, protože nabývá magických schopností. Získává dar řeči a prý se i sama pohybuje…
Skutečnost však byla méně poetická. Stávalo se, že kat rval násilím silný krk odsouzence do úzké garoty. Nešťastník řval bolestí: Darebáku, zastřel mne nebo zabij sekerou a nemuč mne!!!
Jindy zase nešikovný či opilý popravčí sice rychle a vší silou sevřel garotu, ale odsouzenec nehodlal zemřít. Kat totiž opomněl otesat hrany dřevěného sloupu a límec garoty se o ně zapřel. Odsouzence tak bylo nutno odpoutat a zatím co ho kněz zabavil, popravčí se mezi diváky sháněl po dlátu a kladivu…
Ale bez ohledu na zmiňované nedostatky, byla garota ve Španělsku používaná až do roku 1974.